Růžena LUKÁŠOVÁ
Prozaička
Rozená Ledvinková, do roku 1951 užívala jména Kapounová. Její rodiče byli učitelé. Otec se aktivně zasazoval o menšinové školství v poněmčelé severní Moravě a překládal. Lukášová vystudovala učitelský ústav v Olomouci (maturovala roku 1925) a pak do roku 1939 působila na obecných a měšťanských školách na Uherskohradišťsku, Hodonínsku a Břeclavsku: Mařatice, Derfle-Sady, Staré Město (dnes vše součást Uherského Hradiště), Lužice, Hodonín, Moravská Nová Ves. Od roku 1945 žila v Brně a byla zaměstnána jako referentka v sekci estetické výchovy
Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského
(nejprve v oddělení literatury pro mládež, v letech 1951–1955 v oddělení dramatickém). Zároveň studovala Pedagogickou fakultu MU v Brně (v letech 1946–1949, PhDr. roku 1952 prací
Lidová pohádka v socialistické výchově). V letech 1948–1949 působila jako členka dramaturgické rady loutkového divadla Radost. V letech 1955–1961 vedla kabinet českého jazyka a dějepisu v Krajském ústavu pro další vzdělávání učitelů (Krajském pedagogickém ústavu) v Brně. Poté se věnovala literatuře. – Jejím manželem byl básník
Karel Kapoun.
Fejetony, prózy a recenze publikovala od roku 1933 v
Národním osvobození,
Lidových novinách,
Časopisu čs.
knihovníků, po roce 1945 v
Rovnosti,
Bloku,
Listu Sdružení moravských spisovatelů,
Novém životě,
Za vlast,
Besedě venkovské rodiny,
Mladé vesnici,
Vlastě,
Květech,
Kultuře,
Hostu do domu,
Plameni,
Literárních novinách,
Rudém právu,
Práci,
Svobodném slově,
Zemědělských novinách,
Lidové demokracii aj. Odbornými články přispívala do časopisů
Komenský,
Štěpnice,
Pedagogika,
Předškolní výchova,
Rodina a škola,
Věstník Výzkumného ústavu pedagogického J. A. Komenského,
Zlatý máj. Je autorkou rozhlasových her
Amundsenova tragédie (1937, s
Karlem Kapounem),
Slepý mistr (1939, s
Karlem Kapounem),
Hošík u Ježíškova stromečku (1939),
Dívčí osada (1939),
Osvětlená okna (1939), doprovodného textu k diafilmu
O Zlatohlávkovi (1957, s Marií Brančovou) a různých literárních pásem. V rámci svého působení v pedagogických institucích zpracovala, případně se podílela na zpracování řady pomocných materiálů pro školy (metodické texty, přehledy doporučené četby, bibliografické soupisy). – Užívala šifer R. Kap., Rkp.
Prozaická tvorba Růženy Lukášové se těsně přimyká k jejímu působení pedagogickému: ve stavbě příběhu, v pojetí postav a jejich vývoje je výrazně didaktická a návodná. Zvláště v padesátých letech autorčina hierarchie etických postojů vychází z ideologizovaných představ o rozložení kladu a záporu ve společnosti (
Nová směna,
Domov). Apriorismus v řešení konfliktů a stylovou nevýbojnost vyvažuje alespoň zčásti porozumění pro citové zmatky dospívajících a pro zachycení rodinných vztahů, v šedesátých letech pak i sílící společenskokritický akcent. Od komornějších příběhů z prostředí venkovského (
Když jim bylo patnáct,
Střecha nad hlavou), školského (
Maturanti) a rodinného (
Od večera do rána) přecházela Lukášová ve svých posledních knihách k námětům tzv. angažovaným – k osudům žen v československých jednotkách zformovaných za druhé světové války v SSSR (
Bylo jim devatenáct) a k životopisu marxistického kritika a estetika Bedřicha Václavka (
Jděte mou cestou). Kombinovala přitom beletristické prostředky s prvky dokumentární literatury: s autentickým svědectvím, přímým autorským komentářem, citacemi z dopisů a zápisků apod.
Beletrie: Prázdninová osada (P pro ml., 1940); Když jim bylo patnáct (R pro ml., 1948); Nová směna (P pro ml., 1952); Domov (PP 1954); Střecha nad hlavou (PP 1960); Petr, Pavel a telátko (P pro děti, 1961); Maturanti (R 1964); Od večera do rána (P 1972); Bylo jim devatenáct (PP 1975); Jděte mou cestou (P 1979).
Příspěvky ve sbornících: Stránky z deníku (1960); Magazín veselých dětí (1965) aj.
Uspořádala a vydala: 7. listopad (sb. k oslavám VŘSR pro školy a osvětové pracovníky, 1947; s tit. Velká říjnová revoluce, 1950); Pohádky našich dětí (1948); Rozsypaná makovička (pohádky, 1948); Čítanka pro 5. postupný ročník národních škol (1950, s dalšími); Výběr literárních textů, písní, gramofonových desek, maňáskových her a filmů k celoroční práci na mateřských školách (bibliogr. soupis, 1953, s dalšími ).
Studie a články: O. Audy: Nad literární tvorbou Růženy Lukášové, ZM 1972, č. 10.
Recenze: Domov: A. Závodský, Rovnost 28. 12. 1954; M. Petříček, NŽ 1955, č. 3; V. Káňa, LitN 1955, č. 39 * Střecha nad hlavou: v. f. (= V. Forst), Tvorba 1960, č. 47; A. Linke, LitN 1960, č. 43; G. Francl, LD 16. 10. 1960; M. Uhde, HD 1961, č. 1 * Maturanti: L. Háková, Kulturní tvorba 1964, č. 33; D. Jeřábek, Rovnost 3. 9. 1964; Z. Mráz, ZM 1965, č. 6/7 * Od večera do rána: Š. Vlašín, RP 8. 8. 1972; F. Soldan, VP 8. 1. 1973 * Bylo jim devatenáct: J. Pecháček, LM 1975, č. 9; Š. Vlašín, Romboid 1975, č. 9; N. Sieglová, ZM 1986, č. 2 * Jděte mou cestou: J. Hájek, RP 3. 3. 1980; L. Soldán, SvSl 13. 3. 1980; Š. Vlašín, Rovnost 27. 3. 1980; M. Tmé, ZM 1980, č. 7.
Rozhovory: I. Zítková, MF 9. 10. 1971; K. Barták, Československý voják 1975, č. 12; I. Zítková, MF 13. 8. 1980; M. Tmé, Brněnský večerník 9. 10. 1981.
Nekrolog: an, Dokořán 1999, č. 9
zpět na hlavní stranu