Vladimír JUST
Pochází z úřednické rodiny. Roku 1964 maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole, v letech 1964–1969 studoval na FF UK dějiny a teorii divadla (diplomová práce Herectví V+W; titul PhDr. získal roku 1983, CSc. roku 1985 prací Proměny kabaretního herectví, titul docent roku 2004, habilitační práce Mystérium smíchu: Život a dílo V. Buriana; v roce 2011 byl jmenován profesorem). V letech 1969–1970 krátce působil jako redaktor časopisu Divadlo. V polovině roku 1970 začal pracovat v Kabinetu pro studium českého divadla v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV (postupně jako odborný asistent, aspirant, vědecký asistent a od roku 1985 jako vědecký pracovník). V roce 1989 se stal šéfredaktorem čtvrtletníku Divadelní revue a v této funkci setrval do roku 2004 (v letech 2005–2009 byl předsedou jeho redakční rady). V roce 1992 byl členem Federální rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Při redukci Akademie věd byl Kabinet (1993) spolu s Divadelní revue (1994) převeden do Divadelního ústavu. Souběžně Just v letech 1990–1994 pracoval v redakci Literárních novin. V období 1991–2005 působil jako pedagog na katedře scenáristiky a dramaturgie FAMU (specializace drama – etika – dokument), od roku 1996 vyučuje na katedře divadelní vědy FF UK (od podzimu 2022 externě), v letech 2000–2004 externě vyučoval také na Literární akademii Josefa Škvoreckého. – Bratr scenáristy a herce Jiřího Justa (*1941).
Jako teatrolog spojuje Just historický výzkum s kritickým a polemickým postojem a s úsilím o rehabilitaci „neoficiální“ linie divadelní historie. Zaměřuje se především na malá a studiová divadla, na kabaretní herectví, na komedii a satiru. Po řadě dílčích studií a seriálu Kabaretní proměny vydal knihu Proměny malých scén, jejíž záběr sahá od Červené sedmy, Osvobozeného divadla a Vlastu Buriana přes Semafor a text-appealy až po autorské scény sedmdesátých a osmdesátých let: Studio Ypsilon, Divadlo na okraji, HaDivadlo a Divadlo na provázku. (Na tuto práci navazuje antologie textů Z dílny malých scén.) Značnou pozornost věnoval Just tvorbě a životu Vlasty Buriana. Výsledkem jeho práce byla nejprve publikace Vlasta Burian: Paradoxy krále komiků a poté dvoudílná monografie. Na základě historického a archivního výzkumu usiluje Just v první části o lidskou a občanskou rehabilitaci předního českého komika (Věc: Vlasta Burian), v části druhé pak analyzuje jeho hereckou tvorbu (Vlasta Burian: Mystérium smíchu). Osudy Divadla satiry v letech 1944–1949 vykreslil v knize Divadlo plné paradoxů, z osobních vzpomínek herců, dobových recenzí a kritik, ilustrací, karikatur a návrhů plakátů sestavil obraz slavné éry Divadla ABC (Werichovo Divadlo ABC). Na pole syntetické divadelní historie Just vstoupil přepracováním sborníku tezí a kalendária Česká divadelní kultura (1995) do autorské monografie. Vznikla tak rozsáhlá publikace Divadlo v totalitním systému: Příběh českého divadla (1945–1989), v níž Just podává souvislý výklad dějin divadla dané doby; těžištěm je i v této publikaci rozsáhlé kalendárium. – Tématem knihy Faust jako stav zadlužení: Desetkrát o Faustovi, pokaždé jinak jsou ohlasy faustovské postavy a mýtu v české kultuře: v divadelních kritikách Jana Nerudy, u Josefa Váchala, Josefa Šafaříka, Jana Švankmajera a v českých inscenacích (Otomar Krejča, Karel Kraus); menší pozornost Just věnuje vztahu postavy Fausta a gnosticismu. – Z kabaretní poetiky vyrůstala i divadelní představení bratří Justů: volná pásma dialogů, textů, komentářů, úvah a písní, která byla prostoupena satirickými útoky na rozmanité kulturní a politické projevy doby. Justovy aktuální básně, písně, úvahy a úryvky z her vzniklých v letech 1989–1990 shrnuje publikace Události a komentáře. Ve dvoudílném Slovníku floskulí se Just snaží v rovině gramatické, syntaktické i sémantické pojmenovat patologické jevy postihující současnou veřejnou mluvu a sleduje užívání, případně nadužívání či zneužívání floskulí, tedy slov a slovních spojení s vyprázdněným nebo úmyslně matoucím obsahem. Hesla jsou zčásti zaměřena lingvisticky, často však prostřednictvím určitého výrazu zkoumají konkrétní kauzu nebo téma českých polistopadových dějin. Šifra mistraVladimíra aneb 50+50 je soubor krátkých textů různých žánrů, inspirovaných výtvarnými objekty Vladimíra Preclíka. – Polemický tón je příznačný pro Justovu televizní a divadelní kritiku a politickou publicistiku (Poklona není můj obor). Soustavněji se zabýval mj. tématem soudního sporu Marty Chadimové (Věc: Marta Chadimová), nezávislostí veřejnoprávní televize, česko-německými vztahy, věnuje se komentování dlouholetých sporů o Národní park Šumava, ve kterém hájí stanovisko respektování bezzásahových zón.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie, publicistika a práce o divadle: Proměny malých scén. Rozmluvy o vývoji a současné podobě českých autorských divadel malých jevištních forem (1984); Vlasta Burian: Paradoxy krále komiků (E 1986); Divadlo plné paradoxů (monografie o Divadle satiry, 1990); Věc: Vlasta Burian: Rehabilitace krále komiků (1. díl monografie, b. d., 1991); Události a komentáře 1989–90 (BB, DD, EE 1992, s J. Justem); Vlasta Burian: Mystérium smíchu: Život a dílo krále komiků (2. díl monografie, 1993); Poklona není můj obor: Úvahy posttelevizní a jiné z let 1990–1995 (1995); Věc: Marta Chadimová (1996, s J. Soukupovou); Werichovo Divadlo ABC (2000); Jiří Voskovec a Jan Werich v divadle, ve filmu, v soukromí (2001, s dalšími); Slovník floskulí 1, 2 (2003, 2005; 1. díl s podtit. Malá encyklopedie polistopadového newspeaku: Klišé, slogany, hantýrky, tiky, partiové metafory, slovní smogy, 2. díl s podtit. Další várka slovního smogu: Paslova, pavazby, pamyšlenky; souborně a rozšíř. s tit. Velký slovník floskulí, 2009); Šifra mistra Vladimíra aneb 50+50 (BB, PP 2007, s výtvarným doprovodem V. Preclíka); Divadlo v totalitním systému: Příběh českého divadla (1945–1989) nejen v datech a souvislostech (2010, s. F. Knoppem, J. Pömerlem, E. Šormovou a Z. Hořínkem); Miloš Hlávka – Světák nebo Kavalír Páně (2013); Faust jako stav zadlužení: Desetkrát o Faustovi, pokaždé jinak (2014); scénicky (vše s J. Justem): Pohřební ústav (1967); Sňatková kancelář (1967); Romeo a Julius (1967); Pět pátků v baloně (1967); Oligofrenie (1968); Snědli jsme si žížaly (1969); Antitalent-šou (1970); Antitalent-parade (1971); Budoucnost na vzpomínky (1971); Milá Sally, trpím oidipovským komplexem, ale jsem sirotek (1973); Lepší je jít spát (1974); Vyhovování (1975); Absolutní šantán (1977); Krédo je na kredenci (1977); Vata (1979); Ústřední půjčovna myšlenek (1981); Boschův Brajgl (1986); Večer s bratry Justy (1986); Dějiny klaunů v Čechách, na Moravě a zbytku světa (1988).
Účast v týmových pracích: Česká divadelní kultura 1945–1989 v datech a souvislostech (1995); Česká divadla: Encyklopedie divadelních souborů (2000); Základní pojmy divadla: Teatrologický slovník (2004).
Příspěvky ve sbornících: Divadla studiového typu (1980); Malá encyklopedie českého humoru (1982, ed. R. Pytlík); Divadlo nové doby (1989); Faust: Metaforou k současnosti (1998); Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní: 70 let divadla v Paláci U Nováků (1999); Maminka, tatínek a já (2000); Zlatá šedesátá (2000); Co daly naše země Evropě a lidstvu 3 (2000); Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945–1989 (2001); Kultura a místo: Studie z komparatistiky 3 (2001); Svědectví, nebo legenda? Divadlo ve filmu a televizi 3 (2002); Orghast 2003 (2002); Kultura a společnost: Společnost a kultura (2004); Miscellanea theatralia: Sborník Adolfu Scherlovi k osmdesátinám (2005); Pódia z krabičky (2005); O fejetonu s fejetonem (2007); Josef Váchal (2007); Studia Moravica 6: Symposiana (2008); Bohemica Olomucensia 2: Symposiana (2009); Setkání v mezidveří kulis a smrti II: Život a dílo Josefa Šafaříka nejen v divadelních souvislostech (2012); Cesta Ypsilon aneb Od počátku k dnešku (2014); Kultura a totalita III: Revoluce (2015); 100 let divadla Rokoko (2015); Kultura a totalita IV: Každodennost (2016); Performativita válek a konfliktů (2016); Zatemněno: Česká literatura a kultura v protektorátu (2017); Divadlo Vlasty Buriana a Komedie (1930–2020) (2020); Český spor o Milana Kunderu (2021).
Uspořádal a vydal: Z dílny malých scén (1989); M. Horníček: Klaunovy rozpravy (1989); Miloš Hlávka – světák nebo Kavalír Páně? (2013, obs. Vysoké učení politické; Rodinné poměry hudebních nástrojů; Paní Studánka; Panama; Světáci; Benátská maškaráda; Kavalír Páně; Jazzové varhany).
LITERATURA
Recenze:
Kredo je na kredenci: šrm (= E. Šormová), Dialog (smz.) 1978, č. 5 * Proměny malých scén: J. Dvořák, Scéna 1984, č. 15 * Dějiny klaunů v Čechách, na Moravě a zbytku světa + LP Večer s bratry Justy: R. Ráž, Scéna 1989, č. 1 * Z dílny malých scén: D. Fuchsová, Čs. loutkář 1990, č. 7 * Věc: Vlasta Burian: A. Fuchs, SvSl 24. 7. 1991; J. Lukeš, Scéna 1991, č. 25; O. Nutz – J. Vejvoda in Káva u Kische (1992) * Vlasta Burian (1. a 2. díl): Z. Hořínek, LidN 4. 11. 1993; L. Klosová, Divadelní revue 1994, č. 1; V. Procházka, DivN 1994, č. 1 * Slovník floskulí 1: D. Šlosar, Host 2004, č. 1; P. Fidelius, LidN 17. 1. 2004; K. Karhanová, KPRR 2004, č. 29; P. Pavlovský, LitN 2004, č. 3; M. Klíma, Tvar 2004, č. 6 * Slovník floskulí 2: R. Kopáč, Reflex 2006, č. 1; P. Pavlovský, Týdeník Rozhlas 2006, č. 7; V. Burian + J. Holub, A2 2006, č. 10 * Šifra mistra Vladimíra: J. Holub, DivN 2007, č. 21 * Divadlo v totalitním systému: M. Uhde, DivN 2011, č. 13; J. Štefanides, Theatralia 2011, č. 2 (zde); J. Machalická, LidN 18. 1. 2011 (zde); F. Knopp, Zpravodaj Společnosti bratří Čapků 2011, č. 49; P. Janoušek, ČL 2011, č. 5; P. Drábek – R. Kunderová – J. Machalická – V. Ptáčková – M. Stehlík – E. Stehlíková – J. Štefanides – M. J. Švejda – D. Tureček – L. Vodička, Divadelní revue 2011, č. 2; P. Janoušek, Divadelní revue 2012, č. 1 * Miloš Hlávka: Světák nebo Kavalír Páně?: J. Vedral, Divadelní revue 2014, č. 1; E. Stehlíková, Divadelní revue 2014, č. 1; J. Machalická, LidN 5. 8. 2014; J. Kolář, DivN 2014, č. 10 * Faust jako stav zadlužení: M. C. Putna, LidN 6. 8. 2014 (zde); A. Petruželková, Souvislosti 2014, č. 4.
Rozhovory: O. Sommerová in O čem sní muži (1999); L. Jaklová, Hospodářské noviny 21. 11. 2003; Z. Mejzlíková, Prostor 2013, č. 97/98; B. Topolová – M. Pšenička, Divadelní revue 2016, č. 3; I. Jirků, Hospodářské noviny 13. 1. 2017; B. Tachecí, iRozhlas 17. 3. 2023 (zde); A. Štičková, Knižnice.cz 11. 2. 2020 (zde); L. Dombrovská, Moderní divadlo 2020/2021, č. 4.