Jiří MORAVA
* 24. 3. 1932, Brno
† 4. 6. 2012, Innsbruck (Rakousko)
Literární historik, básník a prozaik
Vlastním jménem Jiří Vlk. Narodil se v rodině brněnského továrníka, spolumajitele firmy Alpa. Po maturitě na královopolském gymnáziu (1951) studoval na brněnské FF literární vědu, češtinu a ruštinu. Absolvoval v roce 1956 diplomovou prací František Jan Mošner a vztah jeho Pěstounky k Babičce Boženy Němcové. Vzhledem ke svému rodinnému původu však musel začít pracovat manuálně. Od roku 1958 působil jako okresní archivář v Trhových Svinech a Třeboni, od roku 1960 v Pelhřimově (pracoviště Červená Řečice). V roce 1962 byl za urážku KSČ a českého národa odsouzen k 12 měsícům nápravného opatření (srážce 10% ze mzdy) a opět začal pracovat manuálně, jako dělník a dřevorubec. Jen v roce 1964 byl krátce dramaturgem Čs. televize Brno, poté opět kopáčem a horníkem. Od roku 1967 zaměstnán u Vodohospodářských staveb Brno jako úředník. V lednu 1968 byl obžalován za urážku
prezidenta republiky Antonína Novotného, po dvou měsících amnestován. V říjnu téhož roku emigroval do Rakouska. V letech 1968–1969 obdržel stipendium v Institutu slovanské filologie na vídeňské univerzitě, po jeho skončení se živil jako uklízeč. V roce 1971 se usadil v Innsbrucku. Pracoval jako umývač nádobí, hotelový sluha a noční recepční. V roce 1974 získal rakouské státní občanství a po vykonání univerzitní zkoušky z němčiny mu byla uznána maturita. V letech 1976–1977 byl prodejním zástupcem nakladatelství
Konfrontace, poté propagačním úředníkem
Universitätsverlag Wagner v Innsbrucku (do roku 1992). Souběžně si od roku 1974 rozšiřoval vzdělání studiem slavistiky na innsbrucké univerzitě. V roce 1975 získal uznáním čs. akademického vzdělání titul magistra filozofie, v roce 1983 obhajobou práce Der k. k. Dissident Karel Havlíček (1821–1856). Sein Leben, Werk und Exil in Tirol titul PhDr. Na téže univerzitě působil v letech 1987–1997 jako lektor češtiny, v roce 1990 byl jmenován profesorem honoris causa. Od roku 1992 se věnoval výhradně výuce a literární tvorbě. V roce 1976 založil v Innsbrucku spolek
Tschechische Gesellschaft für Literatur, Wissenschaft und Kunst Comenius (do 1983), jehož prostřednictvím vydalo nakladatelství Konfrontace
díla
Bohumila Hrabala, Vladimíra Škutiny, Miloslava Švandrlíka a Marie Janků-Sandtnerové.
Debutoval básněmi v almanachu
Dokořán (1957). Přispíval do deníku Tiroler Tageszeitung, časopisů Prässent, Fenster, InN (všechny Innsbruck), Vídeňské svobodné listy, Klub (oba Vídeň) a do mnichovských periodik Bohemia,
Obrys, České slovo, Národní politika a Demokracie v exilu. Je autorem kulturněpolitických pořadů ve
Svobodné Evropě, rakouském rozhlase (např. seriál o dějinách české a slovenské literatury) a v rozhlase italském. Je spoluautorem televizních dokumentárních pořadů C. k. disident (1992, režie Pavel Jančárek) a Karel Havlíček Borovský (1995, režie Milan Macák). Je autorem doslovu ke knižní edici novinových polemik Karla Havlíčka Borovského Polemische Schriften (2001). – Jako rakouský spisovatel užíval jméno Georg J. Morava.
Morava v exilu knižně debutoval česky i německy psanými verši a básněmi v próze (Elegie na Jeana Gabina, Das Fremde), prosadil se však teprve pracemi literárněhistorickými. Jeho orientace badatele, žijícího v Rakousku a zabývajícího se „rakouskými“ osudy českých spisovatelů v 19. století, v dobách společné monarchie, vyrůstala z možnosti přístupu k dokumentům, které byly pro autory z Čech nedostupné nebo jimi opomíjené. Nálezem dosud neznámé rakouské úřední korespondence byl iniciován také jeho dominantní zájem o osobnost
Karla Havlíčka, jenž kromě řady článků přinesl také několik na sebe textově velmi úzce navazujících monografií. Knihy Exilová léta Karla Havlíčka Borovského a C. k. disident Karel Havlíček (v pražském vydání byly obě knihy spojeny pod titulem druhé z nich) a také výpravná obrazová publikace Havlíček v Brixenu se vyznačují poutavým žurnalistickým stylem užívajícím až hovorové výrazy, ironickými charakteristikami i dramatickým podáním a domýšlením scén. Jsou určeny širšímu okruhu čtenářů. Cílem jejich německé verze byla politická rehabilitace osobnosti
Karla Havlíčka, v české verzi pak autor usiloval o přehodnocení tradičního mýtu o „brixenském mučedníkovi“. Podrobným popisem Havlíčkova exilu v Brixenu, opírajícím se o průzkum dochovaných dokumentů, autor konfrontuje historickou skutečnost s národní legendou. V
Havlíčkově portrétu vyzdvihuje jeho racionální způsob myšlení a morální vlastnosti, všechny monografie současně vyznívají jako kritika národního charakteru, zejména zbabělosti a přizpůsobivosti českého člověka.
Morava však podává i širší obraz českého politického života a podrobný exkurz do dějin české žurnalistiky. Orientace na významné české kulturní osobnosti minulého století a jejich vztahy k Rakousku jej přivedla rovněž k životopisným knihám o Františku Palackém a Boženě Němcové. Těžištěm jeho zájmu v knize Palacký – Čech – Rakušan – Evropan jsou historikovy, a především politikovy názory. Práce Někdejší Betty pak kriticky zkoumá mýty o
Boženě Němcové a klade důraz na těžký osud první emancipující se ženy v Čechách, na srážku autorčina literárního talentu s bachovským absolutismem. Vztahy výrazných českých osobností (Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, Karla Hynka Máchy, Jána Kollára, Ladislava Klímy) k Tyrolím jsou tématem i řady dalších autorových česky a německy psaných studií; v této souvislosti se věnoval rovněž okolnostem smrti Miroslava Tyrše. Poslední Moravovou prací je česko-německé vydání krátkých autobiografických povídek Promovaný sluha – Der promovierte Lohndiener, které zachycují těžké začátky autora, uprchlíka z Československa ve Vídní, a jeho první pracovní zkušenosti jako nočního recepčního horského hotelu v Innsbrucku.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Elegie na Jeana Gabina (B, Mnichov 1979); Das Fremde (něm., BB, PP, St. Michael 1979); Karel Havlíček in Zeugnis der Süd- und Nordtiroler Archivquellen 1851–1855 (něm., edice pramenů, Bohemia 21/2, Mnichov 1980); Exilová léta Karla Havlíčka Borovského (monografie, Curych 1981); Der k. k. Dissident Karel Havlíček (1821–1856). Eine Frage nach dem humanitären Fortschritt in der heutigen CSSR (něm., polit. brožura, Mnichov 1982); C. k. disident Karel Havlíček. První velký životopis po sto letech (monografie, něm. s tit Der k. k. Dissident Karel Havlíček /1821–1856/. Sein Leben, Werk und Exil in Tirol, Wien, 1985, 1. část České trilogie; česky: Toronto 1986; 1991); C. k. disident Karel Havlíček (monografie, 1991, spojení obou výše uvedených knih); Palacký: Čech – Rakušan – Evropan (studie, něm. s tit. Franz Palacký, Vídeň 1990; 1994, 2. část České trilogie); Po stopách Havlíčkových v Brixenu (průvodce, Brixen 1991, souběžný český, něm. a ital. text); Někdejší Betty (monografie, něm. s tit. Sehnsucht in meiner Seele. Božena Němcová, Dichterin. Ein Frauenschicksal in Alt-Österreich, Innsbruck 1995; 1996, 3. část České trilogie); Havlíček v Brixenu (obrazová monografie, 1997); Promovaný sluha – Der promovierte Lohndiener (česko-německé vydání autobiografických textů, 2010).Příspěvky ve sbornících a almanaších: Dokořán. Almanach mladé literatury (1957); Almanach české zahraniční poezie (Mnichov 1979); Bohemia-Jahrbuch (Mnichov 1980); ...a když se řekne Voskovec (Kolín n. R. 1983; poté in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Havlíčkobrodsko (1992).
Uspořádal a vydal: Karel Havlíček: Tiroler Elegien (překlad F. W. Nielsena z 1936, Innsbruck 1982); Altböhmische Kochkunst (výběr z receptů M. D. Rettigové, Vídeň 1987); Pražský labužník (výběr z receptů české restaurace Goldene Stadt v Mnichově, 1991); K. Vaněk: Schwejk in russischer Gefangenschaft 1, 2 (překlad G. Reinerové z 1926, Vídeň–Praha 1992).
LITERATURA
Studie a články: J. Dresler: Pád Havlíčkovy legendy, Národní politika (Mnichov) 1979, č. 6 (120), příloha Zvon.Recenze: Exilová léta Karla Havlíčka Borovského: V. Škutina, Magazín (Curych) 1981, č. 2; Dominik Černý (= D. Strož), Obrys (Mnichov) 1981, č. 4; J. K. (J. Kovtun), Svědectví (Paříž) 1982, č. 67; V. Hejl, České slovo (Mnichov) 1982, č. 3; M. Uhde, Obrys (Mnichov) 1984, č. 3; M. Š., Slovanský přehled 1990, č. 4 * Der k. k. Dissident Karel Havlíček: -P. L.-, Reportér (Curych) 1985, č. 5; V. Hejl, Obrys (Mnichov) 1985, č. 4; B. Kubešová, Reportér (Curych) 1986, č. 2; J. Skalička, Tvar 1990, č. 4 * Franz Palacký: O. Filip, NK 1990, č. 27; J. Kořalka, LidN 13. 9. 1990; J. N. (J. Novotný), Český časopis historický 1991, č. 3 * C. k. disident Karel Havlíček: M. Borovička, LitN 1992, č. 2 (k tomu polemika: J. Morava, Český deník 25. 4. 1992); B. Svadbová, Čtenář 1992, č. 3; J. Bílek, Muzejní a vlastivědná práce 1993, č. 2; P. Jančárek, Minulostí Západočeského kraje, 1993, sv. 28 * Palacký: Čech – Rakušan – Evropan: F. Cinger, RP 11. 3. 1995; M. Řepa, Rovnost 18. 3. 1995; A. Haman, LitN 1995, č. 8; J. Koř. (J. Kořalka), Český časopis historický 1995, č. 3; L. J. Beran, Polygon (Curych) 1996, č. 5; L. Kněžek, Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm 1998, č. 1/2 * Někdejší Betty: A. Haman, LitN 1996, č. 6; J. Malura, Tvar 1996, č. 9; M. Ř. (M. Řepa), Český časopis historický 1996, č. 1; I. Zítková, NK 1997, č. 10; B. Kostřicová, LidN 31. 5. 1997, příl. Národní; F. Všetička, Alternativa nova 1997/1998, č. 3 * Havlíček v Brixenu: L. Koubská, LidN 29. 11. 1997; V. Macura, Tvar 1997, č. 18.
Rozhovory: F. Cinger, RP 1. 2. 1992; V. Bělovský, Mosty 1995, č. 18; M. Borovička, Slovo 19. 12. 1997; B. Kovaříková, Večerní Praha 2. 1. 1998; L. Petr, Rovnost 17. 1. 1998.
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)
Aktualizace hesla: 18. 3. 2015
(kb, eb)
Aktualizace bibliografie: 18. 3. 2015
(kb, eb)