T. SVATOPLUK

 Svatoplukovy romány ze 30. let jsou součástí dobového úsilí o sociálněkritickou a realistickou prózu, autor v nich se silným osobním zaujetím útočí na českou podobu tzv. amerikanismu, již mu zosobňuje Tomáš Baťa a jeho zlínské podniky. Snažil se v nich vykreslit jak vykořisťovatelskou podstatu Baťových metod racionalizace výroby (soudně zakázaná prvotina Botostroj), tak i Baťovy prodejní praktiky (Andělé úspěchu). Zkušenost ze soudního procesu pak autora inspirovala k reportážnímu románu Gordonův trust žaluje: vyprávění o konfliktu spisovatele a mocného podnikatele v prvním vydání jinotajně lokalizoval do Ameriky, později je pak vrátil zpět do českého prostředí. Důraz na sociální problematiku určil také Svatoplukovy psychologizující prózy o chudých a ponižovaných lidech, o jejich bídě a z ní se rodící lidské zlobě (O zlém i dobrém, Tvář člověka). Soucit s živořícími a trpícími provází příběh chudých děveček ze zaostalé moravské vesnice, jejíž perspektivu autor vidí v příkladu ruské kolektivizace (Mrtvá země), i dvojici románových portrétů pasivity, poníženosti a přizpůsobivosti tzv. malého člověka, sevřeného měšťáckým prostředím (Človíček, Dům v Betlémské). – Po 1945 se Svatopluk stal jedním z čelných představitelů socialisticky angažovaného umění. Přepracovával a požadavkům nové doby přizpůsoboval své starší prózy, na jejich tematiku navázal i díly novými. V budovatelském románu Bez šéfa zobrazil proměny Baťovy zlínské továrny na obuv od května 1945 do února 1948: boj komunistů proti „reakcionářům“ a proti „pozůstatkům starého myšlení lidí“. Stejný boj je rovněž tématem agitačních povídek ze sbírky Putování za hvězdou. Objevuje se v nich však i satirický pohled, který dal později vzniknout novele z vesnického prostředí Švédský mramor. Žabomyší vojna kolem drahého náhrobku tu má odkrýt „rozpor dvou světů“, představovaných církví a novou, kolektivizující se vesnicí. Kritikou měšťácké morálky je také příběh o nerovné, leč vítězné lásce bohatého studenta a chudé lehké dívky (Ze všech nejchudší). – Od 40. let psal Svatopluk také pro děti, a to vesměs mravně výchovné prózy, vštěpující dětem zásady vzájemné pomoci a nutnosti bojovat za spravedlnost (Hrdinové z ostrova).