Slovník české literatury po roce 1945
Miloslav ŠVANDRLÍK
* 10. 8. 1932, Praha
† 26. 10. 2009, Praha
Autor satirických a humoristických próz pro dospělé i mládež, žánrových parodií, memoárů; dramatik, televizní scenárista
Otec byl řidičem, oba rodiče se ochotnicky věnovali divadlu. Od roku 1947
Švandrlík dva roky navštěvoval dramatické a poté pedagogické oddělení Městské hudební školy v Praze a necelý rok pracoval jako pomocný dělník. V letech 1950–51 absolvoval Státní kurs pro přípravu pracujících na vysoké školy (v Houštce u Staré Boleslavi), od roku 1951 studoval na DAMU v Praze, nejdříve herectví, po půl roce přešel na režii. V roce 1953 musel ze školy odejít; krátce působil jako asistent režiséra Alfréda Radoka u
Vesnického divadla. Po návratu z dvouleté vojenské prezenční služby u PTP (Pomocného technického praporu) v Zelené Hoře u Nepomuku (1953–55) nastoupil na půl roku jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích u Úštěka. Později se živil jako spisovatel z povolání.
Přispíval (často ve spolupráci s kreslířem
Jiřím Wintrem-Nepraktou) do časopisů:
Dikobraz, Roháč, Pionýr,
Ohníček, Signál, Květy, Mladá vesnice (pod pseudonymem Jarmil Kristen), Nová Praha, Příroda, Rodina a škola, Rozhlas, Mladý svět, Svobodné slovo, Večerní Praha aj.; po roce 1990 do periodik A–Report,
Literární noviny, Ahoj na sobotu,
Dikobraz, Nový Dikobraz, internetové Pozitivní noviny aj. V 60. letech vystupoval s Gabrielem Laubem v estrádních pořadech, 1969–71 pak s vlastní estrádní zájezdovou skupinou (např. pořad Vrabec v hrsti). V pořadech
Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna pravidelně spolupracoval se
Semaforem (četl ze svých knížek v pásmech Návštěvní den, účinkoval v pořadech Zavěste, prosím, volá Semafor), později též v představeních
Divadla Jiřího Grossmanna. Povídku Krvavý Bill a viola uvedlo
STOP Divadlo v Pardubicích jako muzikál (1962, hudba Petr Hapka). Černí baroni získali kromě divadelní a televizní podoby (seriál, 11 dílů, 2004, režie Juraj Herz, scénář Martin Bezouška) také podobu filmovou, k níž Švandrlík napsal scénář spolu s režisérem
Zdeňkem Sirovým (1992). Mnoho zábavných pořadů, kabaretů, textů k písním a scének napsal pro
Čs. rozhlas, od roku 1955 obdobně spolupracoval s
Čs. televizí. Je mimo jiné autorem televizních her a pořadů Mnoho ran pro jednu dívčí duši (1962, režie
Jaromír Vašta), Úsměvy mistrů (pásmo o
Karlu Poláčkovi, 1962, režie
Václav Hudeček), Případy otce Browna (1963, režie Jaroslav Hužera, podle Gilberta Keitha Chestertona), Kozel v kufru (1979) a Pojďte s námi na tah (silvestrovský pořad, 1980), 1994 vytvořil s Vladimírem Škutinou pro Českou televizi sérii loutkových skečů Hlavouni. Pro televizi byla také zdramatizována Švandrlíkova kniha Šance jako hrom (1992, scénář
Václav Čejchan), Televize Nova uvedla seriál natočený podle próz knihy Draculův švagr (1996, režie
Karel Smyczek, scénář Martin Bezouška a Dušan Kukal). V roce 2003 natočilo studio Febio pro Českou televizi jeho portrét (Zpověď nejslavnějšího „černého barona“ Miloslava Švandrlíka, režie Pavel Jandourek).
Švandrlík je rovněž spoluautorem katalogů k výstavám Jiřího Wintra- Neprakty (1980 a 1984). Užíval pseudonymů: Čestmír Kapounek, Stanislav Janovský, Božena Strachotová, Jarmil Kristen.
Na začátku šedesátých let
Švandrlík publikoval satirické povídky s typickou dobovou tematikou: sobectví, pokrytectví, „přežívající maloměšťáctví“, nedostatky ve službách, potíže při „kulturní práci“ na vesnici, americký Divoký západ apod. Psal však i tradiční humoresky o nedostatcích žurnalistiky, ženách a lásce, o charakterových vadách a lidské malosti (Z chlévů a bulvárů aneb Smrt je moje východisko, Krvavý Bill a viola). Zaměření na široký okruh čtenářů přitom Švandrlíka vždy vedlo spíše k důrazu na kurióznost postav a situací než k psychologické a charakterové kresbě. Situační komika určuje také mozaikovitě komponovaný román Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, v němž autorova osobní zkušenost nabyla tradiční formy veselé historky z vojny, vysmívající se absurditě armádní mašinerie, hlouposti důstojníků i vojáků. V okamžiku publikování však tomuto románu dodalo výrazný politický ohlas téma služby u PTP, tj. u pracovního útvaru sloužícího k převýchově nepřátel socialismu, kde se tupost umocňovala ideologickým myšlením a komunistickou frazeologií. – Tvůrčí metodu
Švandrlík příliš nezměnil ani poté, co se v následujících desetiletích musel politického rozměru humoru a satiry zříci. Věnoval se především psaní rozměrnějších humoristických próz, které zpravidla rozváděly jedinou komediální situaci. Takovými situacemi mohly být lapálie vznikající z lásky starších milenců, rodičů (Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem) či z manželství nešikovného lékaře s chamtivou ženou (Doktor od Jezera hrochů), ale i šéfredaktorovo vydírání jeho zachráncem (Muž, který se topil) nebo sňatek prostitutky s důchodcem (Šance jako hrom). Typickým tématem je střet úspěšného konzervativce s citem a přirozeností v lásce (Nejkrásnější dívka ve střední Evropě). Podobný základ mají i jeho pozdější prózy, mj. fiktivní životopis slavného lupiče a kriminálníka (Dejte napít Babinskému) či příběhy zachycující erotické zrání mladé ženy (Blanka, oběť sexuálního harašení), pornohereckou kariéru venkovského učitele a amatérského malíře (Harry Fotr), kuriózní chovatelskou vášeň (Pozor! Zlý pavouk), manželství stárnoucího miliardáře s atraktivní mladou ženou (Stařec a moře piva) apod. Často využívaným motivem Švandrlíkových próz jsou paranormální jevy (Tajemství ohnivých koulí), paroduje rovněž žánr hororu (Draculův švagr, Rakev do domu, Hajlující upír, Markýz de Sádlo), detektivky (Vražda mlsného humoristy), historické legendy (Pražská strašidla) či ironicky demytizuje české dějiny a jejich slavné postavy:
Václava II., Vladislava II., Albrechta z Valdštejna (Dívka na vdávání, Starosti korunovaných hlav). V 90. letech se staronovým tónem ve Švandrlíkově tvorbě staly satirické prózy, volně navazující na Černé barony. Prvoplánově pojaté historky rozvíjejí další osudy jednotlivých postav za tzv. normalizace (Lásky černého barona, Říkali mu Terazky aneb Šest půllitrů u Jelínků, Pět sekyr poručíka Hamáčka), někdy s důrazem na dokumentárnost a faktografičnost s menší mírou stylizace (Ještě máme, co jsme chtěli, Poručíme větru, dešti... aneb V bouři kulturní revoluce), i v době po pádu komunistického režimu (Černí baroni po čtyřiceti letech, Černí baroni těsně před kremací, Terazkyho poslední džob, Terazky v tunelu doktora Moodyho aj.). Švandrlík je rovněž autorem čtivých beletrizovaných memoárů Zrovna teď musíš čůrat? – Rozsáhlá je Švandrlíkova tvorba pro děti, jíž dominuje seriálový typ humoristického, nedidaktického dobrodružného příběhu, zpravidla vystavěného na rozporu mezi záměrem a výsledkem (Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka a další knihy s těmito postavami). – Výraznou a organickou součástí Švandrlíkovy literární činnosti byla jeho stálá spolupráce s kreslířem
Jiřím Wintrem-Nepraktou, který mu pravidelně jeho knihy ilustroval a k jehož kresbám naopak on často psal texty (dlouholetá společná práce pro Dikobraz,
knihy anekdot a kreslených vtipů Obrázkárna, 1971; Nepraktův erotický depozitář, 1997; Z archivů krále humoru,
1. díl 2002, 2. díl 2003; To v pohádkách nebylo!, 2004; Nepraktycká historie, 2006; S Nepraktou za zvířenou, 2007; S Nepraktou v mokrém živlu, 2008; S Nepraktou u výprasku, 2008; S Nepraktou in flagranti, 2008; kalendáře Jiří Winter-Neprakta z let
2000 až 2009, aj.).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Z chlévů i bulvárů aneb Smrt je moje východisko (PP 1960); Krvavý Bill a viola (P 1961); Od Šumavy k Popokatepetlu (PP 1962); Každý na svém koni (kabaret, rozmnož., 1963, i prem., hudba M. Kafka); Kovbojská romance (pásmo, 1964); Volno, zelená (estrádní pásmo, 1966, s J. Kratochvílem a dalšími); Pražská strašidla (PP 1968; rozšíř. s tit. Praha plná strašidel, 1970); Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (R 1969; 2. díl s tit. Černí baroni, Zürich 1975, pod pseud. Rudolf Kefalín; oba díly společně 1990; autorem 3. dílu podepsaného rovněž Rudolf Kefalín a vydaného v Zürichu 1981 není M. Š., ale údajně M. Miltner); Jak vyhynuli draci v Čechách (pohádka, 1969); Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem (P 1970); Draculův švagr (PP 1970); Hrdinové a jiní podivíni (1971, náklad zničen); Sek a Zula (kreslený příběh pro děti, 1971, il. J. Winter-Neprakta); Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka (P pro ml., 1973; 1991 přeprac. a zkrác. vyd.; 1999–2000 rozšíř. na 4 díly, první dva díly obsahují kapitoly z pův. vyd.); Honorace z pastoušky (D, rozmnož.,1975, i prem.); Doktor od Jezera hrochů (P 1980); Rodiče se zbláznili! (D, rozmnož., 1982, i prem., s K. Čejkou, hudba R. Rehberger); Nejkrásnější dívka ve střední Evropě (P 1982); Dívka na vdávání (P 1983; 2000 s tit. Nemravná dívka na vdávání); Muž, který se topil (P 1985); Starosti korunovaných hlav (PP 1986); Šance jako hrom (P 1989); Příšerná smrt krásné dívky (PP detekt., 1990); Vražda mlsného humoristy (P detekt., 1990); Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (dramatizace stejnojm. R, rozmnož., 1990, i prem., s M. Fialou a J. Bauerem); Černí baroni (text-appeal, rozmnož., 1990, i prem., s J. Somešem a J. Bauerem); Ještě máme, co jsme chtěli (P 1991, s tit. Kam to kráčíš, Kefalíne? aneb Ještě máme, co jsme chtěli, 1999); Lásky černého barona. Příběhy Romana Kefalína z let 1947 až 1952 (P 1991); Říkali mu Terazky aneb Šest půllitrů u Jelínků (P 1991); Říkali mu Terazky (D, rozmnož.,1991, i prem., s M. Fialou a J. Bauerem, podle prózy Říkali mu Terazky aneb Šest půllitrů u Jelínků); Žáci Kopyto a Mňouk, postrach Posázaví (P pro ml., 1991); Tlustý muž pod Jižním křížem (P 1991; 1996 s tit. Příliš tlustý dobrodruh); Rakev do domu (PP 1991); Sexbomba na doplňkovou půjčku (PP 1991); Poručíme větru, dešti... aneb V bouři kulturní revoluce (PP 1991, s tit. Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti..., 1999); Zazvoňte mi umíráčkem! (PP 1992); Žáci Kopyto a Mňouk na stopě (P pro ml., 1992); Unesli Mňouka, Baskerville! (P pro ml., 1992); Na nebožku vypadáte skvěle! (P 1992); Černý baron od Botiče (vzpomínky, b. d., 1993; 2007 rozšíř. s tit. Zrovna teď musíš čůrat?); Pět sekyr poručíka Hamáčka (P 1993); Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují (P pro ml., 1993); Kopyto, Mňouk a černá magie (P pro ml., 1995); Kopyto, Mňouk a mimozemšťané (PP pro ml., 1995); Válka skřetů (P 1996); Kdo se bojí, nesmí na hřbitov (PP 1996); Kopyto, Mňouk a lesní netvor (P pro ml., 1996); Kopyto, Mňouk a maharadžova pomsta (P pro ml., 1996); Kopyto, Mňouk a tajemství džungle (P pro ml., 1997); Kopyto, Mňouk a vesmírná brána (P pro ml., 1997); Kopyto, Mňouk a divá Elvíra (P pro ml., 1997); Draculův zlověstný doušek (PP 1997); Kopyto, Mňouk a ohnivý myslivec (P pro ml., 1998); Kopyto, Mňouk a Indiáni (P pro ml., 1998); Černí baroni po čtyřiceti letech (P 1998); Černí baroni těsně před kremací (P 1999); Kopyto, Mňouk a Ryšavý upír (P pro ml., 1999); Kopyto, Mňouk a akta X (P pro ml., 1999); Kopyto, Mňouk a únos policajtovy ženy (P pro ml., 1999); Pokušení z vesmíru (P 2000); Stoletý major Terazky (P 2000); Dejte napít Babinskému (P 2001); Děs čiší z minulosti aneb Reinkarnace (P 2001); Zubatá za krkem (PP 2001); Kopyto, Mňouk a konec světa (P pro ml., 2001); Tatínek je úchyl, Tajemství ohnivých koulí (PP 2002); Terazky na Hrad (P 2002); Terazkyho poslední džob (P 2002); Pozor! Zlý pavouk (P 2002); Kopyto, Mňouk a keltští duchové (P pro ml., 2002); Antikuchařka aneb Žvanec – náš nepřítel (PP, recepty, 2003); Abychom úplně nezpustli (humor. průvodce etiketou, 2003); Terazky a tunel doktora Moodyho (P 2003); Nesmiřitelný Terazky (P 2003); Černí baroni útočí na obrazovku (PP, vzpomínky, 2003); Draculův temný stín (PP 2003); Kopyto, Mňouk a hromada zlata (P pro ml., 2003); Kopyto, Mňouk a Stříbrňáci (P pro ml., 2003); Kopyto, Mňouk a náměsíčníci (P pro ml., 2004); Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách (P pro ml., 2004); Blanka, oběť sexuálního harašení (P 2004); Proč se to říká? (přísloví a rčení, 2005; původně na pokrač. v čas. Dikobraz 1975–77); Jak to, že jsme tady? (PP 2005, původně na pokrač. v čas. Dikobraz 1977–81); Markýz de Sádlo (PP 2005); Stařec a moře piva (P 2005); Kopyto, Mňouk a zaživa pohřbený fakír (P pro ml., 2005); Hajlující upír (PP 2006); Harry Fotr (P 2006); Přesýpací strejda (PP 2006); Kopyto a Mňouk honí superhvězdu (P pro ml., 2007); Hrdinové a nebojsové (PP 2008); Lásky komické a tragické (PP 2008); scénicky: Šediny páně Casanovy (1982); Černí baroni aneb Muzeum stalinismu (1990, s V. Venclíkem); Padouch z Horní Libně (2006, uvedeno společně s aktovkami R. Bradburyho a J. Vítka pod společným názvem Morbidní trilogie).Převyprávění: Ch. Lever: Šlo mi o krk, pánové! (1991).
Výbory: Kostlivec v kredenci (PP 2004, + J. Kos a Š. Zavadil); 100 nejlepších hororů (2004).
Souborná vydání: Černí baroni (14 sv., Camis 1998-2003 ; obsahuje: 1. Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky; 2. Říkali mu Terazky aneb Šest půllitrů u Jelínků; 3. Pět sekyr poručíka Hamáčka; 4. Lásky černého barona. Příběhy Romana Kefalína z let 1947 až 1952; 5. Kam to kráčíš, Kefalíne? aneb Ještě máme, co jsme chtěli; 6. Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti...; 7. Černí baroni po čtyřiceti letech; 8. Černí baroni těsně před kremací; 9. Stoletý major Terazky; 10. Černý baron od Botiče aneb Miloslav Švandrlík o sobě; 11. Terazky na Hrad; 12. Terazkyho poslední džob; 13. Terazky v tunelu doktora Moodyho; 14. Nesmiřitelný Terazky).
Ostatní práce: 99 národních specialit sovětské kuchyně (1981, s A. Vlčkovou; 1986 rozšíř. s tit. 3x 99 národních specialit sovětské kuchyně, s A. Vlčkovou a O. Dufkem).
Příspěvky ve sbornících: Do radostných zítřků (1960); Estrádní divadlo (1960); Na dobré hodince (1960); Plakátová balada (1961); Divadlo na valníku (1962); Loutky agitují (1962); Návrat na planetu Zemi (1985); Grog bez cukru (1986); Městopis (2000).
LITERATURA
Studie a články: V. Jelínek: Doslov, in M. Š., Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1969); R. Pytlík: Humoristický román, Čtenář 1991, s. 13; J. Hořec: Doslov, in M. Š., Poručíme větru, dešti... (1991); J. Lukeš in Orgie střídmosti aneb Konec československé státní kinematografie (1993).Recenze: Krvavý Bill a viola: O. Sus, Kultura 1961, č. 49 * Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky: D. Pleva (V. Dostál), Tvorba 1969, č. 32 (přetištěno in Zrcadla podél cesty, 1987); M. Petříček, Tvar 1990, č. 31 * Draculův švagr: D. Pleva (V. Dostál), Tvorba 1972, č. 4 * Doktor od Jezera hrochů: Š. Vlašín, Kulturní práce 1985, č. 20 * Dívka na vdávání: B. Dokoupil, Tvorba 1984, č. 6, příloha Kmen * Starosti korunovaných hlav: Š. Vlašín, LD 13. 2. 1987 * Šance jako hrom: P. Janáček, Tvorba 1989, č. 40 * Tlustý muž pod Jižním křížem: B. Kovaříková, Tvorba 1991, č. 12 * Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují: IČ, NK 1993, č. 33 * Černý baron od Botiče: (zat) (Z. A. Tichý), MFD 2. 11. 2000 * 100 nejlepších hororů: P. Hrtánek, Tvar 2004, č. 20 * Markýz de Sádlo: J. Nejedlý, Právo 9. 6. 2005, příloha Salon * Stařec a moře piva: R. Kopáč, Právo 19. 6. 2006.
Rozhovory: D. Smoljak, MF 3. 7. 1981; K. Stružková, A–Z magazín 1986, č. 2; R. Lipčík, MS 1990, č. 45; K. Kýr, Tvar 1991, č. 43; J. Rulf, Reflex 1994, č. 21; K. Hvížďala – K. Kruml, Týden 1997, č. 16; I. Svoboda in Humor nade vše (1999); L. Verecký, MFD 17. 6. 1999, příloha Magazín Dnes; I. Fencl, Tvar 2005, č. 14.
K životním jubileím: J. Bešta, Dikobraz 1982, č. 31; F. Cinger, Právo 9. 8. 2002; pk (P. Kovařík), Večerník Praha 10. 8. 2002.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRJ. Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)
Aktualizace hesla: 19. 1. 2009
(mvo)
Aktualizace bibliografie: 19. 1. 2009
(mvo)