SLOVANSKÉ NAKLADATELSTVÍ
Slovanské nakladatelství (SLN) vzniklo na podzim 1949 jako účelové zařízení Slovanského výboru Československa (SVČ) pro vydávání neperiodických tiskovin a časopisu Slovanský přehled. Ve stejné době převzal SVČ národní správu nad likvidovaným nakladatelstvím Miroslav Stejskal, dosavadním vydavatelem edice SLIK (Slovanský LIterární Klub). Původní záměr v této edici pokračovat nicméně nebyl naplněn: oslovené nakladatelství Svět sovětů neprojevilo o spolupráci na edici zájem, a než byl vydáním tří náhradních titulů se zpožděním dokončen ročník 1948, rozpadla se abonentská síť. Ve snaze zajistit si provozní kapitál zahájilo SLN subskripční akci na Velký rusko-český slovník, který vznikal na půdě pražské filozofické fakulty pod vedením Leontije Vasiljeviče Kopeckého v redakci Bohuslava Havránka a Karla Horálka a na jehož vydání se SLN mělo podílet se Slovanským ústavem. Zpoždění prací na slovníku však oddálilo vydání prvního dílu o více než dva roky, SLN muselo části předplatitelů vrátit peníze, a dostalo se tak do značných finančních potíží. Ministerstvo informací a osvěty poté rozhodlo o likvidaci SLN k 31. 12. 1951, avšak vzhledem k tomu, že v té době byla ve výrobě ještě řada publikací, byla lhůta posléze prodloužena do 31. 12. 1952.
Ředitelem Slovanského nakladatelství byl František Jungman (uváděn též jako Jungmann), jehož později vystřídal Karel Borecký (1896–1954). Šéfredaktorem byl po celou dobu Josef Jungwirth, v redakci pracovali Milan Korejs, Rudolf Lužík, Ervína Mojsejenková (uváděna též jako Moisejenková), Valerie Sobotková, Karel Stelšovský, Zdenka Vovsová (provd. Bergrová), Miloslav Zima, Josef Zumr a technický redaktor Alois Hodek. Jako výtvarníci se SLN spolupracovali Václav Fiala, Oldřich Hlavsa (obálka a vazba Knihovny slovanských klasiků), Vladimír Janský a Zdeněk Sklenář (obálka Slovanské knihovny).
Celkem ve Slovanském nakladatelství vyšlo bezmála 70 titulů, vytištěných v různých závodech tiskáren Svoboda (Praha, Brno, Český Těšín). – Redakce SLN sídlila ve Slezské ulici č. 11 v Praze 12.
Úkolem Slovanského nakladatelství bylo seznamovat čtenáře s osobnostmi, kulturou, literaturou a reáliemi ostatních slovanských zemí, část jeho produkce tvořily také jazykové příručky a slovníky. Ediční plány byly sestavovány s jasným politicko-osvětovým a ideově-výchovným zřetelem.
Prvním vydaným titulem byla publikace Jugoslávie pod botou fašismu, která vyšla v říjnu 1949 a názorně demonstrovala změnu sovětského postoje vůči jugoslávskému komunistickému vůdci Titovi. V následujícím roce zřídilo nakladatelství edici Malá slovanská knihovna (1950–1951, 34 sv., red. Rudolf Lužík), v níž se zprvu soustředila prakticky veškerá produkce nového podniku. V útlých brožurách vycházely převážně tituly přejaté z nakladatelství spřátelených slovanských zemí, a pak příležitostné publikace (Pražské přednášky o jazyce Ivana Ivanoviče Meščaninova, pronesené u příležitosti lingvistovy návštěvy ČSR; soubor statí ke 125. výročí narození Bedřicha Smetany, vybraných ze sovětského tisku ad.). Podstatná část svazků byla věnována literárním osobnostem a tématům, přičemž převažoval zájem o literaturu Sovětského svazu (Alexandr Michajlovič Jegolin: J. V. Stalin a sovětská literatura; Oleksandr Kornijčuk: Ukrajinská sovětská literatura; Georgij Sergejevič Čeremin: J. V. Stalin v krásné literatuře; I. N. Uspenskij: Maxim Gorkij v Americe), opakovaně byly do edičního programu zařazovány práce prezidenta Bulharské akademie věd Todora Pavlova (Christo Botev, Dimitr Blagoev), méně četně byly zastoupeny další literatury (Mark Živov: Velký polský básník Adam Mickiewicz). Vedle toho se v edici objevovaly publikace interpretující nedávnou historii (Boris Dmitrijevič Dacjuk: Základní směry v ruském sociálně politickém hnutí 30. a 40. let; Wiktor Grosz: Polský podzim 1939), případně soudobý politický vývoj (V. Kirsanov: Jugoslávský lid pod vládou fašistických zaprodanců amerického imperialismu). K Malé slovanské knihovně se později přidružila edice Slovanská knihovna (1951, zjištěno 7 sv., red. Milan Korejs), věnovaná studiím reflektujícím dílo ruských myslitelů (V. G. Bělinskij, A. N. Radiščev, M. V. Lomonosov) a bulharských literátů (Ivan Vazov; soubor studií Todora Pavlova Bulharští básníci a spisovatelé). Ojedinělým počinem bylo vydání cestopisu z 15. století Putování ruského kupce Afanasije Nikitina přes tři moře, jež pro edici připravil indolog Vincenc Lesný. Nerealizován zůstal projekt překladu čtyřsvazkových Dějin SSSR.
Beletrie byla zařazována do edice Knihovna slovanských klasiků (1950–1952, 9 sv., red. Zdenka Vovsová, od 1951 Ervína Mojsejenková), kam nakladatelství včlenilo třísvazkové Vybrané spisy Boleslava Prusa, Vybrané spisy Lva Nikolajeviče Tolstého, z nichž vyšel pouze do tří dílů rozdělený román Anna Karenina v překladu Petra Křičky, a první svazek Vybraných spisů ukrajinského spisovatele Ivana Franka. Vedle toho v edici vyšly Balkánské písně bulharského básníka Ivana Vazova a výbor z díla folkloristy a novináře Ljubena Karavelova Bulhaři za starých časů; záměr vydat Lermontovova Hrdinu naší doby se již neuskutečnil. Dále nakladatelství zahájilo vydávání několikasvazkového Výboru z díla Alexandra Nikolajeviče Radiščeva
(red. Josef Zumr), jenž měl být součástí zamýšlené edice Slovanští myslitelé (měl tu vyjít také rozsáhlý výbor z kritického díla Vissariona Grigorijeviče Bělinského). Před zánikem nakladatelství však redakce stihla vypravit pouze první svazek (Próza), zatímco druhý svazek, obsahující výbor Radiščevovy poezie a filozofických úvah, převzalo Nakladatelství Československo-sovětského institutu.
Do oblasti zájmu SLN spadaly také jazykové a jazykovědné publikace, především slovníky a mluvnice, ale i teoretické studie. Jazykovědné práce sdružovala řada Slovanské jazykovědné příručky (1951, 8 sv., red. Miloslav Zima). Edice postihovala rozmanitý výběr textů – kromě nových vydání titulů, jež SLN převzalo z jiných nakladatelských domů (František Trávníček: Mluvnice spisovné češtiny; L. V. Kopeckij: Stručná ruská mluvnice nebo populární výběr z rozhlasových jazykových pětiminutovek), tu poprvé vyšla Česká mluvnice Bohumila Havránka a Aloise Jedličky nebo Skaličkova práce Typ češtiny; vedle toho byly zařazeny také dobově symptomatické tematické práce (F. Trávníček: Český jazykozpytný strukturalismus ve světle Stalinova učení o jazyce či Viktor Vladimirovič Vinogradov: Geniální program marxistické jazykovědy). Pouze zlomek plánů se podařilo uskutečnit v oblasti jazykových slovníků: v edici Sbírka slovníků jazyků slovanských (1951, zjištěny 3 sv.) vyšel jen rusko-český slovník (red. L. V. Kopeckij), česko-ruský slovník Alexandry Schierové a polsko-český slovník Bohumila Vydry. Vydávání opožděného Velkého rusko-českého slovníku v redakci L. V. Kopeckého, Bohuslava Havránka a Karla Horálka po zániku SLN přejalo Nakladatelství Československo-sovětského institutu, od druhého dílu ve spolupráci s Nakladatelstvím ČSAV.
Mimo edice vydalo SLN jen několik výpravných publikací (Alexej Vladimirovič Jefimov: Z dějin velkých ruských zeměpisných objevů či soubor fotografií sovětské informační kanceláře a ČTK Šestnáct republik SSSR), sborník Čtení o Polsku a v doplněném a upraveném čtvrtém vydání také Trávníčkův Slovník jazyka českého.
Svazky Malé slovanské knihovny zpravidla vycházely nejprve v nákladu 5500 výtisků, později v nákladech vyšších (7700 nebo 10 750 ks; dvojjazyčné vydání Bělinského Dopisu Gogolovi dokonce v nákladu 30 750 ks). Slovanská knihovna se držela nákladu 5500–10 750 výtisků, podobně jako Knihovna slovanských klasiků (pouze Tolstého Anna Karenina vyšla v nákladu 30 750 výtisků). Vysokých nákladů dosahovala slovníková díla (Trávníčkův Slovník jazyka českého 50 750, Slovník česko-ruský 60 750) a jazykové příručky (Česká mluvnice B. Havránka a A. Jedličky 35 750 výtisků); ostatní jazykovědné práce vycházely v nákladech obvyklých (V. Skalička: Typ češtiny v nákladu 3300 ks, F. Trávníček: Český jazykový strukturalismus ve světle Stalinova učení o jazyce 5500 výtisků).
Po dobu své existence zajišťovalo SLN vydavatelský servis časopisu Slovanský přehled, jehož vydavatelem však zůstal Slovanský výbor Československa a jehož redakce byla na nakladatelství nezávislá.
Malá slovanská knihovna (1950–1951); Knihovna slovanských klasiků (1950–1952); Sbírka slovníků jazyků slovanských (1951); Slovanská knihovna (1951); Slovanské jazykovědné příručky (1951).
LITERATURA
Prameny: Národní archiv: Fond Slovanský výbor Československa (1936)–1945–1968; Fond Ministerstvo kultury 1953–1956.Studie a články: an (J. Bělovský?): Slovanské nakladatelství, Kniha 1951, č. 3.