PODOBY 

Pořadatelé svazků byli rovněž autory úvodních slov. V obou zaznívá explicitně formulovaný názor, že v případě uvedených tvůrců jde o demonstraci „spíš různorodosti a diferenciace než jednoty“ (B. Doležal) a „že každé eventuální úsilí najít společnou tematiku, estetiku či filozofii textů, do sborníku sdružených, by bylo marné“ (V. Havel). Přispěvatele (básněmi zastoupeni Ladislav Dvořák, Václav Havel, Zbyněk Hejda, Zdeněk Helus, Jiří Kuběna, Věra Linhartová, Karel Milota, Andrej Stankovič, Josef Topol, prozaickými texty Bohuslav Blažek, Věra Linhartová, Emanuel Mandler, Milan Nápravník, Bohumil Nuska, Pavel Švanda) přesto pojí především snaha o svébytnost literárního textu, nepoplatnost ideologickým i esteticko-programovým kritériím. Dílo samo o sobě, jeho vlastní vnitřní život, akcentovaná subjektivita tvůrce i interpreta a vůbec potřeba zrelativizovat zdánlivě nepochybnou objektivní existenci člověka ve světě pevných norem jsou východisky nejenom příspěvků beletristických, ale rovněž statí a esejů filozofických (Ladislav Hejdánek, Josef Šafařík, Gaston Bachelard v překladu Jaroslava Kohouta, Hans-Georg Gadamer v překladu Jiřího Němce) či těch, které se zabývají literární kritikou, interpretací a obecnějšími uměnovědnými otázkami (Bohumil Doležal, Zbyněk Hejda, Vladimír Lébl, Jan Lopatka, Jiří Němec, Rio Preisner, Josef Vyleťal).

Zatímco druhý sborník je jednoduše rozdělen na část beletristickou a teoretickou, v nichž naprostou většinou převažují autoři narození ve 30. a v samém počátku 40. let, první sborník je koncipován tak, že oběma částem předchází ještě oddíl retrospektivy, přinášející ukázky ztvorby autorů starších, kteří ve svém díle naplnili právě ony požadavky nezávislého, výrazného tvůrčího činu, přesahujícího ideologická i programová omezení, ačkoliv se jedná o autory inspirované surrealismem (Bohumil Hrabal, Mikuláš Medek, Jiří Voskovec), civilismem Skupiny 42 (Jan Hanč, Jiří Kolář) či spiritualitou (Bohuslav Reynek, Jan Zahradníček, Stanislav Zedníček).