Bohuslav BŘEZOVSKÝ
Prozaik, dramatik, autor literatury pro mládež
Zeť spisovatele
Karla Nového. Jeho otec, učitel, padl za první světové války na srbské frontě. Po absolvování reálného gymnázia v Poličce (mat. 1932) studoval Březovský na Univerzitě Karlově nejprve dva roky práva a poté filozofii (do roku 1938). Souběžně v letech 1935–1936 redigoval časopis
Mladá kultura, v letech 1936–1938 byl redaktorem
Národního osvobození a zároveň tajemníkem Souručenství na obranu míru. V období 1939–1941 pracoval v nakladatelstvích
Melantrich a
Orbis. Roku 1944 byl zatčen a do konce okupace vězněn v koncentračním táboře Kallich (Kalek u Chomutova). Po válce se ve funkci vedoucího redaktora kulturní rubriky vrátil do
Národního osvobození, v letech 1948–1951 pracoval v Československém státním filmu, v letech 1951–1955 byl redaktorem
Československého spisovatele, v období 1955–1957 vedoucím redaktorem časopisu
Květen a v letech 1958–1960 znovu redaktorem
Československého spisovatele. Od roku 1960 až do své smrti žil jako spisovatel z povolání.
Přispíval mj. do periodik:
Studentský časopis,
Národní osvobození,
Noc,
Lidové noviny,
Rozhledy,
Naše zprávy,
Lumír,
Panoráma,
Čteme,
Kritický měsíčník,
Nový život,
Květen,
Literární noviny; v časopise
Host (č. 10/2002) vyšla ukázka z autorova nepublikovaného románu
Obratník Raka. Je spoluautorem scénáře k filmu
Chceme žít (1950, r. a spolupráce na sc.
E. F. Burian), námětu k filmu
Milujeme (1951, s Jiřím Stanem, sc. a r. Václav Kubásek a Jaroslav Novotný) a scénáře ke střihovému filmu
Večery s Jindřichem Plachtou (1954, r. a spolupráce na sc.
Čeněk Duba a
Antonín Zelenka). Pro Československou televizi napsal scénář k televizní hře
V zátiší (1970, r. Zdeněk Kubeček) a zdramatizoval novelu
Heleny Šmahelové Muž a žena (1972, r. Zdeněk Kubeček). Československý rozhlas uvedl v rozhlasové úpravě divadelní hru
Nebezpečný věk (1962, inscenaci Divadla Československé armády pro rozhlas upravil Josef Najman, r. František Štěpánek) a dvě dramatizace vybraných úryvků z románu
Železný strop (1968 pod titulem
Signál doby – Setkání v únoru, r. Oldřich Hoblík; 1978, dramatizace Jiří Hubička, r. Jan Tůma). Roku 1946 Březovský upravil
pro vydání text knihy Josefa Hodka
Útěk do druhého odboje. Dramatizaci látky
Tajemného hradu Svojanov uvedlo pražské Divadlo Minor pod názvem
Strašidla na hradě (1993, sc. + r. Karel Makonj); pohádku
O Jakoubkovi, kterému narostla křídla ze sbírky
Nepovídej pohádky pro divadelní studio DAMÚZA zdramatizovala Markéta Sýkorová (2017, s titulem
Jakoubkovo splněné přání, r. Markéta Sýkorová). – Březovský používal šifer b, b., B., Břz.
Březovského tvorba navazuje na tradici psychologické prózy. Jeho romány ze čtyřicátých let analyzují postavení člověka ve světě sociálních a etických převratů, kladou důraz na vnitřní očistu hrdiny a vyzvedají obecnou platnost individuálně nabytých mravních hodnot. Autentičnost komplikovaného dozrávání postavy autor posiluje i formou deníkových záznamů a rozsáhlých sebereflexí (
Blíženci života,
Člověk Bernard). V prvních poválečných letech se Březovský věnoval především prózám pro mládež, z nichž nejznámější je román
Tajemný hrad Svojanov aneb Paměti Františka Povídálka. K románové tvorbě se vrátil až v druhé polovině padesátých let, kdy se pokusil vyrovnat s dobovým požadavkem angažovaného společenského románu (dvojdílný román
Lidé v květnu a
Železný strop o událostech po květnu 1945) a propojit postupy a cíle introspektivní prózy se sociální kritikou: v románu
Věční milenci jsou na rozsáhlém časovém úseku (od třicátých do šedesátých let) konfrontovány životy lidí, kteří zápasí o poznání nejen smyslu vlastní existence, ale i smyslu historických událostí. Na sklonku šedesátých let se u Březovského objevují i polohy absurdní grotesky (
Joachym aneb Vládychtivost); mannovsky laděna je fiktivní autobiografie podvodníka a vypočítavce
Čistá duše. Dosud nepublikovaný román
Obratník raka je vystavěn na konfrontaci výpovědí dvou postav, středoškolského profesora a jeho dcery, a líčí jejich osudy na pozadí událostí druhé světové války. – Na rozdíl od románového díla chybí Březovského dramatické tvorbě sjednocující rysy. Jedna z jeho her zpracovává historické téma (
Veliké město pražské o
Janu Želivském), druhá je konverzační veselohrou (
Nebezpečný věk) a třetí ironickou komedií zesměšňující morálku současníků (
Všechny zvony světa).
Beletrie: Blíženci života (R 1940); Zlatá jeskyně (pohádka, 1941; přeps. in Nepovídej pohádky, 1970); O dvou zázračných poutnících (pohádka, 1943); Udavač (P pro ml., 1945); Člověk Bernard (R 1945; s tit. Vzdušné zámky, 1969); Tajemný hrad Svojanov aneb Paměti Františka Povídálka (R pro ml., 1947); Jak poslal Honza duši, oči a srdce na vandr (pohádka, 1947); O zlatém srdci (pohádka, 1948; přeps. s tit. O zlatém srdci panny Anny in Nepovídej pohádky, 1970); Pozor! Natáčíme! (Rp pro ml., 1954); Lidé v květnu (R 1954); Železný strop (R 1959, pokrač. předchozí knihy; obě knihy společně s tit. Železný strop, 1961); Nebezpečný věk (D 1962, prem. 1961); Věční milenci (R 1965); Joachym aneb Vládychtivost (R 1967); Všechny zvony světa (D 1967, též prem.); Vzdušné zámky (R 1969, pův. 1945 s tit. Člověk Bernard); Nepovídej pohádky (pohádky, 1970); Čistá duše (R 1971); Železný strop (D, rozmnož., 1973, též prem.);
scénicky: Veliké město pražské (1950, uváděno též s tit. Jan Želivský).
Studie a články: J. Balvín: doslov, in Nebezpečný věk (1962); Z. Kožmín: Román a metoda, Plamen 1966, č. 3; M. Pohorský: doslov, in Věční milenci (1967); J. Holý: doslov, in Čistá duše (1983); E. Lukeš: doslov, in Železný strop (1986); kd (= K. Dejmalová): Čistá duše in Český dekameron (1994); P. Horký: Bohuslav Březovský – Věční milenci, in Usta ad Albim Bohemica 2008, č. 3.
Recenze:
Udavač: fdb (= F. Bulánek-Dlouhán, ZN 30. 11. 1945; F. D. Bulánek: Začarovaný kruh, Masarykův lid 1945–1946, s. 78 * Člověk Bernard (+ Vzdušné zámky, 1969): J. M. Grossman, Lidová kultura 1946, č. 43; R. Černý, Akord 13, 1946/47, s. 294; Š. Vlašín, Tvorba 1970, č. 29; A. Haman, MF 4. 1. 1970 * Tajemný hrad Svojanov: vpa (= V. Pazourek), Svobodné noviny 7. 2. 1948; N. Č. – F. H. (= N. Černý a F. Holešovský), Komenský 1948–1949, s. 371; Z. Vavřík, LitN 1958, č. 49; A. Haman, MF 20. 6. 1970; M. Nyklová, Zlatý máj 1970, č. 10; Š. (= J. Škodová), NK 1981, č. 42 * Veliké město pražské: J. Kopecký, LidN 14. 3. 1950; bs (= B. Slavík), LD 8. 3. 1950 * Lidé v květnu: J. Hájek in Literatura a život (1955); V. Kocourek, NŽ 1955, č. 10; S. Machonin, LitN 1955, č. 11 * Železný strop: A. Jelínek, Plamen 1959, č. 2; M. Jungmann, LitN 1959, č. 38; F. Benhart, Plamen 1960, č. 1; (vn) (= L. Vacina), Pochodeň 28. 2. 1978 * Nebezpečný věk: J. Opavský, Plamen 1961, č. 8; J. Vostrý, Divadlo 1961, č 6, též in sb. Pro a proti 61 (1962); A. Fuchs, DivN 1961, č. 25 * Věční milenci: Z. Kožmín, Plamen 1966, č. 3; V. Novák, LitN 1966, č. 4; Š. Vlašín, RP 15. 2. 1966; M. Pohorský, Večerní Praha 18. 2. 1966 * Joachym a Vládychtivost: O. Sus, Rovnost 20. 4. 1967; M. Pohorský, Impuls 1967, č. 6; Z. Kožmín, LitN 1967, č. 19; H. Hrzalová, Kulturní tvorba 1967, č. 18 * Všechny zvony světa: S. Machonin, LitN 1967, č. 27 * Nepovídej pohádky: R. Matys, Zlatý máj 1970, č. 10 * Čistá duše: V. Dostál, Tvorba 1972, č. 39 (též in Zrcadla podél cest, 1987); A. Linke, ZN 14. 3. 1972; Š. Vlašín, RP 13. 6. 1972; J. Lukeš, SvSl 27. 1. 1984.
Rozhovory: J. Lederer, Svět v obrazech 1962, č. 52; K. Kostroun, Impuls 1966, č. 3; M. Pohorský, Impuls 1968, č. 4; J. Tomsová, Naše rodina 1969, č. 50; K. Benešová, Květy 1972, č. 9.
K životním jubileím: J. Petrmichl, LitN 1962, č. 47; J. Šotola, Kultura 1962, č. 47; Š. Vlašín, Tvorba 1972, č. 47; vbc (= V. Vrabec), SvSl 25. 11. 1982; ra (= V. Viktora), Pravda 25. 11. 1982; bj (= B. Jirásek), Pravda 1. 12. 1987.
Nekrology:
J. Pelc, Tvorba 1976, č. 27.
Archiv: LA PNP: Osobní fond (soupis Iveta Steidlová, 1994).
