Slovník české literatury po roce 1945

Antonín Jaroslav LIEHM

* 2. 3. 1924, Praha

† 4. 12. 2020, Praha

Publicista a překladatel

Narodil se v rodině advokáta. V Praze vystudoval gymnázium (maturoval 1943) a v roce 1949 absolvoval Vysokou školu politickou a sociální. Zároveň v letech 1945–1949 spolupracoval s E. F. Burianem na časopisu Kulturní politika nejprve jako odpovědný redaktor, potom jako člen redakčního kruhu. Od roku 1948 byl zástupcem vedoucího tiskového odboru na ministerstvu zahraničních věcí, odkud však byl v roce 1949 propuštěn mj. za šíření parodie na Nezvalovu sbírku Veliký orloj. Krátce působil v Pragopressu, roku 1950 nastoupil dvouletou vojenskou službu, kterou odsloužil v časopise Naše vojsko, a poté pracoval v zahraniční redakci ČTK. Roku 1956 se vrátil na ministerstvo zahraničních věcí do své původní funkce, po opětovném propuštění v roce 1961 vedl v týdeníku Literární noviny filmovou rubriku a zahraniční oddělení. Od podzimu 1968 do léta 1969 byl zástupcem Čs. státního filmu v Paříži a poté se rozhodl zůstat v exilu. Žil krátce ve Francii, v roce 1970 přesídlil do USA a v roce 1981 se vrátil do Francie. Postupně přednášel na školách: Université de Paris, Vincennes, Sorbonne a Nanterre (1969–1970), City University of New York (1970), University of Pensylvania (1980–1981), Université de Geneve a Université de Paris VII (1982), Université de Paris VI (1983–1987), École des Hautes Études en Sciences Sociales (Paříž, 1988–1989). Odchod do důchodu mu umožnil plně se věnovat redakční práci zvláště v časopisu Lettre internationale, který redigoval od roku 1984 (časopis vycházel nejprve francouzsky v Paříži, postupně pak v italské, španělské, německé a srbochorvatské mutaci, v letech 1990–1994 česky v Praze, poté v mutacích ruské, maďarské, rumunské, chorvatské a bulharské; v lednu 1997 získal Liehm jako jeho redaktor a zakladatel Lipskou knižní cenu). V exilu dále redigoval periodické almanachy Čtení na léto (Řím 1980–1989, jednou ročně při časopisu Listy) a 150 000 slov (1982–1991, třikrát ročně). Do Prahy se natrvalo vrátil v roce 2013. – První manželka Marie Liehmová (roz. Skarková, *1922) byla nakladatelskou redaktorkou a překladatelkou z němčiny a slovenštiny. Druhá manželka Drahomíra Liehmová (1928–2019) byla novinářkou, publikovala zejména pod původními jmény Drahomíra Novotná a Drahomíra Olivová; po odchodu do exilu vydala pod jménem Mira Liehm mj. publikace o filmu východoevropském (Il cinema nell’Europa dell’Est 1960–1977, Venezia 1977) a italském (Passion and Defiance: Italian Film from 1942 to the Present, Berkeley 1984).

Debutoval roku 1940 v listu Kruh přátel Divadla EFB, dále publikoval v periodikách: Kulturní politika, Naše vojsko, Lidové noviny, Literární noviny, Kino, Večerní Praha, Film a doba, Host do domu, Divadelní noviny, Filmové a televizní noviny, Divadlo, Plamen, Orientace, Kultúrny život (Bratislava), Slovenské pohľady (Bratislava), Listy (Řím, Praha, zde v letech 1996–2000 vzpomínky Minulost v přítomnosti); od roku 1990 v denících Lidové noviny, Svobodné slovo, Plzeňský deník, Rudé právo, Právo, Rovnost a v časopisech Literární noviny, Květy (v srpnu a září 1991 zde na pokračování vzpomínky Jak šel život), Divadelní noviny (v roce 2000 zde vzpomínky Divákova paměť a dojmy), Mosty, Národná obroda (Bratislava) aj. Přispíval také do řady zahraničních perodik (Rakousko, USA, Francie, Německo aj.) a spolupracoval s rozhlasovými stanicemi Svobodná Evropa, BBC, Deutsche Welle, Radio France International, France culture aj. – V roce 2015 mu byla udělena Cena Toma Stopparda, téhož roku mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy. – Své publikace podepisoval obvykle jen s iniciálami křestních jmen jako A. J. Liehm. Užíval pseudonymů a šifer Dalimil (koncem šedesátých let v Literárních novinách střídavě s Václavem Klausem a Jaroslavem Šedivým, od 1970 sám v Listech), Jan Čech, AJL, ajl.

Svou kulturněpolitickou činnost založil A. J. Liehm na přesvědčení, že v českých zemích – prostoru, kde vždy docházelo ke konfrontaci a souběžnému rozvíjení různorodých tradic – hrály po staletí mimořádně významnou roli kultura a umění. Společenským kritikem a podněcovatelem zůstal i tehdy, když psal o umělecké tvorbě, tedy především ve filmových kritikách. Významně se takto angažoval v šedesátých letech v souvislosti s nástupem filmové „nové vlny“. O literatuře psal pouze ojediněle, a to spíše o autorech zahraničních, jimž také věnoval první z dvojice svých knih interviewů Rozhovor (s autory, které nejvíce překládal: Louisem Aragonem, Jeanem-Paulem Sartrem, Robertem Merlem aj.). Tvorbě Milana Kundery, Egona Hostovského, Josefa Škvoreckého a dalších soudobých českých spisovatelů se začal věnovat v exilu, především v textech adresovaných zahraničním čtenářům. České a slovenské literáty představuje Generace, kniha interview s autorovými vrstevníky (Milan Kundera, Ludvík Vaculík, Jaroslav Putík, Ivan Klíma, Jan Skácel aj.), ale také s příslušníky jiných generací (od Eduarda Goldstückera po Václava Havla); její připravované vydání bylo v roce 1969 znemožněno, vyšla tedy nejprve v několika světových jazycích a až v roce 1988 také česky. Ústředním tématem těchto rozhovorů je politicky determinovaná osobní zkušenost tvůrců tak či onak poznamenaných poúnorovým režimem a ve většině případů také hledání možné humanizace socialismu. Dokumentární rozměr pak kniha přesahuje především řadou vyznání o literární tvorbě a poukazy na obecnější problematiku lidské existence. Základ knihy Příběhy Miloše Formana tvoří opět rozhovor (se zamlčenými otázkami), prokládaný dodatečnými autorovými komentáři a jeho staršími kritikami Formanových filmů. Konečný text – podobně jako v předchozích interview – je zhutňující parafrází; Formanovo vyprávění o vlastních životních a tvůrčích osudech však Liehm zpracovává se smyslem pro životní paradoxy, pro absurdity komunistického režimu (ale také amerického filmového prostředí) a vsouvá do něj i další „příběhy“ zmiňovaných osob. Soubor rozhovorů s filmovými režiséry, publikovaných v Literárních novinách a Filmových a televizních novinách ve druhé polovině šedesátých let (Vojtěch Jasný, Karel Kachyňa, Oldřich Daněk, Evald Schorm, Ivan Passer, Jaroslav Papoušek aj.), autor rozšířil a vydal nejprve anglicky a později i v Praze pod titulem Ostře sledované filmy. Liehmovy komentáře na různá politická, společenská i kulturní témata, publikovaná v době autorova pobytu v exilu v časopisu Listy, přináší soubor Názory tak řečeného Dalimila. Autobiografická publikace Minulost v přítomnosti je především obhajobou generační cesty české intelektuální levice od poloviny čtyřicátých let přes společenské vzepětí konce let šedesátých až po život v exilu a často hořký návrat do polistopadového Československa. Autor podává stručná svědectví o svých působištích doma (Kulturní politika, Literární noviny) a aktivitách v emigraci (Čtení na léto, Lettre internationale), více se však soustředí na výklad společenského, politického i kulturního vývoje z hlediska své osobní i generační zkušenosti, opírající se především o hodnoty Pražského jara 1968. – Jako překladatel se Liehm orientoval hlavně na literaturu francouzskou, řidčeji německou a anglickou, zpočátku i ruskou.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře a filmu: Rozhovor (sb. rozhovorů, 1965); Příběhy Miloše Formana (LF, angl. s tit. The Miloš Forman Stories, New York 1975; česky: Toronto 1976; 1993); The Most Important Art: Eastern European Film after 1945 (Berkeley 1977, s Mirou Liehmovou); Generace (sb. rozhovorů, Kolín n. R. 1988; 1990; něm. s tit. Gespräch an der Moldau. Das Ringen um die Freiheit der Tschechoslowakei, Wien–München–Zürich 1968); Jiří Voskovec (rozhovor z knihy Generace, soukr. náklad 1990); Ostře sledované filmy (sb. rozhovorů, 2001, ed. J. Lukeš; angl. s tit. Closely Watched Films: The Czechoslovak Experience, New York 1974); Minulost v přítomnosti (autobiografie, 2002); Názory tak řečeného Dalimila (publicistika z let 1970–1989, 2014).
Ostatní práce: Le passé présent. Le socialisme oriental face au monde modern (Paris 1974); Nowa umowa społeczna (Warszawa, smz. 1977).
Účast v týmových pracích: Encyclopedia of World Cinema (London 1980); The Giants of World History (Zürich 1971).
Uspořádal a vydal: Le idee di Praga (antologie textů z Literárních listů 1968, Bari 1968; zkrácená verze franc. s tit. Socialisme a visage humain, Paris 1977); Letteratura e dissenso nell’ Europa dell’ Est (Venezia 1977); Serghiej Paradjanov: testimonianze e documenti su l’opera e la vita (Venezia 1977); Writing on the Wall. An Anthology of Czechoslovak Literature Today (s P. Kussim, Princeton 1983); Mein Deutschland. Deutschland im Kulturdialog Europas (Bonn 1994).
Příspěvky ve sbornících: Praga 1968 – le idee del „nuovo corso“ (Bari 1969, pod jm. Jan Čech); Systémové změny (Kolín n. R. 1972); Egon Hostovský (Toronto 1974); Communism in Eastern Europe (New York 1979); Oposition ohne Hoffnung. Jahrbuch in Osteurope (Reinbek bei Hamburg 1979); Čína našima očima (Kolín n. R., b. d. 1982); Československo 1968 – Polsko 1981 a krize sovětských systémů (Kolín n. R. 1983); ...a když se řekne Voskovec (Kolín n. R. 1983); Centres et peripheries (Bruxelles 1988); The Prague Spring (New York 1988); Benefice (Toronto 1990); La Primavera di Praga (Milano 1990); Hlasy nad rukopisem Vaculíkova Českého snáře (1991); Almanachy Burianovy kulturní ozdravovny (1993, 1994, 1995, 1998, 2001); Evropan Milan Kundera (2010).
Překlady: C. Roy: Paříž povstala (1946); R. Parker: Spiknutí proti míru (1950); R. de Jouvenel: Internacionála zrádců (1950) + Válka žoldnéřů, 1952); D. Desantiová: Tito zradil národ (1951); B. Gribanov: Titova banda, nástroj americko-anglických podněcovatelů války (1952); B. V. Karpovič: Armáda USA (1953, s V. Pickovou); L. Aragon: Komunisté (1954, s I. Fleischmannem) + Aurelián (1958) + Věčné jaro, Umět milovat, Nazývejme věci pravým jménem (bibliof., 1959, s J. Fialovou) + Basilejské zvony (1960) + Velikonoční týden (1960) + Karty na stůl (1961, s J. Fialovou, I. Fleischmannem a V. Petříkovou) + Cestující z Imperiálu (1962) + Básník a skutečnost (1963, s dalšími) + O teorii a praxi v literatuře (1963) + Usmrcení (1968); L. Aragon – A. Maurois: Souběžné dějiny. Dějiny SSSR v letech 1917–1941 1, 2 (1966); N. N. Denisov – M. D. Karpovič: V. P. Čkalov (1955); Slavní ruští vojevůdci (1955, s dalšími); J. Verne: Plovoucí ostrov (1955); J.-P. Sartre: Holá pravda (prem. 1955, rozmnož. 1956) + Vězňové z Altony (prem. 1960, rozmnož. 1961) + 5 her a jedna aktovka (1962, obsahuje: S vyloučením veřejnosti, prem. 1947 /též s tit. Za zavřenými dveřmi/; Počestná děvka, prem. 1947 /též s tit. Počestná holka/; Ďábel a pánbůh, prem. 1964; Holá pravda, Vězni z Altony; aktovku Klan přel. E. Drmolová a E. Drmola) + Dramata (1967, obsahuje: Mrtví bez pohřbu; Špinavé ruce, rozmnož. 1965, prem. 1968; Trójanky, prem. 1965); R. Merle: Smrt je mým řemeslem (1955) + Sisyfos a smrt (rozmnož. 1959) + Vláda žen (prem. i rozmnož. 1962) + Ostrov (1964) + Dramata (1966, obs. Sisyfos a smrt, Nový Sisyfos /prem. 1959 s tit. V Korintu se neumírá/, Spravedlnost v Miramaru, Flamineo /prem. 1965 s tit. Bílý ďábel/) + Útok na kasárna (1967); R. Boussinot: Letiště (1957); G. Soria: Cizinka na ostrově (prem. i rozmnož. 1959); G. Farquhar: Bubny a trumpety (prem. 1958, rozmnož. 1959, s Marií Liehmovou); S. Dudow – M. Tschesno-Hell: Tajemství úspěchu (rozmnož., 1960, s Marií Liehmovou /též s tit. Zázračná kariéra Alberta Heytmanna/); P. Gascar: Ztracené kroky (rozmnož., 1961); F. Billetdoux: Tři hry (1965, obsahuje A co svět, šéfe? Točí se, šéfe; Jdi přece k Törpové; Ještě skleničku, prem. 1965); S. de Beauvoir: Paměti spořádané dívky (1969); scénicky: E. Scribe: Sklenice vody (1966, též s tit. Srdce Královny); J. Gruault: Jeptiška (dle D. Diderota, 1967).

LITERATURA

Studie a články: J. Kliment: Za větrem… Tribuna 1969, č. 32; J. Sobotecký: Příběh světoobčana, Tvorba 1970, č. 25; J. Hotmar: Pařížské křižovatky, Tvorba 1972, č. 11, příloha; J. P. Sartre: předmluva k francouzskému vydání Generace z roku 1970, in Generace (Kolín n. R. 1988; 1990); J. Suchánek: O publicistovi, který je sám sobě kadeřav, Proglas 1994, č. 4 M. Balaštík: Český stín a A. J. Liehm, LidN 31. 10. 2015, příl. Orientace (k tomu polemika J. Chuchma, tamtéž).
Recenze: Rozhovor: J. Putík, LitN 1966, č. 1; M. Petříček, HD 1966, č. 2; J. Vaníček, Plamen 1966, č. 4 * Generace: ar, Tvorba 1970, č. 6; V. H. (= V. Hejl), Svědectví (Paříž) 1989, č. 88; J. Effenberger, Obrys (Mnichov) 1989, č. 2; L. Merhaut, LitN 1991, č. 11; D. Fousková, Práce 6. 2. 1991; P. Nový, MFD 26. 2. 1991; N. Klevisová, Nové slovo (Bratislava) 14. 3. 1991; M. Huvar, Rovnost 23. 3. 1991; I. Zítková, Občanský deník 27. 3. 1991; F. Cinger, RP 28. 3. 1991; hs, Právo lidu 7. 6. 1991 * Příběhy Miloše Formana: J. Peňás, LD 27. 11. 1993; M. Ležák, Český deník 29. 11. 1993; V. Míšková, RP 1. 12. 1993; V. Píša, Tvar 1993, č. 51–52; J. Lukeš, Iluminace 1994, č. 4; J. Rejžek, LitN 1994, č. 13 * Ostře sledované filmy: Z. Pícha, Proměny (New York) 1974, č. 4; P. Kubica, Babylon 2001/2002, č. 9; M. Švagrová-Bystrovová, LidN 7. 3. 2002; T. Brdečková, Respekt 2002, č. 15; J. Kerbr, Divadelní noviny 2002, č. 6; I. Pondělíček, Film a doba 2002, č. 1 * Minulost v přítomnosti: Z. Pavelka, Právo 14. 11. 2002, příl. Salon č. 294; P. Zídek, LidN 7. 12. 2002; J. Peňás, Týden 2002, č. 49; V. Šlajchrt, Respekt 2003, č. 1; M. Groman, Tvar 2003, č. 2; M. Jungmann, Listy 2003, č. 2; P. Studnička, Host 2003, č. 2; J. Zizler, LitN 2003, č. 20 * Názory tak řečeného Dalimila: O. Bezr, MFD, 4. 2. 2014; P. Zídek, LidN 1. 3. 2014, příl. Orientace; V. Karfík, DivN 2014, č. 9; V. Burian, Listy 2014, č. 4.
Rozhovory: M. Šuchma a J. Uhde, Západ (Ottawa) 1981, č. 2; J. Hajný, Kmen 1989, č. 52; P. Janáček, LidN 6. 10. 1990; J. Seydler, Reportér 1990, č. 23; V. Sůva, NK 1990, č. 19; J. Hoblík, Studentské listy 1990, č. 21; A. Pavlová, Květy 1990, č. 44; F. Cinger, RP 12. 4. 1991; M. Nezval, MFD 15. 6. 1991; R. Holub, Noviny 10. 7. 1992; J. Peňás, LD 6. 12. 1993; A. Přidal in Z očí do očí (1994); P. Pithart, Nová Přítomnost 1996, č. 5; J. Burian in Zlaté časy televize (1996); M. Zgustová, LitN 1997, č. 16; J. Patočka, LitN 1999, č. 39; F. Cinger, Právo 7. 1. 2000; A. Kramer in Interview (2001); Y. Shanfeldová, MFD 20. 1. 2001; M. Balaštík, Host 2002, č. 2; A. Halada, Reflex 2002, č. 16; K. Wanatowiczová, Týden 2005, č. 33; I. Adamovič, HN 15. 6. 2005; M. Stropnický, LitN 2006, č. 14; P. Eichler, LitN 2008, č. 24; P. Bílek a J. Štolba, LitN 2011, č. 32; J. Červenková, LidN 3. 4. 2013; P. Prouza, LitN 2013, č. 14; V. Burian a T. Tichák, Listy 2013, č. 6; F. Cinger, Právo 1. 3. 2014; L. Rychetský a J. Gruber, A2 2014, č. 19; A. Kaczorowski ad., Listy 2014, č. 4 a 5, 2015 č. 1; V. Hulec, DivN 2015, č. 13, příloha; P. Eichler a T. Tichák, Listy 2015, č. 5; M. Rokos, LidN 22. 4. 2017; D. Konrád, HN 13. 3. 2019.
K životním jubileím: J. Boček, RP 2. 3. 1994; J. Rulf, LidN 10. 3. 1994, příl. Národní 9, č. 9; J. Boček, Právo 2. 3. 1999; Jar. Šabata, LitN 2004, č. 13; M. Jungmann, LitN 2009, č. 11; A. Kaczorowski, Listy 2014, č. 1; M. Kundera, LitN 2014, č. 3; V. Bělohradský, Právo 28. 2. 2014; red., Listy 2019, č. 1.
Nekrology: T. Tománek, LidN 5. 12. 2020; J. Červenková, LidN 9. 12. 2020; J. Šiklová, Jan Kolář a F. Raška, DivN 2020, č. 22; T. Koloc, Kulturní noviny 2020, č. 25 (on line).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Databáze Obce překladatelů
Databáze českého uměleckého překladu

Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995); Michal Přibáň (2020)

Aktualizace hesla: 30. 12. 2020 (mlp)

Aktualizace bibliografie: 30. 12. 2020 (mlp)

zpět na hlavní stranu