Slovník české literatury po roce 1945

Ivan KŘÍŽ

* 12. 11. 1922, Osová Bítýška (u Velkého Meziříčí)

† 19. 9. 2020, Brno

Prozaik, novinář a scénárista

Otec byl stolař, pro odbojovou činnost ke konci okupace nacisty popraven. Obecnou školu navštěvoval Kříž ve svém rodišti, od roku 1933 studoval v Brně reálné gymnázium (mat. 1941) a zároveň byl mimořádným posluchačem brněnské konzervatoře (klarinet a saxofon). Po několikaměsíčním pokusu o dráhu jazzového hudebníka se Kříž v roce 1942 vrátil do Osové Bítýšky a pracoval až do konce světové války jako praktikant v truhlářství svého otce. Po osvobození vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně (1945–1948; JUDr.), od srpna 1945 současně působil v kulturní redakci deníku Rovnost jako publicista a divadelní kritik. V letech 1949–1951 externě spolupracoval s brněnskou redakcí Rudého práva; poté byl vyslán jako reportér do Buzinky u Košic na stavbu hutnického kombinátu HUKO, pozdějších Východoslovenských železáren (1951–1952). Roku 1949 se stal tajemníkem brněnské pobočky Svazu československých spisovatelů (SČSS); ve funkci působil do roku 1963, zaměstnancem této organizace byl však až do roku 1972, tedy i po roce 1970, kdy byla její činnost úředně zastavena. Mezi léty 1963–1968 byl v Praze tajemníkem ÚV SČSS, roku 1968 se stal předsedou brněnského střediska SČSS a roku 1969 členem předsednictva nově založeného Svazu českých spisovatelů (SČS). V letech 1968–1969 byl poslancem České národní rady, členem jejího předsednictva a předsedou kulturního výboru. Po likvidaci SČS nesměl několik let publikovat. Od roku 1973 pracoval jako vychovatel mládeže ve Výchovných ústavech pro mládež v Olešnici na Moravě a od roku 1978 ve Střílkách u Kroměříže (zkušeností využil v románech Nebezpečné znalosti a Na útěku a v televizních hrách). Do důchodu odešel v roce 1982. Na jaře roku 1990 byl zvolen předsedou Obce moravskoslezských spisovatelů, na podzim téhož roku se v souvislosti s novým zaměstnáním funkce vzdal. V letech 1991–1992 byl ředitelem brněnského studia Československého rozhlasu.

První povídky a divadelní recenze uveřejnil 1945 v Rovnosti, dále publikoval prózy a reportáže mj. v Bloku, Rudém právu, Mladé vesnici, Světu v obrazech, Mladé frontě, Hostu do domu, Literárních novinách, Květech, Osvětové besedě, Zemědělských novinách, Kultuře, Plameni, Kulturní tvorbě, Brněnském večerníku, Práci, Svobodném slovu, po roce 1989 i v Listu pro literaturu, Lidových novinách a časopise Tau. Je autorem scénářů k filmům režiséra Ladislava Helgeho Škola otců (1957), Velká samota (1959), První den mého syna (1964) a Stud (1967) a k televizním filmům Pozvání na zámek (1989, r. Milan Růžička), Někdo zvoní (1991, r. Marcel Dekanovský), Noční stráž (1994, r. Marcel Dekanovský), Na dvojce je Pavarotti (1994, r. Rudolf Tesáček) a Já z toho budu mít smrt (2005, r. Milan Růžička); jako scénárista také spolupracoval na seriálu Detektiv Martin Tomsa (epizoda Bílá past, 1995, r. Vladimír Kelbl + Václav Matějka, sc. + Václav Matějka), který stejně jako televizní filmy vznikl v brněnském studiu Čs. televize. V roce 1993 byl natočen televizní dokument Zpráva o Ivanu Křížovi (r. Rudolf Tesáček). – Brněnské studio Čs. rozhlasu nastudovalo rozhlasové hry Smrt senátora (1981, r. Jan Tůma), Skladba cti (1981, r. Věra Fajtová), Bílý motýl v černé hodině (1987, r. Zdeněk Kozák) a Únorové noci (1987, r. Eva Řehořová); kromě toho zde vznikla dramatizace autorovy prózy Dívčí pole (1958) a v devadesátých letech povídky Strop (sc. Ludvík Němec, r. Petr Dufek). Kříž se také podílel na rozhlasovém seriálu Jak se máte, Vondrovi? (1975–1989). Jeho vzpomínky Jací jsme byli vysílal Čs. rozhlas Brno v roce 1997. – Brněnské Divadlo bratří Mrštíků uvedlo dramatizaci románu Pravda o zkáze Sodomy (1989, sc. a r. Stanislav Moša; rozmn. 1990 s tit. Sodoma). – Používal šifry ik, pod jménem Evy Plaché uveřejnil dobrodružnou knížku pro děti Tajemství zelené skříně.

Na počátku své literární dráhy se Kříž pokoušel naplnit dobové představy o angažované literatuře, ať již prostřednictvím publicistických povídek se sociální tematikou (Městečko se diví), nebo později v budovatelském románu o „velké stavbě“ a souběžném „přerodu stavitelů“, situovaném na východní Slovensko (Dívčí pole). Problematika psychologické proměny a důraz na společenskou a politickou roli literatury charakterizují i Křížovu další tvorbu. Počínaje prózami s tématem moravské vesnice (román Velká Samota, novela Oheň chce dobré dřevo) se však autorův pohled na společnost prohluboval a v souladu s liberalizací kulturní atmosféry během šedesátých let v něm postupně sílil polemický tón. Přímočaré zobrazení kladných a záporných hrdinů ustupovalo hlubšímu ztvárnění jejich životního dramatu. Rozpor mezi státním ideálem a reálnou skutečností se stal osou novely První den mého syna, zachycující generační konflikt mezi „budovateli socialismu“ a nastupujícím pokolením. O společenskokritickou generační bilanci se Kříž pokusil psychologickým románem Unavený bůh, situovaným opět na vesnici a reflektujícím tabuizovanou společenskou a náboženskou problematiku (morální a ekonomický stav vesnice i osud tzv. západních vojáků). Scénář k filmu Škola otců na příběhu z učitelského prostředí polemicky zachycoval morální nepokoj společnosti, zatímco scénář k filmu Stud již byl nekompromisní mravní obžalobou politické garnitury ovládající moravskou vesnici. Aktuální politické vyznění mělo ke konci šedesátých let Křížovo rozsáhlé románové podobenství na biblický motiv, alegorický obraz rozkladné síly totalitní ideologie (Pravda o zkáze Sodomy). Po nucené publikační prodlevě se Kříž v polovině sedmdesátých let vrátil do literárního života románem o posledních letech života sociálně demokratického politika Josefa Hybeše, v němž evokoval situaci české společnosti po první světové válce (Smrt senátora). V retrospektivní vesnické kronice Hostina pak Kříž odsoudil násilnou kolektivizaci zemědělství a z ní zrozené morální neduhy. Na problematiku generačního konfliktu a střídání pokolení znovu navázal v prózách Nebezpečné znalosti a Na útěku. Vlastní zkušenost vychovatele mu byla impulsem k analýze morálních dilemat jedince, jenž stojí tváří v tvář mravně narušené, sociálně labilní mládeži a jejím traumatům. K žánru společenské humoresky má blízko próza Když se pekař zblázní (dokončena 1968), zatímco obraz moravského maloměsta v novele Když se prokurátor zlobí vyznívá jako úsměvná apologie občanské srdnatosti a morální náročnosti.

BIBLIOGRAFIE

Próza: Městečko se diví (PP 1949); Dívčí pole (R 1955); Velká Samota (R 1960); Oheň chce dobré dřevo (P 1961); První den mého syna (P 1963); Úsek častých nehod (PP 1964); Unavený bůh (R 1966); Pravda o zkáze Sodomy (R 1968); Tajemství zelené skříně (P pro ml., 1976, pod jm. E. Plaché); Smrt senátora (R 1979); Nebezpečné znalosti (P 1982); Hostina (R 1984); Na útěku (P 1986); Když se prokurátor zlobí (P 1988); Když se pekař zblázní (P 1992).
Výbor: Úsek častých nehod (1965, obsahuje též jiné PP než stejnojmenná kniha).
Příspěvky ve sbornících a antologiích: Pět novel (1963); Stopy blesku (1996); Duše Brna (1998); Lásky a nelásky (1998); Století lásky a nenávisti (1999); Městopis (2000); Odkaz Jaromíra Tomečka (2008).

LITERATURA

Studie a články: M. Kundera: doslov, in Úsek častých nehod (1965); M. Jungmann in Cesty a rozcestí (Londýn 1988); V. Jestřáb in Brno – můj Amarcord (1997); M. Pilař: Časopis Blok, Host 1999, č. 10; B. Dokoupil: Dvě kapitoly z dějin poválečné literatury na Moravě, Duha 2001, č. 3; V. Mikulášková in Zrcadlo vzpomínek (2009); P. Bilík in Ladislav Helge – Cesta za občanským filmem (2011); A. Šlingerová: Když Olda potkal Jirku, Půlnoční expres 2013, č. 5 (online)
Recenze: Dívčí pole: M. Petříček, Obrana lidu 17. 4. 1955; B. Macák, HD 1955, č. 5; K. Dvořák, LitN 1955, č. 29; M. Jungmann, RP 27. 7. 1955; F. Benhart, NŽ 1955, č. 7; B. Březovský, Květen 1955/1956, č. 1 * Velká Samota: v. f. (= V. Forst), Tvorba 1960, č. 21; J. Hájek, Plamen 1960, č. 6 (polemika B. Macák, HD 1960, č. 11); A. Jelínek, LitN 1960, č. 24; B. Macák, HD 1960, č. 7; P. Kubát, ČK 1960, č. 12; F. Šamalík, Plamen 1961, č. 2 * Oheň chce dobré dřevo: J. Hrabák, Rovnost 26. 9. 1961; M. Jungmann, LitN 1961, č. 36; J. Opelík, Kultura 1961, č. 40; O. Sus, NK 1961, č. 32; A. Linke, ČK 1961, č. 12; F. Benhart, Plamen 1961, č. 12 * První den mého syna: Š. Vlašín, Rovnost 16. 7. 1963; F. Buriánek, LitN 1963, č. 27; A. Linke, ČK 1963, č. 12; M. (= B. Macák), HD 1963, č. 7; J. Opelík, KT 1963, č. 33; M. Suchomel, Plamen 1963, č. 10 (též in Co zbylo z recenzenta, 1995) * Úsek častých nehod: J. Hrabák, Rovnost 22. 10. 1964; J. Opelík, KT 1964, č. 39; A. Jelínek, LitN 1964, č. 43; K. Dostál, Plamen 1964, č. 10; Z. Kožmín, HD 1965, č. 1 * Unavený bůh: Š. Vlašín, RP 20. 1. 1967; A. Blažíčková, ZN 26. 9. 1967; Z. Kožmín, LitN 1967, č. 8 * Pravda o zkáze Sodomy: I. Zítková, MF 24. 1. 1969; Š. Vlašín, RP 21. 2. 1969; O. Sus, HD 1969, č. 3; M. Jungmann, Orientace 1969, č. 4 (též in Průhledy do české prózy, 1991); A. Haman, Plamen 1969, č. 4; A. Jelínek, Zítřek 1969, č. 3 * Smrt senátora: F. Soldan, VP 9. 8. 1979; vln (= V. Novotný), ZN 20. 8. 1979; J. Kříž, Rovnost 21. 8. 1979; J. Nejedlá, RP 25. 8. 1979; vv (V. Vodák = M. Vacík), LD 11. 9. 1979; Š. Vlašín, Tvorba 1979, č. 39 * Nebezpečné znalosti: Z. Heřman, MF 26. 6. 1982; I. Zítková, ZN 31. 8. 1982; J. Lukeš, SvSl 16. 9. 1982; J. Drbohlav, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 34; F. Všetička, Romboid 1987, č. 6 * Hostina: B. Dokoupil, Tvorba 1984, č. 42, příl. Kmen; J. Lukeš, SvSl 21. 11. 1984; V. Novotný, ZN 14. 12. 1984; M. Jungmann, Obsah (smz.) 1984, č. 10 (prosinec) * Na útěku: Š. Vlašín, BV 12. 12. 1986; B. Dokoupil, Tvorba 1986, příl. Kmen č. 49; A. Mikulášek, Rovnost 21. 3. 1987; J. Zelenka, ZN 23. 4. 1987; K. Hvížďala, Svědectví (Paříž) 1987, č. 80 * Když se prokurátor zlobí: D. Moldanová, Kmen 1989, č. 13; B. Dokoupil, Tvorba 1989, č. 23 * Když se pekař zblázní: B. Dokoupil, Rovnost 3. 11. 1992; M. Trávníček, LD 18. 11. 1992; B. Balajka, Tvar 1993, č. 3; M. Jeřábek, BV 25. 11. 1992; M. Petříček, LitN 1993, č. 16.
K životním jubileím: M. Jeřábek, Večerník (Brno) 12. 11. 1992; B. Dokoupil, Duha 1997, č. 4; T. Sedláček, Svět rozhlasu 2008, č. 19; J. Sedlák, Kam v Brně 2012, č. 11; A. Slezáková, MFD 11. 11. 2017.
Rozhovory: sm (= S. Machonin), LitN 1962, č. 40; V. Jestřáb, Kulturní tvorba 1963, č. 38; dfk, Rovnost 14. 4 1968; Z. Drahoš, List pro literaturu 1990, č. 4; L. Selinger, Rovnost 2. 6. 1990; J. Mervart, Rovnost 13. 11. 1992, příl. Rt-magazín; J. Lesovský, Rovnost 9. 11. 1995, příl. Rádce; J. Blažejovský, Rovnost 12. 11. 1997; M. Švihálek, Rovnost 22. 2. 2003, příl. Víkend; J. Štěpaník, Kam v Brně 2006, č. 11, příl. Kam.
Nekrology: Deník N, 19. 9. 2020 (online); S. Moša, Dokořán (Městské divadlo Brno), listopad 2020 (zde); J. Štěpaník, BrnoŽurnál 14. 11. 2020 (online).

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Vladimír Novotný (1995)

Aktualizace hesla: 30. 11. 2020 (ap)

Aktualizace bibliografie: 30. 11. 2020 (ap)

zpět na hlavní stranu