KONFRONTACE
Nakladatelství Konfrontace založil roku 1973 ve švýcarském Curychu autor literatury faktu Antonín Petr Pašek (1923–1996, vl. jm. Antonín Pašek, psal pod jménem Petr Pašek) spolu se svým synem Petrem Paškem (*1948). Kmenovým redakčním spolupracovníkem nakladatelství v sedmdesátých letech byl Jaroslav Strnad, později zejména Dagmar Eisnerová (1922–2000) a Vladimír Škutina, který v letech 1979–1981 jako redaktor i autor zásadně ovlivnil ediční profil nakladatelství. Roku 1976 přijala Konfrontace statut akciové společnosti se švýcarským obchodním vedením a své ekonomické problémy chtěla řešit spojením s exilovým nakladatelstvím CCC Haarlem, k němuž však nakonec nedošlo. V letech 1977–1979 Konfrontace část své produkce vydávala prostřednictvím společnosti Comenius, kterou v rakouském Innsbrucku založil literární historik Jiří Morava a která formálně existovala až do roku 1983. Roku 1980 Konfrontaci vyhořely sklady, nicméně až do března 1986 pokračovala v nakladatelské a obchodní činnosti; od prosince téhož roku byla v likvidaci. Část jejího edičního programu převzalo nakladatelství Cramerius, působící v letech 1985–1990 ve švýcarském městě Affoltern am Albis.
První nakladatelskou značku převzala Konfrontace po kladenském Nakladatelství mladých, které Antonín Pašek v roce 1940 spoluzakládal a později řídil. O grafickou úpravu většiny publikací se postarali Marcel Anjou (pravděpodobně pseud.), René Emmenegger, Peter Heim a Dominik Wallenfels, v osmdesátých letech Karel R. Matějovský. Ilustracemi přispěli zejména Jan Kristofori a Lucie Radová, dále též Jiří Hejna, Oldřich Jelínek, Jan Koblasa, Karel Liška a Karel Trinkewitz.
Celkem Konfrontace vydala přibližně 120 publikací (včetně osmi čísel periodického sborníku Revue napětí a humoru a jedenácti cizojazyčných titulů), tištěných a vázaných v různých tiskárnách ve Švýcarsku, SRN a Belgii. Sídlem nakladatelství byly prostory na curyšských adresách Im Struppen 1 a Werdhölzlichstrasse 14, v osmdesátých letech uvádělo též adresu Badenerstrasse 727. Paralelně působící společnost s ručením omezeným Konfrontation GmbH. sídlila v osmdesátých letech v Buttenwiesenu (SRN) na adrese Stehlesberg č. 4.
Produkce nakladatelství v sedmdesátých letech odpovídala vzájemně poněkud rozporným kritériím, jimiž ediční plán formovali redaktor Jaroslav Strnad a majitel Antonín Pašek. Na jedné straně vycházely zejména novinky a reedice starších knih exilových autorů různých uprchlických generací, na straně druhé majitelem prosazovaná populární četba s předpokladem jistého komerčního úspěchu. Tuto linii od konce sedmdesátých let podporoval nový redaktor Vladimír Škutina, s nímž však Antonín Pašek již po třech letech ukončil spolupráci. Až do zániku nakladatelství potom vydával různorodé tituly, z nichž některé redakčně připravil již v sedmdesátých letech Jaroslav Strnad.
V sedmdesátých letech byla produkce nakladatelství tříděna do několika edičních řad. Převážně na romány a soubory povídek byla soustředěna Knižnice Konfrontace (1973–1982, 33 sv.). Z exilových beletristů v edici i mimo ni publikovali Jan Beneš, Ivan Diviš, Ota Filip (Blázen ve městě), Viktor Fischl, Ladislav Grosman, Jaroslav Havelka, Vilém Hejl, Václav Hokův, Pavel Javor, Jiří Klobouk, Libor Koval, Jiří Kovtun, Ivan Kraus, Blanka Kubešová, Jan Schneider, Jaroslav Strnad (Job), Vladimír Škutina, Nikolaj Terlecký ad., v reedicích se objevily starší knihy Zdeňka Němečka či Josefa Škvoreckého (Sedmiramenný svícen). V básnické edici Bílá růže (1976–1977, 4 sv.), kterou v kanadském Montrealu redigoval Jiří Škvor, vyšla vedle redaktorovy sbírky, publikované pod jeho obvyklým pseudonymem Pavel Javor, též díla Jaroslava Havelky, Pavla Eisnera a Ria Preisnera. Koncepčně nepříliš vyhraněná řada Dialektika života (1974–1975, 3 sv.) obsáhla prózy Ivana Svitáka, proslov Alexandra Solženicyna či eseje Přemysla Pittera. Edice humoru a satiry (1979, 2 sv.) zprostředkovala exilovým čtenářům mj. Saturnina Zdeňka Jirotky. Předpokládaný zájem o humoristickou literaturu nakladatelství naplnilo též novým vydáním Haškova Dobrého vojáka Švejka v zajetí či druhého dílu Švandrlíkových Černých baronů (první díl vydalo nakladatelství Comenius v Innsbrucku a Konfrontace jej pouze distribuovala, navíc však vydala „třetí díl“, který sepsal Miloš Miltner; druhý a třetí díl přitom vyšly pod totožným pseudonymem Rudolf Kefalín). Jen zcela ojediněle Konfrontace vydávala autory žijící v Československu (Jan Drozd pod pseud. Jan Pastor).
Mezi reprinty starších domácích vydání vyniká soubor prací Pavla Eisnera (mj. Chrám i tvrz). Literatura faktu a literatura memoárová přinesly (opět s četnými reprinty) kromě válečných a špionážních příběhů (Edvard Cenek, Petr Pašek) literárněvědné studie Jiřího Moravy a Vladimíra Kopeckého, vzpomínkovou knížku komika Járy Kohouta, dva díly pamětí sekretáře prezidenta Beneše Eduarda Táborského a dva soubory připomínající osobnost Ferdinanda Peroutky. Třemi tituly se nakladatel přihlásil k osobnosti T. G. Masaryka, humanitní ideály první republiky připomíná i publikace Neuskutečněný dialog, konfrontující články a povídky Karla Čapka s texty německého antifašistického publicisty Ericha Schairera. První dva svazky svého obsáhlého díla Poslední pocta s medailóny zemřelých osobností československého exilu vydal v Konfrontaci Jožka Pejskar (třetí a čtvrtý díl vyšly po zániku nakladatelství autorovým vlastním nákladem). Ze samizdatu curyšské nakladatelství převzalo studie Boženy Komárkové Sekularizovaný svět a evangelium. Ojedinělým pokusem rozšířit spektrum edičních zájmů byla kniha kreseb spolupracovníka nakladatelství Jiřího Hejny Praha.
Významnou složku edičního profilu tvořily překlady. Přes řadu právních, ekonomických i politických komplikací se Konfrontace postarala o první české vydání Solženicynova Souostroví Gulag a z ruského samizdatu údajně převzala satiru anonymního autora Podivuhodná dobrodružství Váni Chmotanova. Dvěma tituly jsou zastoupeni Friedrich Dürrenmatt a Ephraim Kishon. I v oblasti překladové literatury se uplatnily reprinty (knihy Alfreda Kubina a Stefana Zweiga z Nakladatelství mladých). Konfrontace se snažila prosadit také na německojazyčném trhu (z českých autorů Jan Beneš), jednotlivé tituly vydala i v maďarštině (Ephraim Kishon) a polštině (Friedrich Dürrenmatt).
Na poměry exilového nakladatelského provozu byly knihy Konfrontace většinou velmi kvalitně technicky zpracovány (do konce sedmdesátých let převažovaly celoplátěné vazby s laminovaným přebalem). Průměrný náklad se pohyboval mezi 1000 a 1500 výtisky, vyššího nákladu dosáhly některé tituly oddechové beletrie, ale také např. Solženicynovo Souostroví Gulag a Eisnerův Chrám i tvrz (přes 5000 výtisků).
V letech 1977 a 1979 vydal Comenius v Innsbrucku jedno zvláštní a dvě řádná čísla časopisu Konfrontace; čísla z roku 1979 jsou zaměřena především na propagaci knih curyšského nakladatelství. V letech 1979–1980 vydávala Konfrontace periodický sborník Revue napětí a humoru, v jehož osmi číslech vydaných za redakční i autorské spolupráce Vladimíra Škutiny se střídaly soubory drobných příspěvků s monografickými tituly (předválečné překlady dobrodružných knih).
Roku 1989 založil Antonín P. Pašek spolu s dcerou Šárkou Paškovou švýcarské nakladatelství Consultation Verlag se sídlem v Curychu, které doplnila literární agentura a umělecký ateliér Topas. Roku 1990 založili v Praze spolu s novinářem Antonínem Šedou Nakladatelství Konsultace, které však bylo činné jen krátce na počátku devadesátých let.
Knižnice Konfrontace (1973–1982); Dialektika života (1974–1975); Bílá růže (1976–1977); Edice humoru a satiry (1979).
LITERATURA
Bibliografie: A. Zach: Kniha a český exil (1995).
Zjištěné nakladatelské katalogy a propagační tisky: Černé na bílém (1978); Katalog 1980/81 (1980); Katalog 1983 (1982); 10 let Konfrontace (1984).
Studie a články: sk: Na frankfurtském knižním veletrhu, Zpravodaj (Curych) 1973, č. 9/10; Curyšští Krameriové, Zpravodaj (Curych) 1976, č. 7/8; Prohlášení, České slovo (Mnichov) 1976, č. 12; Nová básnická edice, České slovo (Mnichov) 1977, č. 3; B. Weck: Konfrontace v koncích? Národní politika (Mnichov) 1987, č. 10; B. Weck: Konfrontace, Národní politika (Mnichov) 1988, č. 1; B. Kubešová: Dobré knihy za babku, Zpravodaj (Curych) 1988, č. 7/8; kr: Od Konsultace ke Konfrontaci, od Konfrontace ke Konsultaci, NK 1991, č. 5, příl. Nakladatelské a knihkupecké NK; M. Švandrlík: Bílí baroni, Práce 27. 4. 1991; M. Přibáň: Kdo byl Jaroslav Strnad, Host 2003, č. 2.
Rozhovory: Rozhovor s A. P. Paškem z exilového nakladatelství Konfrontace (připr. J. Strnad), Zpravodaj (Curych) 1984, č. 11; Š. Pašková: Od Konsultace ke Konfrontaci a zpět (připr. E. Wicazová), Reportér 1990, č. 28; J. Strnad: Pavel Minařík byl veselý hoch (připr. F. Strmiska), LidN 16. 9. 1993, příl. Národní 9.
Vzpomínky: J. Strnad: Panoptikum (1999).
Nekrology (k úmrtí A. Paška): šek (= P. Matoušek), LidN 3. 1. 1996; J. Strnad, Tvar 1996, č. 3; P. Krása, Český dialog 1996, č. 1/2; (k úmrtí J. Strnada): I. Kraus, Dokořán 2000, č. 16; J. Beneš, Polygon 2000, č. 8; M. Přibáň, Host 2000, č. 10.
Zjištěné disertační práce: M. Irgl: Švýcarské exilové nakladatelství Konfrontace v korespondenci 1973–1981 (Olomouc, FF UP 2000).