OKNO DOKOŘÁN
Jádro obsahu tvořily ukázky z tvorby soudobých exilových spisovatelů, obvykle šlo o úryvky z publikací připravovaných nakladatelstvím CCC Books. Otiskovány byly básně (Ivan Diviš, Jiřina Fuchsová, Jan Opasek, Michal Racek, Jan Schneider), prózy (Jan Beneš, Gertruda Goepfertová-Gruberová, Jitka Henryková, Jiří Kovtun, Pavel Kvasnička, Michal Racek, Jan Schneider, Jiří Sýkora, Otakar Štorch, ve slovenštině Richard Skukálek a Jozef Špetko) i dramatické texty (aktovky Viktora Vadima – pseud. Ivana Krause).
Časopis se věnoval i politickým tématům (únor 1948, problémy emigrace apod.), často nahlíženým v historických souvislostech (Josef Jedlička, Jaroslav Kučera, Franz-Peter Künzel, Alexej Kusák, Jaromír Netík aj.). Rubrika Z exilového tisku monitorovala významná exilová periodika. Součástí obou čísel byla rubrika Okno dokořán do Holandska, která udržovala souvislost s původním časopisem (redakci vedla Věra Pokorná). Obsahovala stati o dějinách Nizozemí a nizozemského malířství, právní poradnu, rady pro cesty po Holandsku i okolí a množství drobných zpráv. Jako kulturní revue zaniklo Okno dokořán z ekonomických důvodů a v důsledku neshod mezi německou a holandskou částí redakce. Původní čtvrtletník pro exulanty v Holandsku byl však obnoven a pod názvem Okno vycházel až do roku 1993.