MÍR
Nakladatelství Mír má kořeny v tiskovém oddělení Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých (SOPVP), které zahájilo vydavatelskou činnost roku 1946. Po únoru 1948 se SOPVP a další odbojové organizace (Československá obec legionářská a odbojové organizace sdružené ve Svazu národní revoluce) sloučily ve Svaz bojovníků za svobodu (SBS), který začal budovat vlastní nakladatelství; jeho první publikace vycházely pod hlavičkou Tiskových podniků Svazu bojovníků za svobodu, Nakladatelství SBS či pouze SBS. Poté tiskový odbor SBS splynul s nakladatelstvím Československé obce legionářské Pokrok a současně zahájil postupný proces slučování s brněnským vydavatelským družstvem Mír. Brněnské družstvo vzniklo pod názvem Klub Kounicových kolejí již v roce 1945; držitelem vydavatelské koncese byl básník Rajmund Habřina. Název Mír, který brněnské družstvo užívalo od roku 1947, tiskový odbor SBS převzal, k 1. lednu 1949 připojil brněnské nakladatelství k pražskému ústředí a do roku 1950 ponechal v Brně svůj pobočný závod.
Původně úzce zaměřený malý nakladatelský podnik se v souvislosti s rušením soukromých nakladatelství rozrůstal. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let do něj byly převedeny likvidační podstaty nakladatelských družstev Čin a Nová osvěta
a v roce 1949 bylo SBS nabídnuto převzetí Družstevní práce (DP), jíž právě statut družstva umožnil přečkat první vlnu poúnorových likvidací nakladatelských podniků. Základy unie byly vytvořeny během roku 1950; formálně se tak dělo cestou výhradního přidělování konkrétních edičních oblastí jednotlivým vydavatelským podnikům, v jehož rámci byly Mír i DP Ministerstvem informací a osvěty (MIO) pověřeny vydáváním publikací s mírovou a protifašistickou tematikou. Oficiálně se DP stala součástí Míru k 1. lednu 1951, fakticky však slučovací proces pokračoval i během následujících měsíců. Nová instituce existovala jako jeden podnik se dvěma tzv. okruhy, resp. větvemi. Dobová kulturní politika počítala s využitím široké čtenářské obce DP k propagandistickým účelům. Původní forma DP proto zůstala navenek zachována, pokračovaly její edice, publikace měly autonomní výtvarnou úpravu a jako vydavatel v nich byla většinou uváděna případů pouze DP; na příslušnost k Míru poukazovaly pouze některé technické údaje v tiráži, popř. značka „dvojvydavatelství“ umístěna na titulní list (nikoli však do tiráže) apod. Zdánlivou autonomii DP podporovalo i souběžné vydávání téhož díla v edicích Míru a zároveň v některé z původních edic DP (kniha tak vyšla dvakrát, vždy s odlišnou nakladatelskou značkou i tiráží).
Prvním ředitelem Míru byl v roce 1948 jmenován Karel David (*1919), jeho zástupcem a zároveň ředitelem prodeje se stal Pavel Pavlík. Koncem roku 1948 byla ustanovena první redakční rada, v níž působil mj. generální tajemník SBS Jan Vodička (1893–1961), který uplatňoval maximální možný vliv na řízení nakladatelství.
S
redakční radou spolupracovalo několik organizací (Česká protifašistická společnost, Liga pro lidská práva, Svaz přátel demokratického Španělska, Československo-řecká společnost, Československý výbor obránců míru), které prostřednictvím Míru také vydávaly své publikace. Prvními redaktory nakladatelství se stali Vojtěch Holeček a Miloš Vacík a v únoru 1950 byl do funkce šéfredaktora jmenován člen redakční rady a dosavadní pracovník zahraničního referátu sekretariátu SBS Josef Lenk (1902–1985). Během integrace DP zaujali David i Lenk své funkce ve vedení obou podniků; Davidovým zástupcem za DP byl v první fázi slučovacího procesu Vojtěch Hanč (1906–1997). V redakci v této době pracovali zástupci šéfredaktora Jaromír Hořec a Rudolf Lužík, redaktoři Miloslav Fábera, Vojtěch Holeček, Svatava Kučerová, Dalibor Plichta, Zdeněk Skopal, Květa Trdlicová, Jiří Zapletal a technický redaktor Václav Rein, o obálky a grafickou úpravu se nejčastěji staral Petr Tučný, popř. Ladislav Starosta. Na knihách DP spolupracovali též ilustrátoři Karel Müller, Karel Svolinský, František Tichý ad.
Chod nakladatelství poznamenaly ostré personální spory ředitele a části redakce DP s šéfredaktorem Lenkem, které muselo řešit vedení SBS. Podle zjištění funkcionářů svazu se ředitel David snažil o nekontrolovanou hospodářskou i ediční politiku, v jejímž rámci omezoval vydávání politické literatury a naopak podporoval vydávání populární beletrie, a vytknuty mu byly i prohřešky politické povahy. Situace v nakladatelství byla ovšem natolik vypjatá, že se vedení SBS navzdory těmto zjištěním dohodlo na odchodu z funkce se šéfredaktorem Lenkem, protože se však nedařilo najít za něj náhradu, setrval Lenk ve funkci ještě několik měsíců.
Současně s těmito spory probíhala v roce 1951 další reorganizace nakladatelství, která směřovala k definitivní likvidaci DP. Rozhodnutím ministra informací Kopeckého byl Mír v březnu 1951 prohlášen za společný vydavatelský podnik SBS a Československého výboru obránců míru (ČSVOM), v němž se obě organizace měly o příslušné pravomoci dělit rovným dílem. V září 1951 však byla z důvodu „špatného ideového i hospodářského vedení podniku“ vydavatelská kompetence SBS odebrána a výlučné oprávnění k provozování nakladatelství Mír získal pouze ČSVOM, v jehož čele v tomto období stála Anežka Hodinová-Spurná (1895–1963). Současně ministr Kopecký jmenoval svého náměstka Lumíra Čivrného dočasným zmocněncem pro nakladatelství Mír a DP. Již v říjnu téhož roku vedení podniku převzali ředitel Josef Kalaš (1921–1977) a šéfredaktor Jan Řezáč , za hospodářskou správu podniku odpovídal Ferdinand Bodner (*1921). Reorganizovaná instituce neměla dlouhého trvání: na základě nové organizace vydavatelské činnosti zaniklo k 31. 12. 1952 vydavatelské oprávnění DP, na jejíž ediční činnost mělo pod Kalašovým a Řezáčovým vedení částečně navázat nově založené Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění
(SNKLHU).
Nakladatelství Mír nadále pokračovalo jako samostatné nakladatelství ČSVOM; organizační změna byla formálně vyjádřena novým číslováním publikací. Jelikož vedení původního podniku přešlo do SNKLHU, jmenovalo MIO na návrh předsednictva ČSVOM novým ředitelem dosavadního kádrového referenta Josefa Balabána (1910–??) a šéfredaktorem Josefa Dumka, který dosud působil v časopise Mír. Z původních redaktorů v nakladatelství nadále pracovali Vojtěch Holeček a Jaromír Hořec, technickou redakci zajišťoval Jan Wild. Činnost osamostatněného Míru pokračovala i během roku 1953, avšak vzhledem k faktické nemožnosti konkurovat velkým nakladatelstvím, obhájit výlučné ediční kompetence a plnit hospodářské a ediční plány při současném snižování přídělu papíru rozhodlo předsednictvo ČSVOM již na podzim 1953 o zrušení podniku. Počínaje rokem 1954 tak nakladatelství Mír vstoupilo do likvidace, která sice byla ukončena až v polovině roku 1956, avšak s výjimkou nemnoha titulů vydaných s vročením 1954 již Mír v činnosti nepokračoval. ČSVOM si nicméně ponechal oprávnění k vydávání tiskovin bezprostředně souvisejících s mírovým hnutím. Knižní produkci Svazu protifašistických bojovníků (SPB), který vznikl v roce 1951 jako následník SBS, převzalo nakladatelství Naše vojsko, kde poté působil i redaktor Jaromír Hořec.
Celková produkce nakladatelství Mír dosáhla po roce 1948 přibližně 200 titulů. Pod značkou DP vyšlo po sloučení s Mírem celkem přibližně 60 publikací. – Nakladatelství spolupracovalo s tiskárnami Grafické závody J. L. Bayer v Kolíně, Obchodní tiskárny (závod Kolín a Vimperk), Středočeské tiskárny, Mladá fronta, Svoboda (závody Praha a Brno), Orbis, Jihočeské tiskárny (závod Vimperk) a Rudé právo. – První pražskou adresou Míru byla Legerova č. 22, kde sídlil SBS, posléze se redakce přestěhovala do Italské č. 36, po sloučení s DP měl podnik hlavní sídlo na Národní třídě č. 36, současně však provozoval několik dalších odloučených pracovišť; na adresu jednoho z nich, do Kalininovy č. 5 (dnes Seifertova), se osamostatněné nakladatelství Mír přemístilo v závěrečném období své existence. Původní brněnské družstvo sídlilo na Václavské ul. č. 3, pozdější pobočka Míru i její knihkupectví na náměstí Svobody č. 18. Pražská prodejna byla zřízena v ulici Ve Smečkách č. 33.
V produkci brněnského Klubu Kounicových kolejí, resp. vydavatelského družstva Mír, převažovaly beletristické novinky. Básně Rajmunda Habřiny, Roberta Konečného, Hermy Svozilové-Johnové a dalších autorů přinesla edice Pečeť (1945–1948, 8 sv.), v knižnici pro mládež Sedmikrásky (1946–1948, 5 sv.) publikovali mj. Kamil Bednář a Vladimír Polák. Mimo edice vyšly povídky či romány Heleny a Vladimíra Bochořákových, Josefa Grni, Jaroslava Šusty, Karla Tauše a Jaromíra Tomečka. Románem Touha, chléb můj zde debutoval Zdeněk Pluhař a ojediněle se objevily knihy pro mládež (J. K. Čemus: Pancéřové pěsti). Dokumenty a vzpomínkové i publicistické texty zahrnovala řada Svědectví a dokumenty (1946–1948, 5 sv.), v níž vyšel mj. sborník Svědectví Kounicových kolejí.
Základní charakteristika produkce Míru vycházela z toho, že jako účelové zařízení SBS, resp. ČSVOM, sloužilo nakladatelství publikačním potřebám odbojového a mírového hnutí. V této intenci se zaměřovalo na svědeckou, krásnou i politickou literaturu s dosahem aktuálním i nadčasovým.
Spojené nakladatelství jako účelové zařízení SBS, resp. ČSVOM, sloužilo po roce 1948 publikačním potřebám mírového hnutí a zaměřovalo se na svědeckou, krásnou i politickou literaturu s dosahem aktuálním i nadčasovým. V oblasti krásné literatury převažovaly reedice nad vydáváním nových titulů. Překladová produkce se zaměřila na tvorbu autorů ze socialistických zemí a na díla tzv. pokrokových tvůrců ze západních zemí.
K vytvoření stálého okruhu čtenářů měla pomoci abonentní Členská edice Míru – ČEM (1949–1951, 13 sv.; plánováno 6 sv. ročně, v ročnících 1949–1950 přetržité číslování, některá čísla neobsazena, ročník 1951 nečíslován a nedokončen), soustředěná jak na tituly původní (Miloš Nový, Zdeněk Pluhař), tak na překlady (Věra Inberová, Konstantin Simonov, Zaharia Stancu, Simone Téry, Wanda Wasilewska, Franz Carl Weiskopf). S programem ČEM se svou náplní prostupovala edice Četba Míru (1949–1950, 13 sv., v číslování nepřesnosti), která zahájila povídkovým debutem Milana Jariše Oni přijdou (poprvé vyšel rovněž v Míru, ovšem mimoedičně); dále byli zastoupeni např. Robert Antelme, Helena Boguszewska, Eduard Claudius, František R. Kraus, Nico Rost a Arnold Zweig. Poezii byla vyhrazena knižnice Básně Míru (1949–1950, 3 sv.), kde vyšla mj. díla Ilji Barta a Jiřího Václava Svobody; pozdější ojedinělé básnické publikace vycházely mimo edice (výbor z tvorby Ivana Javora a veršovaná báseň Maxima Gorkého Dívka a Smrt). Mimo řady vyšlo též rozšířené vydání knihy Továrna na smrt Oty Krause a Ericha Schöna.
Uvedené beletristické edice byly záhy ukončeny a romány a reportáže našly napříště uplatnění v nově vytvořené knižnici Nový svět (1950–1952, 36 sv. č. 1–42, některá čísla neobsazena; příležitostně zařazovány i svazky ČEM). Česká literatura byla zastoupena publicistikou Ludvíka Aškenazyho či Julia Fučíka, romány Heleny Malířové nebo Gézy Včeličky a poezií E. F. Buriana; v překladu zde vyšly mj. knihy Henriho Barbusse, Pierra Gamarry, Ivana Jefremova, Nikolaje Ljaška, Jurije Tyňanova a Arnolda Zweiga. Po osamostatnění Míru byla pro beletrii (mj. povídky Anny Seghersové) a publicistiku (např. statě a projevy Ilji Erenburga) založena edice Stráž míru (1953, 9 sv., v číslování nepřesnosti).
Některé tituly edice Nový svět byly po sloučení s DP souběžně vydávány v tradiční prozaické edici DP Živé knihy (v Míru-DP 1951–1952, 37 sv. č. 269–307, některá čísla neobsazena), kde kromě toho vycházely reedice knih autorů českých (Jarmila Glazarová, Jaromír Hořejš, Karel Konrád, Marie Majerová, Václav Řezáč, Bohumil Říha ad.) i zahraničních (mj. Vasilij Ažajev, Howard Fast, Heinrich Mann).
I v tomto období zachovala DP knižnici klasické literatury Nesmrtelní (1951–1952, 9 sv., č. 35–43), do níž byly zařazeny mj. romány Aloise Jiráska, současně vycházející i pod hlavičkou Míru. Přetrvala také beletristická edice Slunovrat (1951–1952, 2 sv., č. 37–38), jež se však omezila na ojedinělé tituly poplatné dobové ideologicko-estetické normě. Nejúspěšnějším mimoedičními publikacemi DP tohoto období byly první vydání třídílného cestopisu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda
Afrika snů a skutečnosti a druhý svazek čtyřdílné antologie lidové slovesnosti Český rok v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách, uspořádané Karlem Plickou a Františkem Wolfem a ilustrované Karlem Svolinským.
Rovnocenný důraz kladl Mír na politickou, vesměs propagandisticky cílenou literaturu. Publikace zahrnuté do edice Dějiny zítřka (1950–1952, 16 sv., v číslování nepřesnosti) vycházely též pod hlavičkou DP v její knižnici Obzory (1951, 5 sv. s č. 17–21); podobně se DP podílela na edici Za mír (1950–1952, v roce 1950 pod názvem Za trvalý mír, 24 sv., v číslování nepřesnosti). V závěrečném období existence Míru byla jeho kmenovou knižnicí Edice Československého výboru obránců míru (1951–1954, pod hlavičkou Míru zjištěno 9 sv.), početnější však byla edice SPB Dokumenty (1953–1954, , red. Jiří Hlušička, graf. úprava Oldřich Hlavsa, pod hlavičkou Míru zjištěno 16 sv.), v níž publikoval i redaktor Míru Jaromír Hořec a kterou SPB posléze převedl do nakladatelství Naše vojsko.
Náklady beletrie i politické literatury se v Míru i DP obvykle pohybovaly v rozmezí 5000–15000 výtisků, v menším počtu vycházela poezie, výše naopak dosáhly svazky edice Dějiny zítřka. Ve výrazně vyšším nákladu vyšly Stalinovy mírové projevy (30 000) a romány Aloise Jiráska (v Míru 20 000, v DP 30 000), v nejvyšším pak Hanzelkova a Zikmundova Afrika snů a skutečnosti (50 000 výtisků).
Od roku 1949 nakladatelství vydávalo čtvrtletník, resp. roku 1950 měsíčník Mír, který řídila redakční rada (dlouhodobě v ní zasedali mj. Lumír Čivrný, Jiří Hronek nebo Jan Poničan a funkci odpovědného zástupce postupně vykonávali Pavel Kypr, Karel Marek a Josef Dumek). Po sloučení s DP do podniku přešel i tradiční nakladatelský časopis DP Panorama, řízený v tomto období Karlem Konrádem (formálním vydavatelem zůstalo nadále Vydavatelstvo DP). – Nakladatelská produkce Míru byla často prezentována v týdeníku SBS Hlas revoluce, který však ani v období, kdy byl SBS zřizovatelem Míru, nevycházel pod hlavičkou nakladatelství.
Ediční řady Klubu Kounicových kolejí, resp. brněnského družstva Mír: Pečeť (1945–1948); Sedmikrásky (1946–1948); Svědectví a dokumenty (1946–1948).
Ediční řady nakladatelství Mír po roce 1948: Dokumenty boje za mír (1949); Dokumenty Míru. Řada Československo-řecké společnosti (1949); Sbírka přednášek ideového školení SBS (1949); Básně Míru (1949–1950); Četba Míru (1949–1950); Národy bojují za svobodu (1949–1950); Členská Edice Míru = ČEM (1949–1951); Za trvalý mír (1950; dále viz Za mír); Dějiny zítřka (1950–1952); Nový svět (1950–1952); Projevy a dokumenty (1951); Edice Československého výboru obránců míru (1951–1954); Stráž míru (1953); Dokumenty, edice Svazu protifašistických bojovníků (1953–1954).
Pokračující ediční řady Družstevní práce: Obzory (1951); Nesmrtelní (1951–1952); Slunovrat (1951–1952); Živé knihy (1951–1952).
Nakladatelství Mír: Mír (1948–1952). – Mír-DP: Panorama (1951).
Ředitelé: Karel David (1948–1951); Josef Kalaš (1951–1952); Josef Balabán (1953–1954).
Šéfredaktoři: Josef Lenk (1949–1951); Jan Řezáč (1951–1952); Josef Dumek (1953–1954).
LITERATURA
Prameny: Národní archiv v Praze: fond Svaz protifašistických bojovníků – ústřední výbor, Praha (částečně zpracováno); fond Československý výbor obránců míru, Praha 1949–1969 (nezpracováno); fond Ministerstvo informací – Dodatky (zpracováno); fond KSČ – ústřední výbor, Ústřední kulturně-propagační komise a kulturně-ideologické oddělení ÚV (zpracováno).
Články: Další úspěch jednoty odboje – velké nakladatelství, Hlas revoluce 1948, č. 5–6; Knihy našeho Míru, Hlas revoluce 1948, č. 24; Staňte se odběrateli Členské Edice Míru, Hlas revoluce 1948, č. 24; Všem členům SBS, všem našim čtenářům, Hlas revoluce 1948, č. 24; M. V. (= M. Vacík): Mír – čtvrtletník pro obranu míru, Hlas revoluce 1949, č. 17; Časopis Mír, Hlas revoluce 1949, č. 49; Vánoce s knihou Míru, Hlas revoluce 1949, č. 49; M. Vacík: Nakladatelství SBS Mír na dobré cestě, Hlas revoluce 1950, č. 2; Naše kniha bojuje za mír, Hlas revoluce 1950, č. 32; J. Hořec: O nakladatelství Mír, Hlas revoluce 1950, č. 51/52; F. Franc: Nakladatelství Družstevní práce, Knižní kultura 1965; č. 8.
Související odkazy
Bibliografická databáze ÚČL AV ČRJ. Halada: Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006
Lexikon české literatury 1/A–G (heslo Družstevní práce), 3/ M–Ř, sv. II, P–Ř (heslo Pokrok)