Karel KAPOUN
* 31. 10. 1902, Dubňany (u Hodonína)
† 10. 6. 1963, Tišnov
Básník
Jeho otec byl soustružníkem dřeva a pracoval ve sklárně v Dubňanech u Hodonína. Karel Kapoun vychodil obecnou školu v Lužicích, reálku navštěvoval v Hodoníně (maturoval v roce 1921) a abiturientský kurz pro vzdělání učitelů absolvoval v Brně. Od roku 1921 učil na základních školách v Mikulčicích a Lužicích na Hodonínsku. Poté dosáhl aprobace pro výuku na vyšším stupni a v letech 1929–1945 zastával učitelské místo na měšťanské škole v Moravské Nové Vsi (zde se u něho v době protektorátu pod cizím jménem skrýval Bedřich Václavek). Po válce vedl Kapoun literární oddělení v brněnském rozhlase, odkud v důsledku trvalého onemocnění odešel do předčasného důchodu. – Jeho první
manželkou byla spisovatelka Růžena Lukášová.
Debutoval v břeclavském měsíčníku Stan, publikoval v periodikách: Dětský svět (Nymburk, prózy, 1925–1928), Panoráma, Lidové noviny, Index, Lumír, Tvorba, Rovnost, Národní osvobození,
Kritický měsíčník, Národní práce, Český dělník,
Nový život,
Host do domu,
Plamen
aj. Je autorem rozhlasových her Amundsenova tragédie (1937) a Slepý mistr (1939, obě s
Růženou Lukášovou). Kapounovy básně byly zhudebněny několika skladateli: Karel Horký složil pochodovou píseň Obsaďte všechny hvězdy (1959), Zdeněk Zouhar napsal dvě skladby pro sborový zpěv na slova básní Velké objetí (1960) a Milenčin dopis (1961), Dalibor Spilka zhudebnil báseň Nápis na zdi (1962). Skladbu Ptačí pírko podle stejnojmenné básně ze sbírky Holubička pro dětský sbor složil Jiří Tayerle (1971, zařazeno na LP desce Je nám dobře na zemi. Pod tou modrou oblohou). – Karel Kapoun používal pseudonym S. Kan.
Základního významového postupu své poezie, který hledá obecný dosah daného jevu v detailu, se
Kapoun dobral ve sbírce Závrať. Zde se už objevil také motiv hrozící války, jemuž je cele věnována následující sbírka Neviditelná polnice. Pod vlivem dobové politické situace se zintenzivnil autorův celoživotní pocit úzkosti: jeho odhodlávání se k boji je tu odhodláním ke smrti. Svět básníka sice okouzloval, ale v celkových souvislostech ho zároveň neustále ohrožoval; autorova bezradná citovost se zachraňovala především v oáze milostných vztahů. – Po odmlce zahajuje sbírka Velké objetí v polovině padesátých let nové období Kapounovy tvorby, v němž si cit a hravá obraznost již svět zcela podrobují. Metaforičnost lehce improvizovaných veršů je založena na paradoxech, které zdrobňují velké nebo činí malé prostředníkem velkého. Svět tak nabývá radostné a blízké podoby, jeho tragika je zlehčena prostou důvěrou v život. Motiv smrti se však stále vrací; poslední sbírka Jablko z dlaně nevydám je rozhovorem se ženou, nikoliv už předmětem milostné touhy, ale nejbližší bytostí, která básníka vydaného smrti svazuje se životem. – Ve verších pro děti
Kapoun hledal pomocí nápaditých paralel zajímavost věcí, zvláštnosti vzhledu i chování zvířat.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Albatros (BB 1930, pod pseud. S. Kan; výtisk nenalezen); Tep v těle (BB 1934); Závrať (BB 1936); Neviditelná polnice (BB 1938); Potmě (BB 1939); Osvětlená okna (BB 1941); Ty a já (BB 1941); Socho, smím? (BB, b. d., 1946); Nedobojuješ, nedosníš (B 1947); Byli tu (BB 1948); Noční jízda (B 1948); Velké objetí (BB 1956); Čtyři milostné básně (BB 1957, bibliofilie); Doma (BB 1958); Neodcházej (BB 1958); Dětský hlas (B 1959); Obsaďte všechny hvězdy (BB 1960); Píseň o dukelském koníku – Píseň o růži (BB 1960, příležitostný tisk s dřevoryty Dalibora Chatrného); Pírko (BB pro děti, 1961); Ohnivá čára (BB 1961); Kočička a pejsek (BB pro děti 1961); Česaná větříčkem (BB pro děti, 1962); Holubička (BB pro děti, písňové texty s notovým zápisem, 1962, hudba J. Tayerle); Model světa (BB 1962); Spí moře v české slze (BB 1962); Co mně vyprávěly (BB, PP pro děti, 1962); Kdyby tak šeřík nevoněl (BB 1963; 2. vyd. v roce 1977 připravil Josef Suchý); Jablko z dlaně nevydám (BB 1965).Výbory: Nedomilováno (1963, ed. J. Skácel); Velké objetí (1974, ed. M. Florian); Básník (2015, eds. L. Soldán a I. Lukáš).
Příspěvky ve sbornících, almanaších a antologiích: Básnický almanach 1955 (1956, ed. L. Čivrný); Básnický almanach 1956 (1957, ed. F. Hrubín); Básnický almanach 1957 (1958, ed. J. Noha); Básnický almanach 1958 (1959, ed. F. Branislav); Básnický almanach 1959 (1960, ed. M. Kundera); Almanach klubu čtenářů. Jaro (1961); Almanach klubu čtenářů. Léto (1961); Vyzvání na cestu. Encyklopedie současné české poezie (1961, eds. D. Lhotová a Z. K. Slabý); Zrcadla lásky. Antologie milostné poezie (1982, ed. J. Suchý); Zasloužilý umělec Vilém Reichmann (1988).
LITERATURA
Studie a články: Z. Kožmín: U Karla Kapouna, HD 1960, č. 7; M. Blahynka: Tep pravé poezie, HD 1962, č. 10; J. Skácel: doslov in Nedomilováno (1963); týž: doslov in Jablko z dlaně nevydám (1965, též in J. Skácel: Třináctý černý kůň, 1993, ed. J. Opelík); M. Blahynka in Pozemská poezie (1977); L. Soldán: Básník dnes málem zapomenutý (Místo doslovu), in K. K., Básník (2015); mš (= M. Šudomová): Velmistr metafory Karel Kapoun, Literka 2017, č. 9 (s informací o archivaci pozůstalosti).Recenze: Tep v těle: H. B. (= H. Bonn), Studentský časopis 1934/1935, č. 4; Závrať: F. Götz, LitN 1936/1937, č. 11; B. Novák, LidN 25. 1. 1937; Chal. (= J. Chalupecký), Čin 1938, č. 2 * Neviditelná polnice: V. Černý, KM 1938, č. 8; -n (= S. K. Neumann), Lidová kultura 1938, č. 12; F. Soldan, Kultura doby 1937–1939, č. 8 * Potmě: B. Václavek, LidN 27. 11. 1939; R. Č. (= R. Černý), Akord 1939/1940, č. 5; V. Hrbek (= Z. Kalista), Lumír 1939/1940, č. 4; B. Polan, KM 1940, č. 2 * Osvětlená okna: J. Heyduk, LidN 7. 4. 1941; J. Kopecký, KM 1941, č. 5/6; M. D. (= M. Dvořák), Akord 1941/1942, č. 8 (též ad Ty a já) * Ty a já: h (= J. Heyduk), LidN 11. 1. 1942, příl. Literární neděle; J. Kopecký, KM 1942, č. 2 * Nedobojuješ, nedosníš: jj (= J. Janů), KM 1948, č. 7/8; Z. Rotrekl, LD 1. 2. 1948 * Noční jízda: jšk (= J. Šofferle Kvapil), Naše doba 1948/1949, č. 3 * Velké objetí (1956): Z. K. Slabý, LitN 1956, č. 42; J. Trefulka, HD 1956, č. 11; M. Kundera, NŽ 1957, č. 6 * Doma: M. Červenka, LitN 1958, č. 29; -kt-, HD 1958, č. 10; man (= Z. Heřman), Květen 1957/1958, č. 10; A. Závodský, Rovnost 7. 9. 1958 * Neodcházej: M. Kundera, LitN 1958, č. 51/52 * Obsaďte všechny hvězdy: M. Blahynka, Kultura 1960, č. 26; mp (= M. Petříček), Plamen 1960, č. 6; J. Veselý, Rovnost 9. 6. 1960; F. Vrba, LitN 1960, č. 12 * Ohnivá čára: J. Fried, Plamen 1961, č. 7; pb (= P. Blažíček), Práce 11. 4. 1961; O. Rafaj, Červený květ 1961, č. 4; F. Vrba, LitN 1961, č. 14 * Pírko: F. Tenčík, Rovnost 9. 6. 1962 * Model světa: M. Petříček, NK 1962, č. 21 (též ad Česaná větříčkem); F. Vrba, LitN 1962, č. 33 (též ad Spí moře v české slze) * Model světa, Česaná větříčkem, Spí moře v české slze: P. Blažíček, Kultura 1962, č. 30, též in Kritika a interpretace (2003); J. Urbánková, Tvorba 1962, č. 39 * Co mně vyprávěly, Holubička: O. Chaloupka, ZM 1963, č. 3 * Kdyby tak šeřík nevoněl: M. Petříček, HD 1963, č. 9; Mx (= Hana Maixnerová), Práce 31. 5. 1977 * Nedomilováno: F. Vrba, LitN 1963, č. 24 * Jablko z dlaně nevydám: Z. Kožmín, HD 1965, č. 7; M. Petříček, LitN 1965, č. 33 * Velké objetí (1974): M. Blahynka, LM 1975, č. 4 * Básník: J. Flaišman, Institut pro studium literatury – Echa 2. 3. 2016 (zde).
Rozhovor: an., Rovnost 28. 2. 1960.
K životním jubileím: Z. Kožmín, Plamen 1962, č. 10; A. Závodský, Rovnost 30. 10. 1962; hol (= H. Holubová), Pravda 2. 11. 1982; M. Blahynka, LM 1987, č. 8; L. Soldán, Kam v Brně 2007, č. 11, příl. Kam.
Nekrology: gf (= G. Francl), LD 11. 6. 1963; -petr- (= J. Petrmichl), RP 12. 6. 1963; (rt), Rovnost 12. 6. 1963.
Vzpomínky: M. Králová, Rozmarýn 1997, podzim; L. Soldán in Černá a bílá pravda. Josef Suchý /1923–2003/ (2004, eds. L. Štěpán, L. Soldán).
Absolventská práce: D. Huťková: Karel Kapoun (diplomová práce), Brno, UJEP 1962.
Archiv: Muzeum Brněnska – Památník písemnictví na Moravě.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografické databáze ÚČL AV ČRLexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1995)
Aktualizace hesla: 19. 12. 2020
(av)
Aktualizace bibliografie: 19. 12. 2020
(av)