Slovník české literatury po roce 1945

Milan UHDE

* 28. 7. 1936, Brno

Dramatik, prozaik, autor písňových textů; politik

Vyrostl v právnické rodině (otec byl finančním prokurátorem a poté vedoucím Úřadu pro mezinárodní právní ochranu mládeže, matka advokátkou). První manželka, přírodovědkyně Jitka Uhdeová, je od roku 1990 ředitelkou nakladatelství Atlantis. Druhá manželka Zuzana Uhdeová je překladatelka. – Po ukončení obecné školy a gymnázia v Brně-Králově Poli (maturoval 1953) Uhde studoval češtinu a ruštinu na FF UJEP v Brně (1953–1958; PhDr. 1971 prací o české poezii 20. století Od iluzí jednoho k iluzím všech). Roku 1958 byl přijat do redakce brněnského měsíčníku Host do domu, ale krátce nato nastoupil osmnáctiměsíční vojenskou službu (1958–1960, Suchdol u Prahy, Tuchoměřice). Po jejím ukončení se vrátil do Hosta do domu a setrval v něm až do jeho zániku (1970). V letech 1967–1971 souběžně externě působil na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně. Uvedení jeho absurdní satiry Král-Vávra v divadle Večerní Brno (v režii Evžena Sokolovského) se stalo v polovině šedesátých let kulturní a společenskou událostí. V letech 1971–1989 byl ve svobodném povolání, nesměl však z politických důvodů publikovat ani být jinak veřejně literárně činný. Byl signatářem Charty 77 a členem redakčního kruhu samizdatových Lidových novin (1988–1989). Na podzim 1989 začal spolu s Jiřím Grušou a Petrem Králem redigovat revui Most atd.), otevřenou „napříč hranicemi“ všem česky píšícím autorům. Od podzimu 1989 do června 1990 byl předsedou brněnského nakladatelského družstva Atlantis a poté šéfredaktorem stejnojmenného nakladatelství, které spoluzaložil ještě jako vydavatelské centrum české disidentské literatury. V roce 1990 přednášel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně současnou českou literaturu. V letech 1990–1992 působil jako ministr kultury ČR. Jako člen vedení ODS byl ve volebním období 1992–1996 poslancem a předsedou České národní rady (po vzniku České republiky od 1. 1. 1993 Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR), funkci poslance vykonával i v letech 1996–1998 (v posledním roce zde zastupoval Unii svobody). Roku 1996 se na JAMU habilitoval (knihou Desítka her), v letech 2001–2006 pedagogicky působil na Literární akademii v Praze. V letech 1999–2006 byl členem Rady Českého rozhlasu, v letech 2007–2014 členem Rady České televize, v letech 2011–2014 jejím předsedou.

Debutoval 1952 verši v Rovnosti. Verše, povídky, články a glosy Uhde tiskl od roku 1960 v Hostu do domu, Novém životě, Plameni, Literárních novinách (Literárních listech a Listech), Červeném květu, Ochotnickém divadle (zde 1962 pásmo Inzerát na skřivánka); Mladém světě, Kultuře, Kulturní tvorbě, La vie Tchécoslovaque (Praha) aj. Kritiky, teatrologické studie a hry otiskoval v Tváři a měsíčníku Divadlo (1964 zde divadelní hra Král-Vávra, 1965 hra Svědkové, 1966 rozhlasová hra Výběrčí, 1967 hra Děvka z města Théby, 1969 rozhlasová hra Parta). Po roce 1970 uveřejňoval své texty, divadelní publicistiku a esejistiku mj. v exilových Rozmluvách (Londýn), Listech (Řím), Obrysu (Mnichov), Proměnách (New York), Svědectví (Paříž) a Západu (Ottawa) a v samizdatových Lidových novinách, Obsahu (též v ročenkách Z Obsahu 1982–1989) a sborníku O divadle. Roku 1989 přispíval do Mostu atd. Po roce 1990 publikoval především v Denním Telegrafu, dále v Mostech, obnovených Lidových novinách a Literárních novinách, A–Almanachu autorů, Moravských novinách, Bulletinu Atlantisu, Křesťanské revui, Proglasu, Nových knihách, Zpravodaji Šrámkovy Sobotky, revui ROK, Tvaru (2016 zde cyklus fejetonů), Kostnických jiskrách, Reflexu (1998 zde pravidelný sloupek), Revue Politika (2003–2005 zde cyklus esejů Má čítanka), Světě a divadle (1996 zde hra Plášť, 2006 libreto k muzikálu Nana, 2007 aktovka Jak Božena Němcová předčítala v Brně a rozhlasová hra Zjasněná noc), Disku (2005 zde hra Zázrak v černém domě), Rozrazilu, Kontextech a v Divadelních novinách (zde kromě recenzí a glos v rubrice Dědova mísa též bloky vzpomínek Vidím, že váháš, 2001; Host do domu a ještě někdo, 2006; Léta učednická, 2008; Co na sebe vím, 2010; 2012).– Ineditně, převážně v Edici Petlice, Uhde publikoval scénické mysterium na motivy románu Andreje Bělého Stříbrný holub s názvem Hra na holuba (1974), rozhlasové hry Zubařovo pokušení (1976) a Velice tiché Ave (1981), televizní hry Pán plamínků (1977) a Hodina obrany (1978) a rovněž soubor pěti dramat pod souhrnným názvem Velice tiché Ave a jiné hry (1986, vedle titulní hry zahrnuje též hry Pán plamínků, Zubařovo pokušení, Hodina obrany a monodrama Modrý anděl /1979/), knižně vyd. s tit. Velice tiché Ave), satirické drama Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (1986) a dilogii Hanba Angličanům. Dvě komedie z Velké Británie a Irska, obsahující divadelní hru Zvěstování a komedii Král-Vávra (1987). Řada jeho dramatických textů měla v sedmdesátých a osmdesátých letech „premiéru“ v bytech přátel; monolog Modrý anděl byl zpočátku určen pro bytové divadlo Vlasty Chramostové. V rukopisu zůstaly hry a adaptace Vraždění ve Veracruz (1970), Stín (1971, úprava hry Jevgenije Švarce), Plevílek a Jahodinka (1972, připravováno pod jm. Pavla Vašíčka, podle prózy L. Leonova Buryga, zmiňováno též s tit. Lesní láska), Dáma s kaméliemi (1984, podle A. Dumase, psáno na objednávku Zdeňka Pospíšila po jeho odchodu do exilu, nesouvisí s inscenací Divadla Na provázku z roku 1979). Uhde též přispěl do samizdatových a rukopisných sborníků a almanachů Zima (Brno 1973), Karlu Kosíkovi k padesátinám (1976); Chvála bláznovství (1979, věnováno Janu Trefulkovi), Československý fejeton/fejtón (1975–79), Jakémusi Alexandru K. (1979, věnováno Alexandru Klimentovi), Nad procesem (1980), Rozhovory (Brno 1980), Moravská čítanka (1981, 1982, 1984), Moravská směska (1983), Ad honorem anopheliae minoris (Brno 1983, věnováno Boženě Komárkové), Slovo a svědectví (1984, k 55. narozeninám Jana Šimsy); Danny je náš (1984, věnováno Josefu Škvoreckému), S Jaroslavem Šabatou o politice (Brno 1987), Politik a politika (Brno 1987, věnováno Jaroslavu Šabatovi); Památce Olega Suse (1988); Petr Cibulka – vězeň svědomí (1989) a Světlá lhůta (1989, věnováno Jiřímu Grušovi). Podílel se na uspořádání almanachu Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (1978, s Jiřím Grušou, Ludvíkem Vaculíkem a Janem Lopatkou, též přispěl).
Písňové texty psal od šedesátých let pro pořady a inscenace brněnských scén Divadlo X (v letech 1961–1962 zde připravoval rovněž pěvecké recitály populárních zpěváků), Večerní Brno a Divadlo Husa na provázku (Dostojevského Bratři Karamazovi – Vzkříšení, 2006; Maeterlinckův Velice modrý pták, 2007). Zhudebnili je mj. Petr Skoumal, Arne Linka, Jaromír Dlouhý, Jiří Hudec, Pavel Blatný a zejména Ladislav Štancl a Miloš Štědroň. Od počátku sedmdesátých let anonymně spolupracoval s řadou divadel. Pod jménem herce Miroslava Částka připravoval mj. scénáře pro jeho Divadlo jednoho herce. Pracoval i pro brněnské Státní loutkové divadlo (pod jm. režiséra Pavla Vašíčka), Divadlo bratří Mrštíků (pod jm. Pavla Rímského a Marie Loucké a pod pseudonymem Miroslav Petr) a pro plzeňské divadlo Alfa (1985, pod jm. Pavla Vašíčka). Výrazná byla Uhdeho anonymní spolupráce s brněnským Divadlem Na provázku, které uvádělo jeho dramatizace pod jménem režiséra Zdeňka Pospíšila. Po odchodu Zdeňka Pospíšila do exilu pro něj Uhde zdramatizoval román Julese Verna Cesta kolem světa za 80 dní (prem. Curych 1982).
Podle hry Divadla Na provázku Balada pro banditu vznikl i stejnojmenný film (1978, r. Vladimír Sís). Uhde je rovněž autorem scénáře filmu Souhvězdí Panny (1966, r. Zbyněk Brynych, na motivy novely Ošetřovna) a spoluscenáristou filmového videodokumentu Sedm zastavení na pouti ke svaté Anežce (1989, se Zdeňkem Rotreklem). Nerealizován zůstal scénář Šach-mat, Vaše výsosti (1969). Novelu Ošetřovna uvedlo pod titulem Pátá světová strana Divadlo Viola (1966), montáž Uhdeho textů Panta rei sestavil a inscenoval Zdeněk Pospíšil v Huse na provázku v roce 1968 (uváděno společně s původně rozhlasovou hrou Výběrčí). Česká televize uvedla hry Pán plamínků (1990), Hodina obrany (1991, obě r. Jaroslav Dudek) a Na rozchodnou (2008, r. Juraj Nvota), dále Uhdeho úpravy a dramatizace různých literárních předloh (Jiří Mahen, Božena Němcová aj.) a dokumentární filmy Ahoj, Červený Hrádku (2001, r. Milan Pešek) a Červená nit (2004, námět M. U.) a publicistické cykly Odkud kam směřujeme (2000) a Čaj pro třetího (2002–2006). Připravovaná hra Krásná rána (1985, podle povídky A. S. Puškina Výstřel) inscenována nebyla.
Československý, resp. Český rozhlas uvedl hry Komedie s Lotem (1963), Svědkové (1965), Výběrčí (1967), Ten, který přichází (1967), Parta (1969, prem. 1990), Jitřenka naší slávy (1976, pod jménem Evy Samkové), Balada pro banditu (1976, pod jm. Zdeňka Pospíšila, úprava Jan Tůma); Zubařovo pokušení (1990, pův. prem. Saarbrücken 1981, česká rozhl. prem. Washington, Hlas Ameriky 1986), Modrý anděl (1990, pův. prem. Vídeň 1985), Velice tiché Ave (1992, pův. prem. Frankfurt nad Mohanem 1987) a Zjasněná noc (2007). Pro rozhlas Uhde připravil i některé publicistické pořady, mj. cykly úvah Co věstí osmičky v českých historických datech? (2008) či České obavy před Evropou (2009). – Milan Uhde je nositelem státní medaile Za zásluhy o stát v oblasti kultury (2000), dále Ceny Egona Hostovského (1986 za hru Velice tiché Ave), Ceny Toma Stopparda (1987 za hru Pán plamínků) a Ceny Alfréda Radoka (2007 za inscenaci hry Zázrak v černém domě v Divadle Na zábradlí). – Užívá šifer mu, -hd-.

Uhde debutoval básnickou sbírkou Lidé z přízemí, náležející k pozdní vlně tzv. květňácké poezie: důraz na lyričnost a poetičnost všednodenních situací se zde doplňuje s poukazy na etické postuláty znovuzrozeného poválečného lidství. Později publikoval i sbírku písňových textů (Obloha samej cvok), do středu jeho zájmu však postoupila tvorba prozaická, a zejména dramatická. Jeho prozaický návrat k poetice všedního dne v povídkové sbírce Hrách na stěnu má již polemické vyznění, v sérii epizod a fragmentů z každodenního života současníků jsou vykreslena psychologická a sociální dilemata počátku šedesátých let. Vylíčení zraňované individuální psychiky a neméně traumatizované psychologie společenství je zvláště působivé v novele Ošetřovna. Uhdeho dramatickou tvorbu určoval silný důraz na morální stránky individuálního lidského jednání. Psal rozhlasové hry modelově zachycující společenskou tematiku (Ten, kdo přichází, Výběrčí), stále více jej však přitahovala metoda parafráze a aktualizace tradičních literárních témat, zvláště jejich konfrontace s přítomným životním pocitem. Na havlíčkovský námět vznikla absurdní satirická hra s politickým podtextem, „nonstop-nonsens“ Král-Vávra, spolupodílející se na dobové regeneraci žánru kabaretu. O syžet antické Antigony se opíral veršovaný divadelní apokryf Děvka z města Théby. V prozaické knížce Záhadná věž v B., navazující na rozhlasovou „biblickou moralitu ze současnosti“ Komedie s Lotem, pak Uhde žánr apokryfu rozvinul. Prostřednictvím fiktivních dokumentů, vypovídajících o bitvě u Thermopyl, o Johance z Arku, Mikuláši Bakuninovi či o dobových malicherných bitvách s uličními výbory, tu nevtíravě demonstroval skrytou, odvrácenou tvář historie, která představuje přesvědčivější alternativu oficiálních výkladů událostí a postav.
Od sedmdesátých let se osou Uhdeho tvorby stává ineditní činnost pro divadlo, rozhlas a televizi, přesto se pod vypůjčenými jmény často uplatnil i v divadelním „provozu“ normalizačního období. Značnou proslulost získaly Uhdeho dramatizace na scéně brněnského Divadla Na provázku: Páralova románu Profesionální žena, Mrštíkovy Pohádky máje, a především variace Olbrachtova Nikoly Šuhaje loupežníka uváděná s hudbou Miloše Štědroně pod titulem Balada pro banditu, v níž z tradičního příběhu koločavského zbojníka stírá historicky falešné motivy jeho boje za sociální spravedlnost a akcentuje vnitřní rozporuplnost hlavního hrdiny i dalších postav. S Divadlem Na provázku se Uhde zúčastnil sabinovského projektu soudobého alternativního divadla (hra Prodaný a prodaná). Během normalizace také vystavěl repertoár průkopníka žánru divadla jednoho herce Miroslava Částka. Vedle několika dramatizací a variací cizích textů do něj přispěl písničkovými pásmy (Gentleman ze Srdíčka, Velikej hlídač stád, Slyšte píseň o tom mordu), pořadem monologů Když dozní Eroica, analyzujícím ošidnost lidské vůle po hrdinství a mravní výjimečnosti, a komorním dramatem Kejklíř, v němž prostřednictvím příběhu potulných herců, přizpůsobujících výklad života a smrti Mistra Jana Husa očekávaní publika různého vyznání, zbavuje Husovu víru, ideje a mučednickou smrt učebnicové bezobsažnosti a jeho přesvědčení o poznané pravdě staví jako přirozené naplnění Husova života.
Podstatná část Uhdeho tehdejší dramatické tvorby však mohla do širšího povědomí vstoupit až po roce 1989. Sjednocujícím prvkem dramatikovy pestré žánrové palety – obsahující mj. monodrama (Modrý anděl), etudu vykreslující psychické důsledky pronásledování disidentů (Pán plamínků) i komorní retrospektivu proměn společnosti (Velice tiché Ave) – byla reflexe sociální atmosféry za tzv. normalizace, z níž autor opět vyzvedával zvláště groteskní a paradoxní prvky a situace. V politické burlesce Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl se Uhde odhodlal i k břitké polemice s postkomunistickými názory spisovatelů osmašedesátníků. Po dlouhé přestávce, způsobené polistopadovým politickým angažmá, se Uhde vrátil k dramatické tvorbě až v novém století. Hra Zázrak v černém domě je dramatem rodiny, jejíž vnitřní vztahy nenapravitelně poznamenala osobní morální selhání v kritických okamžicích národních dějin 20. století. Lpění na domě, jenž by měl být základem rodinné soudržnosti, ve skutečnosti je však pouze jejím falešným symbolem, a neschopnost otevřené sebereflexe znemožňují nalezení jakékoli cesty k odpoutání od historického „rodinného zatížení“ bez ohledu na vnější politické změny. Na počátku nového století obnovil spolupráci se skladatelem Milošem Štědroněm a podle klasických literárních předloh napsal několik libret k jeho muzikálům (Nana, Červený a černý, Divá Bára). – Období Uhdeho politického působení dokumentuje soubor úvah, článků a projevů Česká republiko, dobrý den. V biografických medailonech, častěji však v analytických esejích, soustředěných do publikace Objevy pozdního čtenáře, autor konfrontuje své studentské a „zralé“ čtení děl českých autorů od Karla Hynka Máchy po Václava Havla. Výrazně sebekritický a antiiluzivní charakter mají jeho memoáry, publikované původně v několika sériích v Divadelních novinách, posléze knižně pod názvem Rozpomínky.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie včetně dramatizací a úprav (knižně): Lidé z přízemí (BB 1962); Hrách na stěnu (PP 1964, obsahuje též novelu Ošetřovna); Král-Vávra (D 1965); Ošetřovna (P 1966); Děvka z města Théby (D, rozmnož., 1967); Obloha samej cvok (písňové texty, 1967); Záhadná věž v B. (PP 1967); I chytrák se spálí (D rozmnož. 1971 i prem., adaptace hry A. N. Ostrovského, pod jmény Pavla Rímského a Marie Loucké); Tucet textů Divadla jednoho herce Miroslava Částka (DD rozmnož., Blansko 1984, pod jm. M. Částka, obsahuje Uhdeho hry, adaptace a pásma Jak zabít soka, Gentleman ze Srdíčka, Jak se hájí kat, Kejklíř, Hráči, Obyčejný život, Zkouška na Macbetha, Divoký holub, Když dozní Eroica, Velikej hlídač stád, Slyšte píseň o tom mordu; data prem. a podrobnější popis viz Chronologický soupis); Velice tiché Ave (DD, rozhlasové a televizní hry, Toronto 1988; obsahuje: Zubařovo pokušení, Pán plamínků, Hodina obrany, Modrý anděl, Velice tiché Ave, Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl; samostatná vyd. viz dále, data prem. viz Chronologický soupis); Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (D, rozmnož., 1990); Velice tiché Ave (D, rozmnož., 1990); Dialog (text ke kresbám R. Pospíšila, Brno 1990); Dvě studie o Kafkovi (EE, 1990, s J. Grossmanem; též něm.); Modrý anděl (D 1991); Desítka her (1995, obsahuje definitivní verze divadelních her Král-Vávra, Modrý anděl, Velice tiché Ave, Zvěstování aneb Bedřichu jsi anděl; rozhlasových her Svědkové, Výběrčí, Parta, Zubařovo pokušení; a televizních her Pán plamínků, Hodina obrany; data prem. viz Chronologický soupis); Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou (2001, obsahuje definitivní verze divadelních her a adaptací Nos, I chytrák se spálí, Profesionální žena, Balada pro banditu, Pohádka máje, Plášť, Kdo nejlepší trefu měl aneb Kašpárek a Vilém Tell, Prodaný a prodaná, rozhlasovou hru Jitřenka naší slávy a televizní hru Krásná rána, data prem. a podrobnější popis viz Chronologický soupis); Nana (libreto k muzikálu M. Štědroně podle E. Zoly, 2005 v programu k inscenaci MD Brno, prem. 2005); Červený a černý (libreto k muzikálu M. Štědroně podle Stendhala, 2007 v programu k inscenaci MD Brno, prem. 2007); Zázrak v černém domě (D 2012, prem. 2007); Divá Bára (libreto k muzikálu M. Štědroně podle B. Němcové, 2012 v programu k inscenaci MD Brno, prem. 2012).
Ostatní práce: Česká republiko, dobrý den (publicistické články a projevy, 1995); Objevy pozdního čtenáře. „Druhé čtení“ českých autorů od Máchy k Havlovi (EE 2012); Rozpomínky. Co na sebe vím (memoáry, 2013).
Chronologický soupis premiér prvních inscenací původních her, pásem, dramatizací a úprav (vč. knižně nepublikovaných): V tornistře maršálskou hůl (1961, podle K. Opitze); Inzerát na skřivánka aneb Česká poezie nemilostná (pásmo z próz a písňových textů K. Biebla, M. Holuba, J. Kainara, R. Ráže, M. Macourka, M. Uhdeho aj., 1961); Král-Vávra (1964); Děvka z města Théby (1967); Zkáza rodiny, soukromého vlastnictví a státu a jejich záchrana skrze Stranu mírného pokroku v mezích zákona (1968, podle J. Haška); Výběrčí (1968); J. Mahen: Ulička odvahy (1971, pod pseud. Miroslav Petr); N. V. Gogol: Nos (1971, pod jm. Pavla Vašíčka); A. N. Ostrovskij: I chytrák se spálí (1971, pod jmény Pavla Rímského a Marie Loucké); Růže z ráje (1971, podle G. K. Chestertona, pod jm. Miroslava Částka); Vzpomeňte si, lidičky (1973, pásmo lidových, pololidových a dělnických písní, pod jm. M. Částka); ...řekl Švejk (1973, podle J. Haška, pod jm. M. Částka, později uváděno v rámci pořadu Ožeň se, bratře); Štěstí a neštěstí Giacoma Casanovy (1973, pod jm. M. Částka); Jak zabít soka (1974, podle Fixní ideje L. Andrejeva, pod jm. M. Částka, uváděno v programu s tit. Jak zabít sebe a Jak zabít soka); Romance o lásce (1974, podle Puškinovy Kapitánské dcerky, pod jm. M. Částka); Gentleman ze Srdíčka (1974, pásmo protektorátních populárních písní, pod jm. M. Částka); V. Páral: Profesionální žena (1974, pod jm. Zdeňka Pospíšila); Balada pro banditu (1975, podle I. Olbrachta, pod jm. Z. Pospíšila); Jak se hájí kat (1975, podle R. Merleho, pod jm. M. Částka); Kejklíř (1976, pod jm. M. Částka); Hráči (1976, podle K. Poláčka, pod jm. M. Částka); V. Mrštík: Na Pohádku máje (1976, pod jm. Z. Pospíšila, uváděno též s tit. Hra na Pohádku máje a Pohádka máje; upr. verze prem. 1999); Jediná láska paní Hermanové (1976, písňový recital, pod jm. Miroslav Petr); Kubula a Kuba Kubikula (1977, podle V. Vančury, pod jm. M. Částka); Obyčejný život (1978, podle K. Čapka, pod jm. M. Částka); Zkouška na Macbetha (1979, podle W. Shakespeara, pod jm. M. Částka); Divoký holub (1981, podle Divé Báry B. Němcové, pod jm. M. Částka); Když dozní Eroica (1982, pod jm. M. Částka); J. Verne: Cesta kolem světa za 80 dní (Curych 1982, r. Z. Pospíšil pod pseud. Yan Kaplan); Velikej hlídač stád (1983, pásmo americké lidové poezie, pod jm. M. Částka); Modrý anděl (Ženeva 1984, r. Z. Pospíšil pod pseud. Yan Kaplan; Brno 1990); Slyšte píseň o tom mordu (1984, pásmo kramářských písní podle F. Langera, pod jm. M. Částka); N. V. Gogol: Plášť (1985, pod jm. Pavla Vašíčka); Přednáší profesor Parkinson (1985, podle C. N. Parkinsona, pod jm. M. Částka); Košile šťastného člověka (1986, pod jm. M. Částka); Prodaný a prodaná (1987, pod jm. P. Oslzlého a P. Scherhaufera); Jezevšík u rybníka (1987, pásmo židovských anekdot, pod jm. M. Částka); Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl (Záhřeb 1988, česky prem. 1990, jako scénické čtení 1989); Parta (Paříž 1988, r. Z. Pospíšil); Zeměpán se žení (1988, podle K. Sabiny, pod jm. M. Částka); Po velkém pátku (1989, scény ze hry Večeřadlo E. Brylla, pod jm. M. Částka); Tož se nám to přece jen povedlo (1989, podle Čapkových Hovorů s TGM, pod jm. M. Částka); Velice tiché Ave (1990); Výběrčí (1990); W. Shakespeare: Coriolanus (1998); Nana (podle E. Zoly, 2005); Jak Božena Němcová předčítala v Brně (2006, v rámci inscenace Rozrazil 4 v Divadle Husa na provázku); Červený a černý (podle Stendhala, 2007); Zázrak v černém domě (2007); Jitřenka naší slávy (scénické čtení, Olomouc 2008); Leoš aneb Tvá nejvěrnější (2011); Divá Bára (podle B. Němcové, 2012); Moc Art aneb Amadeus v Brně (2014); Viki kráčí za štěstím (2017).
Příspěvky ve sbornících: Cesty k dnešku (1964); Rozhlasové hry (1969, zde hra Výběrčí); Hodina naděje (Toronto 1980, zde hra Zubařovo pokušení); Když se řekne Werich... (Kolín n. R. 1981); ...a když se řekne Voskovec (Kolín n. R. 1983, obojí společně s tit. Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); O divadle 1 (1990); K. Hvížďala – Z. Salivarová: Benefice (1990); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním. Karel Poláček 1892–1992 (1992); Čeští spisovatelé o toleranci (sb. ke kongresu PEN klubu, 1994); Oleg Sus redivivus (1994); Jan Zábrana (1996); Lidové noviny a Karel Poláček (1998); Duše Brna (1998); Bylo nebylo Satirické divadlo Večerní Brno (1999); Nový Mars Moravicus (1999); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Krok k autorské existenci (2002); Ludvíku Kunderovi k pětaosmdesátinám (2005); Škvorecký 80 (2005); Dobré dílo, špatná doba (2006); Přednášky o divadle a umění (2007); Pražské jaro 1968, literatura-film-média (2009); Česká vize (Brno 2009); Pane profesore, uděláme vám scénu. Jaroslavu Vostrému, zakladateli a tvůrci české scénologie (2016); Rozdělení státu. 25 let České a Slovenské republiky (2018).
Uspořádal a vydal: O. Mikulášek: Orchestr v korunách (1960); Inzerát na skřivánka aneb Česká poezie nemilostná (pásmo z próz a písňových textů K. Biebla, M. Holuba, J. Kainara, R. Ráže, M. Macourka, M. Uhdeho aj., rozmnož., 1962, prem. 1961); Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (něm. s tit. Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern 1978; česky: Toronto 1980, s J. Grušou, L. Vaculíkem a J. Lopatkou, který není uveden); R. Preisner: Americana. Zpráva o velmoci 1, 2 (1992, 1993, s J. Uhdeovou); Ve službách společné věci. Wolfgang Scheur a Praha (2001, s V. Prečanem).

LITERATURA

Studie a články: L. Suchařípa: doslov, in Král-Vávra (1964); M. Blahynka: Básník čistoty, Impuls 1968, č. 3; M. Tříska: Balada pro banditu v Divadle Na provázku (in Thalia Brunensis centenaria, Spisy UJEP Brno, 1984); J. Kratochvil: Milan Uhde, dramatik a divadelník, Scéna 1990, č. 5; V. Königsmark: Dramatik Uhde a metafyzický rozměr autobiografie, Reportér 1991, č. 17; Z. Hořínek: Milan Uhde od ironie ke katarzi, SaD 1996, č. 2; P. Rut: Američan i Lichtenštejnec, LitN 1996, č. 35; K. Kovářová: Král Vávra a jeho inscenace ve Večerním Brně, in: Theatralia (Brno 2003); L. Navara: Milan Uhde, život s politikou v patách, MFD 3. 4. 2003; J. Herman: Muzikály podle Štědroně a Uhdeho aneb Od Balady k baladě, DivN 2012, č. 8.
Recenze: Komedie s Lotem: dvk, LitN 1963, č. 18/19 * Lidé z přízemí: A. Linke, MF 13. 10. 1963 * Král-Vávra: O. Sus, Divadlo 1964, č. 10; diskuse in Mladý svět 1964, č. 27; I. Štuka, Plamen 1964, č. 5 * Hrách na stěnu: S. Svoboda, MF 13. 11. 1964; K. Kostroun, Kulturní tvorba 1964, č. 32; Z. Kožmín, LitN 1965, č. 11; J. Lopatka, Tvář 1965, č. 1; ned (= J. Nedvěd), Tvář 1965, č. 5 * Děvka z města Théby: S. Machonin, LitN 1967, č. 16; J. Patočka, Divadlo 1967, č. 10; E. Stehlíková, Zprávy Jednoty klasických filologů 1969, č. 3 * Výběrčí: D. Šafaříková, Práce 14. 4. 1967; VU, Rovnost 15. 4. 1967 * Záhadná věž v B.: Š. Vlašín, RP. 27. 5. 1967; M. Jungmann, LitN 1967, č. 13; Z. Frýbort, Orientace 1967, č. 3; P. Den, Proměny (New York) 1969, č. 1 * Ten, který přichází: Gm (= P. Grym), LD 2. 2. 1968; pat (= J. Patočková), Divadlo 1968, č. 4 * Obloha samej cvok: Z. Heřman, LL 1968, č. 3 * Kejklíř: J. Kutina, LD 11. 2. 1976; J. Stegbauer, Květy 1976, č. 34 * Balada pro banditu: Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 4; M. Váňová, MF 4. 6. 1977; J. Cieslar, Práce 31. 5. 1979 * Pohádka máje: Š. Vlašín, Tvorba 1976, č. 20; D. Ouřadová, MF 31. 5. 1977 * Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl: J. Gruša, Acta (Scheinfeld) 1987, č. 2 * Prodaný a prodaná: A. Závodský, Tvorba 1987, příl. Kmen č. 12 * Výběrčí (divad. insc.): J. Sloupová, LidN 26. 4. 1990 * Velice tiché Ave: J. Sloupová, LidN 1990, č. 37; R. Erml, Scéna 1990, č. 18 * Modrý anděl: J. Kratochvil, LidN 9. 11. 1990; I. Němec, ROK 1991, č. 2 * Česká republiko, dobrý den: V. Šibrava, NK 1995, č. 46; P. Švanda, Rt 16. 1. 1996 * Desítka her: V. Šibrava, NK 1996, č. 1 * Balada pro banditu a jiné hry na zapřenou: P. Švanda, Rt 26. 6. 2001; D. Kroča, Host 2002, č. 4 * Zázrak v černém domě: J. Mlejnek, Host 2007, č. 3; M. Urban, DivN 2007, č. 7; J. Peňás, Týden 2007, č. 12; M. J. Švejda, SaD 2007, č. 5 * Červený a černý: M. Bláhová, Host 2008, č. 2 * Leoš aneb Tvá nejvěrnější: J. Soukupová, MFD, příloha Brno, 14. 11. 2011; M. Reslová, HN 13. 12. 2011; R. Erml, Reflex 2012, č. 2; L. Šaldová, SaD 2012, č. 2 * Divá Bára: L. Mareček, LidN 3. 4. 2012; A. Lukeš, LitN 2012, č. 24 * Objevy pozdního čtenáře: J. Grombíř, Host 2013, č. 7; A. Pilátová, Týdeník Rozhlas 2013, č. 30; J. Zizler, Souvislosti 2013, č. 1; M. Blahynka, Haló noviny 2. 10. 2013, příl. Obrys-Kmen č. 40 * Rozpomínky: J. Peňás, LidN 14. 12. 2013, příl. Kniha roku; J. Zizler, Souvislosti 2013, č. 4; J. Machalická, LidN 4. 1. 2014; J. Herman, DivN 2014, č. 1; J. Trávníček, Host 2014, č. 2 (tamtéž diskuse); M. Vajchr, RR 2014, č. 94; J. Šimsa, Listy 2014, č. 3; V. Burian, Listy 2014, č. 4; M. Blahynka, Haló noviny 30. 7. 2014, příl. Literatura-Umění-Kritika č. 15.
Rozhovory: V. Jestřáb, Kulturní tvorba 1964, č. 40; sm (= S. Machonin), LitN 1966, č. 20; V. Měšťan, Práce 30. 8. 1969; J. Dufek, LD 16. 1. 1990; V. Smoláková, LD 31. 8. 1990; M. Spáčilová a P. Janáček, LidN 29. 8. 1991; B. Pražan, Práce 16. 9. 1995; K. Král, SaD 1996, č. 2; J. Jařab in Večerní rozmluvy s hosty Univerzity Palackého 1991–1996 (1998); M. Balaštík a J. Trávníček, Host 1999, č. 9; K. Král, SaD 2006, č. 3; R. Erml, Reflex 2007, č. 15; K. Wanatowiczová, MFD 24. 6. 2008; J. Machalická, LidN 26. 7. 2008; M. Tesař, Reflex 2009, č. 33; J. Zázvorka, Týden 2011, č. 35; B. Pečinka, Reflex 2011, č. 37; M. Ohnisko, Tvar 2016, č. 10; J. Machalická, LidN 11. 6. 2016.
K životním jubileím: D. Kaprálová, MFD 28. 7. 2006; J. Peňás, LidN 27. 7. 2011; A. Slezáková, MFD 23. 7. 2016, příl. Scéna.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Vladimír Novotný (1998); Michal Přibáň (2016)

Aktualizace hesla: 23. 7. 2016 (mlp)

Aktualizace bibliografie: 23. 7. 2016 (mlp)

zpět na hlavní stranu