Parodie na filmové a literární příběhy z tzv. Divokého západu.
Román doprovázený v 1. a některých dalších vydáních autorovými ilustracemi sestává z 12 kapitol a doslovu. Horác Jouett Greenwood, elegantní falešný hráč, který se po letech dobrodružného života vrací na Divoký západ, se setká s dávnou přítelkyní, t. č. zpěvačkou vystupující pod jménem Melitta Rosé (dříve Francouzská Lola, později Tornádo Lou). Dozví se při tom o připravované pozemkové spekulaci: zpěvaččin ochránce chce totiž v městečku Cowtown skoupit pozemky dříve, než místní obyvatelé zjistí, že tudy povede železnice. Horácovi se podaří zmocnit se peněz připravených pro tuto transakci. Cestou do Cowtownu se setká s okultistou a jogínem, spíše však kapesním zlodějem Darou Shikohem, a svým starým známým, falešným hráčem O'Mearou. Stejným směrem míří i nepraktický novinář Zacharias Breakenridge s dcerou Winnifred, do níž se Horác zamiluje. Milostné plány mu zkříží legendární pistolník přezdívaný (pro zálibu v Cattlettově limonádě) Limonádový Joe. Ten zachrání dívčina otce před banditou Billy Brooksem a stejně jako Horác k Winnifred citově vzplane. Předsevzal si však, že nejdřív najde vraha svého přítele, který – propadnuv alkoholu – podlehl v souboji falešnému hráči (v němž lze tušit Horáce). – Horác spolu s O'Mearou, Shikohem a bankéřem Syringem ovládne Cowtown a změní jej v město zločinu. Breakenridge, posílen tím, že se u něj ubytoval Joe, prostřednictvím svého listu formuje opozici. Horác, podporován mj. zhrzenou Lou (její city k Joeovi zůstaly oslyšeny) i zesměšněným Brooksem, proto zosnuje plán s cílem Joa odstranit. Ten ale všem nástrahám zázračně unikne, zatímco Horác je zabit a jeho společníci potrestáni. Doslov pak shrnuje Joeovy další osudy: po úspěšném životě osobním (manželství s Winnie) i veřejném (místo okresního šerifa) se při oslavě 50. narozenin rozplyne v kotli vařící se limonády. Demižon s tekutinou je pietně uložen na cowtownském hřbitově.
Groteskně rozvíjený děj vychází z autorova záměru zesměšnit falešný mýtus o hrdinech a atmosféře Divokého západu, jak se uplatňuje v žánru westernu. Ústřední postavy jsou maximálně stylizované; protože hlavním terčem posměchu je idealizované dobro, jsou záporní hrdinové (Horác, Lou) vykresleni o poznání plastičtěji. Dehonestace dobra je důsledná - Joa (i rodinu Breakenridgeových) provází nespočet omylů a neobratností. Brdečkova ironie je však shovívavá a navíc ji vyvažují i takřka dokumentární pasáže naznačující, že autorův parodický postoj je provázen upřímným zaujetím pro Divoký západ ("...odjakživa se mně líbila ta zvláštní a patrně neopakovatelná směs pionýrské primitivnosti, a zároveň rafinovanosti rodícího se racionálního věku, ta autentičnost, která je v amerických westernech navzdory veškeré stylizovanosti a komercionalizaci žánru"). Některé z autentických historických postav Brdečka přímo zapojil do osudů svých hrdinů (Buffalo Bill, Divoký Bill Hickok, Jesse James, Wyatt Earp a další; sem patří i epizoda s O. WILDEM, který v té době Divoký západ skutečně navštívil). Obě linie, parodická a dokumentární, se volně (spíše náhodně) splétají, takže kompozice románu je až nepřehledná. Krkolomné a nelogické rozvíjení motivů vyvažuje autorův intelektuální nadhled, pohrávání si s románovými postavami i čtenářem, schopnost elegantní a propracované charakteristiky (Joeova rozšafnost se odráží i v "práci" jeho koltů: "...cizincovy ukazováky stiskly spouště Smith & Wessonů a přívětivě rozkašlaly oba staré brachy"). Parodičnost nachází výraz především v jazykových prostředcích. Vystižení bezobsažnosti fráze a klišé, hry s významem slov ("drsný kraj, kde bledá tvář rudla již při pomyšlení na rudou tvář, a naopak"), bohatá slovní zásoba i originální metaforika vytvářejí z Limonádového Joa stylově nezaměnitelnou prózu. ("V podstatě jsem použil jazykového stylu dosti vyumělkovaného, místy až preciózního, který je v úmyslném komickém rozporu s obsahem, přesněji řečeno se samým charakterem pokleslé literatury.") Jazykové komično doplňuje situační komika gagů.
JIŘÍ BRDEČKA (24. 12. 1917 v Hranicích na Moravě - 2. 6. 1982 v Praze) je znám především jako scenárista a režisér animovaných i hraných filmů (nedokončené memoáry Pod tou starou Lucernou a jiné vzpomínky vyšly v r. 1992). K práci na kreslených filmech se dostal už za 2. svět. války; z kolektivu mladých výtvarníků a filmařů pak vznikla legendární skupina Bratři v triku vedená J. TRNKOU. S TRNKOU Brdečka kromě jiného vytvořil několik celovečerních loutkových filmů (např. Staré pověsti české) a snímek Árie prérie (1949), v němž některé z motivů Limonádového Joa prolnul jemnou sebeironií (postava intrikána vizuálně připomíná Horáce i autora samotného). Podílel se na scénářích hraných filmů J. WERICHA (Císařův pekař...), J. WEISSE, M. MAKOVCE, K. ZEMANA (čtený text spojující či doplňující obrazové sekvence ve Vynálezu zkázy a Baronu Prášilovi). Z jeho vlastních animovaných filmů získaly největší uznání (ovšem hlavně v zahraničí) Špatně namalovaná slepice (1963) a Slówce M (1964). V r. 1964 vzniká ve spolupráci s O. LIPSKÝM film Limonádový Joe aneb Koňská opera (druhá část názvu podle amerického označení řadových filmových kovbojek z 30. let - na rozdíl od výpravných western-epics). S týmž režisérem Brdečka později vytvořil i další hrané parodie s animovanými prvky (Adéla ještě nevečeřela, 1977; Tajemství hradu v Karpatech, 1981).
Rozhodujícími inspiračními zdroji Limonádového Joa nebyla ani tak díla literární (větší význam měla patrně jen parodie Žlutý kůň skotského satirika A. M. CHISHOLMA) jako spíše dobové americké filmy, zejména Veliký Bill o divokém Billu Hickokovi (ve finále Brdečkova románu Joeův zachránce) a slavné Přepadení. S Joeovou postavou se čtenáři mohli poprvé setkat v několika povídkách otištěných 1940 v časopise Ahoj. V době knižního vydání byl již Limonádový Joe znám v divadelní podobě (Větrník 1944), později byl zpracován jako muzikál (Divadlo estrády a satiry 1955). Obě verze měly značný význam pro jeho filmovou podobu. Ta logicky potlačila dokumentárně-historickou vyprávěcí linii, takže převážily parodické prvky (k nimž přibyl sarkastický motiv Joe – reklamní agent). Opačnou cestou se Brdečka předtím vydal v Koltech bez pozlátka (1956, rozšíř. 1987), poutavě napsané literatuře faktu. Na základě kritického studia pramenů v ní zachytil Divoký západ v letech 1865-1885, tedy v době vrcholné slávy pistolníků, objevujících se v jeho románu. Do stejných časových i místních souřadnic jsou situovány i některé povídky ze souboru Faunovo značně pokročilé odpoledne. Kniha, v níž se satirická poloha mísí s hravostí i prvky absurdního humoru, vyšla v r. 1966 a znovu – rozšířena o práce z pozůstalosti – v r. 1991. Jazyková preciznost, elegance, intelektuální nadhled řadí Brdečku k tzv. anglickému humoru, tedy k autorům typu J. K. JEROMA a S. LEACOCKA. V české literatuře lze za jeho inspirační zdroj pokládat humoristickou tvorbu V. VANČURY, parodickým využitím jazykových prostředků připomínají jeho práce tvorbu K. POLÁČKA, ale i Saturnina (1943) Z. JIROTKY. Paralely lze vést i k literární tvorbě J. WERICHA, stejně jako k cimrmanovské fikci dvojice Z. SVĚRÁK – L. SMOLJAK.
Lit. E. Krejčí: Nový příchozí do českého humoru, SvobN 8. 12. 1946; F. H. (= F. Hampl): Z vesmíru přes Divoký západ až k nám, Práce 23. 3. 1947; P. Taussig: Devatero filmových řemesel J. B., Praha 1983; J. Brdečka: Limonádový Joe aneb Koňská opera, Praha 1990; M. Masáková: Několik slov o humoru J. B., in J. B: Faunovo značně pokročilé odpoledne, Praha 1991; T. Brdečková: J. B. - Pokus o rekapitulaci, in J. B.: Pod tou starou Lucernou a jiné vzpomínky, Praha 1992; P. Bischoff: Limonádový Joe or The Western in Czechoslovakia, Journal of Popular Culture 1993, č. 1 (Summer).
(Josef Soukal, Slovník české prózy, 1994)