Petr MOTÝL

 Motýl debutoval bibliofilskou básnickou sbírkou Řemeslníci a máničky aneb Hospoda černě vypráví. Jeho první oficiálně vydanou knihou byla sbírka hravých básní prosycených tajemnou, pohádkovou atmosférou a mířících k tajemstvím lidského nitra Ten veliký veliký kamenný dům nebo hrad tam daleko daleko v horách.
Později Motýlovy verše stále častěji a přesněji odkazují k Ostravě a k jejímu okolí. V první části sbírky Šílený Fridrich se básník stylizuje do titulní postavy, mytického lyrického hrdiny, který se potuluje ostravskými periferiemi, promlouvá z časů minulých, přítomných i budoucích, je bezručovským „škaredým zjevem“, ale i prorokem a legendou. Básník jeho ústy vyslovuje, a zejména v druhé části sbírky nechává naplno rozeznít své trpké osobní pocity. Civilním jazykem přibližuje každodenní realitu Ostravy, drsnou „krásu“ dělnických čtvrtí, laciných hospod, kouzlo pivních hovorů, přiznává zklamání a roztrpčení ze zániku staré podoby města.
Fascinace ostravským geniem loci je vystupňována ve sbírkách Jazykem haldy a Černá pěna Ostravice, v nichž básník opět na město a život pohlíží „zespodu“, pohledem outsiderů společnosti. Tomu odpovídá i volba výrazových prostředků, obecná čeština, slang a vulgarismy.
Výrazně hovorové a expresivní řečové gesto je rovněž charakteristické pro sbírku Lahve z ubytovny, která vznikla také na počátku 90. let a je komponována jako soubor věcně vykreslených básnických portrétů postav setkávajících se v prostředí dělnické ubytovny. Od druhé poloviny 90. let se Motýlova poezie ovšem posouvá od věcných záznamů a svědectví k imaginativnějším polohám, využívá bohatší metaforiku a snaží se z obrazných transformací vytěžit snovou atmosféru (např. Perleťový dům, Vymrští se hned a začne tancovat, Dva ořechy).
Motýlův román Spratek a krásná Danuše je jazykově i fabulačně ekvilibristickou parodií detektivního románu s politickým podtextem, situovanou do předlistopadové Prahy. Kratší prozaické texty žánrově oscilující mezi básní v próze a mikropovídkou soustředil do souboru Petrolej na odvrácené straně Měsíce. Lyrizující pasáže jsou přítomny také v Motýlově dramatu Poklad na blatech, které spojuje komediální žánr s aktuálními narážkami i závažnější nadčasovou reflexí.