Jiří KLOBOUK
Povídky začal Klobouk psát již na konci padesátých let, publikovat však začal až v exilu: česky v Proměnách (New York), v překladech v kanadských a severoamerických časopisech, mj. Chicago Review, Stories, Partisan Review (oba Boston), Artful Dodge (Wooster, Ohio), jakož i ve Švýcarsku a na Novém Zélandě. Časopis Tvar otiskl 1997 v příloze Tvary č. 19 jeho rozhlasovou hru Andrea a prózu Oslava mých jednašedesátých narozenin. V Čechách byly uvedeny rozhlasové hry Dva někdy někde (1964, režie Ludvík Pompe) a Erupce (1968, r. Jan Fuchs; nová verze 1994, r. Josef Henke), další byly realizovány v SRN (Způsoby mých bližních, Saarländischer Rundfunk, Saabrücken 1969; Ještě jednou na Coney Island, 1985, r. Ulrich Lauterbach; Dýchání, 1987, r. Hans Bernd Müller), v Kanadě (CBC Toronto: Zabijáci, 1971; Linda, 1972; Ptáci, 1972; Blázen a smyčcové kvarteto, 1972, v Českém rozhlase 1993, r. Ivan Chrz), v Anglii, Finsku a Estonsku.
Kloboukova první větší próza Jazz II. Parents je situována na Moravu čtyřicátých let. V příběhu manželské krize viděné očima dospívající dcery autor usiloval o formu „jazzové literatury“, která vychází z mozaiky jednotlivých vypravěčských sekvencí. Ke světu gymnazijních studentů se pak Klobouk vrátil v próze Jazz I. Po válce. Vylíčil v ní atmosféru roku 1951 na střední Moravě s důrazem na jazykovou expresi a na bizarní protiklady mezi groteskností nové politické reality a spontaneitou jinošské psychiky. Odlišnou poetiku mají texty ze sbírky Návrat domů a jiné povídky, ve které převládají polohy hororu, obrazy traumatických stavů, komunikační destrukce, jakož i motivy absurdity, katastrofické vize civilizace a emigrantské reflexe. Autor zde zpravidla preferuje metodu vnitřního dialogu a klade důraz na psychologickou atmosféru. Do severoamerického prostředí Klobouk zasadil román Můj život s Blondie, humoristické vylíčení kultu hvězdiček populární hudby, promítnutého do protikladu životního snu a úzkostného lpění na každodenních rituálech. Autorovy básnické texty z let 1964–1984 jsou soustředěny v souboru Hudba po půlnoci. Spojuje je užití hudebních motivů, zpovědní intonace verše a retrospektivní návraty do krajiny dětství. – Kloboukova rozhlasová, jazykově i tvárně důmyslně vystavěná psychodramata (využívající často postupů asociativního řetězení myšlenek, návratnost motivů, variace, cézury apod.) tematizují v různých obměnách především bezútěšnou banalitu lidské existence, absenci (nejen mravní) sebereflexe a neschopnost hrdinů navázat jakýkoli smysluplný dialog či plnohodnotný vztah, přičemž žánrově oscilují mezi prvky tragickými, komickými a absurdními (Dva někdy někde, Způsoby mých bližních, Erupce, Zabijáci, Rodinný portrét, Ještě jednou na Coney Island, Andrea). Ve hře Setkání v Kanadě se autor vrátil k problematice emigrace a hledání nové identity. – Antikomunistický manifest (napsán 1975) je nesmlouvavou esejisticko-beletristickou filipikou proti ideologii komunismu, kterou chtěl Klobouk poukázat na nebezpečí infiltrace této ideologie do západních společností.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Návrat domů a jiné povídky (Curych 1979; česky 1990); Jazz I. Po válce (P, Eggenfelden 1983; přeprac. s tit. Kdo stoupá do schodů, 2006); Můj život s Blondie (R 1993); Hudba po půlnoci (BB 1994); Winfield, Linda, Obležené město (PP a rozhl. hra, 1995, z angl. originálu přeložili L. a R. Pellarovi); Rozhlasové hry 1 (1996; obs.: Dva někdy někde, Způsoby mých bližních, Erupce, Zabijáci, Blázen a smyčcové kvinteto, Ještě jednou na Coney Island); Protikomunistický manifest (E 1997); Rozhlasové hry 2 (1998; obs.: Setkání v Kanadě, Dýchání, Rodinný portrét, Andrea, Linda); Americká žena (PP 2008, zkr. vyd. angl. s tit. Third Wife, New York 2012); Jazz II. Rodiče (P 2010, angl. s tit. Jazz II. Parents, Ottawa 1979); Mostly Beethoven (P angl., New York 2014); 5 povídek (PP 2015); How High the Moon (R angl., New York 2021).LITERATURA
Studie a články: F. Bráblík – M. Exner: Zaslechnout barvy světa, doslov in J. K., Rozhlasové hry 1 (1996); D. Anýž: Spisovatel Klobouk se z Kanady vrací jen literárně; M. Exner: Oidipus v Disneylandu aneb Drama ve světě bez otců, doslov in J. K., Rozhlasové hry 2 (1998); M. Písková: Český Kanaďan a kanadský Čech, in sb. Život je jinde...? (2002); I. Voštová – M. Bařinka: Žije v Kanadě, píše česky, Zvuk zlínského kraje 2003, jaro; J. Czaplinska: Przeszłość jako zmora przyszłości, in J. C., Tożsamość banity (Szczecin 2006); M. Vejlupek: Individualita. Přesvědčená a přesvědčivá, in M. V., Cílová rovina (2010); J. Czaplinska: Metafora roku 1968 v exilových prózách Jiřího Klobouka a Karla Srpna, in J. C., Přidaná hodnota exilu (2014); M. Vejlupek: Kloboukovy variace na domov, Neviditelný pes (online), 3. 9. 2015.Recenze: Návrat domů a jiné povídky: K. Nešvera, Magazín (Curych) 1980, č. 1; ver, Rovnost 8. 12. 1990; M. Exner, Tvar 1991, č. 15 * Jazz I. (Po válce): M. S. (= M. Svoboda), Národní politika (Mnichov) 1983, č. 6; * Můj život s Blondie: I. Zítková, NK 1993, č. 16; (Java) (= J. Červenková), LitN 1993, č. 18; M. Exner, Tvar 1993, č. 19; V. Novotný, MF 4. 6. 1993; ny (= M. Nyklová-Veselá), Práce 4. 8. 1993; L. Soldán, Rovnost 14. 6. 1994 * Hudba po půlnoci: pek (= M. Petříček), LitN 1995, č. 5 * Winfield, Linda, Obležené město: M. Jungmann, LitN 1995, č. 9; F. Bráblík, Scriptum 1995, sv. 15; zh (= Z. Heřman), SvSl 11. 5. 1995; M. Exner, Tvar 1995, č. 13 * Rozhlasové hry 1: V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1997, č. 8 * Rozhlasové hry 2: I. Zítková, Tvar 1999, č. 6 * Americká žena a jiné povídky: Z. Malá, A2 2009, č. 9; J. Chovanec, Tvar 2009, č. 14.
Rozhovory: M. Nyklová, LD 8. 6. 1992; M. Pokorný, Týdeník Rozhlas 1992, č. 28; M. Pokorný, Tvar 1993, č. 22; I. Zítková, NK 1995, č. 10; J. Robek – P. Gardaský, NK 1996, č. 1.
K životním jubileím: I. Voštová – M. Bařinka, Zvuk zlínského kraje, jaro 2003.