Květoslav  CHVATÍK

Jako estetik se Chvatík zabýval hlavně teorií a historií literatury a výtvarného umění 20. století, zvláště uměleckou avantgardou a uměnovědným strukturalismem. Inspirován tímto směrem propojil teorii s historickou analýzou už ve své kandidátské práci o Bedřichu Václavkovi. Na pozadí vývoje moderního estetického myšlení sledoval zde proměny Václavkových teoretických i programových postojů od proletářské literatury přes avantgardní dualismus čistého umění a funkční tvorby až k pokusům konstruovat syntézu obou proudů v podobě socialistického realismu třicátých let. Narušením dosavadních schematických představ o české meziválečné teorii a kritice a pozitivním hodnocením avantgardy rozdělila tato Chvatíkova práce tehdejší kritickou obec na dva proudy, jež setrvaly ve vzájemném napětí až do počátku sedmdesátých let, kdy byl antidogmatický směr potlačen. K problematice avantgardy se Chvatík ještě několikrát vrátil, a to jak teoreticky (Smysl moderního umění), tak edičně (antologie Poetismus). Také novátorství strukturalistické estetiky odvozoval bezprostředně od podoby moderního umění, zejména opět od avantgardy a jejího odvratu od mimetických zobrazovacích postupů (Strukturalismus a avantgarda). Roku 1981 byla v SRN vydána jeho teoretická práce Tschechoslowakischer Strukturalismus (Chvatík na ní pracoval ještě v Praze v letech 1972–1978), která v zahraničním prostředí sehrála významnou zprostředkující úlohu mezi českým strukturalismem a recepční estetikou kostnické školy (Hans Robert Jauss, Wolfgang Iser). S ohledem na širší mezinárodní kontext se v ní Chvatík pokusil o kritické zhodnocení základních teoretických koncepcí českého uměnovědného strukturalismu. Pvní část knihy pojednává o historii pražské školy, druhá o filozofických základech strukturalismu (s kritikou francouzského strukturalismu) a třetí podává systematický výklad strukturální estetiky. Na tuto práci později navázal souborem analytických studií z estetiky a poetiky Mensch und Struktur. Kapitel aus der neostrukturalen Ästhetik und Poetik (česky Člověk a struktury. Kapitoly z neostrukturální poetiky a estetiky), v níž se zaměřil na filozofické základy strukturalismu a sémiotiku umění.
V exilu se k jeho dosavadním vědeckým aktivitám v oblasti strukturální estetiky a moderního umění přidala soustavná literárněkritická činnost. Psal eseje o vztahu umění a politiky, kritické interpretace a analýzy soudobé exilové (Milan Kundera, Josef Škvorecký, Sylvie Richterová, Libuše Moníková aj.), ale i domácí literatury (Jaroslav Seifert, Bohumil Hrabal, Jan Skácel, Ludvík Vaculík, Václav Havel, Ivan Klíma, Jiří Kratochvil aj.) a přehledové studie o české literatuře 20. století. Chvatíkův zájem o dílo Milana Kundery se promítl do několika jeho příspěvků ke kunderovskému bádání, které později rozpracoval v monografii Svět románů Milana Kundery (vydaná v několika překladech v zahraničí). Za růzností řady témat a podob narativní struktury Kunderových románů Chvatík nachází určitou organickou jednotu individuálního stylu a poetiky, která je hlavním předmětem jeho analýz a interpretací. Teoretickými východisky Chvatíkova zkoumání jsou strukturální naratologie a tematologie; ty však rozšiřuje o vlastní koncepci románu opírající se o sémiotickou a stylistickou tradici pražské školy.
Po listopadu 1989 se intenzivně zapojil do literárního a kulturního života v Československu, publikoval řadu recenzí a studií zvláště o moderní a postmoderní české literatuře. Dva výbory Chvatíkových literárněkritických článků z let 1980–1990 Pohledy na českou literaturu z ptačí perspektivy a Melancholie a vzdor patřily mezi první práce, které na počátku devadesátých let usilovaly o nový přístup k české literatuře a o přehodnocení jejího dosavadního obrazu. Na tyto výbory navázala kniha Od avantgardy k druhé moderně. Cestami filozofie a literatury, která obsahuje soubor Chvatíkových prací publikovaných po roce 1989. Své úsilí na dopracování a uspořádání sémiotiky, poetiky a estetiky Pražské školy v ucelený systém završil svou zásadní teoretickou prací Strukturální estetika. Kniha má charakter úvodu do české strukturalistické estetiky, její teoretický záběr je však mnohem širší, významně se dotýká problematiky teorie umění obecně. Tradiční rámec strukturální estetiky Chvatík obohacuje o podněty z dalších oblastí, zejména z filozofie, sémiotiky, fenomenologie a hermeneutiky; důraz položil na popis filozofických základů strukturální estetiky a analýzu antropologických zdrojů strukturální poetiky a estetiky.
Rámec Chvatíkových teoretických, kritických a edičních aktivit rozšiřuje a doplňuje autobiografická práce Kniha vzpomínek a příběhů a širší čtenářské veřejnosti určená monografie Pán příběhů. Prozaik Jiří Kratochvil.