Ota ŠAFRÁNEK

 Šafránek debutoval na počátku 40. let dvojicí próz, v nichž propojil psychologickou charakteristiku s osobitým smyslem pro ironii a tragikomiku situací. Novela Svatební dar vypráví o synovi hledajícím po letech svého otce, román Pohodlný Klaudián prostřednictvím dvojice přátel konfrontuje zahálčivý talent s houževnatostí a chutí zaujmout odpovědné místo v životě. Po válce se Šafránek začal věnovat literatuře pro děti a mládež, kterou pak průběžně psal po celý život a která také v jeho díle představuje nejpočetnější, žánrově velmi širokou skupinu. S porozuměním pro jejich věk a zájmy adresoval dětským a dospívajícím čtenářům nejprve naučnou knihu (Než vypluje loď) a poté nejen řadu pohádek moderních i tradičnějších (Jak trpaslík rostl, Pohádky osmi večerů, Firma Hrášek a Bernardýn), později se přibližujících i poetice nonsensu (Tmo, kdo tam v tobě je?), ale rovněž dobrodružný příběh s detektivní zápletkou (Bosí rytíři) a sci-fi (Jsem Ge, muž z Mooha); dětem se věnoval také jako dramatik (Krejčovská pohádka). V rámci tvorby pro divadlo ovšem časově předcházelo Šafránek zapojení do úsilí o vytvoření nového dramatu, které by politicky podporovalo budování komunistické společnosti. V dramatech s historickými látkami se pokusil aktualizovat obraz Jana Husa (Červencová noc, hráno rovněž jako Ohnivý dělník) a J. K. Tyla (Vlastenec); na scénu uvedl hry „nastavující zrcadlo americkému imperialismu“ (Čest poručíka Bakera) a bojující za rovnoprávnost žen i jejich začlenění do výroby (Kudy kam...?). Posunem v Šafránkově dramatice byl příběh milenecké dvojice Pohádka z Kampy; v 70. letech pak napsal konverzační veselohru na motivy V. K. Klicpery Pražské tetinky a jejich zpustlé mravy a hru Střelba na reklamního hráče. – Osloven programem „života kolem nás“ vrátil se Šafránek na počátku 60. let k próze a poetice svých počátků. Se záměrem zobrazit „psychiku dnešního člověka a jeho křehkost, zranitelnost a traumatické otřesy z války“ vykreslil v ich-formě, balancující mezi ironií a sentimentalitou, zpovědi starých, opuštěných a minulostí zatížených lidí, kteří své problémy se začleněním do společnosti řeší únikem do světa sebeklamů a iluzí (bývalý živnostník v titulní povídce sbírky Dcera v Londýně, bývalá prostitutka v novele Větší počet tanečnic). Téma pobloudilé existence a života v sebeklamu určuje také kriminální román Evergreen aneb Jedinečné třeštění; motiv duševního úrazu je osou novely Silvestr v šesti, která v krátkém časovém úseku konfrontuje tři generace: minulou slávu prarodičů, střední generaci poznamenanou válkou a zidealizovaně pojatý svět odvážného a nezatíženého mládí.