Jiří BRDEČKA
Prozaik, dramatik, filmový scenárista a režisér, výtvarník
Pocházel z učitelské rodiny; otec Otakar B. (1881–1930) měl literární zájmy (roku 1922 pod pseudonymem Alfa vydal zbeletrizované zápisky o rodinném životě
Doma). Brdečka po maturitě na reálném gymnáziu v Hranicích (1936) začal studovat na FF UK, nejdříve češtinu a filozofii, později dějiny umění a estetiku (s přestávkou jednoho semestru na Vysokém učení technickém, kde studoval kreslení a zeměpis). Po uzavření vysokých škol (1939) byl administrativním úředníkem v Městském muzeu v Praze a současně přispíval jako karikaturista a žurnalista do novin. Od června 1941 do konce roku 1942 byl tiskovým referentem
Lucernafilmu, potom do roku 1944 pracoval ve studiu kresleného filmu
AFIT. V červnu 1945 nastoupil jako redaktor do
Svobodných novin, kde měl na starosti filmový referát. Od roku 1949 byl scenáristou v
Čs. státním filmu (později Filmového studia Barrandov), odkud byl propuštěn v roce 1973. Současně od roku 1958 působil jako dramaturg a režisér studia kresleného filmu Bratři v triku; do důchodu odešel v roce 1978. – Dcera
Tereza Brdečková (*1957) je spisovatelka a filmová publicistka; edičně připravila několik publikací věnovaných otcovu životu a dílu.
Od konce třicátých let přispíval do časopisů a novin
Ahoj (1940 zde první verze prózy
Limonádový Joe),
Světozor,
Lidové noviny,
Eva,
Hvězda čs. paní a dívek (1942 na pokračování „filmový románek“
Okouzlená), po válce do
Svobodných novin a příležitostně do
Divadla,
Literárních novin,
Kina,
Záběru,
Ahoj na sobotu,
Tvorby
aj. Ve čtyřicátých letech ilustroval několik knih jiných autorů (
Václav Kaplický,
Jaroslav Žák aj.), v popředí jeho zájmu však trvale stála filmová tvorba. Podle vlastních scénářů natáčel kreslené, animované i dokumentární filmy:
Vzducholoď a láska (1948),
Jak se člověk naučil létat (1958),
Drahoušek Klementýna (1959),
Člověk pod vodou (1961),
Špatně namalovaná slepice (1963),
Slóvce M (1964),
Proč se usmíváš, Mono Liso? (1966),
Metamorfeus (1969),
Jsouc na řece mlynář jeden (1971),
Dvojí život Josefa Hlinomaze (1976) a další. Jako scenárista kreslených a loutkových filmů spolupracoval často s
Jiřím Trnkou (
Dárek /1946/,
Pérák a SS /1946/,
Árie prérie /1949/
aj.),
Eduardem Hofmanem (
Andělský kabát /1947/),
Břetislavem Pojarem (
O skleničku víc /1953/),
Milošem Makovcem (
Ztracená varta /1956/). Napsal scénáře, případně spolupracoval na scénářích ke kresleným i celovečerním hraným filmům:
Císařův slavík (1948, r.
Jiří Trnka a M. Makovec, sc. +
Jiří Trnka, podle povídky
H. Ch. Andersena
Slavík),
Císařův pekař – Pekařův císař (1951, r.
Martin Frič, sc. +
Jan Werich + M. Frič),
Velké dobrodružství (1952, r.
M.
Makovec),
Staré pověsti české (1953, r.
Jiří Trnka, který též spoluautor scénáře, podle
Aloise Jiráska),
Kavárna na hlavní třídě (1954, r. Miroslav Hubáček, sc. +
Jiří Mareš a M. Hubáček, podle
Gézy Včeličky),
Severní přístav (1954, r. M. Makovec, sc. + M. Makovec a Miloš Velínský),
Byl jednou jeden král (1955, r. Bořivoj Zeman, sc. +
Jan Werich a
B. Zeman, podle pohádky
Sůl nad zlato Boženy Němcové),
Obušku, z pytle ven! (1956, r. Jaromír Pleskot, který též spoluautor scénáře),
Snadný život (1957, r.
M. Makovec, sc. +
Milena Tobolová-Jelínková),
Vlčí jáma (1957, r.
Jiří Weiss, který též spoluautor scénáře, podle
Jarmily Glazarové),
Ztracenci (1957, r. M. Makovec, který též spoluautor scénáře, podle
A. Jiráska),
Vynález zkázy (1958, r. Karel Zeman, autor komentáře),
Sen noci svatojanské (1958, r. Jiří Trnka, sc. + J. Trnka);
Taková láska (1959, r. Jiří Weiss, sc. +
Pavel Kohout a Jiří Weiss);
Až přijde kocour (1963, r.
Vojtěch Jasný, který též spoluautor scénáře),
Limonádový Joe (1964, r. Oldřich Lipský, podle stejnojmenného Brdečkova románu a divadelní hry),
Pražské noci (1968, první povídku tohoto filmu –
Poslední golem – i režíroval, povídky ostatní –
Fabricius a Zuzana, sc. +
Vratislav Blažek a M. Makovec,
Otrávená travička, r.
M. Makovec, sc. +
M. Makovec),
Adéla ještě nevečeřela (1977, r.
O. Lipský),
Princ a Večernice (1978, r. Václav Vorlíček, který je též spoluautorem scénáře),
Tajemství hradu v Karpatech (1981, r.
O. Lipský, podle
Julese Verna) aj. Podle jeho povídky
Faunovo značně pokročilé odpoledne natočila
Věra Chytilová film
Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983, sc.
Ester Krumbachová). – V roce 1986 natočila Vilma Hubáčková dokumentární film
Lááásky Jiřího Brdečky, podle scénáře Terezy Brdečkové vznikl dokumentární film
Universum Brdečka (2017, r. Miroslav Janek). – Brdečka užíval pseudonymu Jiří Tulešický, kreslené vtipy zpočátku podepisoval jménem Medor.
Pro
Brdečkovu literární tvorbu je příznačný ironický intelektuální humor, využívající literárních narážek a demytizujícího žertu. Výrazné je kreslířské vidění, které se projevuje v typickém způsobu humorné vizualizace představ. Charakteristickým rysem tvorby je zájem o tematiku Divokého západu, k níž se Brdečka
pravidelně vracel. Z této záliby vznikl
Limonádový Joe – nejprve jako povídkový cyklus, později jako román, divadelní hra a konečně jako filmový scénář parodující atmosféru Ameriky osmdesátých let 19. století. Východiskem všech verzí je hyperbolizované klišé kladného hrdiny; komických efektů autor dosahuje jak jazykovou stylizací, mísením knižního a poetického stylu s ironií a slovním humorem, tak především absurdními situacemi, které však vyrůstají z jeho důvěrné znalosti parodovaného prostředí i žánru. V pozdější populárně naučné knížce
Kolty bez pozlátka porovnával Brdečka s moralistickou tendencí legendy a historickou skutečnost. Soubor humorných povídek
Faunovo značně pokročilé odpoledne zahrnuje texty z poválečného období i z poloviny šedesátých let. Jednotlivé povídky jsou psány na různá témata a v různých stylech: vedle titulní povídky, ironicky odkrývající iluze a směšnost malého člověka, sbírka obsahuje napínavé a zábavné příběhy s prvky tajemství, povídku antiutopickou, satiry na manipulace s uměním i dvě prózy lyrického charakteru. Společným jmenovatelem je humor, který se tu doplňuje a prostupuje s prvky recese i s příměsí melancholie.
Beletrie, scénáře a publicistika: Okouzlená (R 1943, pod pseud. Jiří Tulešický, podle filmu r. O. Vávry na námět F. Götze); Limonádový Joe (R 1946); Kolty bez pozlátka (LF 1956); Limonádový Joe (D, rozmnož., 1956, prem. 1955); Erfindung des Verderbens (komentář z filmu Vynález zkázy, 1960, německy); Král a jeho Žito (D loutk. pro ml., rozmnož., 1964, hráno též s tit. Čaroděj Žito, Žito kouzelník a O kouzelníku Žitovi); Faunovo značně pokročilé odpoledne (PP 1966, dopl. vyd. 1991, ed. M. Masáková, zde též filmový scénář Král a jeho Žito); Limonádový Joe aneb Koňská opera (filmový scénář, 1990, ed. P. Slámová); Pod tou starou lucernou a jiné vzpomínky (1992, ed. T. Brdečková); Limonádový Joe (2004, první dramatizace se spoluautorskou účastí Josefa Šmídy, scénicky uvedená 1944); Tajemství hradu v Karpatech (filmový scénář, 2018, ed. T. Brdečková a L. Skupa); Kresba slovem, slovo kresbou (PP, publicistika + loutková hra Král a jeho Žito; 2018, ed. T. Brdečková a M. Tučná).
Knižně:
J. Boček: Jiří Brdečka (1965); P. Taussig: Devatero filmových řemesel Jiřího Brdečky (1983); M. Fikejz + P. Taussig + I. Klimeš, in J. B.: Limonádový Joe aneb Koňská opera (1990, ed. P. Slámová); T. Brdečková – J. Šulc (eds.): Jiří Brdečka (2013, též angl. s tit. J. B.: life – animation – magic, 2015); T. Brdečková – L. Skupa (též eds.): Tajemství hradu v Karpatech & Jiří Brdečka (2018).
Studie a články: J. Polišenský: předmluva in Kolty bez pozlátka (1956); J. L. Kalina in Svet kabaretu (Bratislava 1966); jabl: Láskyplné příběhy Jiřího Brdečky, Záběr 1980, č. 24; M. Fedaš: Neuskutečněný rozhovor s J. B., Film a doba 1982, č. 9; L. Luhan, předmluva in J. B.: Limonádový Joe (1986); M. Masáková: doslov in Faunovo značně pokročilé odpoledne (1991); P. Taussig: Jiří Brdečka – Devatero filmových řemesel, LidN 29. 4. 1992, příl. Národní 9; J. Levý: Filmař mnoha tváří, Práce 31. 12. 1992; T. Brdečková: Jiří Brdečka – Pokus o rekapitulaci, předmluva in J. B.: Pod tou starou lucernou (1992); R. Polenská: Byl umělec života a milovník umění, MFD 28. 2. 2007; P. Taussig: Devatero řemesel Jiřího Brdečky, Xantypa 2008, č. [1]; P. Mareš: Adaptace parodie, parodická adaptace, Film a doba 2015, č. 4.
Recenze: Limonádový Joe: E. Vojnar, Řád 1944, s. 320; E. Krejčí, Svobodné noviny 8. 12. 1946; F. Jakubův, Obzory 1947, č. 7; J. Boček, Kulturní tvorba 1964, č. 42; I. Zítková, NK 1965, č. 6; J. Lukeš, LidN 19. 9. 1990 * Kolty bez pozlátka: M. Hájková, LitN 1956, č. 54; F. Hampl, ZM 1956/57, č. 1 * Faunovo značně pokročilé odpoledne:
I. Zítková, NK 1966, č. 38; I. Fencl, Plamen 1966, č. 12; ok, Práce 10. 12. 1966; R. Škvařil, NK 1991, č. 51; B. Svadbová, Tvar 1992, č. 49; M. Součková, Kultúrny život 30. 7. 1992 * O kouzelníku Žitovi:
O. Kryštofek, MF 28. 6. 1966; M. Česal, ZM 1966, č. 5; O. Kryštofek, Čs. loutkář 1966, č. 6; J. Uher, Rovnost 26. 3. 1970 * Pod tou starou lucernou: J. Rejžek, LitN 1993, č. 15; J. Lukeš, LidN 11. 3. 1993, příl. Národní 9; J. Peňás, LD 21. 5. 1993; V. Kudělka, SvSl (Brno) 4. 3. 1993; V. Dušek, RP 10. 3. 1993.
Rozhovory: J. Boček, Kultura 1960, č. 33; J. Boček, Film a divadlo 1961, č. 12; O. Váňa, Divadelní a filmové noviny 1964/65, č. 7; M. Fiala, RP 19. 12. 1967; M. Hejn, Moravskoslezský večerník 7. 2. 1969; V. Měšťan, Práce 1. 11. 1969; J. Prokop, MF 4. 11. 1970; P. Vašíček, Čs. loutkář 1971, č. 1; L. Tunys, ZN 6. 10. 1977; V. Kubalová, Ostravský kulturní měsíčník 1977, č. 12; M. Nyklová, Záběr 1981, č. 12.
K životním jubileím: ok (= O. Kittnarová), LD 23. 12. 1977; (jtv), MF 23. 12. 1977; P. Taussig, Květy 1982, č. 52; V. Kudělka, SvSl (Brno) 2. 6. 1992; P. Taussig, LidN 5. 1. 2008; M. Mitrofanovová, Právo 24. 6. 2017, příl. Magazín Právo; V. Rynda, Instinkt 2017, č. 51.
Nekrology: V. Bor, LD 5. 6. 1982; M. Švagrová, SvSl 5. 6. a 10. 6. 1982; J. Hořejší, RP 10. 6. 1982; P. Zvoníček, Tvorba 1982, č. 25; E. Hofman, Záběr 1982, č. 14; V. Bor, Kino 1982, č. 25.
Absolventské práce: J. Dědeček: Jazyk scenáristy Jiřího Brdečky (Praha, FAMU 1987); V. Hubáčková: Tvůrčí přínos Jiřího Brdečky českému animovanému filmu (Praha, ČSAV 1990).
