Ivan Martin JIROUS
Narozen v rodině berního úředníka. Po maturitě na SVVŠ v Humpolci (1962) rok pracoval jako topič a stavební dělník. Od roku 1963 studoval dějiny umění na FF UK a působil jako spoluorganizátor a teoretik neoficiálního výtvarně-literárního seskupení tzv. Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu (Karel Nepraš, Jan Steklík, Otakar Slavík, Eugen Brikcius aj.). Diplomovou práci Vizuální poezie. Jiří Kolář a Henri Michaux obhájil v roce 1968. Koncem šedesátých let byl externím spolupracovníkem časopisu Výtvarná práce, od začátku sedmdesátých let pracoval jako noční hlídač a pomocný dělník; od roku 1976 byl většinou bez stálého pracovního poměru. Již v roce 1967 začal spolupracovat s rockovou hudební skupinou The Primitives Group a od roku 1969 byl uměleckým vedoucím skupiny The Plastic People of the Universe. V souvislosti s tím působil v sedmdesátých a osmdesátých letech jako přední český ideolog a organizátor hnutí undergroundu. Uspořádal řadu ilegálních či pololegálních koncertů, výstav a dva „festivaly druhé kultury“ (1974 v Postupicích, 1976 v Bojanovicích); byl iniciátorem samizdatového časopisu Vokno (od roku 1979). Roku 1977 podepsal základní dokument Charty 77. Údajně většinou za „výtržnictví“, avšak de facto za svou organizátorskou a uměleckou činnost byl v této době pětkrát soudně trestán (většinou podle paragrafu 202); ve vězení byl v letech 1973–1974, 1976–1977, 1978, 1981–1985 a 1988–1989 (celkem osm a půl roku). Po listopadu 1989 byl ve svobodném povolání, žil střídavě v Praze a v Prostředním Vydří u Dačic, kde pořádal letní hudební festivaly. Od počátku devadesátých let podnikl řadu cest do zahraničí, většinou na pozvání ke čtení poezie, účasti na konferencích, knižních veletrzích aj. (např. USA, Itálie, Francie, Rakousko, Rusko, Velká Británie). V roce 1985 byla Jirousovi udělena exilová Cena Toma Stopparda za sbírku Magorovy labutí písně; v roce 2006 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta za dosavadní básnické dílo. – Jeho první ženou byla historička umění a básnířka Věra Jirousová (1944–2011, roz. Vařilová); druhou ženou malířka Juliana Jirousová (*1943, roz. Stritzková).
V druhé polovině šedesátých let otiskoval především studie o výtvarném umění a hudbě v časopisech Výtvarná práce, Výtvarné umění, Divadlo, Sešity pro mladou literaturu
aj. Později články, recenzemi a polemikami přispíval do samizdatových časopisů Vokno, Revolver Revue, Infoch, Dialogy, Jazzstop, Obsah, Mašličkový časopis, Moravská čítanka, Váhy aj., další samizdatové časopisy (Mašurkovské podzemné, Mene tekel aj.) a edice (S.O.S. Davida Součka) jeho texty přebíraly. Od roku 1976 publikoval také v různých časopisech exilových: jeho stěžejní historiografická a manifestační práce Zpráva o třetím českém hudebním obrození vyšla tiskem poprvé (s titulem Zpráva z českého hudebního podzemí, redakcí podepsáno J. Kabala) ve Svědectví
(Paříž, č. 51/1976). Práci Pravdivý příběh Plastic People vydal nejprve v letech 1983, 1984 a 1987 na pokračování vídeňský časopis Paternoster, v roce 1991 Studentské listy; oba tyto texty vyšly knižně v definitivní podobě až v souboru Magorův zápisník (1997). Magorův Jeruzalém vyšel v roce 1990 v časopise Most; Magorův soumrak nejprve v trojím odlišném uspořádání: v časopisech Paternoster
(1992), Revolver Revue
(1993) a jako soukromý tisk v roce 1994.
V samizdatu Jirous publikoval sbírky Magorův ranní zpěv (1975), Magorova krabička (1979), Mládí nevykouřené (1980), Magorovo borágo (1981), Magorova mystická růže (1981), Magorovy labutí písně (1985, v uspořádání odlišném od pozdějších samizdatů a knižních vydání), Ochranný dohled (1985), Magor dětem (1986), Magorovi ptáci (1987), Magorův Jeruzalém (1987). Samizdatově byl též realizován první pokus o souborné vydání Jirousových textů esejistických i básnických (Dílo Ivana Jirouse, sv. 1, 1983, ed. Ivan Lamper). Všechny básnické sbírky vyšly pak knižně v definitivním uspořádání až v souboru Magorova summa (1998). Jirous také uspořádal tři samizdatové sborníky poezie (Egonu Bondymu k 45. narozeninám Invalidní sourozenci, 1975; Ing Petru Lamplovi k 45. narozeninám, 1975; Magorův zápisník 1, 1980), dále samizdatový výbor z poezie Heřmana Chromého Asi (1987) a přispěl do řady dalších ineditních sborníků, např. Magorův zápisník 1 (1980, ed. Ivan Martin Jirous); Čs. underground I A,B (1984, ed. Ivan Lamper); Básníci pražského undergroundu (1986, eds. Egon Bondy a Oleg Pastier); Čert má kopyto (1986). V roce 1977 byl pro něj uspořádán ineditní sborník poezie Nějakej vodnatelnej papírovej člověk (ed. Pavel Zajíček); v roce 2007 vyšel na Jirousovu počest sborník Humpolecký Magor, obsahující řadu vzpomínkových statí a rovněž Jirousovy juvenilie (ed. Jarmila Neomytková).
Po roce 1989 přispíval drobnější publicistikou, polemickými statěmi, rozhovory, ale též básnickými výbory předcházejícími knižní vydání např. do Ateliéru,
Babylonu, Divadelních novin,
Hostu,
Iniciál, Potulného dělníka, Lidových novin,
Literárních novin, Mašurkovského podzemného, MFD,
Nových knih, Práva a Salonu Práva,
Proglasu, Prostoru Zlín, Reflexu, Respektu,
Revolver Revue, Rolling Stone,
Souvislostí,
Tvorby,
Vokna, Voknovin, Výtvarného umění (II), Yazzyku, Xantypy aj. Napsal řadu předmluv či doslovů ke knihám jiných autorů (např. Milan Knížák, Jiří Tichý, Quido Machulka, Josef Vondruška, Abbé J. Libánský, soubor textů Plastic People, soubor textů Garáže). Jeho básnické texty, pocházející především ze sbírky Magorovy labutí písně, byly otištěny v řadě sborníků i čítanek a rovněž v několika zahraničních překladových antologiích (např. anglicky, francouzsky, německy, maďarsky, polsky, rusky).
Jirousova života se týká několik filmových, resp. televizních dokumentů, např. Concert /Premiéra/ (ČST & FATE 1990, režie Josef Dlouhý); Z Ruzyně do New Yorku (ČST, rež. Jitka Pistoriusová); 20 minut z Říše (ČT 1994, režie Václav Kučera); Alternativní kultura I, 5. díl seriálu – Od undergroundu k šedé zóně (ČT 1998, režie Petr Slavík); Bigbít, 24. a 25. díl seriálu (ČT 1998, režie Václav Křístek); Zblízka: Vis Magor (ČT 1999, režie Andrej Krob); The Plastic People of the Universe (2001, režie Jana Chytilová); Samizdat, 4. díl seriálu (ČT 2002, režie Andrej Krob); Alternativní kultura II, 1. díl seriálu – Proti proudu; 4. díl – Poezie v podzemí I. (ČT 2003, režie Petr Slavík). Jako literární postava Jirous vystupuje v řadě děl Egona Bondyho (např. Afghánistán, Bezejmenná).
Původní přezdívky Magor užíval jako pseudonymu, podepisoval se též šiframi J., Ji., I. J., /kub/ (ve Výtvarné práci, společně s V. Jirousovou).
Jirousova tvorba sestává jednak z umělecké publicistiky, kritických statí a svérázných memoárů, jednak z poezie. V rané umělecké publicistice z konce šedesátých let se Jirous projevuje jako nadšený apologeta konkrétních uměleckých projevů i jako propagátor nejaktuálnějších uměleckých trendů. Zásadní význam pro pochopení uměleckých a lidských ambicí českého undergroundového společenství sedmdesátých let má zejména jeho rekapitulační a manifestační studie Zpráva o třetím českém hudebním obrození (1975), vydaná mnohokrát samizdatově, několikrát tiskem a přeložená do řady cizích jazyků. Doplňkem k této studii je především faktograficky nesmírně bohatý memoárový text Pravdivý příběh Plastic People (1980–1981, 1985–1987).
Jeho básnický debut, samizdatový Magorův ranní zpěv, jakož i sbírky následné (Magorova krabička, Mládí nevykouřené), lze charakterizovat jako kolekci literárních efemerid, provokací a citací, jejíž komponenty většinou nelze vnímat mimo kontext celku (pravděpodobný je vliv Bondyho tzv. trapné poezie či poetiky Stankovičovy a Lamplovy; pandánem Magorova ranního zpěvu je posmrtně vydaný Magorův nočí zpěv). Na pozadí dadaistických veršů, hraničících mnohdy s poetikou vizuální poezie, se objevují momenty křesťanské pokory, kontrastně prokládané blasfémiemi, založenými na silně expresivním, běžně tabuizovaném výrazivu.
Zlom v Jirousově tvorbě přináší až sbírka Magorovy labutí písně, jež vznikala během jeho věznění v Litoměřicích, Ostrově nad Ohří a Valdicích (1981–1985). Básně, vystavěné na tradičních rýmových schématech a významově pracující i s příležitostnými primitivismy či makarónismy, vytvářejí prostor vězňova univerza. Ve výpovědi se prolínají úryvky jakoby z vězeňského „deníku“ s literárními výpůjčkami, citacemi a reminiscencemi, s intimními vzpomínkami na rodinu a přátele, s „modlitbami“ a „žalmy“, s ironickými i sebeironickými glosami a epigramy, ale i s hrůzně realistickými črtami a perziflážemi. Tato poetika umožňuje Magorovy labutí písně vnímat nejen jako určující typ literatury undergroundu (společně s nejvýznamnějšími básnickými texty např. Egona Bondyho, Vratislava Brabence, Andreje Stankoviče, Fandy Pánka, Pavla Zajíčka, Quida Machulky), ale je také možné je vřadit do kontextu literatury vězeňské i do souvislostí moderní české katolické literatury (Jakub Deml, Bohuslav Reynek, Jan Zahradníček, Bedřich Fučík). Navazující sbírky (Ochranný dohled, Magorovi ptáci aj.) zřetelně těží ze získaných zkušeností.
Sbírky z let 1985–1997, uspořádané autorem až při přípravě souborného vydání ve svazku Magorova summa (Magorův soumrak, Wydrzie Mediocri, Magorova děťátka) tvoří opět zejména texty reminiscenční, zpovědní, ale též literární parafráze a citace. Ve svých posledních sbírkách Jirous tuto poetiku dále rozvíjí, přičemž s postupem let začíná v jeho poezii převládat stále pochmurnější tón, k čemuž přispívají nová témata ekologická a apokalyptická; chmurný tón proniká též do tematiky milostné (např. Magorova vanitas, Ubíječ labutí, Rattus norvegicus). V pozdějších sbírkách sílí melodika hovorové, leckdy až zajíkavé řeči (Okuje, Rok krysy) a melancholické ladění (Úloža).
Ojedinělým Jirousovým pokusem v jiném žánru je sbírka básní a pohádek Magor dětem. Jirousova korespondence, tj. jeho publikované listy z vězení, doplňuje jeho literární dílo v užším slova smyslu a představuje cenný dokument, přispívající k autorovu lidskému a uměleckému portrétu.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a práce o literatuře: Magorovy labutí písně (BB, Mnichov 1986); Magor dětem (BB, PP 1991); Zpráva o činnosti Křižovnické školy (E, 1991, in Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, katalog k výstavě, též in Magorův zápisník, 1997); Magorův Soumrak (BB 1994); Ochranný dohled (BB 1997); Magorova vanitas (BB, P 1999); Ubíječ labutí (BB 2001); Rattus norvegicus (BB 2004); Okuje (BB bibliof. 2007; 2008); Rok krysy (BB 2008); Velikonoční pohádka o kohoutech, bouřce a duze (P pro děti, 2011); Úloža (BB 2013, ed. M. Machovec); Magorův noční zpěv (BB 2013, ed. M. Machovec); Akrostichy (BB 2015, ed. M. Machovec).
Výbory: Popelnice života (BB 2004, v témže roce i druhé, opravené vydání, ed. M. Machovec); Μагор (BB, PP, Moskva 2007).
Souborná vydání: Magorův zápisník (EE, studie, memoáry, 1997; ed. M. Špirit; obsahuje soubor, resp. podstatný výbor prací o umění a literatuře z let 1965–1992, memoárový text Pravdivý příběh Plastic People, výbor z rozhovorů, výbor z pojednání o autorovi, bibliografii, komentáře); Magorova mystická růže (BB 1997; ed. P. Hruška; obsahuje soubor básnických sbírek z let 1981–1987: Magorova mystická růže, Magorovo borágo, Magorův Jeruzalém, Magorovi ptáci; 2007, druhé, opr. vyd.); Magorova summa (BB, PP 1998; ed. M. Machovec; obsahuje básnické sbírky z let 1975–1997 a sbírku textů pro děti: Magorův ranní zpěv, Magorova krabička, Mládí nevykouřené, Magorovo borágo, Magorova mystická růže, Magorovy labutí písně, Magor dětem, Ochranný dohled, Magorův Jeruzalém, Magorovi ptáci, Magorův soumrak, Wydrzie Mediocri, Magorova děťátka; dále též bibliografii a komentáře; opr. a dopl. vyd. 2007, navíc obsahuje sbírky Magorova vanitas, Ubíječ labutí, Rattus norvegicus; dále též rozšířenou bibliografii a komentáře; opr. a dopl. vyd. ve třech svazcích 2015, navíc obsahuje sbírky Okuje, Rok krysy, Akrostichy, Magorův noční zpěv, Úloža); Pravdivý příběh Plastic People (EE 2008, ed. Jan Šulc).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Na střepech volnosti (poprvé v samizdatu 1987, Mnichov 1989); Egonu Bondymu k šedesátinám (1990); Ztichlá klika 1 (1990); Ztichlá klika 4 (1995); Bítov ´96 (1997); Nonsens. Parafráze – Paběrky – Parodie – Padělky 1997); The Plastic People of the Universe: Texty (1997; 2. doplněné vydání 2001; anglicky, 1999); New Orleans Review (New Orleans 2000); Ryby katedrál (2001); Anthologie de la poésie tchèque contemporaine: 1945–2000 (Paříž 2002); Interview 2 (2002); Pegasovo poučení. Antologie české poezie 1945–2000 (2002); Škola české grotesky (2002); Z věku na věk (2005); S tebou sám (2005); Höhlen tief im Wörterbuch (Mnichov 2006); Views from the Inside (2006); Humpolecký Magor (2007), Pohledy zevnitř (2008); Pravdivý příběh Plastic People (2008); Podzemní práce (2012).
Korespondence: Magorovy dopisy (2005; ed. A. Stankovič a Z. Jürgensová; obsahuje soubor autorových dopisů psaných z vězení v letech 1973–1985); Ahoj můj miláčku. Juliana Jirousová – Ivan Martin Jirous. Vzájemná korespondence z let 1977–1989 (2015; eds. D. Iwashita, P. Poukarová Klimešová, M. Kordíková; obsahuje soubor autorových dopisů psaných z vězení v letech 1977–1989 a dopisů jeho ženy psaných autorovi do vězení).
LITERATURA
Bibliografie: M. Špirit: Bibliografie Ivana Martina Jirouse, in Magorův zápisník (1997).
Knižně: Views from the Inside. Czech Underground Literature and Culture, 1948–1989 (ed. M. Machovec, 2006, česky s tit. Pohledy zevnitř 2008); Humpolecký Magor (ed. J. Neomytková, 2007); Aby radost nezmizela. Pocta Magorovi (ed. M. Elšíková, 2011); Magorova konference /k dílu I. M. Jirouse/ (eds. E. Onuferová a T. Pokorná, 2014); M. Švehla: Magor a jeho doba. Živo Ivana M. Jirouse (2017).
Studie a články: J. Lopatka: Případ Magor, LidN 24. 3. 1990, příloha LitN, č. 23, též in Šifra lidské existence (1995); P. A. Bílek: Až na osice budeš viset, Iniciály 1991, č. 23-24; M. Machovec: Šestnáct autorů českého literárního podzemí (1948–1949), Literární archiv 1991, č. 25; M. C. Putna: Mnoho zemí v podzemí. Několik úvah o undergroundu a křesťanství, Souvislosti 1993, č. 1; P. Fidelius: K Jirousově koncepci undergroundu, Souvislosti 1993, č. 1; J. Trávníček in Český Parnas (ed. J. Holý, 1993); J. X. Doležal: Causa Ivan Martin Jirous, Reflex 1993, č. 25; H. Kupcová in Český dekameron (ed. V. Křivánek, 1994); K. Linhart: Na Ivana, ještě než se z něj stal Magor (a co s tím souvisí), vzpomíná jeho lounský guru docent Kamil Linhart (poslouchal to Lábus), in Mašurkovské podzemné 1995, č. 17; M. Knížák in Bez důvodu (1996); J. Trávníček in Poezie poslední možnosti (1996); P. Hruška: (Ne)lyrický subjekt Jirous, in Magorova mystická růže (1997); I. Brezina: Ivan Martin Jirous, in Reflex 1997, č. 35; J. Mlejnek: Verše Ivana M. Jirouse neboli Poeta Magor, Týdeník Rozhlas 1998, č. 50; M. Pilař in Underground. Kapitoly o českém literárním undergroundu (1999); I. Harák: Když nejde o život, tak jde o hovno (Červotoč v oltáři), in Nepopulární literatura (1999); též in Labyrint revue 2000, č. 7/8; J. Štochl: Intonace a hlásková instrumentace v jednom Jirousově trojverší, ČL 1999, č. 6; M. Vajchr: Magorův tah, KPRR 2000, č. 16; P. Fidelius in Kritické eseje (2000); J. Trávníček: „Složíme k trůnu marný slova um“. Baroko jako interpretační klíč k moderní české literatuře, Host 2000, č. 8; M. Machovec: Magor jako parafrázista a zloděj a též jako lartpourlartista, KPRR 2000, č. 17; M. Machovec: Od avantgardy přes podzemí do undergroundu, in Alternativní kultura. Příběh české společnosti 1945–1989 (ed. J. Alan, 2001); O. Mainx: Vanutí z Východu. Putování po Jirousově a čínské poezii, in Literární věda 2001. Celostátní studentská konference (ed. L. Pavera, Opava 2001), též in Host 2001, č. 5; L. Engelking in Surrealizm – underground – postmodernizm. Skice o literaturze czeskiej (Lodž 2001); P. Kofroň: Magor a Psohlavci, in V budoucnosti spadne nové operní umění s nebe z čista jasna. Moderní problémy opery (2002); M. Švehla: Český velikán Magor. Kdybychom Ivana Martina Jirouse neměli, museli bychom si ho vymyslet, Respekt, 2004, č. 39; B. Hoffmann: Blbecká poezie usmívajících se idiotů a jiných magorů jako příznačný (ne přízračný) básnický projev generace Skupiny 42-II, in Język i literatura czeska w interakcji / Český jazyk a literatura v interakci (eds. M. Balowski, J. Svoboda, Racibórz 2006); J. Štolba: Sesuvy. Improvizace nad proměnami a propady české poetiky, in Nedopadající džbán. Úvahy o básnících a poezii (2006); Z. R. Nešpor in Děkuji za bolest: Náboženské prvky v české folkové hudbě 60.–80. let (2006); M. C. Putna: Magor, básník národní, LidN 14. 10. 2006; T. Glanc: Pokornosť nepokornogo poeta, in Μагор (Moskva 2007); N. Richtrová in V souřadnicích volnosti (2008); M. Chocholatý: Novější tvorba dvojdomých básníků, Ladění 2009, č. 1; Básník Ticho [= F. Vaněček]: Pegas se zasněženými kopyty, Babylon 2011, č. 7; J. Štolba: Magorovy písně: Nad literárním dílem Ivana M. Jirouse, Host 2012, č. 2; M. Machovec: Žij a pracuj vskrytu, Host 2012, č. 2; J. E. Frič: Osoba Magor, Prostro Zlín 2012, č. 1; F. Stárek: Jak se rodí báseň, Voknoviny 2014, č. 2; J. Štolba: Vždycky jen tobě! A2 2014, č. 1; M. C. Putna: Magor ruský, Tvar 2015, č. 5; též in Česká katolická literatura 1945–1989 (2017); P. Kučera: Žánr katolické poezie v postmoderní situaci, Slavica Litteraria 2015, č. 2; Z. Volf: Magor a moucha, Kontexty 2016, č. 1; R. John: Magorova vězeňská léta, Paměť a dějiny 2016, č. 4.
Monotematická čísla časopisů: Host 2012, č. 2.
Recenze: Magorovy labutí písně: E. B. (= Eugen Brikcius), Svědectví (Paříž) 1986, č. 79; S. R. (= Sylvie Richterová), Svědectví (Paříž) 1987, č. 80; D. Strož, Tvorba 1991, č. 27; J. Jůzl, Pro 1992, č. 27; I. Harák, Severočeský regionální deník 16. 8. 1994; M. Valden, A2, 14. 2. 2007, č. 7; R. Kopáč, Právo, 9. 2. 2007, č. 34 * Magor dětem: S. Urbanová, ZM 1991, č. 4; M. Huvar, Rt 14. 10. 1992; T. Randák, LidN 2. 4. 1992; P. Šrut, LidN 2. 4. 1992, č. 79; I. Harák, Severočeský regionální deník 25. 8. 1994 * Magorův zápisník: A. Drda, LidN 19. 12. 1997; M. Pokorný, MFD 18. 12. 1997; P. A. Bílek, Týdeník Rozhlas, 1998, č. 12; M. Juříková, Týdeník Rozhlas, 1998, č. 12; M. Juříková, Detail (Listy pro vizuální kulturu) 1998, č. 1.; V. Novotný, Tvar 1998, č. 6; J. Riedel, Slovo 28. 8. 1998; J. Riedel, Uni 1998, č. 4; M. Hybler, KPRR 1998, č. 10; T. Pospiszyl, Respekt 1998, č. 5; J. Nejedlý, NK 1998, č. 7 * Magorova mystická růže: P. Komers, NK 1997, č. 38; M. Zelinský, Tvar 1997, č. 14 * Magorova summa: M. C. Putna, Respekt 1998, č. 28; P. Placák, LidN 1998, č. 80; J. Rulf, Reflex 1998, č. 16; M. Pokorný, MFD 30. 3. 1998; J. Mlejnek, Týdeník Rozhlas 1998, č. 50 * Magorova vanitas: J. Štolba, Host 1999, č. 9; R. Kopáč, MFD 19. 1. 2000, č. 15; J. Staněk, Tvar 2000, č. 1; J. Trávníček, Proglas 2000, č. 1; J. H. Vitvar, Právo 2. 2. 2000, č. 27 * Ubíječ labutí: M. Balabán, Křesťanská revue 2001, č. 10; R. Kopáč, MFD 16. 3. 2001, č. 64; O. Mainx, Host 2001, č. 9 * Rattus norvegicus: O. Horák, LidN 18. 12. 2004; R. Kopáč, Babylon 2004, č. 3; P. Čecháková, Host 2005, č. 4; J. Klamm, Host 2005, č. 7; P. Čecháková, Host 2005, č. 6; P. Preisner, Host 2005, č. 6; J. Chrobák, Tvar 2005, č. 10; J. Peňás, Týden 2005, č. 1; I. Harák, Weles 2006, č. 24/25 * Magorovy dopisy: J. H. Vitvar, Nedělní svět 2006, č. 31; D. Iwashita, LidN 28. 12. 2006, č. 300; M. Krajčovičová, Literární novinky 2006, č. 1 (21); I. Kedzierski, Host 2006, č. 10; D. Iwashita, LidN 2. 9. 2006, č. 205; (pš) (= Pavel Šrut), Týdeník Rozhlas 2006, č. 43; P. Šrut, Právo 27. 7. 2006; J. Peňás, Týden 2006, č. 34; S. Škoda, Reflex 2006,č. 37; R. Kopáč, Právo 16. 10. 2006; M. Doležal, A2 2006, č. 33; J. Cuhra, Dějiny a současnost 2007, č. 2; J. Chrobák, Tvar 2007, č. 2 * Okuje: R. Kopáč, MFD 1. 2. 2008; J. Chrobák, Aluze 2008, č. 2; M. Platzová, Respekt 2008, č. 22 * Úloža: T. Glanc, LidN 14. 12. 2013; J. Chrobák, Tvar 2013, č. 21; M. Šindelka, HN 30. 5. 2013 * Magorův noční zpěv: P. Adámek, RR 2014, č. 94; M. Machovec, Voknoviny 2014, č. 0; D. Melichar, Lógr 2014, č. 12; V. Novotný, ČJL 2013/2014, č. 5 * Akrostichy: O. Bezr, MFD 7. 8. 2015; B. Hoffmann, ČJL 2015/2016, č. 4; V. Novotný, Biblio 2015, č. 9; J. Peňás, LDN 31. 7. 2015 * Ahoj můj miláčku: J. Lukavec, Respekt 2016, č. 19; J. Chuchma, LD 17. 12. 2016; R. Kopáč, MFD 11. 3. 2016; G. Romanová, ČL 2017, č. 1.
Rozhovory: P. Šustrová in Magorovy labutí písně (Mnichov1986), též in Magorův zápisník (1997); J. Tichý, Respekt 1990, č. 23, též in Magorův zápisník (1997); A. Berková, Studentské listy 1990, č. 2; B. Dočekal, MFD 17. 4. 1993; B. Dočekal, MFD 21. 9. 1995, též in Život je jen náhoda (1996); M. Savická, Výtvarné umění 1995, č. 3/4; J. Pelc in Magorův zápisník (1997); V. Lindaur, Rock & pop 1997, č. 1; V. Karlík – J. Placák, KPRR 1995, č. 1, též in Magorův zápisník (1997); P. Šuranská, Weles 1998, č. 1; J. Noll – P. R. Vejrážka, Regiz 1998, č. 2; P. Placák, Babylon 1998, č. 7, též in Kádrový dotazník (2001); J. Rulf, Reflex 1999, č. 51; R. Kalenská, LidN 21. 5. 1999, příl. Pátek LN; P. Placák, LidN 22. 1. 1999; [M. Balaštík], Host 1999, č. 7; S. Červinka ml., Nový Prostor 2001, č. 32; A. Kramer, Právo 28. 7. 2001, též in Interview 2 (2002); R. Kalenská, LidN 20. 4. 2002; S. Červinka jr. in 19 rozhovorů (2003); J. Netopilová, LitN 2003, č. 45; R. Kalenská, LidN 18. 9. 2004; T. Blažek, MFD 25. 9. 2004; J. Neomytková, Host 2004, č. 8; J. Mlejnek, Týdeník Rozhlas 2005, č. 23; O. Horák, LidN 14. 10. 2006; D. Iwashita, LidN 28. 12. 2006; V. L. Drápal, Právo 16. 11. 2006; A. Horáčková, MFD 23. 12. 2006; J. Peňás, Týden 2006, č. 40; P. Placák, Babylon 2007, č. 9.
Nekrology: E. Brikcius, LidN 11. 11. 2011; J. Hutka, MFD 11. 11. 2011; S. Karásek, HN 11. 11. 2011; M. C. Putna, LidN 12. 11. 2011; M. Doležal: Katolický týdeník 2011, č. 48; I. Fic, Tvar 2011, č. 20; A. Horáčková, MFD 19. 11. 2011; Z. Petráček, LidN 21. 11. 2011; P. Hruška, Respekt 2011, č. 47; V. Kremlička, A2 2011, č. 24; J. Kroutvor, Babylon 2011, č. 7; M. Machovec, Babylon 2011, č. 7; F. Stárek, Paměť a dějiny 2011, č. 4; M. Švehla, Respekt 2011, č. 46; P. Wilson, The Guardian (Londýn), 29. 11. 2011.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Literární archiv Památník národního písemnictví
Webové stránky skupiny The Plastic People of the Universe