Pavel KOHOUT
Debutoval roku 1945 verši v Mladé frontě. Jeho prvním dramatickým pokusem byla divadelní hra Volá Barcelona (1946), která však nikdy nebyla veřejně inscenována a zůstala v rukopise. Vedle časopisů, v nichž působil, publikoval zejména v periodikách: Haló sobota, Středoškolák, Rudé právo, Zemědělské noviny, Pravda, Studentský předvoj, Haló noviny, Mladá fronta, My,
Směna,
Tvorba, Obrana lidu, Vlasta, Čs. voják, Večerní Praha, Květy, Ochotnické divadlo,
Literární noviny,
Literární listy,
Plamen, Divadelní noviny,
Divadlo, Student (1968 zde část korespondence s
Günterem Grassem), Svědectví (Paříž, 1982 zde drama Marie zápasí s anděly), Listy (Řím, zde v přílohách Čtení na léto: 1982 Požár v suterénu; 1983 Pech pod střechou; 1984 Válka ve třetím poschodí; 1985 Marast; 1986 Atest; 1989 jako samostatná příloha drama Ecce Constantia). Po roce 1989 přispíval do periodik: Svobodné slovo, Lidové noviny (v roce 2023 v týdenní příloze Relax první verze několika povídek později zařazených do knihy
Taková láska: kaleidoskop příběhů z proudu života a víru dějin),
Scéna, Literární noviny (v č. 13/1993 Sex. Disentní dramoleta o jednom (posledním) jednání), MF Dnes (2009 zde na pokračování román Cizinec a krásná paní; 2012 na pokračování román Tango mortale),
Reportér magazín (mj. pravidelně v letech 2015–2017 fejetony v rubrice Z onoho světa) aj.
V sedmdesátých letech přispěl do rukopisných a samizdatových sborníků: Pozdravy Jaroslavu Seifertovi (1971); O čem bych psal, kdybych měl kam /Tak píšu vám, pane Hrabal/ (1974), Když se řekne Werich (1975), Československý fejeton/fejtón (4 sv., 1975/76–1978/79), Karlu Kosíkovi k padesátinám (1976); Hodina naděje (1978), Fejetony zdarma, ne však bez prospěchu (výbor fejetonů z 1975–1979; 1980), Hlasy nad rukopisem Českého snáře (1981) aj. V samizdatových edicích, příp. vlastními silami vydal práce Život v tichém domě (1974, obs. Válka ve třetím poschodí, Pech pod střechou, Požár v suterénu); Amerika (1974, s Ivanem Klímou), Kapka víry (novoroční „prémie“, 1975); Bílá kniha o kauze Adam Juráček... (1974); Král Colas Kolikátý (1975); Ubohý vrah (1976); Ruleta (1976); Atest (1978); Katyně (1979); Pohled z okna (1980, fejetony, ed. Vladimír Pistorius).
Příležitostně
Kohout působil jako režisér, zejména svých her. Již od padesátých let spolupracoval při inscenacích s domácími i zahraničními soubory, později byl do zahraničí zván též k samostatné režijní práci (Josef Švejk, Hamburk 1967; Taková láska, Hamburk 1969, aj.). Inscenoval také vlastní adaptace dramat českého a světového repertoáru:
Shakespearovu Play Macbeth (1978, bytové divadlo
Vlasty Chramostové),
Gogolova Revizora (Vídeň 1979) aj. Zvláště v padesátých letech byla významná Kohoutova práce pro
Čs. rozhlas: vedle příležitostných fejetonů a glos byl autorem a moderátorem řady publicistických pořadů a pásem (nejznámější byly relace rozhovorů Mládí republiky, 1954–1960), komponoval literárně dramatické suity, estrádní pořady aj. Mnohé Kohoutovy básně byly zhudebněny mj.
Václavem Dobiášem, Harry Macourkem, A. Paloučkem, Ludvíkem Podéštěm, Jiřím Pauerem a Radimem Drejslem a zpopularizovány provedením v
Čs. rozhlase i soubory STM (Soutěž tvořivosti mládeže), současně však vyvolaly odbornou polemiku o životnosti Kohoutova lyrického hrdiny (Jan Trefulka a další v časopisech Host do domu,
Literární noviny aj., 1954–1955, zde). Pro rozhlas bylo adaptováno také několik Kohoutových her: v padesátých letech mj. Dobrá píseň (1952, r. Jiří Horčička), později v rámci cyklu Ferdinand Vaněk v hlavní roli vznikly rozhlasové adaptace jednoaktovek Marast (2008, rozhlas. úprava Jelena Mašínová, r. Vlado Rusko), Atest (2008, rozhlas. úprava Jelena Mašínová, r. Ivan Chrz), Safari (2008, rozhlas. úprava Jelena Mašínová, r. Hana Kofránková); adaptovány jsou též jednoaktovky z cyklu Život v tichém domě: Válka ve třetím poschodí (2008, rozhlasová úprava P. K. + Jelena Mašínová, r. Ivan Chrz), Požár v suterénu (2009, rozhlas. úprava P. K. + Jelena Mašínová, r. Ivan Chrz) a Pech pod střechou (2009, rozhlas. úprava J. Mašínová, r. Ivan Chrz). Vznikly též cizojazyčné rozhlasové adaptace: v Německu Taková láska (So eine Liebe, Radio DDR 1958, rozhlas. úprava Wolfgang Beck), v Anglii Atest (BBC 1980), Velká hra na javora (The Maple Tree Game, BBC 1987) a Kyanid o páté (Cyanide at Five O´ Clock, BBC 2001), v Polsku Pat aneb Hra králů (Pat, czyli królewska gra, Program 2 PR 2008, rozhlas. úprava Iwona Malinowska, r. Janusz Kukuła) aj. –
Kohout je dále autorem či spoluautorem komentářů k dokumentárním filmům Za život radostný (1951), Rozloučení s Klementem Gottwaldem (1953), Setkání v Bukurešti (1953), Čínské jaro (1954) a Varšavské léto (1954).
Sám či ve spolupráci s režiséry napsal scénáře k filmům: Zítra se bude tančit všude (1952, r.
Vladimír Vlček), Cesta zpátky (1958, r.
Václav Krška), Letiště nepřijímá (1958, r.
Čeněk Duba), Smyk (1960, r.
Zbyněk Brynych, sc. +
Zdeněk Brynych a
Jiří Vala). Scénáře některých filmů vznikly podle Kohoutových vlastních divadelních her: Zářijové noci (1957, r.
Vojtěch Jasný, sc. +
František Daniel), Taková láska (1959, r.
Jiří Weiss), Dvanáct (1964, r.
Eva Sadková). Sám režíroval snímky Sedm zabitých (1965, sc. +
Jelena Mašínová) a Svatba s podmínkou (1965, podle vlastního sc.), pro německou televizní stanici
ZDF/ORF pak inscenaci Ucho podle Jana Procházky (1983). Na motivy Kohoutova dramatu Marie zápasí s anděly byl v Itálii natočen film Andělé moci (Gli angeli del potere, 1988, r.
Giorgio Albertazzi) a podle románu Nápady svaté Kláry v Izraeli film Svatá Klára (Clara Hakedosha, 1995, sc. a r. Ori Sivan a Ari Folman). Řada jeho dramatických a prozaických prací byla též uvedena v inscenacích zahraničních televizí: Taková láska (Rotsa aseti sikvarulia, Gruzie 1958, r. Tariel Kurtskalia a Michail Tumanišvili; Sellaista rakkantta, Finsko 1963, r. Seppo Wallin; So eine Liebe, SRN 1968, r. Jiří Bělka); Měsíc nad řekou (Mond über dem Fluß, SRN/ZDF 1969, r. Oswald Döpke, sc. + Gerhard Baumrucker); Aksál (Evol, Rakousko 1971, r. Helmut Schwarz); August August, August (Belgie 1971, r. Walter Tilemans); Válka ve třetím poschodí (Krieg im dritten Stock, koprodukce SRN, Francie, Kanada 1973, r. Karl Peter Bilte); Bílá kniha o kauze Adam Juráček (Die aufregende Fall des Studienrats Adam Juracek, SRN 1976, r. Tom Toelle); Ruleta (Roulette, SRN 1977, r. Franz Peter Wirth); Pech pod střechou (Pech, Belgie 1979, r. Juul Claes a Jan Verbist); Nápady svaté Kláry (Die Einfälle der heiligen Klara, SRN/ZDF 1980, r. Vojtěch Jasný); norská televizní minisérie De vet hva de gjør (1980, r. Aloysius Valente); Ubohý vrah (Arme moordenaar, JAR 1986, r. Stephan Bouwer, sc. + Merve Sholtz) a verneovské adaptace Le tour du monde en 80 yours (Francie 1979, r. André Flédérick) a O gyros tou kosmou se 80 meres (Řecko, 2011, r. Spyros Evangelatos) a konečně Dlouhá vlna za kýlem (Die lange Welle hinterm Kiel, Německo / Rakousko 2012, r. Nikolaus Leytner). Pořízen byl záznam inscenace bytového divadla Play Macbeth (1979, kamera
Stanislav Milota). Po roce 1989 uvedla
Česká televize adaptaci Kohoutovy aktovky Aksál (1991, r.
Jiří Bělka, natočeno 1969, vysílání zakázáno), „přímý přenos z kostnického koncilu“ Ecce Constantia (1992, r.
Luboš Pistorius a Jitka Pistoriusová), televizní adaptace her Ruleta, napsané na motivy povídky Tma Leonida Andrejeva (1995, r. Viktor Polesný) a Válka ve třetím poschodí (2000, sc. a r. Ivan Pokorný), seriál Konec velkých prázdnin (1996, r. Miloslav Luther) a televizní filmy Hodina pravdy (2000, sc. + Jelena Mašínová, r. Jitka Němcová), Hodina tance a lásky (2002, sc. + Jelena Mašínová a r. Viktor Polesný), PF 77 (2003, sc. + Jelena Mašínová, r. Jaroslav Brabec), 10 způsobů lásky (2009, sc. + Jelena Mašínová, r. Viktor Polesný), Smyčka (2009, r. Viktor Polesný) a Cizinec a krásná paní (2011, r. V. Polesný, sc. + J. Mašínová). O životě Pavla Kohouta vznikl v České televizi krátký dokumentární film z cyklu GEN (1993) a celovečerní dokument Fenomén Kohout (1999, obé r. Viktor Polesný). V roce 2008 brněnské divadlo Husa na provázku uvedlo při příležitosti Kohoutových osmdesátin pod názvem Hommage Kohout v režii J. A. Pitínského
představení složené z úryvků z Kohoutových románů; reportáž o jeho přípravě a premiéře přinesl film Diáře a romány Pavla Kohouta (2008, r. Radim Procházka). Kohoutovi je věnován také dokumentární film Čtyři dny v hotelu Pavouk (2014, r. Filip Remunda) a čtyřdílný seriál To byl můj život?? (2018, sc. + r. Viktor Polesný). V roce 2023 měla v režii Viktorie Čermákové premiéru divadelní hra Věry Maškové To nemyslíš vážně, Pavlíčku, inspirována životem Pavla Kohouta. – V roce 1969 dostal rakouskou cenu Theodora Czokora za hru August August, august, v roce 1977 se stal nositelem Velké rakouské státní ceny za evropskou literaturu, v roce 1984 byl zvolen členem Německé akademie pro řeč a tvorbu, v roce 1998 mu byl propůjčen Rakouský čestný kříž za vědu a kulturu 1. třídy, v roce 2000 obdržel v Basileji Evropskou cenu za kulturu a komunikaci, v roce 2002 přijal Velký kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (za podíl na organizaci Pražského divadelního festivalu německého jazyka). V roce 2014 se stal nositelem Umělecké ceny německo-českého porozumění. V roce 2020 obdržel v anketě Kniha roku, udělované Nadačním fondem Čtení tě mění, Cenu za celoživotní dílo.– Zpočátku užíval šifer GAL, veron.
Publikační počátky Kohoutovy tvorby souvisely s jeho aktivitou v mládežnických souborech a v armádě. Vedle didaktických pohádek (Pohádka o tom, jak žák Antonín Mikulka vyrobil les; O černém a bílém; Pohádka o hloupém Honzovi; k tvorbě pro děti se Kohout příležitostně vracel i později) psal především písně a básně, proklamující v duchu poetiky budovatelského umění komunistické ideály. Jeho sbírky veršů zahrnují lyrickoepické reminiscence na uplynulou válku, ódy na Stalina, Gottwalda a Fučíka, častušky o nových výrobních vztazích a tendenční lyriku z cest, i skladby písňového charakteru, které obdobně jako básně Stěpana Ščipačova oslavují mládí a lásku (Verše a písně, Čas lásky a boje). Téma pěveckého souboru a autorova snaha vyjádřit se k politickému dění se objevuje rovněž ve veršovaném dramatu Dobrá píseň, jímž chtěl Kohout na vzorku profesních i lidských typů mládežníků pojmenovat a vyřešit rozpor mezi soukromým životem individua a povinností sloužit celku. Smysl pro společensky a politicky aktuální témata i schopnost pohybovat se na samé hranici povoleného začaly v polovině padesátých let u Kohouta krystalizovat v kritický pohled na dobový život. Drama Zářijové noci poukázalo na necitlivý přístup k člověku ve vojenském prostředí; satirické drama Chudáček (o nekompetentním člověku, který udělá snadnou kariéru v instituci byrokraticky rozhodující o umění) bylo roku 1956 v Armádním divadle (Divadle na Vinohradech) po několika zkouškách staženo. Hra Říkali mi soudruhu na postavě defraudanta a svůdce schematicky rozvíjela problém morálky a jejího místa při budování socialismu. K opomíjené tematice manželství a relativnosti milostného citu, pragmaticky podřízeného sobeckým zájmům i zbabělosti, se Kohout obrátil na přelomu padesátých a šedesátých let dramaty Sbohem, smutku!, Taková láska a Třetí sestra; pro absolventský ročník DAMU (1963) napsal hru o věrnosti ideálu přátelství a hereckého poslání Dvanáct.
Značnou proslulost získaly v šedesátých letech Kohoutovy aktualizované adaptace děl české i světové literatury (Válka s Mloky, Cesta kolem světa za 80 dní, Josef Švejk), které také (spolu s Takovou láskou) autora uvedly na zahraniční scény. Jejich úspěch spočíval v humorném nadhledu a v obratném využití nové divadelní poetiky, hudebních a pohybových potencí muzikálu, a zejména filmové techniky montáže a rychlých střihů, která dramatikovi umožňovala s minimálním hereckým obsazením předvádět i složité příběhy. Kohoutovy autorské adaptace prozaických děl z pozdějších období prokazují smysl pro tradičněji pojatý dramatický konflikt a soustředění na rozpor mezi jedincem a světem (Amerika, Ubohý vrah), na tlak sociálních a dějinných okolností na charakter jedinců i jejich činy. Kohout si pro své adaptace vybíral proslulé i méně známé texty; pojítkem je schopnost vystihnout základní myšlenku díla, na níž je vystavěn nosný konflikt a zdůrazněny vlastní, často mravní akcenty (Král Colas Kolikátý, Ruleta, Hráč a jeho štěstí, 1984 – noční můra, Velká hra na javora, Kyanid o páté). Věnoval se taktéž autorským adaptacím dramatických děl jiných autorů, např. Šrámkova Měsíce nad řekou, Shakespearovy hry Macbeth (pod tit. Play Macbeth) či Rostandova Cyrana, jehož přitom adaptoval hned ve třech verzích (návraty ke starším hrám a jejich opakované přepracovávání spočívající v zásadnějších i drobných obměnách jsou pro Kohoutovu tvorbu charakteristické.)
Ve shodě s proměnou společenské a kulturní atmosféry konce šedesátých let pronikaly do Kohoutových autorských her prvky absurdního dramatu. Využil jich již v cirkusové férii August August, august, tragikomickém podobenství o naivitě lidského snu a moci neuznávající ani vlastní pravidla hry (zpracovaném později i ve verzi pro děti a jako muzikál). Civilně pojatí hrdinové v Kohoutových aktovkách, zvláště těch, v nichž (stejně jako např. Pavel Landovský) navázal na Havlovu postavu disidentského intelektuála Ferdinanda Vaňka jsou buď vtahováni do absurdních situací (často s prvky hororu) a postupně přiváděni k aktivní dobrovolné spolupráci s mocí (aktovky ze souboru Život v tichém domě), nebo jsou nuceni čelit „přirozeným“, leč nepochopitelným situacím, jaké se nabízejí v „reálném socialismu“ (Atest, Marast) či v „reálném kapitalismu“ (Safari, Nuly). Úsměvná jednoaktovka Sex pak nachází absurdní polohy i v „hnutí odporu“ nepraktických disidentů a v povahových odlišnostech jeho aktérů. Společně s Václavem Havlem napsal Kohout v sedmdesátých letech jednoaktovku Rr, tematizující v intencích absurdní poetiky fenomén ráčkování. Do fiktivní jihoevropské země je situován děj hry Malá krevní msta, v níž dramatickou zápletku vytvářejí letité národnostní konflikty a konfrontace několika Rakušanů a Němců s dědictvím německé viny za válečné zločiny. Originální aktualizaci příběhu odsouzení mistra Jana Husa přinesla hra „Ecce Constantia!“, známá i z televizního zpracování. „Nové poměry“ v polistopadových Čechách svérázně vykresluje groteskní fraška Dvě gorily proti mafii, založená na metodě „kuklení“ (skrývání v gorilím převleku), i drama Éros, námětově vycházející z možného dopadu polistopadových restitucí na rodinné vztahy a morální hodnoty. Sociálněkritický podtón se projevuje v dramatu o propletených erotických vztazích Arthurovo Bolero, inspirovaném hrou Arthura Schnitzlera Rej. Bilanční étos v sobě nese hra Malá hudba moci, inspirovaná osobností W. A. Mozarta (napsána byla u příležitosti oslav 250. výročí jeho narození) i Kohoutovým vlastním uměleckým i lidským osudem. Děj hry Kohout umístil do posledních tří desetiletí 20. století v Rakousku a Německu a koncipoval ji jako pásmo vzpomínkových výjevů z profesního, společenského i osobního života hlavní postavy, parafrázi Mozartovy osobnosti, rakouského levicového hudebního umělce, jenž se zaváže ke spolupráci s východoněmeckou tajnou policií. (Sebe)reflexe mířící k postavě autora, divadelnímu prostředí a nejasné hranici mezi uměním a kýčem je přítomna také v dramatickém pásmu se zpěvy Hašler, zaštiťujícím se historickou postavou písničkáře Karla Hašlera a pojatém jako divadlo na divadle.
Přetrvávající potřebu návratů k pomýleným politickým iluzím mládí ilustruje hra Vítězný únor, v níž je téma ironizováno formálními prostředky (nápodoba formy veršovaného shakespearovského dramatu, použití voicebandu). Kohout však zároveň neztrácí ze zřetele ani současnost – koronavirovou epidemii například reflektoval v dramatickém textu
Valná hromada v čase virů z netopýrů neboli Operace ovulace čili Akce Davi aneb Tři ségry,
jejž premiérově představil v příznačné situaci: formou online přenášeného autorského scénického čtení v prázdném divadle.
Koncem šedesátých let se Kohout začal věnovat i próze, která však vzhledem k politickým okolnostem nesměla být v době svého vzniku publikována; poprvé proto často vycházela v německých překladech, k českým čtenářům se dostávala formou samizdatových či exilových vydání a oficiálně vycházela až s odstupem několika desetiletí v polistopadovém období. První autorova prozaická díla reagují na tragikomiku společenskopolitické situace po roce 1969 prostřednictvím absurdní metaforiky a groteskní fabulace, která relativizuje poměr mezi normálním a abnormálním. Kniha Z deníku kontrarevolucionáře je koláží deníkových zápisů a dobových materiálů, zachycujících výseky ze čtyřicátých a padesátých let, tzv. obrodný proces a následnou sovětskou invazi. Bílá kniha o kauze Adam Juráček... vypráví o soudním procesu s učitelem, který praktickým činem popřel platnost fyzikálních zákonů, černý román Katyně (o několik desetiletí později autorem zdramatizován pod titulem Lízinka) o učilišti popravčích mistrů a humoristická próza Nápady svaté Kláry, vycházející ze školního scénáře Jeleny Mašínové z dob jejích studií na FAMU, o mladé dívce, jež v sobě uprostřed času socialismu objeví schopnost věštit. Hlavní zápletka grotesky Ten žena a ta muž, jejíž první část vznikla na počátku let sedmdesátých a druhá v polovině let devadesátých, je postavena na záměně typických mužských a ženských atributů: do absurdity dovedené soužití submisivního muže a dominantní ženy se odehrává částečně v kulisách socialismu, částečně v době nástupu kapitalismu (zde spojeného především s tématem restitucí).
Druhou linii Kohoutovy prozaické tvorby představují texty zpracovávající mravní problematiku spojenou s historickými mezníky druhé poloviny 20. století. Kohout tato témata efektně roubuje na čtivé příběhy s milostnou či detektivní zápletkou. Zúročuje zde své zkušenosti dramatika: prózy jsou vystavěny na dramatickém, gradujícím napětí a rychlém spádu děje; dění je střídavě nazíráno z perspektiv více postav. Patrná je snaha o demytizaci problematiky česko-německých vztahů. Spíše než analýza a hlubinná reflexe neuralgických bodů česko-německých (po)válečných dějin se tu prosazují ideové předpoklady, které slouží k naplnění autorského záměru, brání však uchopení tématu jako živé a žité skutečnosti. Slepou věrnost pokřivenému ideálu a hranice osobní či kolektivní viny nazírá z několika úhlů i pravd román o Terezíně za druhé světové války Hodina tance a lásky. Na pozadí pražského květnového povstání se odvíjí detektivní příběh Hvězdné hodiny vrahů, v němž Kohout nastínil problematiku moci davu a davové psychózy, dávající příležitost k projevování agresivních pudů. Také zde načrtl téma česko-německého konfliktu a smíření, které se stalo rovněž východiskem románu Ta dlouhá vlna za kýlem.... Únorový převrat v roce 1948 a události těsně následující jako zkouška lidských charakterů se staly námětem „stručného románu“ (autorovo označení) Smyčka. Propletené, tragicky či tragikomicky pojaté osudy několika emigrantů v Rakousku v době osmdesátých let sleduje rozsáhlý román Konec velkých prázdnin. Problematiku odhalování spolupracovníků bývalé Státní bezpečnosti se Kohout pokusil zachytit v „lustračním“ románu Sněžím. Na dramatickém konfliktu hrdinů ze dvou (generačně, sociálně, jazykově i kulturně) odlišných světů jsou vystavěny zápletky melodramatických příběhů psaných původně jako novinové romány na pokračování (Cizinec a krásná paní, Tango mortale).
V některých dílech se Kohout pokouší reflektovat svou vlastní roli v politickém, kulturním i společenském životě své země. Počátkům formování českého disentu, jeho konfliktům s politickou a policejní mocí a vzniku Charty 77 je věnován „memoáromán“
Kde je zakopán pes. Jako pokračování tohoto osobitého žánru lze vnímat dvoudílnou knihu pamětí (To byl můj život??; ve společném vydání v roce 2011, resp. 2018 doplněno o dva aktuální dovětky), v níž Kohout, mj. v reakci na biografii Fenomén Kohout publicisty Pavla Kosatíka, interpretuje své životní i umělecké peripetie od narození do počátku devadesátých let; do vyprávění jako ilustrativní příklady zakomponoval též úryvky z vlastních děl. Pro autobiografii neobvyklá er-forma umožnila autorovi vyjádřit distanci od některých událostí především z přelomu čtyřicátých a padesátých let, jež zpětně komentuje, snaží se pochopit motivaci svého jednání, kriticky je zhodnotit. V pojetí hlavního hrdiny osciluje vševědoucí vypravěč mezi (sebe)ironií na straně jedné (padesátá léta) a heroizováním na straně druhé (disidentské období). Kniha zároveň nabízí osobitou interpretaci kulturněhistorického dění v Čechách, Rakousku a Německu druhé poloviny 20. století. O formální ozvláštnění vzpomínkového žánru se Kohout pokusil v knize Letorosty samomluv, pojaté jako chronologicky komponovaný (každému roku autorova života vyhrazena jedna kapitola) soubor stylově různorodých monologů postav fiktivních i postav s reálným předobrazem, doprovázených krátkými autorskými komentáři. Snahu o tvárný experiment ilustruje také nedokončený román Dejbúk, fiktivní deník mladíka zachycujícího ve svých záznamech vypuknutí třetí světové války, publikovaný ve svazku Přítoky románů, do něhož Kohout pod označením „povídka“ zahrnul nepublikované texty (napsané od šedesátých let až do současnosti), upravené části svých románů a memoárů a výběr z fejetonů. K některým svým starším dílům dramatickým (Taková láska, Rudolfovo číslo, Aksál) i prozaickým (Hvězdná hodina vrahů) se vrátil v několika povídkách souboru Taková láska: kaleidoskop příběhů z proudu života a víru dějin.
Osobitý zůstává Kohout i v publicistice (fejetony, sloupky), již shrnul v knižních výborech O ničem a o všem (texty z let 1975–2008, publikované v různých periodikách), Z pohledu trilobita (texty ze stejnojmenné rubriky, psané v letech 2008–2010 psané pro Mladou frontu Dnes) a Zánik trilobitů v Čechách (výběr z fejetonů, uveřejňovaných pod názvem Trilobit v letech 2009–2014 v témže deníku).
BIBLIOGRAFIE
Beletrie a autorské dramatizace prozaických děl: Maruska (B 1946, novoroč. tisk Dismanova rozhlasového dětského souboru); Pohádka o tom, jak žák Antonín Mikulka vyrobil les (pro děti, 1949); O černém a bílém (pohádky pro děti, 1950); Pohádka o hloupém Honzovi (pro děti, rozmnož., b. d., 1950); Olympijský zápisník (RpRp 1952, s M. Hladkým); Dobrá píseň (D 1952, i prem.; 1. přeprac. in Tři knihy veršů; 2. přeprac., rozmnož., 1960); Verše a písně (BB 1952; poté in Tři knihy veršů); Čas lásky a boje (BB 1954; poté in Tři knihy veršů); Zářijové noci (D 1956, prem. 1955; jako film. sc. 1957); Odvaha (D, rozmnož., 1957, i prem., podle Stráž na Amuru V. Ketlinské); Taková láska (D, rozmnož., 1957, i prem.; 1. přeprac. 1958; 2. přeprac., rozmnož., 1959); Sbohem, smutku! (D, rozmnož., 1958, prem. 1957); Třetí sestra (D, rozmnož., 1960, i prem.; 1. přeprac. 1961; 2. přeprac., rozmnož., 1966); Cesta kolem světa za 80 dní (D 1962, prem. 1961, podle J. Verna); Válka s Mloky. Musical-mystery (1963, i prem., podle K. Čapka); Dvanáct (D 1963, i prem.); Říkali mu Frkos (P pro děti, 1963, s fotografiemi M. Einhornové); Josef Švejk aneb Tak nám zabili Ferdinanda a jiné citáty z Osudů dobrého vojáka Švejka (D 1964, prem. 1963, podle J. Haška); August August, august (D, rozmnož., 1967, i prem.; knižně 1968; 1. něm. přeprac. in Drei Theaterstücke, Luzern 1969; 2. české přeprac. [muzikálová verze na hudbu M. Pavlíčka] s tit. Klaun, prem. 1994; přeprac. pro děti s tit. Der Kleine August [Malý August], Kassel, rozmnož., 1982, i prem.); Z deníku kontrarevolucionáře aneb Životy od tanku k tanku (P, něm. s tit. Aus dem Tagebuch eines Kontrrevolutionärs, Luzern 1969; česky 1997); Aksál (D, něm. s tit. Evol; in soubor Krieg im dritten Stock, Evol, Luzern 1970; samostatně Kassel 1972, prem. 1971); Bílá kniha o kauze Adam Juráček, profesor tělocviku a kreslení na Pedagogické škole v K., kontra Sir Isaac Newton, profesor fyziky na univerzitě v Cambridge; podle dobových materiálů rekonstruoval a nejzajímavějšími dokumenty doplnil P. K. (P, něm. s tit. Das Weissbuch in Sachen Adam Juráček..., Luzern 1970; česky: Toronto 1978; 1991); Král Colas Kolikátý (D, něm s tit. Colas Breugnon oder Gott im Frankreich, Kassel 1970, prem. 1978; česky: rozmnož., 1990, prem. 1995, podle R. Rollanda); Amerika (D, něm., Kassel 1970, podle F. Kafky, s I. Klímou, prem. Krefeld 1978; česky: rozmnož., 1991); Válka ve třetím poschodí (D, něm. s tit. Krieg im dritten Stock, Luzern 1970, prem. Wien 1970; česky in Život v tichém domě, 1991); Ubohý vrah (D, něm. s tit. Armer Mörder, Luzern 1972, prem. 1973; česky přeprac., rozmnož., 1990, prem. 1991; podle L. N. Andrejeva); Požár v suterénu (D, něm. s tit. Brand im Souterrain, Kassel 1974, i prem.; česky in Život v tichém domě, 1991, prem. 1990); Pech pod střechou (D, něm. s tit. Pech unter dem Dach, Kassel 1974, i prem.; česky in Život v tichém domě, 1991, prem. 1990); Ruleta (D, něm. s tit. Roulette, Luzern 1975, i prem.; česky: rozmnož., 1991, prem. 2009, podle povídky Tma L. N. Andrejeva); Katyně (R, něm. s tit. Die Henkerin, Luzern 1978; česky: Kolín n. R. 1980; 1990); Atest (D, něm. s tit. Attest, rozmnož., Kassel 1979, i prem. Wien; česky in Atest – Marast, rozmnož. 1990, i společná prem., uvedeno též s tit. Lapálie a patálie spisovatele Vaňka); Jolana a kouzelník (P pro děti, něm s tit.
Jolana und der Zauberer, Luzern 1980, podle něm. vyd. česká verze vl. n.; 2016, s fotografiemi O. Škáchy); Marast (D vl. n. Vídeň 1981; in Atest – Marast, rozmnož. 1990, i společná prem., uvedeno též s tit. Lapálie a patálie spisovatele Vaňka); Marie zápasí s anděly (D, něm. s tit. Maria kämpft mit den Engeln, Luzern 1981, prem. Wien 1981; česky: rozmnož., 1990); Nápady svaté Kláry (P, něm. s tit. Die Einfälle der Heiligen Klara, Luzern 1980; česky: Toronto 1981; 1992); Unser Malfalter (něm., omalovánky, Aarau 1982, kresby K. Havlíček); Hráč a jeho štěstí (D, něm. s tit. Der Spieler, prem. Hamburg 1983; česky: vl. n., Vídeň 1982, rozmnož., 1991, prem. 1993, podle F. M. Dostojevského); Puppenmenschen (něm., slovní hříčky pro děti, Luzern 1983, s fotografiemi T. Davida); Kde je zakopán pes (R, něm. upravená verze s tit. Wo der Hund begraben liegt, München 1987; česky: Kolín n. R. 1987; 1990; doplněné vydání 2002); Pat aneb Hra králů (D, něm. s tit. Pat, prem. West Berlin 1987; česky: rozmnož., 1991 i prem.); Hodina tance a lásky (R, něm. s tit. Tanz- und Liebesstunde, München 1989; česky: Kolín n. R. 1989; 1992); Konec velkých prázdnin (něm. s tit. Ende der grossen Ferien, R, München 1990; česky 1996); Ecce Constantia (D, rozmnož., 1990); Sněžím (R, něm. s tit. Ich scheine, München 1992; česky: 1993); Hvězdná hodina vrahů (R 1995); Kyanid o páté (D 1996, v programu k inscenaci ND Praha, prem. 1996; podle povídky Zeď mezi námi T. Werbowské); Ten žena a ta muž (R 1999); Ta dlouhá vlna za kýlem... (R 2000); Dvě gorily proti mafii (D 2002, v programu k inscenaci Městského divadla v Brně; prem. 2002; poté in Čtyři a Cyrano!! /2005/); To byl můj život?? První díl 1928–1979 (vzpomínky, 2005); To byl můj život?? Druhý díl 1979–1992 (vzpomínky, 2006); Malá hudba moci = Eine kleine Machtumuzik (D 2007, v programu k inscenaci ND v Praze, prem. 2007; překlad do češtiny P. K. + Tomáš Kafka); O ničem a o všem (FF 2008); Smyčka (R 2008); Cizinec a Krásná paní (R 2009); Z pohledu trilobita (FF 2010); Tango Mortale (R 2012); Hašler
(D 2013, prem. 2014); Zánik trilobitů v Čechách (FF 2014); Aus den Tagebüchern eines Europäers ([Z deníku Evropana] R Hamburg 2019); Přítoky románů: třiatřicet povídek a jedna k tomu od Jeleny Mašínové (PP 2020); Letorosty samomluv (vzpomínky, 2022); Taková láska: kaleidoskop příběhů z proudu života a víru dějin (PP 2024); scénicky: Říkali mi soudruhu (1961); Noční můra – 1984 (něm. s tit. Ein Alptraum, prem. Wien 1981, podle G. Orwella); Das grosse Ahornbaumspiel (něm., Basel 1984, podle novely Na ulici Mantuelasa M. Eliada; čes. knižně s tit. Velká hra na javora, in Lesk cizího peří, 2001); Vzpomínky na Biskaj (něm. s tit. Erinnerung an die Biskaya, prem. Wien 1985); Dobře tak, že je smrt na světě (1993, pásmo českých pohádek, s J. Mašínovou); Bitva duchů (něm. s tit. Die Geisterschlacht, prem. zámek Weesenstein 2001); Psí matka (2008, podle P. Matesise); Rudolfovo číslo (prem. Bratislava 2014 v rámci inscenace Povstanie); Vítězný únor (prem. 2016); Lízinka (prem. 2019; dramatizace vlastního románu Katyně); Valná hromada v čase virů z netopýrů neboli Operace ovulace čili Akce Davi aneb Tři ségry (prem. 2020).
Adaptace dramatických děl: J. Robert – J. Duvier – H. Jeanson: Marie-Octobre (rozmnož., 1964, i prem.); F. Šrámek: Měsíc nad řekou (něm. s tit. Mond über dem Fluss, rozmnož., Kassel 1970, i prem.; česká prem. 1962); W. Shakespeare: Macbeth (s tit. Play Macbeth, rozmnož., Kassel 1980; česky: rozmnož., 1991, prem. bytové divadlo V. Chramostové, 1978); E. Rostand: Cyrano! (něm. prem. s tit. Der Arme Cyrano!, 1982; česky: rozmnož., 1990; prem. s tit. Ubohý Cyrano, 1990, nová /muzikálová/ verze s tit. Cyrano!! z r. 2004 publikována ve výboru Čtyři a Cyrano!!, 2005, třetí /taktéž muzikálová/ verze s tit. Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!!, prem. 2011); scénicky: J. B. Moliere: Don Juan a jeho sluha (1971, pod jm. J. Dalíka, V. Tauba, J. Adamíry; 1991 pod jm. P. Kohouta, knižně in Pět a Pat, 2008); Ö. von Horvath: Geschichten aus dem Wiener Wald (něm., prem. Antwerpen 1977); N. V. Gogol: Revizor (něm. s tit. Der Revisor kommt, Wien 1979); W. Shakespeare: Sen noci svatojánské (něm. s tit. Ein Traum von der Sommernacht, Antwerpen 1984) + Hamlet (něm., Antwerpen 1986).
Souborná vydání: Tři knihy veršů (BB, D 1955; obsahuje: Verše a písně; Dobrá píseň; Čas lásky a boje); Tři hry (DD 1958, obsahuje: Zářijové noci; Sbohem, smutku!; Taková láska); Život v tichém domě (DD, rozmnož., 1991, obsahuje: Válka ve třetím poschodí; Pech pod střechou; Požár v suterénu); Atest, Marast (DD, rozmnož., 1990; D Marast, něm. s tit. Morast, prem. Salzburg 1982); Šest & Sex (DD 1998; obs.: Válka ve třetím poschodí; Pech pod střechou; Požár v suterénu; Atest; Marast; Safari; Sex /prem. 2011/); Hry v posteli (DD 2001; obs.: August August, august; Marie zápasí s anděly; Ecce Constantia!; Nuly /prem. 2000/); Lesk cizího peří (DD 2001; obs.: Cesta kolem světa za 80 dní; Ubohý vrah; Král Colas Kolikátý; Velká hra na javora); Čtyři a Cyrano!! (DD 2005; obs.: Malá krevní msta; Dvě gorily proti mafii; Éros /prem. 2008/; Arthurovo bolero /prem. 2004/; Cyrano!!); Pět a Pat (DD 2008; obs.: Josef Švejk; Don Juan a jeho sluha; Ruleta, Hráč a jeho štěstí; 1984 – noční můra; Pat aneb Hra králů); Prahry (DD 2010; obs.: Zářijové noci; Chudáček; Taková láska; Třetí sestra; Války s mloky); Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem I+II (PP, 2 sv., 2011, sv. 1: Z deníku kontrarevolucionáře + Kde je zakopán pes; sv. 2: To byl můj život?? I + II + Předběžná bilance); To byl můj život?? (PP 2018; obs. To byl můj život?? I + II + Předběžná bilance + nový dovětek P. S.). – Retro Pavla Kohouta (Větrné mlýny, 2016–2018, plánováno 20 svazků): 1. Katyně (2016); 2. Sněžím (2016); 3. Z deníku kontrarevolucionáře (2014); 4. Šest a Sex & Rr: osm jednoaktových her (2015; obs.: Válka ve třetím poschodí, Pech pod střechou, Požár v suterénu, Atest, Marast, Safari, Sex + Rr /s V. Havlem pod společným pseudonymem Pavel Havel, prem. 2016/); 5. Ten žena a ta muž (2015); 7. Hodina tance a lásky (2015); 9. Nápady svaté Kláry (2014); 10. Bílá kniha o kauze Adam Juráček (2014); 11. Hvězdná hodina vrahů (2017); 16. Ta dlouhá vlna za kýlem (2018).
Překlady: A. Gladkov: Věčně mladá historie (D, rozmnož., 1956, i prem., volné přebásnění); scénicky: V. M. Gusjev: Sláva (1950); P. Lotar: Smrt prezidenta (1968, s F. Kafkou).
Ostatní práce: Mariánské Lázně (verše k obrazové publikaci, 1960); Rozhovory a prohlášení. Dokumenty (West Berlin 1974, s J. Smrkovským a L. Vaculíkem); Prag (něm., průvodce, München 1984, s E. Kriseovou, pod společným pseud. Albert Neumann); Dramata a frašky ekonomie: Kohout se ptá Kohouta (2011, rozhovor s ekonomem P. Kohoutem ml.).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Devátému sjezdu (1949); Básně o Klementu Gottwaldovi (1949); Prezident Klement Gottwald (1950); Náš rok (1950); Jde české mládí (1950); Mír zvítězí nad válkou (1951); O novou vesnici (1951); Mladá vesnice (1951); Mládí světa v boji za mír (1951); Bohatá úroda, trvalý mír (1951); Mládí světa. Básníci zpívají o míru (1953); Repertoární sborník. Materiál pro armádní kulturně umělecké kroužky a soubory, sv. 2 + 3 (1953); Básnický almanach 1953 (1953); Básnický almanach 1954 (1955); Básnický almanach 1955 (1956); Básnický almanach 1956 (1957); Básnický almanach 1958 (1958); Básnický almanach 1959 (1960); Hlasy z domova (Kolín n. R. 1975); Čára na zdi (Kolín n. R. 1977); Hodina naděje. Almanach české literatury 1968–1978 (něm. s tit. Stunde namens Hoffnung. Almanach tschechischer Literatur, Luzern 1978; česky Toronto 1980); Uzel pohádek (něm. s tit. Zauberwurzel, München 1978; česky 1991); Když se řekne Werich (Kolín n. R. 1981, souborně in Když se řekne Werich a když se řekne Voskovec, 1990); Sólo pro psací stroj (Kolín n. R. 1984); A Besieged Culture (Stockholm – Vienna 1985); Podivuhodní kouzelníci (Londýn 1987); The Vaněk Plays (Vancouver 1987); Jaro 1968 (Kolín n. R. 1988); Československý fejeton/fejtón 1975–76 (1990); Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře (1991); Uzel pohádek (1991); Good-bye, Samizdat (Evanston, USA, 1992); Rozjímání vpřed i vzad (2001, věnováno Karlu Kosíkovi); V hlavní roli Ferdinand Vaněk (2006, zde hry Atest, Marast a Safari); Maďarské povstání 1956. Padesát let poté (2007); Povídky současných českých autorů (2019) aj.
Korespondence: Briefe über die Grenze. Versuch eines Ost-West Dialogs (něm., korespondence s G. Grassem, Hamburg 1968); Milá Dito: dopisy Ditě Skálové z let 1957–1958 (bibliofilie, Podbořany 2021).
Uspořádal a vydal: Mein Lesebuch (něm., Luzern 1983); J. Gruša: Máma, táta, já a Eda (slabikář a čítanka pro děti, Wien 1988; 1990); Skrytá hvězda Jelena Mašínová (2011; též přisp.).
LITERATURA
Knižně: P. K. Das Dossier (Wien–München 1988); M. Hoznauer: P. K. (bibliogr. příručka, 1991); P. K. (sb. synopsí a bibliogr., rozmnož., 1990); V. Ambros: P. K. und die Metamorphosen des sozialistischen Realismus (New York – Berlin 1993); P. Kosatík: Fenomén Kohout (2001; 2. rozšíř. vyd. 2013); Svazek Dialog. StB versus Pavel Kohout (2006, ed. R. Schovánek); monotematické číslo časopisu Rozrazil 4/2008; J. Lukeš – I. Lukešová (eds.): Ecce Pavel Kohout! (sb. 2013, vyd. u příležitosti 26. festivalu českých filmů Finále 2013).
Studie a články: J. Janů: K poesii Pavla Kohouta, NŽ 1955, č. 3; M. Stehlík: Doslov, in P. K.: Zářijové noci (1956); Z. Heřman: Dramatické motivy Pavla Kohouta, HD 1958, č. 3; Z. Heřman: P. K., Divadlo 1958, č. 8; M. Jariš: doslov, in Tři hry (1958); A. Urbanová: Pravdivé svědectví o nás... , in P. K.: Třetí sestra (1961); O. Blanda: Jenom dramatizace?, in J. Verne – P. K.: Cesta kolem světa za 80 dní (1962); A. Urbanová: Lidé proti mlokům, in K. Čapek – P. K.: Válka s Mloky: musical-mystery (1963); O. Blanda: Divadlo promlouvá o sobě, in P. K.: Dvanáct (1963); O. Blanda: O něčem jiném, in J. Hašek – P. K.: Josef Švejk aneb Tak nám zabili Ferdinanda a jiné citáty z Osudů dobrého vojáka Švejka (1964); Z. Heřman: Smyšlené dokumenty, Divadlo 1965, č. 2; L. Bartošek – Š. Bartošková in Filmové profily 1 (1966); A. Urbanová: Esej, in P. K.: Taková láska (1967); M. Staňková: montáž z dobových domácích a zahraničních ohlasů + přehled inscenací, in P. K.: Taková láska (1967); J. Císař: Složitý případ, in P. K.: August August, august (1968); P. Daix: Hranice Pavla Kohouta, Listy (Řím) 1972, č. 5/6; M. Goetz-Stankiewicz: P. K., in Silenced Theatre: Czech Playwright without a Stage (Toronto 1979); A. French in Czech Writers and Politics 1945–1969 (New York 1982); M. Goetz-Stankiewicz: předmluva, medailon a bibliogr., in The Vaněk Plays (Vancouver 1987); L. Pistorius: ...i ten kohout aneb Na tom našem dvoře..., O divadle (smz.) 1988, sv. 4; pod tit. O Pavlu Kohoutovi, úryvky + aktuální doplňky též in P. K.: Kyanid o páté (program k inscenaci ND, 1996); J. Procházka: Dramatické dílo P. K., Listy 1989, č. 4; J. Čulík in Knihy za ohradou (b. d., 1991); B. Svadbová: P. K. (medailon), Čtenář 1991, č. 8–9; M. Pokorný: Nad pěticí románů Pavla Kohouta, Dotyky 1992, č. 10; K. Gammelgaardová: Dcera kontrarevolucionáře, KS 1993, č. 4; P. K. in Gen, 100 Čechů dneška 2 (1994, zprac. M. Komárek, J. Lipold a R. Gallo); V. Ambros: Model ante portas aneb ubohý „Chudáček“, Divadelní revue 1994, č. 3 (přeprac. verze kapitoly z knihy P. K. und die Metamorphosen des sozialistischen Realismus); V. Just: Kohout, Kohout, Kohout (Ke kritickému ohlasu díla P. K.), LitN 1994, č. 21, též in Poklona není můj obor (1996); N. Svozilová: Co lze vytknout recenzím na Kohoutovo Sněžím (textově kritické konfrontace), LitN 1994, č. 37; P. Trensky: Ještě k P. Kohoutovi, Divadelní revue 1995, č. 2; J. Pechar: Sebeparodie a černý humor v próze P. K., in Nad knihami a rukopisy (1996; pův. smz. 1980); L. Pytloun: Ubohý vrah – divadelní adaptace P. K.: Problém převodu prozaického díla do dramatické formy, Tvar 1997, č. 6; A. Haman: Exil a emigrace v dvojím pohledu (Pluhařův román Opustíš-li mne a Kohoutův román Konec velkých prázdnin), in Jazyk a literatura: Sborník Pedagogické fakulty Západočeské univerzity v Plzni, sv. 17/2000 (2000); J. Češka: Kontrarevolucionářova hlubina bezpečnosti? ČL 2000, č. 3; P. Janoušek: Dramatazice neexistující prózy, Svět a divadlo 2001, č. 2; J. Czaplinska: Stejný nápad, jiné knihy: Nápady svaté Kláry P. K. a E. E. Olgy Tokarczuk, in Současné vztahy české a polské literatury (ed. L. Martinek, 2001); J. Dohnal: Leonid Andrejev kak istočnik inspiracii Pavela Kohouta, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity. Slavica litteraria 2002, č. 5 (dostupné zde); V. Maidl: Pavel Kohout: Deutsche, Sudetendeutsche und die Vertreibung in seinem Werk, in Transfer im Kontext der tchechischen Literatur: Vertreibung, Aussiedlung = Transfer v kontextu české literatury: vyhnání, odsun (edd. G. Zand, J. Holý, 2004); M. Babecki: „August ludens“ – od cyrku do polityki: o jednym dramacie P. K., in Homo ludens v literatuře (ed. L. Pavera, 2006); L. Jungmannová: Paradoxy s Vaňkem, in V hlavní roli Ferdinand Vaněk (ed. L. Jungmannová, 2006); P. Hrtánek: ... buď svatý rád, když není bit! Legendární motivy v několika pohledech na současnou českou prózu (podkap. Od svatosti k humoru), in Kacíři, rouhači, ironikové v současné české próze (2007); I. Hájek: Klonování Ferdinanda Vaňka, in Prokletá i požehnaná. Eseje o české literatuře (2007); J. Hanuš: Zakopaný pes komunistického režimu: P. K. a možnosti memoárománového žánru, Dějiny – teorie – kritika 2007, č. 1; L. Jungmannová: Dramatik, in Malá hudba moci, program k inscenaci ND v Praze (2007), též in Ecce Pavel Kohout (sb. 2013); M. Peroutková: Hvězdná hodina vrahů, in Vyhnání: jeho obraz v české a německé literatuře a ve vzpomínkách (2008); R. Cornejo: Lust am Spiel mit der (fremd)Sprache: ausgewählte Texte von Michael Stavarič, Pavel Kohout und Jan Faktor. Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik 2009, č. 1/2, dostupné zde; R. Cornejo in Heimat im Wort: zum Sprachwechsel der deutsch schreibenden tschechischen Autorinnen und Autoren nach 1968. Eine Bestandsaufnahme (Wien 2010); J. Hájek: Tři knihy veršů, Babylon 2010, č. 14; J. Šotkovský: „Já ho mám ráda...“: pět variant melodramatu v díle Pavla Kohouta, Theatralia 2011, č. 2, dostupné zde; L. Bína: Od zvrhlosti ke grotesce aneb Erotismus v Katyni Pavla Kohouta, Partonyma 2013, č. 5; P. Minařík: Ecce Pavel Kohout. Deník Referendum [online] 30. 4. 2013; U. Kowalska-Nadolna: Byl to život na sopce, život pod závalem, život v tekoucí lavině: o „dysydenckim getcie“ według Pavla Kohouta, Poznańskie Studia Slawistyczne 2014, č. 6, též zde; B. Svobodová: Potrefený kohout aneb Básník a kritika v socialistické společnosti, Pulsy 2014, č. 2; V. Schmarc: Pohled z podia. Případ Kohout, in Země lyr a ocele: subjekty, ideologie, modely, mýty a rituály v kultuře českého stalinismu (2017); K. Hrubý: Přerod komunistické víry mladých intelektuálů: Mlynář, Kosík, Kalivoda, Klíma, Kundera, Kohout, Vaculík. Dějiny – teorie – kritika 2017, č. 2, též zde; P. Hájek: Pavel Juráček a Pavel Kohout v ulici Mantuleasa, Host 2018, č. 7; P. Becher: Temné roky Prahy 1939–1945 v obrazu literatury, in Všechny vody Čech tečou do Německa? Studie k německé literatuře a kultuře protektorátu (2020); E. Jeřábková: Milý Pavle, milý Jiří: Z korespondence Pavla Kohouta a Jiřího Gruši, Časopis Moravského muzea. Vědy společenské = Acta Musei Moraviae. Scientiae Sociales 2020, č. 1, též in Kontexty 2021, č. 5, Speciální příloha revue Kontexty.
Recenze: Dobrá píseň: J. Kliment, ZN 26. 1. 1952; Z. Roubíček, MF 6. 4. 1952; Diváci a posluchači o Dobré písni Pavla Kohouta (přisp. J. Macek, M. Majerová, J. Švorcová ad.), Směna 1952, č. 13; S. Machonin, Divadlo 1952, č. 11/12; J. Fried, NŽ 1953, č. 1 * Verše a písně: A. Jelínek, LitN 1953, č. 25; J. Petrmichl, RP 23. 8. 1953; I. Štuka, MF 13. 9. 1953 * Čas lásky a boje: M. Červenka, MF 12. 9. 1954; J. Petrmichl, LitN 1954, č. 36; A. Jelínek – M. Schulz, RP 12. 12. 1954; J. Trefulka, HD 1954, č. 11, k tomu J. Kainar + J. Skácel, HD 1954, č. 12, reakce J. Trefulky HD 1955, č. 2 (vše též in J. Trefulka: Doteky a posedlosti /2012/), dále k tomu čtenářské ohlasy in HD 1954, č. 12 + HD 1955, č. 1, F. Trávníček + Red. HD 1955, č. 3 (uzavření polemiky) + odpověď P. K., LitN 1955, č. 13 * Zářijové noci: J. Opavský, RP 22. 12. 1955; vbk (= V. Běhounek), Práce 22. 12. 1955; S. Machonin, LitN 1955, č. 53; M. Jariš, Divadlo 1956, č. 2; J. Šotola, Květen 1, 1955/56, č. 6; A. Scherl, HD 1956, č. 2 * Odvaha:
J. Kopecký, RP 21.3. 1957; S. Machonin, LitN 1957, č. 12 * Taková láska: Z. Roubíček, MF 15. 10. 1957; sd (= S. Dolanská), LD 15. 10. 1957; V. Běhounek, Práce 15. 10. 1957; L. Veselý, LitN 1957, č. 43; man (= Z. Heřman), HD 1957, č. 11; J. R. Pick, Květen 3, 1957/58, č. 4; L. Suchařípa, DivN 1957/1958, č. 11; K. Kostroun, VP 15. 9. 1958; J. M. Lochman, Křesťanská revue 1958, č. 10; J. Herman, Amatérská scéna 1992, č. 5 * Sbohem, smutku!: Z. Roubíček, MF 25. 9. 1957; M. Smetana, Divadlo 1958, č. 1 (též ad Taková láska); J. Opavský, RP 1. 10. 1957; S. Machonin, LitN 1957, č. 40 * Třetí sestra: E. Turnovský, LD 15. 3. 1960; Z. Roubíček, MF 16. 3. 1960; S. Machonin, LitN 1960, č. 12; J. Kopecký, DivN 1959/1960, č. 20; mfa (= M. Fiala), Tvorba 1960, č. 13; P. Kohn, MS 1960, č. 15; P. Den (= L. Radimský), Perspektivy (New York) 1963, č. 5 * Říkali mi soudruhu: J. Kopecký, VP 10. 1. 1961; Z. Roubíček, MF 11. 1. 1961; M. Smetana, RP 12. 1. 1961; S. Machonin, LitN 1961, č. 2; J. Císař, Tvorba 1961, č. 3; V. Gabriel, Kultura 1961, č. 4 * Cesta kolem světa za 80 dní: O. Kryštofek, Obrana lidu 1962, č. 30; F. Černý, RP 4. 2. 1962; J. Císař, Tvorba 1962, č. 6; S. Machonin, LitN 1962, č. 8; M. Smetana, DivN 1961/1962, č. 16/17 * Válka s Mloky: K. Dobeš, SvSl 22. 1. 1963; O. Popp, VP 22.1. 1963; J. Kopecký, RP 24. 1. 1963; vb (= V. Benšová) – vf (= V. Falada), ZN 25. 1. 1963; Z. Roubíček, MF 26. 1. 1963; S. Machonin, LitN 1963, č. 4; J. Císař, KT 1963, č. 5; B. Karásek, Hudební rozhledy 1963, č. 4; L. Suchařípa, DivN 1962/1963, č. 14; S. Koželková, Vlasta 1963, č. 7; V. Nepeřil, Nová svoboda 7. 4. 1963; E. Uhlířová, DivN 7, 1963/64, č. 7–8 * Dvanáct:
J. Pober, VP 13. 3. 1963; (zd) (= Z. Roubíček), MF 15. 3. 1963; J. Kopecký, RP 19. 3. 1963; L. Suchařípa, LitN 1963, č. 12 * Říkali mu Frkos: Z. K. Slabý, ZM 1964, č. 6/7; V. Mayer, Komenský 1964/1965, č. 2 * Josef Švejk aneb Tak nám zabili Ferdinanda a jiné citáty z Osudů dobrého vojáka Švejka:
oba (= O. Blanda), SvSl 29. 12. 1963; A. Urbanová, KT 1964, č. 2; J. Opavský, RP 10. 1. 1964; J. Císař, DivN 1964, č. 13 * August August, august: A. Urbanová, KT 1967, č. 20; J. Opavský, RP 19. 5. 1967; S. Machonin, LitN 1967, č. 20; Z. Roubíček, MF 24. 5. 1967; J. Balvín, Divadlo 1967, č. 8; M. Plešák, HD 1968, č. 10 * Z deníku kontrarevolucionáře: J. Dresler, České slovo (Mnichov) 1969, č. 9; A. Haman, NK 1997, č. 43; P. Dostál, Právo 9. 1. 1998; O. Mališ, LitN 1998, č. 5; O. Vaculík, LitN 1998, č. 6; M. Švanda, Proglas 1998, č. 2, Literární příloha, č. 1; O. Šetrný, LidN 26. 3. 1998; L. Pytloun, Tvar 1998, č. 8, J. Peňás, Respekt 1998, č. 39 * Katyně: J. Lopatka, Svědectví (Paříž), 1979, č. 59 (též ad Bílá kniha…), též in též in Předpoklady tvorby (1991; 2010), pasáž o Katyni jako samostatná rec. in LitN 1990, č. 30; J. Pechar, Obrys (Mnichov) 1981, č. 2; V. Sůva, NK 1990, č. 46; J. Švandelík, Práce 23. 11. 1990; J. Lukeš, LidN 28. 11. 1990; M. Petříček, Tvar 1990, č. 39; B. Bodacz, Slovenské pohľady 2008, č. 10 * Play Macbeth: Jan Pojhar (= J. Černý), Kritický sborník (smz.) 1981, č. 3, též in Svět a divadlo 1990, č. 1 * Marie zápasí s anděly: -mš- (= Milan Šimečka), Obsah (smz.) 1982, č. [9], též in Obrys (Mnichov) 1983, č. 1 * Nápady svaté Kláry: L. Toman, Literatur und Kritik 1983, Heft 171/172, Februar/März; (no) (= V. Novotný), NK 1991, č. 44; J. Lukeš, LidN 20. 11. 1991; M. Petříček, Tvar 1991, č. 49; M. Exner, SvSl 24. 1. 1992 * Kde je zakopán pes: M. Jungmann, Obsah (smz.) 1988, č. [1], též in Obrys (Mnichov) 1988, č. 1, též in Cesty a rozcestí (Londýn 1988); K. Trinkewitz + Z. Brodská, Proměny (New York) 1988, č. 1; M. H. (= M. Hybler), Svědectví (Paříž) 1988, č. 83/84, též in Fragment K 1990, č. 3, též in Kolem dokola (2008); K. Novotný, Střední Evropa – brněnská verse (smz.) 1989, č. 3; J. Lukeš, LidN 7. 4. 1990; F. Goldscheider, Tvar 1990, č. 8; P. Nový, Právo lidu 6. 4. 1990; P. Melounek, Reflex 1990, č. 4; B. Balajka, Tvar 1990, č. 24; J. Olič, Slovenské pohľady 1990, č. 8 * Pat aneb Hra králů: (fra) (= J. Fraňková), Právo lidu 16. 3. 1991* Ubohý vrah:
M. Khun, Právo lidu 24. 9. 1991; V. Viktora, Deník Nová Pravda 7. 11. 1991 * Bílá kniha o kauze Adam Juráček...: V. Novotný, NK 1992, č. 2; J. Lukeš, LidN 12. 3. 1992, příloha Národní 9, č. 11; M. Petříček, Tvar 1992, č. 5; J. Peňás, Prostor 1. 4. 1992 * Hodina tance a lásky: W. Benz + P. Becher + R. B. Pynsent, Bohemia 1990, Heft 1; E. Schmidt-Hartmann, Proměny (New York) 1990, č. 2; F. Goldscheider, Tvar 1990, č. 8; R. B. Pynsent, List pro literaturu 1990, č. 9; J. Lukeš, LidN 26. 11. 1992, příl. Národní 9; M. Pohorský, NK 1992, č. 46; E. Lukeš, Tvar 1993, č. 4 * Konec velkých prázdnin: K. Chvatík, Listy 1991, č. 6; V. Herink, Tvar 1991, č. 46; F. Cinger, Právo 25. 9. 1996; L. Sedláková, Denní Telegraf 8. 10. 1996; M. Pohorský, NK 1996, č. 38; M. Jungmann, LitN 1996, č. 44; hh (= H. Hrzalová), Haló noviny 26. 11. 1996; V. Novotný, Týdeník Rozhlas 1996, č. 51 * Ecce Constantia (tv hra): M. Spáčilová, LidN 22. 5. 1992 * Sněžím: J. Lukeš, LidN 21. 10. 1993, příl. Národní 9, č. 42; M. Pohorský, NK 1993, č. 41; J. Peňás, LD 22. 11. 1993; M. Nyklová, Denní Telegraf 22. 12. 1993; E. Lukeš, Tvar 1993 č. 49/50; J. Chuchma, Respekt 1994, č. 6; L. Pavera, Rovnost 15. 3. 1994; M. Špirit, KS 1994, č. 3 * Hvězdná hodina vrahů: E. Profousová, LitN 1995, č. 42; L. Sedláková, Denní Telegraf 11. 11. 1995; A. Knapp, Labyrint Revue 1995, č. 9–10; P. Bílek, Reflex 1995, č. 50; (hh) (= H. Hrzalová), Haló noviny 20. 12. 1995; V. Novotný, Práce 22. 12. 1995; V. Brožová, Tvar 1996, č. 1; J. Peňás, Respekt 1996, č. 2; P. Janoušek, Tvar 1996, č. 2, též in Kritikova abeceda (2009); F. Skorunka, Haló noviny 20. 1. 1996, příl. Obrys – Kmen; M. M. Marešová, iRozhlas [online] 19. 1. 2010 * Šest & Sex: A. Haman, NK 1998, č. 42; L. Pytloun, Tvar 1999, č. 2 * Ten žena a ta muž: J. Chuchma, MFD 20. 10. 1999; A. Halada, Nedělní noviny 1999, č. 3; A. Haman, LidN 2. 11. 1999; J. Češka, Tvar 2000, č. 5 * Ta dlouhá vlna za kýlem...: A. Haman, LidN 13. 11. 2000; P. Nový, Reflex 2000, č. 50; V. Strebel, Prager Zeitung 2000, č. 51/52, Literaturbeilage; V. Papoušek, Tvar 2001, č. 3; R. Burdová (= P. Janoušek), Tvar 2001, č. 8, též in P. Janoušek: Kritikova abeceda (2009) * Hry v posteli: I. Matějka, Hospodářské noviny 14. 12. 2001; J. Zizler, LitN 2001, č. 52/1 * Lesk cizího peří: M. Nodl, LitN 2003, č. 7, příl. Nové knihy; Z. Bubnová, Tvar 2003, č. 7 * Arthurovo Bolero: J.
Mlejnek, MFD 24. 4. 2006 * Čtyři a Cyrano!!: J. Kerbr, DivN 2005, č. 15 * To byl můj život?? (Díl první): P. Zídek, LidN 3. 12. 2005, příl. Orientace; R. Erml, DivN 2005, č. 21; A. Burdová (= P. Janoušek), Tvar 2006, č. 1; J. Peňás, Týden 2006, č. 5; M. Drápala, Hospodářské noviny 17. 2. 2006; E. Lukeš, Tvar 2006, č. 10; A. Šporková, Tvar 2006, č. 10 * To byl můj život?? (Díl druhý): J. Kolář, DivN 2007, č. 1; A. Fialová, Tvar 2007, č. 6; K. Špidla, Host 2007, č. 6 (též o 1. díle a o knize Svazek Dialog); J. Formánek, Respekt 2007, č. 8; (souborné vydání 2018:) I. Pospíšil, Proudy [online] 2019 [2020], č. 2 * Malá hudba moci: J. Císař, LidN 13. 11. 2007; J. Peňás, Týden 2007, č. 47; T. Vokáč, A2 2007, č. 48; T. Hejzlar, Haló noviny 29. 11. 2007 * Smyčka: O. Horák, LidN 14. 10. 2008; J. Peňás, Týden 2008, č. 42; K. Kubíčková, MFD 11. 11. 2008; J. Lukeš, DivN 2008, č. 19; V. Schmarc, A2 2008, č. 46; A. Haman, Tvar 2008, č. 20; R. Karlach, Host 2009, č. 2; M. Vajchr, RR 2009, č. 75, též in Honba za smyslem (2018) * O ničem a o všem: J. Hanák, Právo 3. 4. 2008, příl. Salon č. 564; J. Zizler, A2 2009, č. 25 * Psí matka: E. Stehlíková, Host 2008, č. 8 * Cizinec a Krásná paní: P. Janoušek, MFD 8. 6. 2009; K. Kubíčková, MFD 8. 6. 2009; mat (= I. Matějka), LitN 2009, č. 49; A. Haman, Tvar 2010, č. 13
* Prahry: M. Čechlovská, Hospodářské noviny 27. 1. 2011; J. Císař, DivN 2011, č. 8; A. Haman, Tvar 2011, č. 9
* Můj život s Hitlerem, Stalinem a Havlem I+II: P. Portl, Host 2011, č. 9; K. Soukupová, RR 2012, č. 86; P. Andreas, Knihožrout [online] 7. 5. 2012, též in Literární fórum 2012, č. 1
* Tango Mortale: P. Šidák, A2 2012, č. 25 * Hašler: J. Machalická, LidN 23. 4. 2013; M. Zahálka, Hospodářské noviny 23. 4. 2013; R. Hrdinová, Právo 26. 4. 2013; J. Kolář, DivN 2013, č. 10; R. Dvořáková, A2 2013, č. 19 * Rr: J. Machalická, LidN 13. 7. 2016 * Vítězný únor: J. P. Kříž, Právo 31. 10. 2016; J. Kolář, DivN 2016, č. 20; V. Mikulka, Svět a divadlo 2017, č. 5 * Lízinka:
J. Kerbr, LidN 12. 4. 2019 * Valná hromada v čase virů z netopýrů neboli Operace ovulace čili Akce davi aneb Tři ségry: P. Fischer, Svět a divadlo 2020, č. 3 * Přítoky románů: R. Kopáč, LidN 2. 3. 2021; P. A. Bílek, Aktuálně.cz [online] 16. 5. 2021 * Letorosty samomluv: I. Hejdová, Deník N 2. 6. 2022; R. Kopáč, MFD 8. 6. 2022; A. Šidáková Fialová, Tvar 2022, č. 18 * Taková láska: kaleidoskop příběhů z proudu života a víru dějin: D. Lancz, LidN 8. 6. 2024, příl. Orientace.
Rozhovory: as (= A. Poková), DivN 1957, č. 4; J. Procházka, LD 28. 1. 1962; J. Zelenka, Květy 1967, č. 17; KB (= K. Bárta), RP 3. 5. 1967; J. Lederer in Tak tedy ... přijďte! (Bratislava 1969; 1990); L. Streda, Listy (Řím) 1973, č. 2 + č. 3; J. Lederer in České rozhovory (Kolín n. R. 1979; 1991); S. Lenz in Über Phantasie. Gespräche mit Heinrich Böll, Günter Grass, Walter Kempowski, Pavel Kohout (München 1986); V. Pistorius, LidN 21. 3. 1990; L. Koubská, LidN 2. 10. 1993, příl. Nedělní LN; M. Vacík, NK 1993, č. 45; J. Vejvoda – O. Nutz in Káva u Kische 2 (1992); P. Dostál, RP 30. 5. 1995 (též s
J. Mašínovou); R. Sarvaš, Koktejl 1996, č. 10; P. Zídek, LidN 11. 7. 1998, příl. Nedělní LN; V. Karfík, LitN 1999, č. 9; M. Balaštík, Host 2000, č. 1; M. Nyklová in České rozhovory Jiřího Lederera po pěta dvaceti letech (2001); R. Erml – J. Kolář, DivN 2004, č. 13, Příloha I. Čtení na léto, též in J. Kolář: 12x v hlavní úloze (2010); D. Ullrichová in Malá hudba moci, program k inscenaci ND v Praze (2007); M. Pokorný, Týdeník Rozhlas 2008, č. 4; J. Kolář, DivN 2008, č. 12; R. Kalenská. LidN 16. 8. 2008; K. Kubíčková, MFD 14. 3. 2009; R. Cornejo in Heimat im Wort: zum Sprachwechsel der deutsch schreibenden tschechischen Autorinnen und Autoren nach 1968. Eine Bestandsaufnahme (Wien 2010); V. Vašák, Xantypa 2010, červenec/srpen (rozhovor s P. K. a P. Kohoutem – ekonomem); K. Kadlecová, Reflex 2010, č. 32; V. Varyš, Týden 2011, č. 33; J. Hrabě, Vital plus 2011, č. 3; J. Slomek, Naše rodina 2011, č. 47; P. Andreas. A2 2012, č. 10; J. Gebert, Týden 2016, č. 21; R. Čásenský, Reportér magazín 2017, č. 29 (též s T. Boučkovou); J. Kolář, DivN 2018, č. 13, příloha, též in J. Kolář: 8x v hlavní úloze (2023); M. Musil, Reportér magazín 2018, č. 51; M. Ležák ml., Instinkt 2019, č. 9; J. Machalická, LidN 9. 3. 2019, příl. Orientace; J. Machalická, LidN 16. 4. 2020; J. Bohata, MFD 26. 2. 2021, příl. City Dnes; K. Mázdrová – J. H. Vitvar, Respekt 2021, č. 28; R. Kalenská, Deník N 8. 7. 2022, příl. live!; J. Machalická, LidN 31. 12. 2022.
Archiv: Moravské zemské muzeum v Brně, Oddělení dějin kultury antitotalitního zaměření: Osobní fond.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografické databáze ÚČL AV ČROsobní stránky Pavla Kohouta
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963