SEVEROČESKÉ NAKLADATELSTVÍ 

Na počátku šedesátých let Severočeské nakladatelství (SN) většinou vydávalo publikace vlastivědné (František Pinc: Výlety Severočeským krajem; Josef Suchomel: Kde se Země zapomněla), přírodovědné či uměnovědné (monografie Karla Fialy Václav Jindřich Veit, monografie věnované Františku Kavánovi nebo Jaroslavu Brychtovi ad.), popř. metodické příručky. Vedle toho plnilo funkci zaštiťujícího vydavatele nejrůznějších oborových či zájmových tisků (mj. Sborníky Severočeského muzea v Liberci, publikace pro severočeské okresní archivy, vlastivědná muzea, osvětové domy nebo krajské národní výbory). Z této spolupráce vycházela i řada sborníků věnovaných historické knižní vazbě, která byla zahrnuta pod volnou ediční řadu Odborné a metodické příručky Severočeského musea v Liberci (původně v KNL, zde 1963–1970, sv. č. 2–9) a zároveň spadala pod sérii sborníků Severočeského muzea. Edice Vývoj 1965 (1965, 3 sv.), vydávaná ve spolupráci s Krajským osvětovým střediskem v Ústí nad Labem, přinášela příručky věnované vzdělávání a sociologii.
Do roku 1966 nicméně většina titulů vycházela mimo ediční řady – patřily k nim mj. čtenářsky žádané národopisné publikace či soubory místních pověstí (krkonošské povídky Jaromíra Horáčka, pověsti z Rumburska, hornický humor). Tento typ produkce doplňovaly nejrůznější vlastivědné průvodce (např. Průvodce po hradech a zámcích na Ústecku). K regionálním historickým tématům se vracela jak beletrie (Adam Jist), tak práce populárněvědné (publikace Jaromíra Plcha Souhvězdí domova věnovaná literátům Českého ráje) i některé literárněvědné sborníky (Jakub Arbes a Česká Lípa) a monografie (kniha Joži Mikuly Kdybych se nevrátil o životě básníka Ivana Javora). Se severočeským prostředím tematicky souvisely též publikace historika Jiřího Kořalky.
Velmi zvolna začínaly do edičních plánů pronikat původní beletristické tituly. Ke kmenovým autorům první poloviny šedesátých let patřili mj. Ladislav Dvorský, Ladislav Muška, Ludvík Středa a zejména Jan Suchl, prostor dostávaly i překlady, nejčastěji děl německy píšících autorů (lužickosrbský básník Helmut Preissler, překladatel české poezie do němčiny Reiner Kunze). Vedle knih spisovatelů spjatých s regionem (J. M. Palát, Bohumír Žitek) vyšly také prózy Oty Duba, Eduarda Hončíka či debut Markéty Zinnerové. Zájem SN o nové regionální autory dokládá i sborník Ústí nad Labem mladýma očima, který vyšel ve dvou vydáních.
Významnou změnu v ediční koncepci předznamenalo v roce 1965 vydání výboru veršů Vladimíra Holana Smrt a sen a slovo, jež se vymykalo dosavadnímu regionálnímu omezení nakladatelské produkce. Po příchodu Ladislava Dvorského do funkce ředitele začaly vznikat první ediční řady. Nebeletristické tituly byly soustředěny do edice Lupa, v jejíž malé řadě (1966–1969, 8 sv., v redakci označovaná jako "Malá Lupa") vyšly mj. reportáže Josefa Krále o nekomunistickém odboji za druhé světové války či vzpomínky poslance Karla Kreibicha Těsný domov – širý svět, zatímco velká řada (1967–1969, 4 sv., označovaná též jako Výběrová řada nebo "Velká Lupa") přinášela studie o výtvarnících z regionu s reprodukcemi jejich děl (Vladimír Komárek, Bohdan Kopecký ad.). Regionální vymezení SN významně přesahovala nepojmenovaná, avšak typograficky jednotná řada brožovaných svazků esejů a studií (1969, 6 sv.), v níž vedle překladu stati Siegfrieda Johanna Schmidta vyšel též sborník Čtení o kompozici, stať Zdeňka Kalisty či přednáška Josefa Šafaříka Člověk ve věku stroje.
Na beletrii byla v libereckém období soustředěna koncepčně nevyhraněná edice Sever (1966–1969, 7 sv.): vedle poezie (Emil Juliš, Ludvík Středa) zde vyšlo několik původních detektivek (Anna Sedlmayerová), vědecko-fantastické povídky (Aleš Kleprlík) či humoristické prózy (Pavel Fiala). Ucelenější program měla knižnice Kaňka (1967–1970, 11 sv., red. Hermína Franková, Zdeněk K. Slabý a Ota Šafránek), v níž vycházely původní humoristické knihy určené dětem mladšího školního věku. Vedle zavedených autorů literatury pro děti a mládež (Zdeněk Adla, Václav Čtvrtek) zde publikovali např. Pavel Bošek, Ladislav Dvorský, Josef Hanzlík, Z. K. Slabý nebo Pavel Šrut. Svébytnou řadu vytvořily třídílné Prózy Jiřího Ortena (1966–1968, ed. Marie Rút Křížková), poprvé souhrnně představující Ortenovo prozaické dílo.
Mimo edice vyšla např. sbírka experimentálních veršů Emila Juliše Pohledná poezie, bibliofilsky vydaná sbírka Miloše Vodičky Čarodějnice z Blois, reedice Durychova Masopustu či soubor dopisů F. X. Šaldy Simonettě Buonaccini. Populární literaturu zastupovaly detektivky Pavla Krause či Anny Sedlmayerové, vědecko-fantastická próza či publikace rekapitulující dosavadní poznatky o UFO (Josef Fleissig). Zásluhou technické redaktorky SN Julie Glancové, která udržovala přátelské vazby s okruhem literátů blízkých Kamilu Bednářovi, i vzhledem k napojení SN na okruh experimentujících literátů sdružených kolem časopisu Dialog (1966–1969) byly do edičního programu zejména v letech 1968–1970 stále početněji zařazovány knihy autorů žijících mimo severočeský region, což posléze poskytlo záminku k politicky motivované likvidaci nakladatelství. Na rozdíl od novely Vladimíra Škutiny Presidentův vězeň, jednoho z emblematických textů osmašedesátého roku, který SN stihlo vydat i distribuovat, byl celý náklad deníku Jiřího Koláře z roku 1949 Očitý svědek v roce 1969 vytištěn, ale před distribucí zničen.

Ústecké SN převzalo některé rozpracované svazky jednak od svého libereckého předchůdce, jednak z nakladatelství Dialog. Z mosteckého nakladatelství přešla do nového SN celá ediční řada detektivní prózy Labyrint (1971–1980, 9 sv. č. 6–15, sv. 9 nevyšel), v níž nyní vedle původních děl českých autorů (Lubomír Černík, Vladimír Klevis, Zdeněk Vopat) vycházely i detektivní příběhy irského prozaika Josepha Sheridana Le Fanu (v adaptacích Josefa Voláka) a překlady. Dlouhodobě nakladatelství řešilo distribuci knihy Jaroslava Velinského Hra na smrt, která byla roku 1972 vytištěna pod autorovým pseudonymem Václav Rabský, ovšem distribuována byla až v roce 1978.
Především však bylo SN v sedmdesátých a osmdesátých letech zejména díky přítomnosti Vladimíra Párala vnímáno jako centrum čtenářsky přitažlivé tzv. severočeské literární školy. Ačkoliv se původní páralovské poetice mnohé prózy této volné skupiny autorů vzdalovaly, obvykle se nevyhýbaly prvkům společenské kritiky (zejména konzumního způsobu života či kariérismu) ani postupům populární literatury. Těmto románům byla vyhrazena edice Nová próza (1972–1990, 25 sv.), v níž publikovali Ota Dub, Václav Dušek, Arnošt Herman, Jan Knob, Vladimír Páral, Jan Suchl, Jiří Švejda či Josef Volák, později též debutanti Otto Hejnic, Petr Novotný, Pavel Růžek nebo Vlastimil Vohnický. Protiváhou prozaické edice měla být knižnice debutů severočeských básníků První verše (1973–1990, 20 sv.), v níž vedle autorů vycházejících z regionální literární soutěže Cena Konstantina Biebla (Jitka Badoučková, Marcela Chmarová) publikovali i pozdější spolupracovník undergroundového časopisu Vokno Jiří Kostúr či překladatel z lužické srbštiny Milan Hrabal; na přelomu devadesátých let zde debutovali autoři pocházející původně z ineditních okruhů (Květa Jankovičová a Roman Szpuk ze Skupiny XXVIII).
Vedle těchto dvou edic vycházela původní beletrie i v dalších graficky sjednocených, avšak nepojmenovaných knižnicích. Zde se objevovaly především práce zavedených autorů: z prozaiků to byli opětovně Ota Dub, Václav Dušek, Vladimír Páral, Jan Suchl, Jiří Švejda, dále Milan Exner, Pavel Frýbort, Otakar Chaloupka, Jana Máchalová, Jana Moravcová, Pavel Růžek, z básníků Ilja Bart, Vladimír Farský, Marta Gärtnerová, Jan Houška, Milan Hrabal, Marcela Chmarová, Ludvík Středa či Václav Šťovíček. Jistá výlučnost SN, jež byla důsledkem propojení úspěšné, čtenáři i podstatnou částí oficiální kritiky respektované skupiny tvůrců s provozem nakladatelství, podniku do určité míry umožňovala vymezit se vůči soudobým vydavatelským podmínkám a určovat si progresivnější nakladatelský program. Na konci osmdesátých let zde po autorově dlouhodobém nuceném odmlčení vyšla sbírka básní Emila Juliše a objevily se i detektivní romány Anny Sedlmayerové a Jaroslava Velinského.
Dětem byly určeny původní beletristické práce (často již dříve navržené do edice Kaňka libereckého SN), ale také převyprávěné místní pověsti a pohádky (Vladimír Hulpach, Jan Ryska, Ludvík Středa, Jan Suchl). Autorský okruh publikací pro mladší čtenáře postupně rozšířili Jiří Řípa, Josef Volák, Miloš Zapletal aj.
Knižnice Sever (1973–1989, 10 sv.) se soustředila především na starší i novější dějiny dělnického hnutí v severních Čechách (Roman Cílek, Jan Měchýř, Jiří Tůma) a přinášela vzpomínky dělníků či horníků ze Severočeského hnědouhelného revíru (i přes zřetelné dobové limity některé svazky usilovaly o nezjednodušující pohled a snažily se představit spíše méně známé postavy tamního dělnického hnutí). V podobném duchu byla zpočátku koncipována knižnice Postavy a události (1975–1990, 24 sv.), v níž vycházely jak připomínky dějinných událostí, odpovídající dobové interpretaci novější historie severních Čech (duchcovský viadukt, rumburská vzpoura, svárovská stávka), tak profily historických osobností. Vedle postav dějin dělnického hnutí a osobností protifašistického odboje se do edice vešly i svazky věnované literátům (Pavlu Stránskému ze Zap, Bertě Mühlsteinové, Karolině Světlé), výtvarníkům (Karlu Vikovi), hudebníkům, lékařům apod. K významnějším svazkům edice patří monografie Pavla Koukala Trubači revolt, věnovaná anarchistickému hnutí přelomu 19. a 20. století. Z řady místopisných nebo s regionem spjatých publikací (mnohdy i fotografických) patřila k nejúspěšnějším titulům opakovaně reeditovaná Kniha o Jizerských horách Miloše Nevrlého.
Po roce 1989 SN zařazovalo též komerčněji zaměřené tituly (knihy léčitele Josefa Jonáše, připravené v koedici s obnoveným nakladatelstvím Dialog, humoristická próza Františka Ringo Čecha Dívčí válka), vyšly ovšem i dříve připravené knihy veršů Ilji Barta, Emila Juliše a Ludvíka Středy. Ambiciózní, ale již nerozvinutá edice Jádra (1990–1991, 5 sv., red. Vilém Vránek) se věnovala jednak výtvarnému umění (Emil Filla, Josef Hlaváček), jednak beletristické tvorbě za normalizace nepublikujících autorů (Daniela Hodrová, Vladimír Vokolek). Jako prozaik zde v této době debutoval právník Milan Kindl. Na rok 1992 nakladatelství chystalo mj. publikaci Milana Nakonečného Hermetismus, sbírku básní Karla Jana Čapka Za zrcadlem nebo sci-fi povídky Josefa Pecinovského Planeta, která dává hádanky.
Po celou dobu své existence vydávalo SN publikace pro řadu krajských a okresních institucí a podniků (Sdružení severočeských hnědouhelných dolů v Mostě, Osvětový dům v Liberci a v České Lípě, Krajský pedagogický ústav v Teplicích a v Ústí nad Labem, Severočeský KNV v Ústí nad Labem, Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, Okresní muzea v Lounech a v Ústí nad Labem, Dům kultury a vzdělání Liberec, Okresní archiv v Mostě a v Ústí nad Labem, Krajské osvětové středisko v Ústí nad Labem, Oblastní galerii v Liberci, Státní zámek a galerii v Duchcově, Památník Terezín, Podještědské muzeum Karoliny Světlé v Českém Dubě a pro různé stupně národních a stranických výborů.)

Náklady v libereckém období se u odborných nebo populárně-naučných publikací pohybovaly v rozmezí 1000–4000 výtisků. Próza vycházela zejména v pozdějším období v nákladech od 5000 do 30 000 výtisků, úspěšnější tituly dosáhly až 60 000 výtisků. Básnické sbírky dosahovaly nákladu kolem 500 výtisků. Po roce 1970 se náklady prozaických knih se pohybovaly od 2000 do 7000, v případě populární literatury až 60 000 výtisků. Poezie vycházela v nákladu od 700 do 3000 výtisků. Knihy pro děti a mládež měly obvykle náklad mezi 5000 a 30 000 výtisky. Odborné a populárně-naučné publikace se pohybovaly v rozmezí 800–5000 výtisků, regionální průvodce dosahovaly nákladu až 40 000 výtisků.