Ivan KRAUS
Oba rodiče byli úředníci, matka Božena (1915–2008) hrála v mládí ochotnické divadlo, otec Ota Kraus (1904–2001) přispíval do parodistického časopisu Příšerný večerník, později byl spoluautorem (s Erichem Schönem = Kulkou) knih Továrna na smrt (1946) a Noc a mlha (1958). – Po maturitě na gymnáziu v Praze na Letné (1957) absolvoval Ivan Kraus nástavbové studium Mezinárodní ekonomické vztahy (1957–1959) a krátce pracoval jako referent podniku zahraničního obchodu Keramika Praha. Při studiu na gymnáziu hrál ve Dvořákově divadelní společnosti, později byl hercem i autorem v řadě převážně malých a kabaretních divadel: Divadlo pantomimy, Na rybárně (Praha), Experiment (Pardubice), Mikrodivadlo (Havířov), Divadlo Petra Bezruče (Ostrava), Ve Smečkách, Reduta, Viola, Nekázanka, Luxor, Apollo (vše Praha) a v Černém divadle (s tímto divadlem absolvoval roku 1963 zájezd do Francie, v letech 1964–1965 vystupoval v Las Vegas a v Los Angeles v televizní show Binga Cosbyho). Od roku 1965 byl ve svobodném povolání – s Jiřím Sýkorou založil literární kabaret pro dva Toulavý kabaret (1966) a v roce 1967 se skupinou přátel divadelní skupinu Velvets, s níž odešel na podzim 1968 do zahraničí (původně s povolením na jeden rok). V krátkém filmu Jana Švankmajera Byt (1968) hrál hlavní roli (mladého muže), dále se objevil jako montér ve filmu Farářův konec (1968, r. Evald Schorm). – Po roce 1968 žil ve Švýcarsku, Itálii, Francii, na Bahamách, v Anglii a v SRN. V prvních letech v exilu vystřídal různá zaměstnání, od roku 1969 se opět věnoval pravidelně psaní. Od roku 1973 bydlí na jihu Německa, kde v letech 1972–1992 volně spolupracoval s TV Baden-Baden jako spoluautor scénářů a loutkoherec ve vysílání pro mládež. Je také spoluautorem scénářů pro loutkový seriál pro A2 Paris. V roce 1975 vytvořil s manželkou kabaretní výstup s loutkami Blackwits, s nímž byl od roku 1976 po třicet let každoročně několik měsíců angažován v Paříži a v Monaku, opakovaně také ve Švýcarsku, Itálii, Španělsku, Dánsku, Holandsku, Portugalsku a od roku 1993 opět pravidelně v Německu. V roce 1990 navázal v Čechách spolupráci s časopisy a rozhlasem; od roku 2006 tráví v ČR většinu roku. Je členem Freier Deutscher Autorenverband. – Bratr Jan Kraus (*1953) je hercem a autorem divadelních textů, sestra Eliška (*1946) je propagátorkou české literatury a vyučuje na univerzitě v kolumbijské Bogotě, manželka Naděžda Munzarová-Musílková (*1932) je herečkou a loutkoherečkou, schovanka Johana Munzarová (*1962) spolupracovala jako moderátorka a herečka na vysílání pro mládež v rozhlase a TV Baden-Baden (1972–1982).
Ivan Kraus navazuje na tradice českého, a obzvláště anglo-amerického a kanadského humoru (Jaroslav Hašek, Karel Poláček; Jerome Klapka Jerome, Stephen Leacock, James Thurber aj.). V jeho stylu převládá slovní komika, ironie a groteska. Kraus je bytostný povídkář; důraz na krátké děje s výraznou pointou je typický i pro jeho romány, jež často mají spíše podobu povídkového souboru sjednoceného hrdinou a časoprostorem (Vedlejší nebe, Veřejný písař, Sebrané veteše) a žánrově rozvolněného vkládanými aforismy, reklamami, korespondencí atd. (Mezinárodní polibky, Soukromý Hollywood). Charakteristická je kombinace chápavého, leč ironického odstupu autorských komentářů a gagové situační komiky příběhů, které vyrůstají z bizarních charakteristik postav a z jejich ztřeštěných činů. Jeho povídkové knihy přinášejí do české literatury především osobitě pojaté téma rodinných vztahů, často s autobiografickými prvky (To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni, Udělej mi tichoučko); rodinná tematika bývá východiskem i v prózách reagujících na období komunistické vlády v Československu – prostřednictvím dětského pohledu je v nich dosahováno komického umocnění absurdit socialismu (Číslo do nebe, novela Medová léta); často jde vzhledem k líčeným událostem o humor dosti trpký (soubor Rodinný sjezd je věnován především rodičům a jejich nerovnému, ale důstojnému zápasu s fašistickým a posléze socialistickým režimem). K dalším Krausovým tématům, která korespondují i s jeho novinářskou aktivitou především v internetových mediích, patří budování demokracie v Čechách a absurdní situace, které ji často provázejí (hrdinou novely Kůň nežere okurkový salát je doktor politologie, který po dvaceti letech strávených v Americe přichází do malé české vesnice, kde se usilovně, avšak marně pokouší jednak dokončit svůj zásadní politologický spis, vinou politického vývoje stárnoucí před očima, jednak pochopit mentalitu místních obyvatel); případně obecněji komerční a mediální realita kapitalistické současnosti (Muž za vlastním rohem, Vedlejší nebe) či s odstupem pozorovaná zahraniční realita (Veřejný písař, Klub šampionů). V knize Sebrané veteše, příbězích věcí z vetešnického obchodu, často zaznamenávajících památku holocaustu či jiných katastrof moderních dějin, převážilo melancholické ladění. – Talent k úspornému vyjádření zúročil Kraus v aforismech (soubor Ve vlastních názorech se shodnu s každým, Vedlejší nebe, Telegramy), v tzv. „minutových románech“, povídkách o rozsahu cca jedné strany (Snídaně v poledne, výbor Minutové romány) a v knize Kapesní divadlo, souboru extrémně krátkých groteskních či nonsensových jednoaktovek. – Autorova celoživotní spřízněnost s divadlem se v knižní podobě promítla do svazku šesti konverzačních komedií Poker bez esa, koncipovaných pro menší herecké obsazení (obsahuje komedie pocházejících z let 1995–2006); závažná témata a téměř existenciální situace, na nichž Kraus své hry staví (vyprázdněnost moderního způsobu života; únava ze životního stereotypu, vedoucí až k pokusu o sebevraždu, či stereotyp v partnerském vztahu; opuštěnost stáří) se šťastně setkávají s autorovým ironickým humorem, který nepřipouští patetické vyznění, ačkoli sdělení kusů směřuje k očekávatelným morálním závěrům. – Fejetony, nejčastěji na politická témata, publikované v Lidových novinách, Respektu a na webu Aktuálně.cz v letech 1999–2019 publikoval ve svazku 2800 znaků s mezerami.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Zahrajte si kabaret č. 2 (rozmnož., 1963, s J. Krausem a J. Sýkorou); Zahrajte si kabaret č. 3 (rozmnož., 1964, s J. Sýkorou); Důvěrné hovory: Textbeat (rozmnož., 1966, s J. Sýkorou); Toulavý kabaret (rozmnož., 1967, s J. Sýkorou); To na tobě doschne (PP humor., Curych 1976; 1991); Prosím tě, neblázni (PP humor., Curych 1978; 1992); Číslo do nebe (PP humor., Curych 1984; 1993); Výhodné nabídky aneb Život na Západě (PP humor., 1992); Nejchytřejší národ na světě (PP humor., 1994); Rodinný sjezd (PP 1996); Muž za vlastním rohem (PP humor., obs. také některé povídky ze sbírek Výhodné nabídky a Nejchytřejší národ; 1999); Kůň nežere okurkový salát (P humor., 2000); Medová léta (P 2001); Snídaně v poledne (PP humor., 2002); Muž pod vlastním dohledem (PP humor., 2002); Udělej mi tichoučko (PP humor., 2003); Kdybys nebyla, vymyslím si tě (PP humor., 2005); Ve vlastních názorech se shodnu s každým (aforismy 2007); Muž na vlastní stopě (PP humor., 2007); Poker bez esa (DD 2007, obs. Doručovatel; Víkend; Na břehu; Vše, co chcete vědět o vzniku bulvární komedie; Poker bez esa /prem. 1999/; Živý květ); Muž na vlastní křižovatce (PP humor., 2009); Vedlejší nebe (R 2011); Telegramy (aforismy 2013); Veřejný písař (R 2014); Klub šampionů (R 2015); Soukromý Hollywood (PP 2018); 2800 znaků s mezerami (EE 2020); Sebrané veteše (PP 2023); scénicky: Kontraste (Wiesbaden 1971, s dalšími); Menschliche Komödie (Wiesbaden 1975, s B. Hányšem a N. Munzarovou); Dancing together (Vermont 1984); Club-date (libreto muzikálu a texty písní, angl., Toronto 1986).
Výbory: Má rodina a jiná zemětřesení (obs. povídky z To na tobě doschne, Prosím tě, neblázni, Číslo do nebe a Rodinný sjezd, 1998); Odpoledne s labutí = Nachmittag mit Schwan (obs. povídky z Prosímtě, neblázni, 2010); Mezinárodní polibky (obs. povídky z Muž za vlastním rohem, Muž pod vlastním dohledem, Muž na vlastní stopě, Muž na vlastní křižovatce, 2012); Má žena a jiné živly (obs. povídky z Prosím tě, neblázni; Muž za vlastním rohem, Muž pod vlastním zrcadlem, Muž na vlastní stopě, Muž na vlastní křižovatce, 2013); Ma mère et l’administration = Moje matka a úřady (výbor z Číslo do nebe, 2013); Čítanka Ivana Krause (výbor z celého díla, 2016); Minutové romány (obs. povídky z Snídaně v poledne, 2019); Kapesní divadlo (výbor z her vydaných časopisecky a knižně ve sb. Nejchytřejší národ, Ve vlastních názorech se shodnu s každým, 2019).
Příspěvky ve sbornících: Pardon vom besten 76 (Frankfurt nad Mohanem 1977); Revue napětí a humoru č. 4 (Curych 1979); Nimms mit einem Lächeln (Freiburg 1983); They Shoot Writers, Dont’t They? (Londýn – Boston 1984); Zur Poetik und Rezeption von B. Němcová’s Babička (Berlín 1991); From the Republic of Conscience (Melbourne 1992); Pickanterie (1995); Městopis (2000); Usměj se, Lízo (2004); Šťastné a veselé 2 (2008); Divadelní minutky II – 15 minut s J. K. Tylem (2008).
LITERATURA
Studie a články: E. Světlík: doslov, in Výhodné nabídky aneb Život na západě (1992); J. Strnad: doslov, in Číslo do nebe (1993).
Recenze: To na tobě doschne: J. Kovtun, Svědectví (Paříž) 1977, č. 53; V. Novotný, MFD 9. 9. 1992; P. Šrut, LidN 10. 9. 1992, příl. Národní 9, č. 37 * Prosím tě, neblázni: J. Dresler, Národní politika (Mnichov) 1979, č. 5; A. Halada, Tvar 1992, č. 46; P. Šrut, LidN 17. 12. 1992, příl. Národní 9, č. 51 * Číslo do nebe: J. Procházka, Svědectví (Paříž) 1987, č. 77; M. Petříček, LitN 1994, č. 15; P. Šrut, LidN 5. 1. 1994; L. Kunderová, Host 2001, č. 1, příl. Recenzní příloha * Výhodné nabídky aneb Život na západě: V. Novotný, NK 1992, č. 38; M. Petříček (též o knihách o To na tobě doschne a Prosím tě, neblázni), LitN 1992, č. 50 * Nejchytřejší národ: V. Novotný, Práce 20. 12. 1994; P. Šrut, LidN 18. 2. 1995, příl. Nedělní LN, č.7 - Národní 9 * Rodinný sjezd: F. Všetička, LitN 1996, č. 38 * Má rodina a jiná zemětřesení: V. Píša, Tvar 1999, č. 9 * Muž za vlastním rohem: I. Zítková, Tvar 2000, č. 8 * Kůň nežere okurkový salát: A. Kalinová, NK 2000, č. 29 * Medová léta: M. Hejduk, LidN 1. 2. 2002, polemika A. Tomský, LidN 7. 2. 2002 * Ve vlastních názorech se shodnu s každým: L. Gregor, A2 2008, č. 12 * Veřejný písař: K. Kubíčková, MFD 17. 4. 2014; A. Badinová, Klub knihomolů 10. 10. 2015 (zde).
Rozhovory: I. Zítková, NK 1992, č. 34; V. Švihelová, LidN 19. 5. 2006, příl. Pátek LN č. 20; A. Poková, Naše rodina 2011, č. 21; A. Plavcová, LidN 6. 11. 2015; V. Vašák, Xantypa 2016, č. 11; K. Chvátalová, iRozhlas 28. 12. 2018 (zde); L. Kopecká, Týdeník Rozhlas 2019, č. 11; V. Kroc, iRozhlas 5. 11. 2023 (zde).