KRTEK A DATEL
Název edice Krtek a Datel symbolicky odkazoval k podvracení a podrývání či rozrušování socialistického režimu. Rozpoznávacím znakem edice se postupem času staly nepatrné mezery mezi číslicemi letopočtu na titulní straně opisu. Dagmar Suková (Datel) zajišťovala strojopisné přepisy a Jaroslav Suk (Krtek) se věnoval redakci a korekturám. Na vydání některých titulů manželé spolupracovali s jinými vydavateli, zejména s Vavřincem Korčišem (*1948) a Ivanem Dejmalem (1946–2008), který po propuštění z vězení v letech 1977–1979 u Sukových bydlel. Některé svazky vycházely opakovaně, přičemž výjimečně v nich bylo uváděno i pořadí vydání a série (tedy opisu téhož vydání). Jeden opis obvykle obsáhl 16–18 kopií. Část titulů byla distribuována zdarma, jiné se prodávaly za pevně stanovenou cenu (mezi nejdražší publikace edice patřily Bondyho Invalidní sourozenci a knihy Bohumila Hrabala). Edice zanikla v roce 1981, kdy byli manželé Sukovi vytrvalou šikanou Statní bezpečnosti v rámci akce Asanace donuceni emigrovat do Švédska.
V edici Krtek a Datel vyšlo přibližně 30 titulů. Knihy vycházely jako brožované strojopisy formátu A4 nebo A5 na nejjemnějším, tedy 28gramovém leteckém, případně na kancelářském papíru ve vazbě z lesklé omyvatelné (tzv. úklidové) tapety a na hřbetě potažené různobarevnými lepicími páskami na koberce, resp. kobercovými lepenkami. Sídlem edice byl domek manželů Sukových na adrese Čelná 63, Praha-Strašnice. Distribuce probíhala výlučně osobním stykem mezi přáteli.
Produkce byla zaměřena převážně na úspěšné tituly české beletrie, jež byly většinou s úpravami přejaty z jiných samizdatových či exilových vydání. Ke stěžejním titulům patřila díla Egona Bondyho (Invalidní sourozenci; Deník dívky, která hledá Egona Bondyho) a Bohumila Hrabala (Městečko, kde se zastavil čas; Něžný barbar, Domácí úkoly). Ve spolupráci s Vavřincem Korčišem vyšly Události Jana Hanče a překlady románů George Orwella 1984 a Zvířecí farma. Zařazena byla též novela Jiřího Gruši Dámský gambit. Edice se nevyhýbala ani titulům ve své době hojně opisovaným jinými samizdatovými vydavateli včetně tzv. divokého samizdatu (povídka Oty Pavla Běh Prahou, kterou cenzura v roce 1971 vyřadila ze souboru Smrt krásných srnců, či drobné prózy Selen /Román ve věčnosti/ Ladislava Klímy). Vlastním beletristickým příspěvkem Jaroslava Suka byla novela Dějiny ŽBRMu, parodický text o historii a protagonistech Hnutí revoluční mládeže, koncipovaný jako staré letopisy s vědeckým poznámkovým aparátem. Z české poezie přinesla edice verše mystifikátora a satirika T. R. Fielda (v jednom svazku Kosočtverce na ohradách, Kruhy pod očima, Lomikel na dlásnech, ve druhém Prakršno), Seifertův Deštník z Piccadilly, spolu s Vavřincem Korčišem Sukovi vydali poslední sbírku Bohuslava Reynka Odlet vlaštovek, jejíž sazba byla na počátku 70. let rozmetána, sbírka poté vyšla v exilu a následně v četných samizdatových opisech. V jednom z mála prvních původních samizdatových vydání Sukovi připravili Seifertovu skladbu Pocta Vladimíru Holanovi. Oblast překladové poezie zastupovaly pouze Ginsbergovy Básně, část z nich v překladu Jana Zábrany. Na politicky motivované pronásledování nezávislé kultury reagovala edice Krtek a Datel vydáním tzv. Hnědé knihy o procesech s českým undergroundem, sborníku původních materiálů a dokumentů, jehož vznik inicioval Petr Uhl, a knihou Básní a textů Charlieho Soukupa (tzv. Bílá kniha) včetně textů souvisejících sdělení VONS.
Z odborné literatury Sukovi za spolupráce Ivana Dejmala vydali ve třech svazcích stati a přednášky Jana Patočky Umění a filosofie či historickou studii Miroslava Pátka Konfident. Zamyšlení nad životem Karla Sabiny (poprvé vyšlo v Edici Petlice). Politicko-historickou literaturu v programu edice zastupují Kapitoly z dějin KSSS Karla Durmana a Zrazená revoluce Lva Trockého v moderním překladu Lubomíra Sochora, na jejímž vydání se podílel historik Karel Bartošek. Jaroslav Suk zde vydal také několik vlastních odborných prací z oblasti českých slangů. Věnoval se především tzv. kriminálnímu slangu, který sám zaznamenával během pobytu ve vyšetřovací vazbě a během následného výkonu trestu v letech 1970–1971. Postupně připravil publikace Český kriminální slang 1969–1973 (její původní strojopis rozmnožil pro přátele již v roce 1973 a předznamenal tak vznik edice); Dodatky ke slovníku kriminálního slangu; Současný český kriminální slang a světský argot (s Janem Frolíkem; na zpracování se podíleli i další političtí vězňové a představitelé „nové levice“ Jaroslav Bašta, Ivan Dejmal, Jan Dostál, Vavřinec Korčiš, Anna Šabatová, Pavel Šremer, Petruška Šustrová, Petr Uhl ad.) a Krátké slovníky slangů, v nichž Suk na základě vlastních zkušeností popsal slang chartistů včetně výrazů týkajících se samizdatu, slang zaměstnanců tepláren, s pomocí Rudolfa Poláčka slang profesionálních řidičů a s pomocí Martina Hataše slang vojenský.
LITERATURA
Bibliografie: D. Suková – J. Suk: Naše závadové psaní, Svědectví (Paříž) 1982, č. 66.Knižně: O. Filip – J. Hochman – J. Suk: Počátky odporu proti normalizačnímu režimu ve vzpomínkách účastníků (1997; zde zkrácená verze vzpomínkové stati J. Suka).
Studie a články: D. Suková – J. Suk: Naše závadové psaní, Svědectví (Paříž) 1982, č. 66; J. Holý: O českém literárním samizdatu, in Literární archiv 1991, sv. 25; J. Suk: Závadová literatura, Paměť a dějiny 2008, č. 3; J. Suk: Díra a jiné, Paměť a dějiny 2010, č. 2.
K osobě Jaroslava Suka: J. Suk: Československá radikální levice, Svědectví (Paříž) 1982, č. 57; M. Otáhal: První fáze opozice proti tzv. normalizaci (1969–1972), in Dvě desetiletí před listopadem '89 (1993); M. Otáhal: Opozice, moc, společnost 1969–1989 (1994); J. Cuhra: Trestní represe odpůrců režimu v letech 1969–1972 (1997); M. Otáhal: Studenti a komunistická moc v českých zemích 1968–1989 (2003); J. Pažout: Hnutí revoluční mládeže 1968–1970 (2004); J. Pažout: Mocným navzdory: studentské hnutí v šedesátých letech 20. století (2008); P. Blažek, J. Pažout: Nejcitlivější místo režimu. Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných očima svých členů (2008).