Herma SVOZILOVÁ-JOHNOVÁ

 Už v básnické sbírce z let okupace (Kavalkáda) a v poezii věnované autorkou „nové kráse“ socialistického budování je přítomna milostná tematika, která později, v 70. letech, nabyla nejkultivovanějšího výrazu ve sbírce Náčrtník. – Svozilová je však především prozaičkou, přičemž osou jejích novel a románů bývá zpravidla vztah mezi ženou a mužem. Za války Svozilová–Johnová vytvářela paralelní obrazy ze světa chudých a bohatých (Šička Božena, Prostřený stůl, Muž a žena). V druhé polovině 40. let začíná románem Vysoké napětí (dějově ohraničeném nocí po atentátu na Reinharda Heydricha) série jejích próz s autobiografickým, více či méně zašifrovaným základem (novely Bláznivé počasí a Z neznámých důvodů). Svozilová–Johnová se v nich pokouší o psychologizující portréty několika postav a zároveň usiluje o dějovou poutavost či přímo dramatický efekt; její vyprávění se často rozbíhá do detailních odboček a reminiscencí. Dějištěm bývá menší průmyslové město, jehož obraz je inspirován autorčiným rodištěm. V navzájem protilehlých společenských vrstvách postihuje život tohoto města její nejrozsáhlejší román Odskok z Oxfordu, zachycující rok před německou okupací, který – napsaný v 70. letech – přejímá některé motivy i postavy z autorčiných dřívějších próz. V několika románech se vrací postava spisovatelky či spisovatele, pronásledovaného údajným spiknutím nakladatelů a literárních kritiků, nejvýrazněji v románu Mořské dno, dějově situovaném na sklonek 80. let, v němž se autorka pokusila o kritický pohled na předlistopadovou společnost. – O dějové napětí usilují také autorčiny prózy pro mládež ze současnosti s chlapeckými hrdiny. Vzpomínky na prostějovské dětství a první léta manželství se svým politicky a společensky angažovaným mužem spojila s úryvky ze svých deníků a rodinné korespondence ve svazku Hanácká sága.