Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Emil HAKL

* 25. 3. 1958, Praha 
 
 
Básník, prozaik, publicista a scénárista
 Vlastním jménem Jan Beneš. V letech 1974–1978 vystudoval gymnázium Na Pražačce a poté konzervatoř Jaroslava Ježka, obor Tvorba textu (prof. Marek Stašek a Josef Brukner), později ještě dva ročníky dramatického oboru (prof. Otakar Roubínek a Ivan Vyskočil). Od roku 1981 pracoval jako skladník, strojník čerpací stanice, zvukař na Barrandově a knihovník v Klementinu. V období 1995–2000 pracoval jako textař a grafik v řadě reklamních agentur. V roce 2001 působil jako redaktor literárního obtýdeníku Tvar, poté v časopisu Instinkt (2003–2004), Glamour (2004), Joy (2005) a od roku 2007 jako editor v měsíčníku Time in. Žije v Praze.
 

Publikoval v časopisech Iniciály, Tvar, Literární noviny, Aluze, Salon Práva, Hospodářské noviny, Týden, Reflex, Lidové noviny, Čilichili, v internetovém časopise Dobrá adresa a v revui Moderní analfabet. V osmdesátých letech se věnoval psaní veršů a dramatizaci literárních předloh (Chlebnikov, Vian, Gogol), ale od roku 1998 píše výhradně prózu. Je jedním ze zakládajících členů volného literárního sdružení Moderní analfabet, založeného v druhé polovině osmdesátých let (spolu s Jaroslavem Jablonským, Markétou Hrbkovou a Václavem Bidlem), se kterým později spolupracovala řada autorů (Oscar Ryba, Václav Kahuda, Vladimír Pavlovič, Jan Majcher, Albert Kaufmann, Petr Motýl aj.). Těžištěm aktivity sdružení byla pravidelná autorská čtení, na která později navázala čtení v Literárním a kulturním Klubu 8. Moderní analfabet zanikl v polovině devadesátých let a Hakl se po jeho rozpuštění načas připojil k Pant klubu. – V roce 2008 byl podle novely O rodičích a dětech natočen stejnojmenný film (sc. Emil Hakl, Jiří Křižan, Vladimír Michálek, r. Vladimír Michálek); týž text byl v roce 2003 zpracován také rozhlasově (r. Michal Bureš). Podle povídky „Návštěva“ z knihy Hovězí kostky byla roku 2018 v Národním divadle inscenována hra Návštěva (sc. Ilona Smejkalová a r. Jan Frič). – Hakl je držitelem dvou cen Magnesia Litera za prózu (O rodičích a dětech /2003/ a Skutečná událost /2014); za knihu Pravidla směšného chování získal roku 2010 Cenu Josefa Škvoreckého.

 

Emil Hakl vstoupil do literatury dvěma sbírkami poezie (Rozpojená slova, Zkušební trylkyz Marsu), které pro svou jazykovou komiku a přímé nemetaforické pojmenování každodennosti tvoří jakési předobrazy autorových pozdějších ryze prozaických pokusů. – Pro Haklovy novely a romány je signifikantní velmi tenká hranice mezi fikčním a skutečným světem s nezakrývající autobiografickou inspirací, situování vyprávěných příběhů do periferií či hospod, fragmentárně popsané, sociálně vykořeněné postavy a jejich většinou beznadějné vztahy, vnímané jako depresivní a vtipné zároveň, ironie a sebeironie; z formální stránky vystupují zejména výrazné dialogy. – Plasticky ztvárněné autentické historky z hospod s viditelnými reminiscencemi na Hrabalův styl tvoří základní stavební kostru Haklových povídkových knih (Konec světa, O létajících objektech, Hovězí kostky). Protipólem hospodské dovádivosti jsou v naprosté většině autorových próz trvale přítomné pocity osamocenosti hlavních hrdinů, kteří se sice oprostili od komerce či banality skutečného světa, ale čelí naprosté existenční vyprázdněnosti. Hlavním hrdinou Haklových textů bývá velmi často autorský vypravěč (Intimní schránka Sabriny Black, ve zkrácené podobě pod názvem Intimní schránka Sabriny B. Final cut), mapující různorodé prostředí lidské společnosti (zde reklamního byznysu devadesátých let). Negativním vymezováním vůči konzumnosti světa se vzpírá podřízení průměrnosti a svou revoltu doprovází orientací na postavy ze společenské periferie. Autorovy texty se tak proměňují v jakési generační dokumenty doby; pocitů, tužeb a možností. V tematicky ucelenějším textu O rodičích a dětech se prostřednictvím celovečerního dialogu otce a syna projevuje nejenom generační bariéra, ale napětí v rozhovorech odhaluje totožnou plachost obou hrdinů, jejich neochotu otevřít se jakémukoliv citu, z jehož absence se autorský vypravěč ve vnitřních monolozích soustavně obviňuje. V románu Let čarodějnice Hakl zpracovává životní příběh člověka bez budoucnosti, jehož z letargie nevytrhne ani domnělá vražda. Prostřednictvím viditelně dominujícího fenoménu svých textů – od společnosti izolovaný hrdina, který nedokáže být součástí světa – se zde autor tematicky vrací ke svým prozaickým začátkům. – V následujících knihách Hakl společenskou izolovanost svých postav překonává. Kniha Pravidla směšného chování rozvíjí téma vztahu otce a syna, zachycuje otcovo umírání a smrt a synovu reakci na ni, pozdní pokus narušený vztah napravit splněním otcova posledního přání. Román Skutečná událost popisuje pokus hlavního hrdiny aktivně zasáhnout do světa. Kompozičně záměrně roztříštěný text, simultánně rozvíjející děj a oživující vzpomínky na německou extremistickou RAF (Roten Armee Fraktion), vypráví příběh člověka soustavně zraňovaného společenskými mechanismy, jenž se nakonec v zoufalství cítí být nucen se mstít. Návratem k pokusu překonat sociální izolaci citem je román Umina verze, křížící román milostný a sci-fi: titulní Unima je umělá bytost, již hlavní hrdina-vypravěč dostává k dispozici, do níž se zamiluje a již nakonec ztrácí. – Výběr z Haklových fejetonů psaných pro časopis Čilichili v letech 2005–2016 shromažďuje kniha Výsek.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Rozpojená slova (BB 1991); Zkušební trylky z Marsu (BB 2000); Konec světa (PP 2001); Intimní schránka Sabriny Black (P 2002); O rodičích a dětech (P 2002); O létajících objektech (PP 2004); Let čarodějnice aneb Civilní dobrodružství (P 2008); Pravidla směšného chování (P 2010); Intimní schránka Sabriny B. (final cut) (P 2010); Skutečná událost (p 2013); Hovězí kostky. Jedenáct povídek (PP 2014); Umina verze (P 2016); Výsek. Výběr fejetonů (2018).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Anthologie de la poésie tchèque contemporaine 1945-2000 (2002); Tschechien (2003); Neue tschechische Literatur an der Jahrtausendwende (2002); Jezdec na delfíně. Antologie české erotické literatury 1990–2005 (2005); Baršunaste priče: Antologie Češke kratke priče (2005); 7edm (2007); Antologie české poezie: II. díl (2007, ed. Simona Martínková-Racková, Jitka Srbová, Michaela Šmejkalová a Jan Šulc); Někdy jindy, někde jinde (2009); Nové povídky o mužích (2016); Žít jako single (2019); Povídky (2019); Střepy. Ruská invaze na Ukrajinu očima českých spisovatelů (2022); Každý ji zná, tak bude maskovaná. 66 současných básní o Praze od 56 českých básníků a básnířek (2022).
Překlad: M. Ábelová: Pes Moko a jeho oko (2021).
Uspořádal a vydal: Dobře zašitej frajer. To nejlepší z Petra Šabacha (2019, s. V. Kahudou).

LITERATURA

Studie: M. Ljubková: Několik tendencí současné české prózy. Poznámky z četby, Weles 2006, č. 27/28; J. Kędzierski: Psát vo knížkách mi příde ňák vošidný..., Weles 2006, č. 27/28; J. Čulík: Hakl a Viewegh. Jak se vyrovnat s banalitou života, ČL 2007, č. 5; A. Přibáňová: Bolest, před níž neunikneš do hloubky ani do dálky. O smrti otce a synovském vztahu v nové české próze; Host 2011, č. 5; M. Vajchr: Vymahači metafyzického dluhu, RR 2011, č. 82; Z. Malá: O rodičích a dětech, in V souřadnicích mnohosti (2014); P. Hrtánek: „Chtělo by to změnu“. K výrazovým možnostem angažovanosti v současné próze, Bohemica Olomucensia, 2015, č. 1; R. Kanda: Subjekty a fragmenty. K teoretizaci a interpretaci literárního postmodernismu, ČL 2017, č. 6; M. Lollok: Podoby a funkce hédonismu, obžerství a opilství v nejnovější české literatuře, Studia et Documenta Slavica 2019, č. 4; E. Klíčová: Moderní dějiny rodiny v několika literárních příkladech, Prostor 2021, č. 115.
Recenze: Rozpojená slova: P. A. Bílek, NK 1992, č. 18/19 * Zkušební trylky z Marsu: R. Kopáč, MFD 2001, č. 28 * Konec světa: V. Novotný, O. Horák, Tvar 2001, č. 19; O. Cakl, Aluze 2002, č. 1 * Intimní schránka Sabriny Black: M. Ljubková, LitN 2002, č. 33, B. Gregorová, Host 2002, č. 9 * O rodičích a dětech: J. Trávníček, Host 2003, č. 6 * O létajících objektech: B. Gregorová, Host 2004, č. 7 * Let čarodějnice: A. Haman, P. Janoušek, Tvar 2008, č. 11 * Pravidla směšného chování: P. Vaněk, iLiteratura 23. 4. 2010 (zde); V. Suchý, Romboid 2010, č. 7; J. Peňás, LidN 28. 4. 2010; J. Obruč, A2 2010, č. 17; V. Novotný, Weles 2010, č. 42/43; P. Mandys, Aktuálně.cz 6. 5. 2010 (zde) * Intimní schránka Sabriny B. (final cut): O. Horák, Hospodářské noviny 6. 12. 2010; A. Vondřichová, A2 2011, č. 4; P. Kroulík, Akutálně.cz 12. 5. 2011 (zde); H. Lundiaková, Tvar 2010, č. 10 * Skutečná událost: L. Šerý, A2 2013, č. 20; Š. Nováková, Kulturissimo.cz 18. 2. 2013 (zde); I. Mindeková, Tvar 2013, č. 5; D. Melichar, Souvislosti 2013, č. 1; P. Mandys, HN 8. 2. 2013; M. Lollok, iLiteratura.cz 15. 2. 2013 (zde); E. Klíčová, Host 2013, č. 4 * Hovězí kostky: L. Prchal, Literární bašta 17. 11. 2014 (zde); O. Nezbeda, Respekt 2014, č. 22; M. Lollok, iLiteratura.cz 16. 6. 2014 (zde); K. Kubová, Lógr 2014, č. 13; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2014, č. 22; E. Klíčová, Host 2014, č. 6 * Umina verze: J. Konáš, Aktuálně.cz 19. 12. 2016 (zde); L. Zelinková, Právo 17. 1. 2017; J. Soukup, iLiteratura.cz 8. 2. 2017 (zde); O. Nezbeda, Respekt 2017, č. 3; P. Nagy, LitN 2017, č. 1; A. Mladějovská, Tvar 2017, č. 14; R. Kopáč, Týdeník Rozhlas 2017, č. 4; P. Janoušek, Tvar 2017, č. 9 * Výsek: S. Švec, Právo 6. 12. 2018; R. Kopáč, LidN 21. 11. 2018.
Rozhovory: I. Malijevský, Právo 16. 3. 2000; A. Horáčková, MFD 15. 6. 2001; O. Horák, Tvar 2002, č. 7; B. Gregorová, Babylon 2002, č. 8; O. Bezr, MS 2003, č. 37; J. Rauvolf, Instinkt 2003, č. 20; M. Kittlová, iLiteratura 2. 6. 2004 (zde); M. Libiger, Psí víno 2005, č. 34; O. Horák, LIdN 8. 1. 2008; Z. Pavelka, Právo 17. 1. 2008; P. Vaněk, iLiteratura 19. 5. 2008 (zde); O. Stehlíková, Pandora 2009, č. 19; F. Zadražil, Host 2010, č. 2; J. Topol, LidN 15. 12. 2010; J. Hájek, LidN 18. 12. 2010; K. Fleyberková, Aktuálně.cz 2. 2. 2013 (zde); V. Kahuda, Tvar 2014, č. 3; O. Formánek, Hospodářské noviny 9. 5. 2014; A. Kocábek, Týden 2014, č. 36; Z. Staszek, H7O 3. 12. 2014 (zde); O. Horák, A2larm 25. 8. 2014 (zde); T. Čada, A2 2017, č. 21; V. Němec, Tvar 2023, č. 17.

Autor hesla: Zuzana Malá (2008), Pavel Šidák (2023)
Aktualizace hesla: 5. 10. 2023 (pš)
Aktualizace bibliografie: 5. 10. 2023 (pš)
 
zpět na hlavní stranu