REVUE 

 Revue byla především literárním časopisem, přinášela však také praktické informace související s životem a postavením české exilové menšiny v Austrálii. Hlavní náplň tvořila původní básnická, prozaická i umělecko-publicistická tvorba exilových autorů. Podstatná část příspěvků byla přebírána z již vydaných či připravovaných exilových knih se zjevnou snahou získat pro ně čtenáře. Kromě původní exilové poezie (Josef Čermák, Zdeněk Grüner, Pavel Javor, Jan Kalina, Robert Vlach – též pod pseud. Jiří Kavka, Vladimír Zelený aj.) se příležitostně objevují i texty z klasického fondu národní literatury (Vítězslav Hálek, Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický), jen výjimečně jsou zařazeny básně autorů žijících v Československu (Antonín Bartušek pod pseudonymem A. D. Martin, Jaroslav Seifert). Exilovou prozaickou tvorbu zastupují mj. Dagmar Cibulková, Jan Čep, František(Franz) Xaver Havlíček (vl. jm. F. X. Hešík), Jan Kalina, Jiří Kovtun, Antonín Kratochvil, Josef Kratochvil-Baby, František Listopad, Jaroslav Strnad, Bedřich Svatoš, Robert Vlach – též pod pseud. Alfa, Jiřina Zacpalová a Mojmír Zachar, zařazeny jsou i dvě ukázky z dramatické tvorby Jaroslava Strnada. Úvahy a eseje (Egon Hostovský, Pavel Javor, Jiří Jistebnický, Jan Pavlů, Michal Ron, Robert Vlach) se většinou zabývají smyslem a politickými možnostmi exilu. Zařazovány jsou i cestopisné črty a reportáže. Ojediněle se objevuje překladová literatura: Langston Hughes, Muriel Rukeyser aj. v překladu Jany Borové (pseud. Aurélie Bernkopfové-Jeníkové), Nedokončená symfonie Oscara Vladislase de Lubicz-Milosze v překladu Jaromíra Petříčka, popř. texty v anglickém jazyce. V listu zcela chybějí recenze a literárněvědné stati (výjimkou je článek Roberta Vlacha Co máme a co ne - září a říjen 1954). Mnohé příspěvky jsou anonymní, event. uveřejněné pod pseudonymem či pod šifrou. Drobné zprávy o společenském a kulturním životě doma i v exilu a ojedinělé politické komentáře přetiskovala Revue z jiných exilových zdrojů (Československý přehled). K pravidelným rubrikám měsíčníku patřily Smích za železnou oponou (ze sbírky anekdot uspořádané Stanislavem Brzobohatým), My (informace o exulantech a exulantům) a Knihy exilu. Redakce spolupracovala s Českou kulturní radou v exilu a propagovala radou oceněná díla.