IMPULS  

Časopis akceptoval patronaci orgánů KSČ nad kulturou a zastával koncepci široce pojaté „socialistické literatury“ navazující na sociálně angažovanou meziválečnou tvorbu a levicovou avantgardu. Tímto zaměřením vyvolával polemické ohlasy v jiných dobových periodikách, zvláště v Orientaci. V rubrice Dokumenty a v článcích šéfredaktora, Hany Hrzalové, Jaroslava Kladivy aj. věnoval pozornost poválečným sporům o kulturní směřování; rok 1948 hodnotil jako pozitivní vývojový mezník. Teoretickými úvahami i otiskováním příspěvků slovenských autorů (Anton Markuš, Ladislav Mňačko, Miloš Tomčík, Ladislav Ťažký aj.) přispíval k vytváření česko-slovenského literárního kontextu. V Rozhledech informoval o kulturním dění v zahraničí a aktuálních otázkách literární vědy, zprávy, glosy a polemické články byly řazeny do oddílu Na okraj doby. V kritických rubrikách komentoval většinu české, slovenské i překladové beletristické knižní produkce. Z kritiků a literárních historiků v listu nejčastěji publikovali Milan Blahynka, Hana Hrzalová, Otakar Chaloupka, Václav Kubín, Jaromíra Nejedlá, Miloš Pohorský, Štěpán Vlašín, Jaroslav Voráček, v recenzní části též Jiří Čutka, Alena Hájková, Jiří Hek (vl. jménem Hájek), Vladimír Mayer, Jaroslav Pecháček, Pavel Pešta, Vladimír Štěpánek aj. Většími studiemi přispěli též Vladimír Dostál, Jan Kopecký, Miloš Vacík. O slovenské literatuře psali mj. Vladimír Forst a Ludvík Patera, o polské Otakar Bartoš a Bořivoj Křemenák, o francouzské Jiří Látal, o angloamerické Jaroslav Schejbal, o ruské Milan Hrala, Radegast Parolek a Vladimír Smetáček, o severských literaturách Jaroslav Kaňa, o afrických Vladimír Klíma a Jarmila Ortová, o divadle Jaroslav Opavský, o filmu i literatuře Jan Dvořák.

Impuls otiskoval také ukázky z tvorby již zavedených českých prozaiků a básníků se zřejmou preferencí realistické poetiky a čtenářské přístupnosti: Adolf Branald, Bohuslav Březovský, Jan Drda, Norbert Frýd, Bohumil Hrabal, František Hrubín, Karel Konrád, Milan Kundera, Jiří Marek (též kritické příspěvky), Vladimír Neff, Jaroslav Seifert, Jindřiška Smetanová, Jiří Suchý; ze začínajících autorů se uplatnili Petr Pujman, Vojtěch Steklač aj. Zřetel k bezprostřední společenské funkčnosti literatury se uplatňoval i v pravidelných rozhovorech se spisovateli (Vyznání, Pohled do dílny) a v anketách Literatura a čtenář a Literatura a škola (ze zaměření listu se poněkud vymykala diskuse o experimentu v umění, do níž přispěli i Bohumila Grögerová a Josef Hiršal). Roč. 1966 oživovaly aforismy (Nevhodná slova Milana Růžičky) a epigramy (Jaroslav – tj. Jaroslav Vojtěch, Václav Lacina, Jaroslav Pospíšil, Jan Bezouška aj.).