Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Valja  STÝBLOVÁ

* 4. 6. 1922, Charbin (Čína)  
† 12. 11. 2020, Praha 
 
Prozaička a scénaristka
 Vlastním jménem Valentina Stýblová, roz. Kolinová. Matka pocházela z prostředí Volyňských Čechů, otec, inženýr zeměměřič, byl za první světové války legionářem v Rusku; po skončení války se s manželkou dostali nejprve do Tomsku, kde se jim narodila první dcera, a posléze do Charbinu (v tehdejším Mandžusku), kde se narodila dcera Valentina. Od roku 1925 žila rodina v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu (1941) se Stýblová věnovala studiu hudby a složila státní zkoušku ze hry na klavír, včetně teoretických oborů. V letech 1945–1950 studovala na Fakultě všeobecného lékařství UK, poté až do roku 1990, kdy odešla do důchodu, pracovala na fakultní neurologické klinice v Praze-Vinohradech. V roce 1958 získala kandidaturu věd v oboru neurologie, roku 1965 obhájila habilitační práci Diagnóza a prevence v průmyslové neurologii (1968), v roce 1976 obhájila doktorskou disertační práci Elektroencefalografie jako metoda časné diagnostiky postižení CNS sirouhlíkem, v roce 1977 byla jmenována profesorkou. V letech 1973–1990 působila jako vedoucí katedry neurologie a psychiatrie na Lékařské fakultě UK, od roku 1974 byla přednostkou neurologické kliniky. V období 1981–1990 byla poslankyní Sněmovny lidu Federálního shromáždění, působila ve školské komisi v oblasti vysokých škol a Akademie věd.
 

V prvním dvojčísle Literárních novin z roku 1949 vyšel Stýblové úryvek z prózy Mne soudila noc, s níž uspěla v literární soutěži nakladatelství ELK, které knihu údajně ve více než dvousettisícovém nákladu plánovalo vydat. Po zrušení nakladatelství byla podle autorčina svědectví kniha v lektorských posudcích označena za poplatnou naturalismu a existencialismu a připravená sazba byla rozmetána (próza nakonec oficiálně vyšla až v roce 1957). Časopisecky Stýblová pravidelně publikovala jen práce o neurochirurgii v odborných tiskovinách; příspěvky o své tvorbě a také povídky ojediněle uveřejnila v periodikách Nové knihy, Čtenář, Tvorba, Československý voják, Mladý čtenář, Květy (v č. 36–40/1985 vzpomínky v rubrice Cesty životem), Rudé právo aj. – Podle vlastních próz napsala televizní scénáře Rychlík z Norimberku (1990, r. Josef Melč; otištěno v antologii Píseň o rodné zemi, 1975) a Až bude padat hvězda (1987, r. Maria Křepelková) a scénář filmu Skalpel, prosím! (1985, r. Jiří Svoboda). Rychlík z Norimberku byl také předlohou filmu Sólo pro starou dámu (1978, r. Václav Matějka, sc. Drahoslav Makovička). Podle prózy Princ a Skřivánek byl natočen stejnojmenný televizní film (1986, r. Otakar Kosek, sc. Miloš Vacík), novela Nevěra se stala námětem televizního filmu Dětinské hry dospělých (1990, r. František Filip, sc. Josef Eismann); podle povídky Až bude padat hvězda vznikl muzikál Sestřičky (premiéra 1978, libreto Jiří Bednář, hudba Jindřich Brabec). – V roce 1985 dostala Stýblová za knihu Princ a Skřivánek Výroční cenu Svazu českých spisovatelů; za celoživotní tvorbu pro děti a mládež byla v roce 2007 vyznamenána cenou Zlatá stuha a ve stejném roce získala i Medaili Josefa Hlávky. Roku 2010 se stala lauréatkou Ceny Boženy Němcové za Lužanskou mši a v roce 2012 obdržela Cenu Josefa Hlávky.

 Naprostá většina próz Stýblové je založena na vnitřním dialogu a alespoň zčásti věnována lékařské tematice: ať je jí v raných novelách otázka potratů (Mne soudila noc), přírodní léčitelství (Moje velká víra), či v pozdějších prózách motiv zmrzačení (Nevěra), narkomanie (román Benjamín) a sebevraždy či dobrovolné smrti (volná tetralogie Most přes řeku Léthé, Most sebevrahů, Most aeskulapů, Ondinino prokletí). Autorčiným tvůrčím východiskem přitom bývá sociologizující analýza, předvedená na konkrétním případu, jejím vlastním zájmem se však stává etická problematika spjatá s psychologizujícím, někdy až melodramatickým charakterem jejích próz (důsledně v románech Nenávidím a miluji a Benjamín). Osobitější ráz mají pasáže založené na autorčiných odborných zkušenostech, jak dokládá především próza (místy téměř reportážně pojatá) z prostředí neurochirurgické kliniky Skalpel, prosím!. Autorčiným umělecky nejambicióznějším dílem je román Na konci aleje, který prostřednictvím postřehů a mravních soudů vypravěče, žijícího v domově důchodců, dává nepřímo vyvstat obrazu jeho úzkoprsosti a vypočítavé slídivosti. Příznačné pedagogické zaměření se nejvýrazněji uplatňuje ve dvojici knih pro mládež, volně navzájem spjatých postavou studentky zdravotní školy a později zdravotní sestry (Dům u nemocnice, Až bude padat hvězda), a také v próze, v níž je etická problematika rozvíjena na příběhu onemocnění jednoho z bratrů (Můj brácha). O přátelství dvou osamělých chlapců vypráví kniha Princ a Skřivánek. Naposled se do oblasti literatury pro děti Stýblová vydala v próze Eli, Oli, Al a pes Hanibal. Životopisná románová trilogie Lužanská mše (Vita brevis, Ars longa, Musis amicus) je věnována architektovi a mecenáši vědy a umění Josefu Hlávkovi; ve vyprávění se plynule střídá perspektiva vnější (prostředkovaná er-formou) a vnitřní (Hlávkův vnitřní monolog v ich-formě). Na trilogii Stýblová chronologicky i způsobem vyprávění bezprostředně navázala románem Mecenáš v obnošené vestě, jímž uzavřela nejen sérii o Josefu Hlávkovi, ale rovněž celé své dílo. Ideové a axiologické poselství trilogie, resp. volné tetralogie, zosobněné Hlávkovou osobností a jeho činností, se tak zároveň stalo autorčiným testamentem a implicitním apelem směrem k přítomnosti.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Mne soudila noc (P 1957); Mne soudila noc (D verze předchozí prózy, rozmnož., 1959, premiéra 1960); Dům u nemocnice (P pro ml., 1959); Moje velká víra (P 1960); Dopis Kláře (P 1963); Až bude padat hvězda (P pro ml., 1966); Nenávidím a miluji (R 1969); Můj brácha (R pro ml., 1973); Na konci aleje (R 1979); Skalpel, prosím! (R 1981); Nevěra (P 1984); Princ a Skřivánek (P pro ml., 1984); Zlaté rybky (P pro ml., 1988); Benjamín (R 1992); Eli, Oli, Al a pes Hanibal (P pro děti, 1995); Most přes řeku Léthé (P 1997); Most sebevrahů (P 1999); Most aeskulapů (P 2001); Ondinino prokletí (R 2003); Lužanská mše. Vita brevis (R 2005); Lužanská mše. Ars longa (R 2006); Lužanská mše. Musis amicus (R 2009); Mecenáš v obnošené vestě (R 2012).
Ostatní práce: Diagnóza a prevence v průmyslové neurologii (1968); Toxické, fyzikální a metabolické faktory, poškozující nervovou soustavu (1979).
Příspěvek v antologii: Píseň o rodné zemi (1975).

LITERATURA

Bibliografie: S. Mouchová in Valja Stýblová (nakl. tisk Čs. spisovatele, b. d., 1982, ed. V. M. Nejtek).
Knižně: D. Moldanová: Valja Stýblová (1985); Valja Stýblová (nakl. tisk Čs. spisovatele, b. d., 1982, ed. V. M. Nejtek).
Studie a články: D. Moldanová: Doslov, in V. S.: Nenávidím a miluji (1976); D. Moldanová: Dva příběhy o odpovědnosti, in V. S.: Mne soudila noc – Dopis Kláře (1979); D. Moldanová: Doslov, in V. S.: Na konci aleje (1981); D. Moldanová: Doslov, in V. S.: Skalpel, prosím (1982); Z. Heřman: Valja Stýblová, ZM 1982, č. 5; rozšíř. pod tit. Skalpel proti egoismu, in Říkat pravdu s úsměvem (1984); D. Moldanová: Doslov, in V. S.: Mne soudila noc – Dopis Kláře (1985); J. Hrabák: Trojí zastavení nad literárním dílem Valji Stýblové, LM 1987, č. 6; D. Moldanová: Doslov, in V. S.: Mne soudila noc – Skalpel, prosím (1990); D. Moldanová: Doslov, in V. S.: Nevěra (1991); O. Kubeczková: Absence matky v realistickém příběhu o dětství a dospívání, in Smrt a dítě: existenciální motivika v české literatuře pro děti a mládež (2013).
Recenze: Mne soudila noc: J. Hájek, LitN 1957, č. 30; F. Kautman, Kultura 1957, č. 33; M. Jungmann, RP 17. 8. 1957 * Dům u nemocnice: Z. Vavřík, LitN 1959, č. 27; O. Rafaj, ZM 1959, č. 12; v. f. (= V. Forst), Tvorba 1961, č. 1 * Moje velká víra: M. Jungmann, LitN 1960, č. 51; J. Petrmichl, RP 11. 1. 1961 * Dopis Kláře: V. Nedvědová, LitN 1964, č. 8; Z. Kožmín, HD 1964, č. 3; O. Rafaj, RP 22. 6. 1964 * Až bude padat hvězda: K. Dostál, ZM 1967, č. 5 * Nenávidím a miluji: (a) (= V. Šašek), ZN 10. 11. 1969; Š. Vlašín, Tvorba 1969, č. 12 * Můj brácha: E. Č. (= E. Čeřovská), ZM 1974, č. 6 * Na konci aleje: O. Rafaj, LM 1979, č. 6; Z. Heřman, MF 20. 7. 1979; (iz) (= I. Zítková), ZN 30. 8. 1979; Š. Vlašín, Tvorba 1979, č. 38; J. Heřtová, RP 13. 11. 1979 * Skalpel, prosím!: mN (= V. M. Nejtek), NK 1981, č. 49; iz (= I. Zítková), ZN 19. 12. 1981; B. Dokoupil, BV 6. 1. 1982; J. Nejedlá, Tvorba 1982, příl. Kmen č. 7; Z. Heřman, MF 6. 1. 1982; J. Heřtová, RP 22. 2. 1982; J. Lenčo, Slovenské pohľady 1982, č. 7; O. Rafaj, LM 1982, č. 9, též in Literatura a čas (1985) * Princ a Skřivánek: Z. Heřman, MF 15. 11. 1984; O. Chaloupka, Tvorba 1984, příl. Kmen č. 47; V. Nezkusil, ZM 1985, č. 1; M. Horáková, Komenský 1985 (1984/1985), č. 6; D. Šimečková, Slovenské pohľady 1986, č. 2 * Nevěra: vok (= V. Vodák), LD 8. 1. 1985; J. Klempera, Práce 10. 1. 1985; Š. Vlašín, Rovnost 27. 3. 1985; J. Mourková, Tvorba 1985, příl. Kmen č. 2; O. Rafaj, LM 1985, č. 4; D. Šimečková, Slovenské pohľady 1985, č. 11 * Dům u nemocnice (obs. stejnojmennou novelu + Až bude padat hvězda): J. Šmejkalová, ZM 1988, č. 4 * Zlaté rybky: F. Cinger, RP 27. 7. 1988; M. Štemberková, NK 1988, č. 31/32; J. Slomek, MF 11. 8. 1988; J. Heřtová, Kmen 1988, č. 34; J. Nejedlá, Tvorba 1988, č. 37; V. Novotný, ZN 3. 10. 1988; (vk), Práce 4. 1. 1989; H. Hrzalová, LM 1989, č. 1; R. Bilík, Slovenské pohľady 1989, č. 8 * Benjamín: F. Cinger, RP 15. 1. 1993; M. Petříček, NK 1993, č. 3; Z. Heřman, SvSl 17. 2. 1993; (el), Haló noviny 19. 2. 1993 * Eli, Oli, Al a pes Hanibal: Z. Heřman, NK 1995, č. 15 * Most přes řeku Léthé: F. Cinger, Právo 27. 6. 1997; vk (= V. Kolár), Práce 31. 7. 1997; H. Hrzalová, Haló noviny 17. 9. 1997; J. Sováková, Plzeňský deník 27. 10. 1997, příl. Kultura (listopad) * Most sebevrahů: I. Zítková, NK 1999, č. 12; F. Cinger, Právo 26. 3. 1999; H. Hrzalová, Haló noviny 9. 4. 1999; J. Sováková, Plzeňský deník 19. 8. 1999 * Most aeskulapů: hh (= H. Hrzalová), Haló noviny 7. 7. 2001; O. Rafaj, Naše pravda 2002, č. 22 * Ondinino prokletí: M. Jungmann, Mosty 2003, č. 9; H. Hrzalová, Haló noviny 30. 5. 2003, příl. Obrys–Kmen * Lužanská mše. Vita brevis: J. Bílek, Haló noviny 3. 4. 2006, příl. Společnost, ekonomika, politika * Lužanská mše. Ars longa: M. Blahynka, Haló noviny 21. 7. 2007, příl. Obrys–Kmen * Lužanská mše. Musis amicus: M. Blahynka, Haló noviny 15. 8. 2009, příl. Obrys–Kmen * Mecenáš v obnošené vestě: M. Blahynka, Haló noviny 24. 10. 2012, příl. Obrys–Kmen.
Rozhovory: V. Cibula, LM 1976, č. 9; M. Borovička, Práce 31. 12. 1987, Příloha; M. Cais, RP 24. 4. 1993; J. Klempera, LD 2. 7. 1994; I. Zítková, NK 1997, č. 37; D. Frantálová, České slovo 27. 4. 2001, příl. Slovo na víkend; J. Kojzar, Haló noviny 16. 7. 2001, příl. Společnost, ekonomika, politika; red., K revue 2002, č. 6; I. Zítková, K revue 2003, č. 3; red., K revue 2005, č. 3; -JK-, Knižní novinky 2006, č. 22; red., K revue 2006, č. 12; M. Hoření, Haló noviny 15. 5. 2010, příl. Obrys–Kmen 2010.
K životním jubileím: D. Moldanová, LM 1977, č. 6; D. Moldanová, LM 1982, č. 6; V. Kolár, Haló noviny 4. 6. 1992; hh (= H. Hrzalová), Haló noviny 4. 6. 1997; M. Oplatková, Naše rodina 2007, č. 24.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998); Veronika Košnarová (2020)
Aktualizace hesla: 26. 11. 2020 (vk)
Aktualizace bibliografie: 26. 11. 2020 (vk)
 
zpět na hlavní stranu