Zdena SALIVAROVÁ

Rodným jménem Zdenka Josefa S., provdaná Škvorecká, manželka prozaika Josefa Škvoreckého (sňatek 1958). Její otec, pražský knihkupec a nakladatel Jaroslav Salivar (1902–1969), byl po komunistickém převratu zatčen (1949) a po propuštění z vězení emigroval do USA (1950); bratr Lumír Salivar (1931–2012) byl v letech 1949–1959 za odbojovou činnost vězněn v pracovním táboře u Jáchymova, později byl mj. spolupracovníkem nakladatelství Sixty-Eight Publishers a redaktorem v kanadském Scarborough vydávaného časopisu K 231 (Zpravodaj Klubu bývalých politických vězňů v exilu). – Zdena Salivarová studovala v Praze na Dívčím reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské (maturita 1952) a současně se soukromě věnovala hře na housle u Jindřicha Felda st. (na konzervatoř nebyla přijata). V letech 1946–1952 byla členkou dětského rozhlasového pěveckého sboru Bohumila Kulínského, se kterým na začátku padesátých let absolvovala cestu do Švédska. Roku 1952 se stala zpěvačkou v Čs. státním souboru písní a tanců (do roku 1962), s nímž navštívila SSSR, Mongolsko, Čínu, Severní Koreu (1955) a Francii (1960). V letech 1959–1961 vystupovala též jako herečka a zpěvačka v Laterně magice, s níž opět cestovala do SSSR. Na počátku šedesátých let se pak stala členkou Inkognito kvartetu, zformovaného ze zpěvaček Čs. státního souboru písní a tanců. Od roku 1962 působila jako herečka a zpěvačka v kabaretním a textappealovém divadle Paravan (do roku 1965). V letech 1965–1968 studovala dramaturgii na FAMU (zde ji výrazně ovlivnil Milan Kundera). Hrála ve filmech O slavnosti a hostech (1965) a Farářův konec (1968), hostovala v Činoherním klubu (F. M. Dostojevskij: Zločin a trest, 1966). V lednu 1969 s manželem odjela přes USA do Kanady. V Torontu roku 1971 společně založili nakladatelství Sixty-Eight Publishers, které Salivarová od počátku řídila a kde sama vykonávala většinu prací, často i odbornou a technickou redakci a grafickou úpravu. Do roku 1977 bylo nakladatelství majetkem obou manželů, poté bylo přeměněno na neziskovou organizaci pod veřejnou kontrolou, podporovanou i nově vzniklou firmou Škvoreckých Prague Typesetting, která se specializovala především na přípravu neanglických textů a později i na jejich tisk. Do roku 1993, kdy nakladatelství svou činnost ukončilo, vydalo 227 knižních titulů převážně exilových a samizdatových autorů. V letech 1971–1975 Škvorečtí spoluvydávali a redigovali kulturní přílohu časopisu Telegram (Edmonton, vyd. Vladimír Valenta) s titulem Parabola. Za nakladatelské aktivity a přínos kultuře byla Salivarová roku 1978 zbavena státního občanství ČSSR a roku 1990 vyznamenána čs. Řádem bílého lva III. třídy v Kanadě; roku 1992 jí byl udělen čestný doktorát University of Toronto (1992).