NOVÁ OSVĚTA
Družstvo Nová osvěta se soustředilo na překladové tituly i původní texty, a to jak v beletrii, tak v oblasti odborné literatury; částečně též převzalo původní ediční koncepci vydavatelství Leopolda Mazáče (týkalo se především reedic). Zejména zpočátku se nakladatelství snažilo rozdělit svou produkci do několika edičních řad, které však byly většinou ukončeny hned po prvních svazcích – mj. Knihovna poesie Hlasy (1945–1946, 2 sv.); Dnes a zítra. Knihovna nové české prózy (1946, 2 sv.); knižní řada Odkaz (1946, 1 sv.), případně Knihovna Politika (1945–1946, 2 sv.). Původní tvorbu zastupovaly vedle systematicky vydávaného a komentovaného Díla Karoliny Světlé (ed. Josef Špičák, 1947–1949, 10 sv.) reportáže, popř. reportážní romány (hned prvním titulem bylo dílo Jaroslava R. Vávry Viděl jsem smrt), populárněvědné publikace (mj. knihy Bohodara Dosužkova, Ferdinanda Herčíka, Rudolfa Součka nebo Rudolfa Vápeníka) či historizující a národopisné publikace (Adolf Wenig). K beletristům, kteří v Nové osvětě publikovali, patřili mj. Jan Brabec, František Dvořák, Václav Kaplický, Alois Bohumil Kohout, Kuzma, Vladimír Müller, Božena Neumannová, Václav Tille, Jan Wenig, Jan Weiss či Jindřich Zpěvák. V poměrně široké škále, sahající od pohádek a pověstí až po romány s dobrodružnou tematikou (mj. knihy Věry Bürgrové, Jana Dušánka, Jaroslava Hlouška, Boženy Pátkové, Jaromíra Václava Šmejkala, Josefa Vodrážky) se nakladatelství věnovalo i literatuře pro děti a mládež.
Překladová literatura byla sice od počátku součástí nakladatelského plánu, ovšem nejvýrazněji se začala prosazovat v letech 1948–1950, kdy převážila původní tvorbu. K výrazným odborným publikacím patří zejména kniha György Lukácse Existencialismus či marxismus? (1949), v beletrii je kladen důraz zejména na překlady severských literatur (např. knihy dánských spisovatelů Bernharda Severina Ingemanna a Karen Enevoldové, švédské prozaičky Edity Morrisové či sociálně laděné romány dánského spisovatele Martina Andersena Nexö). Pokus o edici Slovanská knihovna (1946–1947) skončil po dvou svazcích (překlady z polštiny), pro odborné překlady se družstvo pokusilo vytvořit edici Umění a svět (1948, 1 sv.). Nakladatelství publikovalo též překlady oddechové a populární literatury (Richard Halliburton, Agatha Christie). S Novou osvětou spolupracovali překladatelé Petr Bláha, Olga Fischerová, Ma-Fa (=Marie Fantová), Jiří Havelka, Libuše Jacobsenová-Houbová, Olga Kořánová, Vilém Opatrný, Marie Polívková-Rádlová, Jan Rak, Milada Šimsová, Helena Teigeová, Miloslava Vieweghová-Opluštilová, Jaroslav Vičar aj.
V nakladatelství měla vyjít také velkoformátová publikace zhudebněné básně M. J. Nováka Stalingrad, doplněná kresbami Josefa Brože a notací hudby Václava Dobiáše. – Pod názvem Družstvo Národní osvěta vyšly v letech 1945 a 1946 v koedici s Družstvem Dílo přátel umění a knihy též dva katalogy (Evžen Nevan a František Hudeček).
Knihovna poesie Hlasy (1945–1946, 2 sv.); Politika (1945–1946, 2 sv.); Dnes a zítra. Knihovna nové české prózy (1946, 2 sv.); Knihy živé vědy (1946, 2 sv.); Knižní řada Odkaz (1946, 1 sv.); Slovanská knihovna, Polská řada (1946–1947, 2 sv.); Dílo Karoliny Světlé (1947–1949, 10 sv.); Umění a svět (1948, 1 sv.).
Ke stálým výtvarným spolupracovníkům patřil zejména Jaroslav Šváb, vedle něj obálky nebo ilustrace knih vytvořili mj. V. Boukal, Jiří Brdečka, Josef Brož, Oldřich Cihelka, Jiří Červ, František Čihák, Jan Goth, František Hudeček, Vojtěch Kubašta, Josef Liesler, Milada Marešová, Evžen Nevan, Věra Nevanová-Kotyzová, Václav Plátek, Zdeněk Rossman, Dagmar Rychlá, Karel Skála, Zdeněk Sklenář, Ludvika Smrčková, Karel Štrébl, Jindřich Tockstein, František Tručka, Jaroslav Vodrážka,Viktor Vorlíček. O typografickou podobu knih se starali např. Alois Bohumil Kohout, Karel Kratochvíl, František J. Müller nebo Ladislav Starosta.
Vyšlo cca 80 titulů. – Nová osvěta využívala zpočátku tiskárny v pohraničí, které byly v národní správě (například ašské tiskárny Albert Gugath či Karel Ihl, varnsdorfská Státní tiskárna), později tiskla v pobočkách koncernu Svoboda (mj. v Havlíčkově Brodě, Českém Těšíně nebo Liberci) či v tiskárnách podniku Práce. Pro jednotlivé svazky družstvo využívalo také menší provozovny – např. J. L. Bayer (Kolín), Fr. Riedl (Havlíčkův Brod), Společenské podniky (Přerov), ale i pražskou tiskárnu České grafické Unie nebo Československého kompasu.
LITERATURA
Studie a články: Protokolace, Knihkupec a nakladatel 1946, č. 41; A. Zach: Případ nakladatele Mazáče, in Rok 1947 (1998).