Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Vladimír ŠTĚPÁNEK

* 24. 7. 1917, Plzeň 
 
Literární historik
 Narodil se v rodině důstojníka. Po maturitě na reálném gymnáziu v Plzni (1936) začal studovat latinu, češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, po uzavření českých vysokých škol (1939) přijal místo výpomocného učitele na reálném gymnáziu v Plzni. V roce 1940 byl postaven mimo službu a pracoval v nádražní výtopně v Plzni, od roku 1941 vyučoval na plzeňské Vyšší průmyslové škole strojnické, která během okupace nebyla řízena ministerstvem školství; zde působil do roku 1950. Studia dokončil v roce 1945 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, titul PhDr. získal 1949 na Filozofické fakultě Masarykovy Univerzity v Brně prací Karel Sezima. Studie o jeho krásné próze. Od roku 1948 vyučoval rovněž na Vysoké škole pedagogické v Plzni, kde se stal roku 1950 odborným asistentem a 1954 zástupcem docenta. V roce 1956 přešel na Vysokou školu pedagogickou do Prahy. Roku 1959 se habilitoval a získal titul CSc. prací Vznik a počátky českého národního dramatu. Po jmenování docentem pro teorii a dějiny moderních literatur začal v roce 1960 přednášet na katedře české a slovenské literatury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Po odchodu do důchodu (1982) externě učil na katedře estetiky a knihovnictví téže fakulty.
 Divadelní a literární recenze publikoval od roku 1941 v Českém deníkuZpravodaji západních Čech, po roce 1945 pravidelně přispíval divadelními referáty do Pravdy (Plzeň), články a studie publikoval v periodikách Listy filologické, Život Plzeňska, Česká literatura, Divadlo, Slovenské divadlo (Bratislava), Literární noviny (1927–1951), Literární noviny (1952–1967), Impuls, Zlatý máj, Zeitschrift für Slawistik (Berlín), Tvorba, Literární měsíčník, Český jazyk a literatura, Věda a život, O knihách a autorech, Tvar aj. Od roku 1951 byl členem redakčního kruhu Spisů J. K. Tyla (1951–1989, 20 sv.), v roce 1952 se stal předsedou jejich redakční rady.
 Literární historik Vladimír Štěpánek se soustředil zejména na zmapování konstitutivních proudů a klíčových osobností prozaické a divadelní tvorby první poloviny 19. století, na určení jejich genetických kontaktů a na výklad dynamiky české literatury počátků národního obrození ve vztahu k vyspělým literaturám evropským. Již ve shrnující kapitole z druhého dílu Dějin české literatury, věnované prozaické tvorbě v letech 1830–1848, podnětně navázal na teze Felixe Vodičky o dvojí – obecné a specificky české – stránce obrozenského literárního procesu a v konfrontaci literárního a společenského pohybu hledal přínos rozšiřující se společenské a kulturní základny pro vyhraňování literární produkce. V problémové studii K historickému výkladu obrozenské literatury rozvinul svůj pohled o komparatistické hledisko a zdůraznil typologickou a axiologickou shodu mezi českou novelistickou a dramatickou tvorbou třicátých a čtyřicátých let a tvorbou vyspělých západoevropských literatur. V pozdějším souboru komparatisticky pojatých studií Z dějin obrozenské literatury výrazně uplatnil a na českém materiálu formuloval již dříve naznačenou teorii tzv. fázového, asynchronního posunu literárního procesu 19. století; jejím pohledem přiblížil v monografii Karel Hynek Mácha i zakladatelskou osobnost české moderní poezie. V řadě studií se věnoval vývoji českého dramatu; zvláštní pozornost věnoval dějinám plzeňského divadelního dění. Nedílnou součástí Štěpánkova díla, podmíněnou jeho dlouholetou pedagogickou praxí, se staly učební texty, soustředěné k literárněhistorickým přehledům a analýzám a dobově reflektující obecné teoretické problémy; je rovněž autorem řady předmluv a doslovů k edicím děl autorů 19. století.

BIBLIOGRAFIE

Práce o literatuře a divadle: Devadesát let stálého českého divadla v Plzni (studie, b. d., 1956); Počátky velkého národního dramatu v obrozenské literatuře (studie, 1959); Teorie rozboru literárního díla (skripta, 1962, s E. Čechovou, J. Hrabákovou a M. Rejmánkovou); Podstata literatury (skripta, 1963); Teorie literatury (skripta, 1965, s E. Čechovou, J. Hrabákovou a M. Rejmánkovou; 1. přeprac. 1967; 2. přeprac. 1982); Přehled dějin české literatury 19. století 1, 2 (skripta, 1978, 1981, s J. Janáčkovou a V. Menclovou); K historickému výkladu obrozenské literatury (soubor studií, 1979, na titulním listu uvedeno nesprávně 1976); Teoretické základy literatury a soustava literární vědy (skripta, 1982, s V. Rzounkem); Karel Hynek Mácha (monografie, 1984); Úvod do teorie literatury (učební text, 1987, s J. Hrabákem); Z dějin obrozenské literatury (soubor studií, 1988).
Účast v týmových pracích: Teze k dějinám české literatury (skripta, 1959, zvl. otisk z České literatury 1958); Dějiny české literatury 2 (1960); Vybrané partie z teorie literatury (skripta, 1962); Dějiny českého divadla 3 (1977); Dějiny Plzně 3 (1982).
Příspěvky ve sbornících: Buditel (sb. věnovaný J. K. Tylovi, 1956); Studie o jazyce a literatuře národního obrození (1959); Z dějin české literární kritiky (1965); Sto let českého divadla v Plzni 1865–1965 (1965); Acta Universitatis Carolinae, Philologica, Slavica Pragensia 7, 9, 12, 14, 16 (1965, 1967, 1970, 1972, 1974); Charles University on Shakespeare (Praha 1967); Přednášky 11. běhu Letní školy slovanských studií 1967 (1968); Antika a česká kultura (1978); Historické vědomí v českém umění 19. století (1981); Doba Karla IV. v dějinách národů ČSSR (1981); Monology o Josefu Kajetánu Tylovi (1993).
Uspořádal a vydal: J. K. Tyl: Dramatické báchorky (1953, in Spisy J. K. T., sv. 19, s A. Jedličkou a J. Kopeckým) + Dramatické báchorky (1954, s A. Jedličkou) + Tvrdohlavá žena (1954) + Jiříkovo vidění (1954) + Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové (1956) + První dramata (1957, in Spisy J. K. T., sv. 17, s dalšími); B. Polan: Místo v tvorbě (1965); K. H. Mácha: Dobrou noc, ó lásko (PP 1972) + Literární zápisníky, deníky, dopisy (in Spisy K. H. M- sv. 3, 1972); F. Palacký: Z Dějin národu českého (1976); „Johannes“ doktor Faust, Jenovéfa, Don Šajn. Staré lidové loutkohry (1976); F. L. Čelakovský: Mudrosloví národu slovanského v příslovích (1978); J. Uher: Červený květ (1981); J. Š. Baar: Hrnčená bába a jiné povídky (1983).

LITERATURA

Studie a články: J. Štochl: Vladimír Štěpánek – originalita postavená na dřině, Akord 19, 1993/94, č. 7; R. Grebeníčková: Počátky krásné prózy novočeské a srovnávací literatura, ČL 1994, č. 3; D. Tureček: Romantismus a/nebo/kontra biedermeier?, Slovenská literatúra 2005, č. 4/5.
Recenze: Počátky velkého národního dramatu v obrozenské literatuře: V. Procházka, ČL 1961, č. 2 * K historickému výkladu obrozenské literatury: V. Macura, ČL 1983, č. 2 * K. H. Mácha: M. Pohorský, Tvorba 1985, č. 22, příloha Kmen; V. Heger, Rovnost 5. 3. 1985; (jšp), SvSl 31. 1. 1985; J. Lukeš, SvSl 21. 2. 1985; V. Píša, RP 20. 8. 1985; S. Cenek, Český jazyk a literatura 1985/1986, č. 9; V. Křivánek, ČL 1986, č. 1; E. Gombala, Slovenská literatúra 1986, č. 3; P. Čornej, Husitský Tábor 1986/1987, sv. 9; J. Magnuszewski, Przegląd Humanistyczny (Warszawa) 1990, č. 1 * Úvod do teorie literatury: M. Jacobsenová, NK 1987, č. 34/35; E. Blatná, Komenský 1988/1989, č. 4; J. Pich, Vysoká škola 1988/1989, č. 3 * Z dějin obrozenské literatury: E. Š., O knihách a autorech, jaro 1988; M. Zelenka, Kmen 1988, č. 16; V. Marčok, Slovenská literatúra 1989, č. 4; R. Šťastný, LM 1989, č. 4; D. Seňková, ČČH 1989, č. 2.
K životním jubileím: mb (M. Bělohlávek), Minulostí Západočeského kraje 1978, sv. 14; B. Hoffmann, Český jazyk a literatura 38, 1987/88, č. 1; V. Viktora, Minulostí Západočeského kraje 1987, sv. 23.
Nekrology: F. Černý, Scéna 1992, č. 2; A. Mikušťáková, Zpravodaj katedry bohemistiky 1992, č. 1; M. Zelenka, Slavia 1992, č. 1.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Věra Brožová (1998)
Aktualizace hesla: 25. 7. 2017 (vbr; eb)
Aktualizace bibliografie: 25. 7. 2017 (vbr; eb)
 
zpět na hlavní stranu