Vratislav BRABENEC
První básnické texty uveřejnil roku 1968 v Kostnických jiskrách. V témže roce napsal libreto jazzové pašijové hry a o Velikonocích ji realizoval se skupinou
Pavla Smetáčka a Spirituál kvintetem v kostele sv. Martina Ve zdi na pražském Starém Městě. Na počátku osmdesátých let připravil Brabenec soubor svých textů Sebedudy pro samizdatové vydání, avšak k jeho realizaci nedošlo; v rozšířené podobě vyšel tiskem až roku 1992. V samostatném samizdatovém vydání vyšly jen hry Svědkové (1978) a Věž (babylónská) (1989). Brabencovy texty (původní i aranžmá textů jiných autorů) jsou obsaženy v samizdatových a exilových sbornících: Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci (smz. 1975, ed. Ivan Martin Jirous), Ing. Petru Lamplovi k 45. narozeninám (smz. 1975, ed. Ivan Martin Jirous); Pohledy 1 (Petlice 1976, ed. Václav Havel); Nějakej vodnatelnej papírovej člověk (smz. 1977, ed. Pavel Zajíček), Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (smz. 1978, eds. Jiří Gruša, Milan Uhde, Ludvík Vaculík), Fandovi (smz. 1979, ed. Olga a Andrej Stankovičovi), „Hnědá kniha“ o procesech s českým undergroundem (1980), Magorův zápisník 1 (smz. 1980, ed. Ivan Martin Jirous), I. D. [Ivanu Dubskému k pětapadesátinám] (smz. 1981); CS. underground I A, B (1984, ed. Ivan Lamper); Básníci pražského undergroundu (smz. Bratislava 1986, eds. Egon Bondy a Oleg Pastier), Sebráno v New Yorku 1987 (New York 1987, ed. Bob Krčil), Podzemní sborníček (smz. 1989); též v samizdatových a exilových časopisech: Svědectví
(Paříž), Vokno, Revolver Revue,
Paternoster
(Vídeň), Kalendář aj.
Po roce 1989 Brabenec publikoval své literární texty, publicistiku a rozhovory v periodicích Babylon, Greenpeace Magazín, Host, Lidové noviny, Mladá fronta dnes, Nový prostor, Paternoster, Revolver Revue, Rolling Stone, Rock & Pop, Respekt, Televize, Tvorba, Týden, Uni, Vokno, Xantypa aj. Od roku 2015 publikuje pravidelné sloupky v Divadelních novinách (později shromážděné do svazku Podoby).
Skupina The Plastic People of the Universe zhudebnila řadu Brabencových textů (Co znamená vésti koně, 1981; LP s titulem Leading Horses, Toronto 1983; pod týmž názvem vydáno v souboru osmi LP a CD s titulem The Plastic People of the Universe, 1992; pod původním názvem pak na CD PPU VII., 2002), ale také jeho úpravu textů biblických (Pašijové hry velikonoční, 1978; LP s titulem Passion Play, Toronto 1980; pod týmž názvem vydáno v souboru osmi LP a CD s titulem The Plastic People of the Universe, Praha 1992; pod původním názvem pak na CD PPU V., 1998) a textu
Ladislava Klímy Jak bude po smrti (1979). Další Brabencovy hudebně-literární projekty, resp. projekty, na nichž měl významný podíl (vesměs doprovozené otištěnými texty) vyšly v řadě nahrávek: Konec léta / Summer’s End (CD, MC, 1995); The Plastic People of the Universe: Líně s tebou spím / Lazy Love (CD, MC, 2001); The Plastic People of the Universe & Agon Orchestra: Pašijové hry / Passion Play (CD, 2004); Začni u stromu (CD, 2006); Kanadské vytí / Canadian Howling (CD, 2007), Maska za maskou (2010), Létání je snadné (2013). Brabenec se autorsky účastnil společných hudebně-divadelních projektů Plastic People of the Universe a Agon Orchestra Obešel já polí pět (2002), Pašijové hry velikonoční (2004) a Vlaková opera (2007).
Různá svědectví o životě a díle Vratislava Brabence přináší několik filmových a televizních dokumentů a seriálů, např. Alternativní kultura I, 5. díl – Od undergroundu k šedé zóně (ČT 1998, r. Petr Slavík); Bigbít, 24. a 25. díl (ČT 1998, r. Václav Křístek); Alternativní kultura II, 1. díl – Proti proudu; The Plastic People of the Universe (ČT 2001, r. Jana Chytilová); Samizdat, 11. pokračování seriálu věnované undergroundovému samizdatu (ČT 2002, r. Andrej Krob). V roce 2014 byl o něm natočen dokumentární film Evangelium podle Brabence (r. Miroslav Janek). – Od roku 2005 působí též jako filmový herec (…a bude hůř, 2007; Kovář z Podlesí, 2013; Odborný dohled nad východem Slunce, 2014; Odborný dohled nad výkladem snu; 2018). – Používal šifry V. B. – Brabencův život se stal tématem románu Marie Benetkové Zlatý z nebe (2017).
Brabencova literární tvorba nabývá na významu až v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy autor v různých samizdatových a exilových časopisech a sbornících uveřejnil zhruba čtyři desítky básnických textů. Pro Brabencovy básně ve volných verších či básně v próze jsou příznačné četné literární citace, neologismy, ignorování gramatických i grafických pravidel jazyka a časté užívání nespisovných až slangových výrazů. Motivicky těží z křesťansko-židovské náboženské oblasti stejně jako z životní praxe. Pro jeho poetiku je rovněž typická technika prudkého asociativního střídání zdánlivě spolu nesouvisejících obrazů, která však nemá charakter automatických textů surrealistických, ale je podřízena předem stanovenému a většinou ironicky pojatému tématu. Odtud snad i Brabencův sklon k epičnosti, jenž se projevuje ve vytváření rozsáhlejších cyklů. Nejvýznamnější z nich jsou rukopisné sbírky Sluneční hodiny I–X (1975), Sebedudy I–XII (1976–79), Jedna dvě (1980) a Co znamená vésti koně (1981). Zřetelná je souvislost s některými texty autorů americké beat-generation a inspirace jazzovou či rockovou hudbou. Náboženská symbolika ve spojení s ekologickým, neantropocentrickým viděním světa a přírody, v němž jsou lidé, zvířata a rostliny stavěni na stejnou úroveň, přitom utváří osobitou básníkovu teologii.
Texty vzniknuvší před rokem 1989 jsou obsaženy ve výboru Sebedudy. Na tuto poetiku plynule navazuje Brabenec v knihách poezie vydaných po roce 1989: Karlín-Přístav, Vůl Hvězda Ranní, Vážený pane K. Postupně je stále výraznější lakoničnost vyjádření (sbírky Nevyžádaný příspěvek, Garden is open), některé básnické texty tendují k žánru výjevů ze života (Denver), jindy jsou zdůrazněny kompoziční experimenty (Podzim). Ve sbírce Eden: Třída Sboru národní bezpečnosti kulminuje užití prvků hovorové řeči (oslovení, výkřiky) jako prostředku maximálního zcivilnění básní.
Táž tendence k civilnosti, k tematickým zlomům a švům, k asociativnosti a k narušování jazykových (stylistických a kompozičních) konvencí charakterizuje Brabencovu prózu, ať už jde o soubory historek ze života, žánrově tendujících ke skazovému vyprávění či tzv. hospodské historce (Podoby, Trdliště, Posvícení), nebo o texty blížící se fejetonům či úvahám (Legendy a čáry). Pro Brabence je typická žánrová synkretičnost, kdy oba typy jeho prózy splývají (Payday), resp. kdy je próza skazového i úvahového typu smíšená s poezií (Život v Ječný).
Úsměvné vzpomínky a vyprávění o zvířatech sebral Brabenec do knihy pro děti Všude je střed světa; v dalších dětských knihách sílí nenásilný výchovný a naučný prvek (kniha o dějinách a životě indiánů Tanec duchů) a důraz na ekologická témata (Pajasan).
Odlišné literární ambice se projevují v Brabencových aranžmá textů jiných autorů (Jak bude po smrti na základě textů Ladislava Klímy, Pašijové hry velikonoční na základě evangelijních textů; obojí tiskem ve sborníku The Plastic People of the Universe: Texty), kdy jde o jejich aktualizaci prostřednictvím zhudebnění a scénické realizace. Touto ambicí jsou neseny i ojedinělé Brabencovy pokusy o dramatické texty, hra Svědkové a Věž (babylónská).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Karlín-Přístav (BB, PP 1995); Vůl Hvězda ranní (BB 1998); Vážený pane K. (BB 2001); Všude je střed světa (PP pro děti, 2005); Denver (BB 2013); Podoby (PP 2016); Pajasan (komiks pro děti, 2016); Nevyžádaný příspěvek (BB, komiks R. Pechy, 2016); Trdliště (PP 2017); Tanec duchů. Příběh Sedícího býka a Šíleného koně & vyprávění Vráti B. o indiánech (PP pro děti, 2017, s Richardem Pechou); Garden is open (BB 2018); Payday (PP 2019); Legendy a čáry (PP, EE 2019); Život v Ječný (PP, BB 2020); Posvícení (PP 2020); Podzim (BB 2020); Eden. Třída Sboru národní bezpečnosti, Vršovice, Československo (varianta názvu: Pan Vratislav Brabenec, zahradník z Horních Počernic uvádí Eden; BB 2020).Výbor: Sebedudy (BB, PP 1992); Sebedudy a jiné texty z let 1966–1987 (BB, P 2010, rozšířená verze z r. 1992, obsahuje sb. Sebedudy, Jedna dvě a prózy Nojon a Dopis Pavlovi Z.).
Rozhovor: Evangelium podle Brabence (vedla Renata Kalenská, 2010).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (něm. s tit. Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern 1978; česky: Toronto 1980); Sebráno v New Yorku (New York 1987); The Plastic People of the Universe: Texty (BB 1997; 2., rozšířené vydání 2001); The Plastic People of the Universe (anglické vydání, 1999); S tebou sám. Antologie současné české milostné poezie (2005); Z věku na věk (Moskva 2005); Antologie české poezie, II. díl (2007); Czeski underground. Wybór tekstów z lat 1969–1989 (2008); Měli jsme underground a máme prd (2009).
LITERATURA
Studie a články: J. Kabala (= I. M. Jirous): Zpráva z českého hudebního podzemí, Svědectví (Paříž) 1976, č. 51; též s tit. I. M. Jirous: Zpráva o třetím českém hudebním obrození (1975) (smz. 1976); B. Testa: Passion Play, Shades, May–June 1980, No 11, Toronto (překlad: inVokno 1981, č. 4); V. Jirousová: Koncert Plastic People na počest Ladislava Klímy, Svědectví (Paříž) 1980, č. 62; V. Hokův: Pašijové hry českého hudebního podzemí, Paternoster (Vídeň) 1983, č. 3; M. Machovec: Brabencovi havrani, koně, kuřata a lidi, Tvorba 1991, č. 26; M. Machovec: ediční poznámka, in V. B.: Sebedudy (1992); M. Machovec: Od avantgardy přes podzemí do undergroundu, in Alternativní kultura (2001); F. Bures: Sociokomunistický blábol, Respekt 1993, č. 46; A. Stankovič: Ulysses z Oberpočernic, doslov in V. B.: Karlín-Přístav (1995); J. Trávníček in Poezie poslední možnosti (1996); I. M. Jirous: Zpráva o třetím českém hudebním obrození + A hudebníky ve větvích nebylo vidět + Pravdivý příběh Plastic People, vše in Magorův zápisník (1997); M. Pilař in Underground. Kapitoly o českém literárním undergroundu (1999); L. Kučerová: Jak se rodí sprosté slovo, Mladý svět 2003, č. 10; J. Scanlon: The Passions of a Reluctant Dissident. The Plastic People’s Vratislav Brabenec Fires up a Classic, The Prague Post 2004, č. 16; J. Leschtina: Když se pivo rozpouštělo v prach, HN 23. 6. 2006; Z. R. Nešpor in Děkuji za bolest. Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.–80. let (2006); J. Štolba in Nedopadající džbán. Úvahy o básnících a poezii (2006); P. Turek: Život bez pomlk, Respekt 2013, č. 18/19; J. Rauvolf, Utkání Plastiků s křesťanstvím, LidN 23. 4. 2013; V. Drápal: Vráťa Brabenec: nepodléhat, Xantypa 2013, č. 7/8; M. Švehla: Pobuřovali, tak do kriminálu, Respekt 2016, č. 38; M. Hlavsa in Bez ohňů je underground (2016); J. Gebert: Atentát na underground po čtyřiceti letech, Týden 2016, č. 9; M. C. Putna: Underground jakožto duchovní postoj, Souvislosti 2017, č. 2; M. C. Putna in Česká katolická literatura v kontextech 1945-1989 (2017); A. Aleksandrova: Koncepcii za čoveka i sveta v pesennite tekstove na Karel Gott i „The Plastic People of the Universe“, Homo bohemicus 2017, č. 2/3; V. Drápal: Kdo je Vráťa Brabenec?, Voknoviny 2019, č. 20.
Recenze: Sebedudy: M. Šálek, MFD 29. 6. 1995, příl. Dnes, č. 26; J. Štolba, LitN 1993, č. 25; P. A. Bílek, NK 21. 4. 1993, č. 15; J. Trávníček, Tvar 1993, č. 22 * Karlín-Přístav: J. Riedel, SvSl 26. 9. 1995 * Vůl Hvězda ranní: J. Peňás, Neon 1999, č. 3 * Vážený pane K.: V. Jirousová, LitN 2001, č. 29; R. Kopáč, MFD 10. 8. 2001 * Všude je střed světa: /kv/ (= K. Vávrová), Ladění 2005, č. 4; K. Dejmalová, A2 2005, č. 10; R. Myslivečková, LidN 14. 1. 2006; G. Pleska, 2006, č. 1 * Začni u stromu (CD): J. Štolba, Host 2006, č. 5 * Maska za maskou (CD): O. Bezr, MfD 27. 1. 2010; P. Ferenc, HN 22. 1. 2010, též in iHned.cz, 22. 1. 2010 (zde); Denver: K. Kubíčková, MfD 3. 2. 2014; D. Melichar, Lógr 2014, č. 12 * Létání je snadné (CD): P. Slabý, DivN 2013, č. 11; A. Švamberk, Uni 2013, č. 8 * Podoby: J. Vitvar, Respekt 2017, č. 17; D. Melichar, Lógr 2017, č. 23; V. Kremlička, A2 2017, č. 13; I. Artezz, Tvar 2017, č. 6 * Pajasan: J. Zítková, iliteratura.cz 10. 11. 2016 (zde); O. Pešek, Fanzine.cz 10. 6. 2016 (zde); H. Bečka, A2 2016, č. 26; V. Kremlička, A2 2017, č. 9 * Nevyžádaný příspěvek: J. Vitvar, Respekt 2017, č. 17; I. Artezz, Tvar 2017, č. 6 * Život v Ječný: J. Vitvar, Respekt 2021, č. 10 * Posvícení: R. Kočík, Týdeník Rozhlas 2021, č. 8.
Rozhovory: I. Jirous, Vokno, 1990, č. 21; S. M. Blumfeld (= L. Drožď), Vokno, 1993, č. 28; O. Šíma, Rock & Pop 1995, č. 26; P. Šustrová, RR 1995, č. 30; P. Placák, Babylon 1997, č. 3; L. Maťa, Host 1998, č. 4; V. Čapek, Greenpeace Magazín, 2000, č. 3; P. Placák, Babylon, 2000/2001, č. 4, též in Kádrový dotazník (2001); Z. Zacpal, MFD 26. 5. 2001; P. Skočdopole, Týden 2002, č. 2; (an), Nový prostor 2003, č. 131; R. Kalenská: LidN 30. 8. 2003; R. Kalenská, LidN 18. 11. 2006; P. Vizina, portál české literatury 7. 3. 2006 (zde); R. Kalenská, Xantypa 2008, č. 10; O. Mrázek, LitN 2010, č. 8; R. Kalenská, LidN 8. 1. 2011; I. Hartman, HN 28. 1. 2011; J. Topol, HN 29. 4. 2013; R. Kalenská, Reflex 2013, č. 19; V. Drápal, Uni 2023, č. 5 a 6; K. Houfková, Kultura21 19. 9. 2013 (zde); F. Savier, MfD 26. 4. 2014; V. Hudec, DivN 2014, č. 22; A. Davidová, Aktuálně.cz 28. 6. 2015 (zde); J. Vitvar, Vital 2018, č. 2 (též in Jen jsme šli kolem /2020/); P. Placák, Babylon 2020, č. 2.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRWebové stránky skupiny The Plastic People of the Universe