Mojmír GRYGAR
Mojmír Grygar vstoupil do literárního života na počátku padesátých let jako literární kritik. Zaměřoval se především na soudobou domácí literární produkci, do sféry jeho zájmů však spadalo i výtvarné umění. Jedním z klíčových témat jeho tehdejších literárněkritických článků, vesměs ovlivněných dobovou kulturní politikou, byla otázka vztahu marxismu a literární vědy. Knižně debutoval literárněhistorickými pracemi Julius Fučík (založena na vztahu biografie a tvorby) a Jan Neruda, v níž sledoval především princip národnosti v Nerudově literární kritice. Životu a dílu Julia Fučíka věnoval i řadu dalších prací, především pak „životopisnou črtu“ Žil jsem pro radost, v níž na základě dostupných historických dokumentů usiluje o rekonstrukci a vylíčení Fučíkovy osobnosti, jeho života a díla, nicméně umělecký záměr knihy zůstává podřízen ideologickému a didaktickému plánu. Studium Nerudovy a Fučíkovy literární tvorby Grygara nasměřovalo k zájmu o teoretické otázky literární publicistiky a literatury faktu. Výsledkem byla publikace Umění reportáže, v níž sledoval daný žánr jakožto součást umělecké literatury i součást mimoliterárního společenského procesu a propojil v ní teoretickou reflexi s konkrétním výzkumem, což je charakteristické i pro další Grygarovy práce. Vycházeje ze strukturalistické kategorie estetické funkce pokusil se vytyčit základní znaky umělecké reportáže a její odlišnost od reportáže dokumentární. Výzkum literárních druhů a směrů Grygar později pojal jako integrální složku zkoumání otázek literárního vývoje (v časopisecky otištěných studiích Pojetí literárního vývoje v ruské formální metodě a v českém strukturalismu, in Česká literatura
1968; On a Structural Analysis of the Literary Process, in sb. Theory of Literary History). Z metodologického hlediska Grygar využívá estetické, poetické a sémiotické koncepce českého strukturalismu, na které také v celém svém vědeckém díle navazuje a dále je rozpracovává. V tomto ohledu je významný zejména jeho strukturalistický Rozbor moderní básnické epiky. Vančurův Pekař Jan Marhoul,
v němž se jako jeden z prvních teoretiků pokusil o narativní analýzu lyrické kompozice Vančurova románového debutu.
V polovině šedesátých let se do jeho optiky dostala problematika vztahu mezi literárními a mimoliterárními jevy v uměleckém textu. Důraz kladl mj. na význam tvůrčího individua, vnímatele i adresáta literárního sdělení, a na polaritu mezi individuálním tvůrčím záměrem a dynamikou literární struktury. Na podobu a směřování aktuálních zahraničních teoretických koncepcí upozornil v knize Pařížské rozhovory o strukturalismu, souboru dvanácti rozhovorů s předními francouzskými strukturalisty (Roland Barthes, Jacques Lacan, Michel Foucault, Claude Lévi-Strauss atd.), které byly z velké části převzaty z francouzského časopisu Les Lettres françaises. Odkaz klasických představitelů pražské školy (zvl. Jana Mukařovského a Felixe Vodičky) v souhrnné podobě představil v Terminologickém slovníku českého strukturalismu, ve kterém rekonstruoval pojmovou soustavu českého strukturalismu v literární vědě a v souvisejících disciplínách. V komentářích k základním pojmům pražské strukturální estetiky, teorie umění a poetiky usiloval o nastínění jejich geneze a proměn i o jejich zasazení do širšího dějinného vývoje strukturální teorie. Od sedmdesátých let Grygar věnoval zvláštní pozornost moderní ruské literatuře a srovnávací sémiotice umění. Ve své koncepci srovnávací sémiotiky umění navazuje na srovnávací uměnovědu Jana Mukařovského (např. La sémiologie et l´analyse comparative des arts, in sb. Actes du VIIe Congrès de l’Association Internationale de Littérature Comparée 2; L´art nouveau du point de vue de la sémiotique comparée des arts, in Russian Literature 1980; Die Theorie der Kunst und der Wertung im tschechischen Strukturalismus, in sb. Beschreiben, interpretieren, werten). Srovnávací sémiotické metody aplikuje při výzkumu vztahu mezi moderní poezií a malbou, ve studiích o českých a ruských avantgardních směrech, orientovaných k historickému aspektu i k problematice avantgardní poetiky: z tohoto hlediska se věnoval zejména ruským básníkům Velimiru Chlebnikovovi, Borisi Pasternakovi, Vladimiru Majakovskému, z českých pak Vítězslavu Nezvalovi, Vladislavu Vančurovi, Karlu Teigemu, Emilu Františku Burianovi (Kubism i poezija russkogo i češskogo avan-garda, in sb. Texts and Semiotics of Culture; Het Russisch Futurisme a Het Tsjechisch Poetisme, in sb. Historische Avantgarde; Znakotvorčestvo. Semiotika russkogo avantgarda aj.).
K problematice vývoje umělecké (literární) struktury, resp. vývojových proměn a historických aspektů literárních a uměleckých struktur se Grygar vrátil v knize Trvání a proměny. Dvanáct kapitol o umění a dějinách, v níž završil své dosavadní úvahy na toto téma. Podobně jako v řadě jiných studií, i v této práci svůj analytický přístup opírá jednak o strukturní pojetí kulturních a společenských fenoménů (jejich synchronních stavů, diachronních procesů a vzájemných závislostí), jednak o přesvědčení, že umělecká tvorba má specifický, nezaměnitelný statut.
Činný nepřestal být Grygar ani v pozdním věku. Nadále rozvíjí tradici strukturálně-sémiotické analýzy v komparativním kontextu na ose horizontální (v dobovém kontextu umění o literatury) i vertikální (napříč časem), a to v oblasti literatury (Skrytá svědectví v díle Karla Hynka Máchy) stejně jako výtvarného umění starší (Hieronymus Bosch – zbožný pohan?;
Rembrandt a Picasso) i moderní doby (Picassovy paradoxy). Vedle toho začal psát společensko-politicky angažované, někdy až pamfleticky založené texty (11/9; Stopy listopadu; O válce; Víra a moc), v nichž kriticky vystupuje především proti kapitalistickému zřízení, církevním restitucím a katolické církvi, potažmo náboženství obecně, některým konkrétním osobnostem politiky domácí (zejména Karlu Schwarzenbergovi, jenž mu zosobňuje údajnou nostalgii po Rakousko-Uhersku, a Danielu Hermanovi coby představiteli polistopadové revize sudetoněmecké otázky) i zahraniční (především vrcholným představitelům americké exekutivy), jakož i údajné protizemanovské, protiruské a protiputinovské mediální a politické kampani (prezentuje se tak mj. jako obhájce ruské anexe Krymu v roce 2014).
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Julius Fučík. Život a dílo (studie, 1953); Jan Neruda (studie, 1955, s K. Polákem); Žil jsem pro radost. Životopisná črta o Juliu Fučíkovi (1958); Umění reportáže (studie, 1961); Rozbor moderní básnické epiky. Vančurův Pekař Jan Marhoul (studie, 1970); De Nationale wedergeboorte in de Tsjechische Literatuur (holand., skripta, Amsterdam 1975); Overzicht van de Tsjechische Literatuur met bijzondere aandacht voor stromingen van 1880 tot W. O. II. (holand., skripta, Amsterdam 1979); Schets van de Tsjechische Literatuur uit de tweede helft negentiende eeuw (holand., skripta, Amsterdam 1985); Terminologický slovník českého strukturalismu 1. Prolegomena. Obecné pojmy estetiky a teorie umění (skripta, Amsterdam 1985; rozšíř. s tit. Terminologický slovník českého strukturalismu. Obecné pojmy estetiky a teorie umění, 1999); Přehled starší české literatury (skripta, Amsterdam 1988); Trvání a proměny (soubor studií, 2006); Znakotvorčestvo. Semiotika russkogo avantgarda (Sankt-Petěrburg 2007); ); Skrytá svědectví v díle Karla Hynka Máchy (studie, 2010); 11/9 (EE 2012); Hieronymus Bosch – zbožný pohan? (studie, 2014); Picassovy paradoxy (studie; 2016); Stopy listopadu (EE 2016); O válce (EE 2017); Rembrandt a Picasso (studie, 2018); Víra a moc: eseje, stati, polemiky, protesty (2021).Účast v týmových pracích: Jak číst poezii (1963); Slovník českých spisovatelů (1964); Dějiny české literatury 4 (1995).
Příspěvky ve sbornících, almanaších a antologiích: Česká literatura druhé poloviny 19. století (1955); Novinářský sborník (1959); Konference o novinářském díle Jana Nerudy (1959); Umění a kritika (1961); O poslání a možnostech moderního umění (1964); Problémy literárnej avantgardy (Bratislava 1968); Československé přednášky pro 6. mezinárodní sjezd slavistů v Praze (1968); Problémy sujetu (Bratislava 1971); KSČ a literatura (1971); Prague. Poesie. Front Gauche (Paris 1972); Actes du VIIe Congres de l’Association Internationale de Littérature Comparée 2 (Stuttgart 1979); Voz’mi na radost: to honour Jeanne van der Eng-Liedmeier (Amsterdam 1980); Proceedings of the IXth Congress of the International Comparative Literature Association 3 (Innsbruck 1981); Beschreiben, interpretieren, werten (München 1982); The Structure of Literary Process (Amsterdam – Philadelphia 1982); Actes du Colloque d’Avant-gardes tchèque et slovaque (Paris 1983); Language and Literary Theory (Ann Arbor, USA 1984); Theory of Literary History (New York 1985); Proceedings of the Xth Congress of the International Comparative Literature Association (New York – London 1985); Velemir Chlebnikov (1885–1922): myth and Reality (Amsterdam 1986); The Slavic Literatures and Modernism (Stockholm 1986); Les effets de l’émigration et l’exil dans les cultures tchèque et polonaise (Paris 1987); Histoire de la littérature russe. Le XX siècle. La révolution et les années vingt (Paris 1988); Dutch Contributions to the Tenth International Congress of Slavists (Amsterdam 1988); Issues in Slavic Literary and Cultural Theory (Bochum 1989); Festschrift für Herta Schmid (Amsterdam 1989); Semantic Analysis of Literary Texts (Amsterdam – New York – Oxford – Tokyo 1990); Aspekte kultureller Integration (München 1991); Ptáci vítají jitro zpěvem, poddůstojníci řvaním. Záznam sympozia ke stému výročí narození Karla Poláčka (1992); Dutch Contributions to the Eleventh International Congress of Slavists (Amsterdam – Atlanta 1994); Slovo v úzkosti a naději (1994); Světová literárněvědná bohemistika 1, 2 (1995); Václav Černý – Život a dílo (1996); Primum necessarium je vzdělání a mravnost: 130 let Slovanského gymnázia v Olomouci /1867–1997/; 95 let České reálky v Olomouci /1902–1951/ (1997); Badatelská metoda Oldřicha Králíka v kontextu soudobé literární vědy (1998); Jan Mukařovský and the Prague School / und die Prager Schule (1999); Kapitel zur Poetik Karel Hynek Máchas (München 2000); Slovo – struktura(lismus) – příběh: Pocta Květoslavu Chvatíkovi (Příloha Aluze 2000); Pátečníci a Karel Poláček (2001); Kapitel zur Poetik: Vrchlický und der tschechische Symbolismus (München 2003); Český strukturalismus po poststrukturalismu (2006); Otázky českého kánonu (2006); Julek Fučík – věčně živý! (2010); Milan Kundera aneb Co zmůže literatura? (2012); Rusko včera, dnes a zítra (2014).
Uspořádal, vydal a redigoval: M. Kudeříková: Zlomky života (1961); Pařížské rozhovory o strukturalismu (sb. rozhovorů z čas. Les Lettres françaises, franc., 1969, s dalšími; též přisp.); Structure of Texts and Semiotics of Culture (The Hague – Paris 1973, s J. van der Engem; též přisp.); Historische Avantgarde (Amsterdam 1982, s dalšími; též přisp.); Victory over the Sun (Amsterdam 1983, s N. Wegelingovou a W. G. Weststeijnem; též přisp.); Danslessen van Bohumil Hrabal (Amsterdam 1987; též přisp.); Czech Studies: Literature, Language, Culture = České studie: Literatura, jazyk, kultura (Amsterdam – Atlanta 1990; též přisp.); Aspekte kultureller Integration : Festschrift zu Ehren von Prof. Dr. Antonín Měšťan (München 1991); Russische Literatur (čítanka, Amsterdam 1991); samostatná čísla Russian Literature (Amsterdam) věnovaná české a ruské literatuře: Czech Structuralism. Jan Mukařovský’s Poetics and Aesthetics 1, 2 (1982, 12–2/4, s T. Winnerem); The Russian Avant-Garde 3. Pavel Filonov (1982, 11–3); Czech Structuralism. Jan Mukařovský’s Poetics and Aesthetics 3 (1986, 20–4, s T. Winnerem); The Russian Avant-Garde 31. Kazimir Malevič (1989, 25–2); Milan Grygar: Z dopisů Mojmírovi 1974–1979 (2017; vl. n.) + Z dopisů Mojmírovi 1980–1990 (2018, vl. n.).
LITERATURA
Knižně: Russian Literature. Special issue to honour Mojmír Grygar (sb. Amsterdam 1993, obsahuje výběrovou bibliografii /zprac. K. Mercks/).
Studie a články: O. Sládek: Drei Varianten der tschechischen Literaturwissenschaft im Exil nach 1968: Lubomír Doležel, Květoslav Chvatík, Mojmír Grygar, in: Wissenschaft im Exil: Die Tschekoslowakei als Kreuzweg 1918–1989 (Praha 2004) + Nástin projektu srovnávací sémiotiky umění Mojmíra Grygara, SPFFBU B 53, 2006, Studia philosophica.
Recenze: Julius Fučík. Život a dílo: an, Rovnost 1953, č. 72; dš (= D. Šafaříková), LitN 1953, č. 36* Žil jsem pro radost: (val): MF 4. 10. 1958; Z. K. Slabý, ZM 1959, č. 3; A. Jelínek, LitN 1959, č. 16; M. Otruba, ČL 1959, č. 2; E. Čechová, ČJL 1959, č. 6 * Umění reportáže: A. Závodský, Sborník prací filosofické fakulty brněnské university. Řada literárněvědná (D) 1962, č. 9; A. Křemenáková, Novinářský sborník 1962, č. 1; D. Hamšík, Tvorba 1962, č. 3; K. Chvatík, ČL 1962, č. 2; J. Opelík, Kultura 1962, č. 10; Z. Kožmín, HD 1962, č. 4; B. Svozil, Plamen 1962, č. 7; J. Šimůnek, RP 26. 7. 1962; A. Šimkovič, Slovenská literatúra 1962, č. 3 * Czech Studies: I. Pospíšil, List pro literaturu 1991, č. 2 * Terminologický slovník českého strukturalismu: R. Burián, Rovnost 28. 12. 1999; A. Haman, LidN 18. 1. 2000; V. Novotný, NK 2000, č. 12; M. Červenka, KPRR 2000, č. 16; I. Pospíšil, Kam v Brně 2000, č. 9, příl. Kam + Opera Slavica 2000, č. 3 * Trvání a proměny: K. Chvatík, Tvar 2006, č. 9; B. Kostřicová, Host 2006, č. 7; K. Csiba, Slovenská literatúra (Bratislava) 2008, č. 4 * Znakotvorčestvo: J. Honzík, A2 2008, č. 26 * Skrytá svědectví v díle Karla Hynka Máchy:
M. Charypar, ČL 2011, č. 6 * Stopy listopadu: J. Chuchma, LidN 6. 12. 2016.
Rozhovory: L. Valchář, MF 6. 9. 1958; red., O knihách a autorech 1961, prosinec; E. Dannhoferová, Moravskoslezský den 17. 6. 1994, příloha Den; P. Prouza, LitN 2013, č. 28; O. Sládek, ČL 2013, č. 3.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografické databáze ÚČL AV ČRJaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963