Slovník české literatury po roce 1945

Pavel KOPTA

* 11. 9. 1930, Praha

† 21. 8. 1988, Praha

Básník a textař

Syn spisovatele Josefa Kopty (1884–1962). Gymnázium ukončil v roce 1949; v letech 1950–1960 působil (s výjimkou let vojenské prezenční služby 1951–1953) ve FS Barrandov jako asistent režie. Roku 1957 se spolu s Ivanem Vyskočilem, Jiřím Suchým a dalšími (Jiří Šlitr, Miroslav Horníček, Jaromír Vomáčka, Ljuba Hermanová) podílel na představeních literárně-hudebních text-appealů v pražské vinárně Reduta a v roce 1958 s některými z nich přešel do nově založeného Divadla Na zábradlí. V letech 1960–1963 spolupracoval s Černým divadlem Jiřího Srnce. Roku 1964 zvolil svobodné povolání (s výjimkou období 1972–1974, kdy působil jako dramaturg v divadle Rokoko) a věnoval se práci textaře. – Jeho bratr Petr Kopta (1928–1983) byl překladatel, básník a prozaik. Syn Václav Kopta (*1965) je skladatel, textař a herec.

Písňové texty publikoval od počátku šedesátých let vždy jen příležitostně v různých časopisech (Host do domu, Melodie, Jonáš a mnohé další) a sbornících. Debutoval texty písní pro inscenaci Brdečkova Limonádového Joa (1955), v Divadle Na zábradlí napsal texty do Macourkovy hry Jedničky má papoušek (prem. 1959, rozmnož. 1961), do pásma Nejlepší rocky paní Hermanové (prem. 1962) a později do řady dalších inscenací divadel malých forem i tzv. kamenných scén. Pro Hudební divadlo v Karlíně spolu s Jiřím Suchým upravil hru Jiřího Voskovce a Jana Wericha Golem (1978). Spoluvytvářel semaforský televizní seriál Plakala panna plakala (1969–1970, scénář a režie s Jiřím Šlitrem a později s Jiřím Suchým) a jako textař se podílel na více než padesáti filmech a televizních inscenacích, mj.: Limonádový Joe (1964, režie Oldřich Lipský), Komedie s klikou (1964, r. Václav Krška), Bylo čtvrt a bude půl (1968, r. Vladimír Čech), Dívka na koštěti (1971, r. Václav Vorlíček), Lásky mezi kapkami deště (1979, r. Karel Kachyňa) či Jako jed (1985, r. Vít Olmer). Hudbu k jeho textům skládali zejména Jiří Šlitr, Jaromír Vomáčka, Jiří Malásek, Bohuslav Ondráček, Angelo Michajlov, ale i Michael Kocáb, Petr Hapka, Vladimír Mišík aj. Interprety jeho písní byli zejména Hana Hegerová a Ljuba Hermanová.
S režisérem Jaroslav Balíkem napsal scénář filmu Pět hříšníků (1964, podle Josefa Kopty), je autorem komentáře k loutkovému filmu Vezla dáma zavazadla (1965, r. Jan Karpaš) a ke kreslenému snímku Kterak jsem o milého a o očičko přišla (1983, r. Martin Hoffmeister). Jako asistent režie spolupracoval na filmech Byl jednou jeden král (1954, r. Bořivoj Zeman), Strakonický dudák (1955, r. Karel Steklý), Tenkrát o vánocích (1958, r. Karel Kachyňa), Holubice (1960, r. František Vláčil), byl pomocným režisérem filmu Taková láska (1959, r. Jiří Weiss). – Koptovu životu a umělecké dráze byl věnován televizní dokument Lásko prokletá z cyklu Příběhy slavných (2002, r. Allan Lazarov).

První písňové texty začal Kopta psát již během gymnaziálních studií pro svého přítele Jiřího Šlitra. Výběr ze stovek jeho textů je soustředěn v několika knihách. Sbírka Piš obsahuje autorovu původní tvorbu z let 1950–1965, překlady a parafráze cizích písní a také krátké veršované, místy satiricky vyhrocené hříčky – „nekrology“. Estetický účin sepětí písňové poezie s triviálním žánrem (kupletem, sentimentálně melodramatickou písní apod.) si Kopta ověřil také na překladech a parafrázích francouzských šansonů z repertoáru Edith Piafové, Charlese Aznavoura, Gilberta Bécauda, Georgese Brassense, Jacquese Brela, Léa Ferrého (Lov motýlů). V knize Abeceda jsou pak z jeho rozsáhlé tvorby z let 1967–1980 publikovány i texty určené pro divadlo, televizi a film.
Koptova tvorba má velké žánrové rozpětí, vyznačuje se nevšední tematickou rozmanitostí a mnohostí emotivních poloh. Některé jeho texty lze považovat za svrchovanou lyriku. Inspirován veršovou a rýmovou hravostí poetismu, ale i slovní a myšlenkovou nápaditostí Jiřího Voskovce a Jana Wericha směřoval (podobně jako Jiří Suchý) k písním se svěží a neotřelou obrazností. Při spolupráci s různými interprety a skladateli byl přitom schopen akceptovat či přímo akcentovat jejich osobitost. Bravurně zvládl nejen swingovou píseň, epický šanson, muzikálovou písničku, blues, parodii, kramářskou pouťovou epiku, ale i rockovou skladbu. Zvláštní naléhavostí se vyznačují jeho šansonové monology a vyznání, zachycující dramatičtější aspekty života, podložené hlubší životní zkušeností (např. písně pro desku Hany Hegerové Lásko prokletá).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Piš (BB 1967); Lov motýlů (BB 1980); Abeceda (BB 1982); scénicky: Smutné vánoce (D, prem. 1960, s I. Vyskočilem a M. Macourkem); What next? To jsou věci (D, prem. 1961, s dalšími).
Uspořádal a vydal: Verše pod osnovou (1986, s. I. Havlů a J. Kolářem).
Příspevky ve sbornících a antologiích: Jiří Šlitr (1970); Verše pod osnovou (1986); Ďábel z Vinohrad (2002); a to je blues (2010) aj.

LITERATURA

Diskografie: H. Žalčík: Písně s texty Pavla Kopty vydané na gramofonových deskách, in Abeceda (1982).
Studie a články: Z. Heřman: Etudy o písňovém textu, Divadlo 1962, č. 10; M. Blahynka: Dědicové poetismu, Taneční hudba a jazz 1968/69 (1969); L. Dorůžka: předmluva, in Lov motýlů (1980); H. Žalčík: doslov, in Abeceda (1982); Z. Malý in Potkávání hudby (1986); J. Březina in Děti slavných rodičů (1998); Z. Zemanová in Písničky pro (ne)všední den (2015).
Recenze: Piš: M. Blahynka, Impuls 1967, č. 5; Z. Heřman, LitN 1967, č. 35; sv (= J. Gruša), NK 1967, č. 12; O. Sus, HD 1967, č. 4 * Abeceda: zh (= Z. Heřman), MF 24. 6. 1983; Jan Kolář, Melodie 1983, č. 9; C. Gomba, Romboid 1983, č. 11; M. Šimkulič, Život (Bratislava) 15. 9. 1983; V. Křivánek, Tvorba 1984, příl. Kmen, č. 11.
Rozhovory: E. Picková, MF 7. 4. 1968; Jan Kolář, Melodie 1975, č. 3; Jan Kolář, Gramorevue 1985, č. 4.
Nekrolog: jaz, MF 26. 8. 1988.
K životnímu jubileu: J. Suk, NK 2000, č. 38.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografická databáze ÚČL AV ČR

Autor hesla: Marie Mravcová (1994)

Aktualizace hesla: 20. 2. 2021 (mlp)

Aktualizace bibliografie: 20. 2. 2021 (mlp)

zpět na hlavní stranu