Hermína FRANKOVÁ

 Tvorbě Hermíny Frankové je vlastní smysl pro humor, který postupně nabývá různých poloh. Většinu autočiných próz charakterizuje schopnost vyhraněného profilování postav, jemuž napomáhá mj. i cit pro mluvený jazyk. Její první povídky vystavují zbabělost, vypočítavost a lhostejnost dospělých kritickému pohledu dětských postav. Střetávání těchto dvou světů se stává základem komických situací, zabíhajících až do parodie a grotesky (Ženy pod helmou, Děti platí polovic?), která se podílí na výrazné desentimentalizaci dětského světa.
Obdobný charakter mají i následující prózy pro mládež, komponované opět ve výrazných konfrontacích protichůdných životních postojů. V odporu proti konvencím v nich Franková vystupňovala své pojetí života jako „krásného bláznění“. Ztřeštění studentští hrdinové nesentimentálního dívčího románu Blázni a Pythagoras však svou kritiku pokrytectví obracejí také vůči sobě samým. K střízlivějšímu tónu se přiklání v próze Vendula, jejíž nenásilný humor vyrůstá z hrdinčina pubertálního vidění světa ve vypjaté atmosféře okupace. Dívčí hrdinky Frankové jsou výrazné osobnosti, které autorka vybavuje schopností ironické sebereflexe (Lékárníkových holka).
Autorčina pohádková tvorba se tematicky inspiruje dětskou hrou a rozvíjí dětské nápady a podněty v poetické mikropříběhy s filozofickým poselstvím (Plavčík a sardinky). Druhou odnož pohádkových textů Frankové představují prózy založené na mísení realistických a fantastických prvků (Dívka na koštěti), mnohdy až s vyústěním do crazy komedie (Čarodějnice bez koštěte).
V komorním příběhu s autobiografickými prvky o věkově nerovném manželství Ubohý Džony nabývá parodický portrét mužského partnera satirické ostrosti, zatímco hrdinka je sledována s pobavenou ironií. Román Hlavně dýchat zastihuje stárnoucí překladatelku a její bývalé spolužáky z maloměstského gymnázia v okamžiku bilancování vlastních životů. I zde osvědčuje Franková schopnost humorné reflexe citlivých témat. Její hrdinové se ve sledu tragikomických situací vyrovnávají s příznaky stáří, se zátěží minulosti a znovuobjevují v sobě schopnost tolerance a lásky.
Nejnovější prózy, které líčí příběhy ze života současných dětí, se nevyhýbají problematickým stránkám mezilidských vztahů, hrdinové je však úspěšně překonávají s pomocí přátel a za přispění kouzel nebo zvláštních náhod (Padavka a bezva pes, Slečna Florence a pátrací četa). Pohádkový cestopis Jupí, jdeme do světa! oživuje bytosti z domovních znamení a s humorem i jemnou didaxí sleduje jejich toulky po jižních Čechách.