Slovník české literatury po roce 1945
Stanislav ZEDNÍČEK
* 17. 8. 1914, Hlinsko (okr. Chrudim)
† 16. 3. 2002, Hlinsko (okr. Chrudim)
Básník, nakladatelský redaktor
Narodil se v rodině hodináře, který v roce 1917 padl v první světové válce.
Po absolvování měšťanské školy v Hlinsku (1929; jejím ředitelem byl
Jan Václav Svoboda, prozaik a dramatik píšící pod pseudonymem
Jan Václav z Finberka) studoval na katolickém Učitelském ústavu ve Svatém Janu pod Skalou u Berouna (mat. 1934) a poté vyučoval ve svém rodišti. Pro jeho tvorbu mělo značný vliv seznámení s okruhem autorů kolem Staré Říše a Tasova (Josef Florian, Jakub Deml). Byl členem
Družiny literární a umělecké. Za druhé světové války byl pracovně nasazen v továrně Eckhart v Chotěboři (1943–1944) a poté jako pomocný účetní v textilním závodě Satas v Hlinsku (1944–1945), kde rovněž působil v ilegálním odbojovém hnutí. Roku 1941 byla na zásah cenzury rozmetána sazba jeho básnické sbírky Píseň chudého. Po roce 1945 Zedníček vyučoval na základních školách v Praze, kvůli deklarovaným křesťanským názorům musel ze školství odejít. Roku 1953 byl krátce zaměstnán jako dělník na dole v Záluží u Mostu. Na jaře roku 1954 byl zatčen a obžalován za účast v protistátní skupině, od října 1954 do dubna 1955 byl uvězněn. Po propuštění vystřídal řadu krátkodobých zaměstnání – mj. pracoval jako lesní dělník nebo krmič a ošetřovatel zvěře v pražské Zoologické zahradě, odkud musel kvůli nemoci odejít. V letech 1955–1958 pracoval jako nakladatelský korektor, později jako tiskárenský dělník (1958–1964), poté byl korektorem v tiskárně, od roku 1968 redaktorem nakladatelství
Československý spisovatel. V roce 1974 odešel do důchodu. Od téhož roku žil ve svém rodišti.
Od konce třicátých let přispíval verši a statěmi do periodik Jitro, Hlinecké noviny,
Akord, Archa, Řád, Západomoravská kulturní revue (Znojmo),
Doba,
Vyšehrad, Literární noviny,
Sešity pro mladou literaturu,
Plamen. Po roce 1989 byly jeho texty otištěny zejména v časopise Souvislosti (mj. blok věnovaný vzájemné korespondenci s Vladimírem Holanem v č. 2/2000 a blok soustředěný na jeho dílo v č. 1/2001), v Prostoru Zlín ad. Posmrtně vyšel též vzpomínkový blok v Perspektivách (příloha Katolického týdeníku, 2002, č. 7). – V samizdatové edici Rukopisy VBF vyšel v roce 1980 Zedníčkem připravený výbor z korespondence s Vladimírem Holanem (Listy přítele – Vladimír Holan Stanislavu Zedníčkovi). Přispěl též do rukopisného sborníku Jehlovi z lásky; 55 (1971), věnovaného Ladislavu Jehličkovi, a do samizdatového sborníku Vladimíru Vokolkovi k sedmdesátinám (1983); je zastoupen též v samizdatových antologiích Básníci a samotáři (1984, ed. Ondřej Fibich a Jiří Brixi) a Nálezy (1988). – Miloš Doležal připravil pro Český rozhlas z nahrávek, které vznikaly v průběhu devadesátých let, několik pořadů, mj. Již z dětství znám tu mléčnou běl (2010) a Směju se a sténám! (2010, o korespondenci s Vladimírem Holanem). – V rukopisech zůstávají mj. básnické sbírky a skladby Cesta z pahorků, Listy z temnot, Chvály, Malá vyšívačka, Dětství dobré samoty, Osudy.
Zedníčkovo básnické dílo se od konce třicátých let utváří jako svébytná a mnohovrstevná výpověď o lidském údělu obyvatel rodné Vysočiny, přerůstá však v hledání nejobecnějšího středobodu života každého jedince, lásky ve všech jejích podobách. Výrazným inspiračním zdrojem, souznícím s autorovým viděním světa, je od samého počátku tvorba katolických autorů
Jaroslava Durycha, Jakuba Demla a Jana Čepa. Postupné proměny osobitého Zedníčkova básnického rukopisu však výrazně ovlivnili také Vladimír Holan a František Halas, zejména výrazovou expresivitou, jazykovým „násilnictvím“, náznakovostí i otevřeností básnického obrazu. Rozsáhlejší lyrickoepické skladby ze čtyřicátých let (Malá vyšívačka a Návštěva u staré paní ve výboru poezie Větrná zátiší) a básně v próze jsou založené na emotivním, zkratkovitém vyjádření dojmů a situací, z jejichž zlomků jsou sestavovány výpovědi o základních existenciálních stavech a pocitech (Dopisy Albíně). Na konci padesátých let, v době, kdy nemohl publikovat, autor přechází k úspornému, expresivnímu a metaforicky bohatému zachycení polarit a konstant v životě člověka. Ke stálým tematickým okruhům jeho tvorby nadále patří rozpor mezi lidským citem a chladem odcizeného světa, naplňování milosti života také skrze bolest, utrpení a zoufalství, prožitek milostného vztahu jako jednoty i sváru erotiky a sexuality (Přítmí srdce, Větrná zátiší). Úzkost a naděje, které se často vyjevují nejjednodušším gestem, a balancování na hranici vyslovitelného v obrazech křížení i splývání protichůdných tendencí života postihuje rovněž Zedníčkova sbírka z osmdesátých let Na doslech pramene, jejíž těžiště tvoří milostná lyrika.
BIBLIOGRAFIE
Poezie: Dopisy Albíně (BB v próze, 1947); Přítmí srdce (BB 1969); Větrná zátiší (BB 1974); Na doslech pramene (BB 1984); Ulička podivných sentencí (BB bibl., 2011).Ostatní práce: Směju se a sténám. Korespondence básníků Vladimíra Holana a Stanislava Zedníčka (2012, eds. M. Doležal a P. Střešňák).
Příspěvky ve sbornících a almanaších: Poselství. Almanach k 25. výročí Družiny umělecké a literární (1938, ed. O. Svozil a S. Vrbík); Podoby I. (1967, ed. B. Doležal); Prager Frühling und Herbst im Zeugnis der Dichter (Bern 1969); Krajiny milosti (1994); Dvanáct klenotů (2005); Vícehlasí. Korespondence Viléma Závady (2007); Antologie české poezie I. (2009); Chlévská lyrika (2010).
Uspořádal a vydal: A. Sova: Princezna Lyoleja (BB 1975).
LITERATURA
Studie a články: J. Nejedlá: Slovo o autorovi, in S. Z., Na doslech pramene (1984); L. Kundera: O Stanislavu Zedníčkovi trochu jinak, Klubové listy KPL v Chotěboři, 1988, č. 1; A. Zachová: Je to tak, Češtinář 1993/94, č. 5; J. Brixi: Na doslech Stanislava Zedníčka. K dramaturgii divadla poezie (30), Amatérská scéna 1994, č. 6; J. Opelík: Doslov k Zedníčkovým Větrným zátiším, ČL 1995, č. 5; A. Zachová: Básník Stanislav Zedníček, ČL 1995, č. 5; A. Zachová: Spektrum poezie Stanislava Zedníčka, Pohledy 1996, sv. 2; J. Rulf: Škola noci, Reflex 1998, č. 42; J. Med: Návrat k tradicím, Host 2000, č. 5; J. Zizler: Listy přítele, Souvislosti 2000, č. 2; A Zachová: Stanislav Zedníček v kontextu české poezie, in sb. Návraty k velkým (2000), též in A. Z., Výzva interpretace (2007); J. Zizler: Ubohé ovečky slov, Souvislosti 2001, č. 1; M. Doležal: Básník je na Zemi zazděn, in sb. Dobré dílo, špatná doba (2006); M. Doležal: Samoty, ticha a bolesti S. Z., in S. Z., Ulička podivných sentencí (2011); M. Doležal: Robinson a Pátek aneb My jsme byli už od narození na smrt veselí, in S. Z., Směju se a sténám (2012).Recenze: Dopisy Albíně: zlo (= Z. Lorenc), MF 4. 9. 1947; O. Jahoda, KM 1947, s. 246 * Přítmí srdce: pk (= P. Kovařík), SvSl 25. 6. 1970 * Větrná zátiší: mp (= M. Petelová), NK 1974, č. 26; vv (= V. Vodák), LD 16. 8. 1974; J. Peterka, Tvorba 1974, č. 43; B. Svozil, LM 1975, č. 1 * Na doslech pramene: M. Blahynka, Rovnost 19. 6. 1985; fsch (= F. Schildberger), Tvorba 1985, příl. Kmen č. 6 * Směju se a sténám: L. Tučková, LiDN 22. 12. 2012, příl. Orientace; A. Palán, HN 17. 1. 2013.
Rozhovory: I. Vodová, Pohledy 1996, sv. 2; J. Mlejnek, MFD 23. 12. 1998, příl. Magazín MF Dnes č. 51; M. Doležal, Katolický týdeník 1999, č. 50, příl. Perspektivy, č. 12 + týž, Souvislosti 2001, č. 1 + týž: Cesty Božím (ne)časem (2003).
K životním jubileím: A. Zachová, Chrudimské vlastivědné listy 1995, č. 1.
Nekrology: J. Mlejnek, MFD 22. 3. 2002; M. Doležal, Katolický týdeník 2002, příl. Perspektivy, č. 4 ; M. Doležal, Revue Proglas 2002, č. 3; A. Zachová, Tvar 2002, č. 8.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Autor hesla: Věra Brožová (1998)
Aktualizace hesla: 9. 6. 2014
(jar)
Aktualizace bibliografie: 9. 6. 2014
(jar)