Slovník české literatury po roce 1945

Jan DROZD

* 27. 1. 1914, Bordovice (u Frenštátu pod Radhoštěm)

† 15. 8. 2005, Třinec

Prozaik a literární historik

Pocházel z rodiny zemědělce. V roce 1922 přesídlil s rodiči na východní Slovensko k Čopu. Měšťanskou školu ukončil roku 1929 v Užhorodě, maturoval v roce 1933 na učitelském ústavu v Mukačevě a v roce 1935 vykonal doplňovací maturitu na gymnáziu v Užhorodě. V letech 1933–1936 učil na obecné škole v Kušnici na Podkarpatské Rusi. Roku 1936 nastoupil vojenskou službu ve Valašském Meziříčí, která se v důsledku mobilizace 1938 prodloužila až do března 1939. Po okupaci a maďarském záboru jižního Slovenska odešel na Moravu, učil v Hodslavicích (1940–1941), v Zubří (1941–1945) a v Novém Bohumíně (1945–1955). V letech 1954–1959 externě studoval češtinu a dějepis na FF UP v Olomouci. Po několikaleté spolupráci nastoupil v roce 1955 jako vedoucí literárně dramatické redakce Čs. rozhlasu v Ostravě. V roce 1970 byl z politických důvodů z rozhlasu propuštěn a zůstal bez zaměstnání, až od ledna 1971 pracoval jako závozník Pozemních staveb v Ostravě, od května téhož roku pak působil jako učitel na základní škole v Lyžbicích u Třince, od října 1971 pak na devítiletce v Raškovicích, odkud roku 1974 odešel do důchodu. – Jeho dcerou (z prvního manželství) je rozhlasová a televizní dramaturgyně a scenáristka Šárka Kosková (*1944); jeho druhou manželkou byla rozhlasová režisérka Věra Pražáková, provd. Drozdová (*1928). Vnučka Galina Miklínová (*1970) je výtvarnice a ilustrátorka knih pro děti.

Drobné prózy začal Drozd publikovat v Lidových novinách (1943); později pravidelně přispíval do Květů, Lidové demokracie, ostravských periodik Nová svoboda, Červený květ, Moravskoslezský večerník, Moravskoslezský den, opavské Alternativy Novy (resp. Alternativy plus) aj. Napsal také značné množství literárních pořadů pro rozhlas a scénářů realizovaných Čs. televizí v Ostravě (mj. pohádky; inscenace Horká stezka, 1978, režie František Mudra). V roce 1950 bylo zamítnuto vydání jeho románu Země kvasí, posléze přepracovaného a v roce 1961 vydaného pod tit. Dlouhá noc: Karpatská romance. Sazba románu Člověk pro jeden život, chystaného k vydání v ostravském nakladatelství Profil, byla na počátku sedmdesátých let rozmetána; zkrácenou verzi pak Drozd zásluhou zprostředkování Oty Filipa vydal v roce 1979 v curyšském exilovém nakladatelství Konfrontace pod pseudonymem Jan Pastor s titulem Emauzy. Nevydán zůstává soubor minipovídek Hovory pod hladinou (otištěny pouze časopisecké ukázky) a knihy pro děti Podivné dobrodružství Murky, Bužindy a Cupitálka (Pouť loutek světem za láskou s neuvěřitelnými dramatickými zápletkami) a Co dělali od rána babička, Bob, Zuzana. – V roce 1999 mu byla udělena Cena Leopolda Vrly.

Drozdovu prozaickou tvorbu charakterizují dva znaky: tendence k autobiografičnosti a úsilí o epický tvar komponovaný jako svědectví o lidech ve zlomových dějinných situacích. Takto se prezentoval již v druhé polovině čtyřicátých let románem Sedláci z Velkého dvora, situovaném do předmnichovské republiky a vyprávějícím o českých kolonistech na východním Slovensku, ale i později v románu Dlouhá noc, ve kterém využil vlastních zkušeností z Podkarpatské Rusi. Pro dětské čtenáře psal v padesátých a šedesátých letech novely na náměty z protinacistického odboje (Odvážný boj /2. uprav. vyd. pod tit. Po nebezpečných stopách/; Švestkový dvůr). Nostalgicky laděné povídky ze sbírky Smutek z milování pak variují téma lásky a smrti. Román Člověk pro jeden život je pokusem o kritickou reflexi poválečné doby situovanou na Jesenicko. Determinujícím prvkem Drozdovy tvorby je autorův subjektivně zabarvený vztah k historické realitě: odpovídá jeho smyslu pro detail, ztěžuje mu však odstup od tématu. Zřetelně se to projevilo na románu Pohřbívání živých, kde se takřka reportážním způsobem vrátil k událostem srpna 1968 a k následujícím letům tzv. politické normalizace.
Badatelsky se zabýval Slezskými písněmi Petra Bezruče. V časopiseckých článcích a následně v monografii Autoři Slezských písní přisoudil autorství některých balad Ondřeji Boleslavu Petrovi (1852–1893), argumentačně se opíraje především o souvislost některých námětů a motivů s Petrovým životopisem a jeho doložitelnými osobními zkušenostmi a životními zážitky.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Sedláci z Velkého dvora (R 1947); Odvážný boj (R pro ml. 1954; 2. vyd. pod tit. Po nebezpečných stopách, 1963); Dlouhá noc: Karpatská romance (R 1961); Švestkový dvůr (P pro ml. 1966); Emauzy (R, Curych 1979, pod pseud. Jan Pastor; přeprac. s tit. Člověk pro jeden život, 1991); Smutek z milování (PP 1990, poté v souboru Smutek z milování /Milostné balady/ – Život na hraně, 2006); Pohřbívání živých (R 1993); Pátá dimenze (P 1999, poté v souboru Smutek z milování /Milostné balady/ – Život na hraně, 2006); Smutek z milování (Milostné balady) – Život na hraně (2006).
Práce o literatuře: Autoři Slezských písní (2003); Otevřený dopis vědeckým literárním institucím aneb Autoři Slezských písní (2005).

LITERATURA

Knižně: L. Knězek: Pouť za pravdou života: čtení o životu a tvorbě Jana Drozda (2006, včetně bibliografie).
Studie a články: J. Urbanec: Spisovatel Jan Drozd, Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy 1994, č. 2; D. Šajtar: K dílu spisovatele Jana Drozda, Alternativa nova 1995, č. 2; M. Stoniš: doslov, in J. Drozd: Smutek z milování /Milostné balady/ – Život na hraně (2006); O. Šuleř in Laskavé medailony (2007); D. Šajtar in Poezie jako protest (2008).
Recenze: Sedláci z velkého dvora: J. Honzík, Kulturní politika 1947, č. 10; J. Machoň, Svobodné noviny 5. 2. 1948 * Odvážný boj: O. S. (= O. Syrovátka), LD 19. 3. 1954; rec. 2. vyd. pod tit. Po nebezpečných stopách: O. Šuleř, ČK 1964, č. 1; J. Svoboda, Nová svoboda 13. 12. 1964 * Dlouhá noc: H. Hrzalová, Tvorba 1962, č. 6; J. Svoboda, ČK 1962, č. 7 * Švestkový dvůr: O. Syrovátka, ZM 1966, č. 10; V. Frýbová, Impuls 1967, č. 1 * Emauzy: J. S. (= J. Strnad), Zpravodaj (Curych) 1979, č. 6; J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1979, č. 7/8, příl. Zvon; K. Nešvera: Magazín (Curych) 1979, č. 7/8; A. Opasek, Nový život (Řím) 1981, č. 7/8 * Smutek z milování: št, NK 1991, č. 1/2; J. Svoboda, LD 7. 9. 1991; S. Bartůšková, Tvorba 11. 9. 1991 * Člověk pro jeden život: škv (= R. Škvařil), NK 1991, č. 20; J. Svoboda, LD 7. 9. 1991 * Pohřbívání živých: L. Soldán, SvSl (Brno) 24. 3. 1994; V. Novotný, Tvar 1994, č. 9; pek (= M. Petříček), LitN 1994, č. 36; F. Všetička, Alternativa 1994, č. 1 * Pátá dimenze: L. Knězek, Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm 2000, č. 1/2 * Polemika nad autorstvím Slezských písní (ad studie J. Drozd: Slezské písně a otazníky, Dokořán 2001, č. 20): J. Urbanec, Dokořán 2001, č. 20; D. Šajtar, Dokořán 2002, č. 21 * Autoři Slezských písní: J. Slomek, LidN 4. 9. 2003; J. Král + J. Slomek, LidN 18. 9. 2003; P. Kovařík, Večerník Praha 13. 8. 2003; J. Novotný, LitN 2003, č. 48; D. Šajtar, Alternativa plus 2003, č. 3/4 (polemika: J. Drozd, Tvar 2004, č. 1 + Alternativa plus 2004, č. 1/2; L. Hrabová: Tvar 2004, č. 1; D. Šajtar, Tvar 2004, č. 3 + Alternativa plus 2004, č. 1/2); Z. Smolka, ČL 2003, č. 6 + Tvar 2004, č. 3 (polemika: J. Drozd, Tvar 2004, č. 6; Z. Smolka, Tvar 2004, č. 10) * Smutek z milování (Milostné balady) – Život na hraně: B. Navrátil, Moravskoslezský deník 19. 5. 2006; J. Šlosar, Haló noviny 4. 8. 2006, příl. Obrys – Kmen 2006, č. 31.
Rozhovory: V. Juřina, Moravskoslezský večerník 25. 9. 1990; F. Sekanina, Tvar 1995, č. 7.
K životním jubileím: O. Šuleř, MSD 27. 1. 1994; L. Knězek, Hlasy Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm 1999, č. 1/2; L. Knězek, Alternativa plus 2004, č. 1/2.
Nekrology: šk, LidN 19. 8. 2005; J. Urbanec, Dokořán 2005, č. 35; J. Sekera, Obrys–Kmen 2005, č. 34; L. Knězek, Hlasy Muzea ve Frenštátě pod Radhoštěm 2005, č. 1/4.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Biografický slovník Slezska a severní Moravy (nová řada, sešit 11)

Autor hesla: Jiří Svoboda (1994); Kateřina Bláhová (2006); Veronika Košnarová (2019)

Aktualizace hesla: 15. 3. 2019 (vk)

Aktualizace bibliografie: 15. 3. 2019 (vk)

zpět na hlavní stranu