Slovník české literatury po roce 1945

Saša LICHÝ

* 29. 8. 1925, Ostrava

† 31. 12. 1986, Ostrava

Dramatik a básník

Vlastním jménem Alexander Lichý. Otec byl původní profesí automechanik, později se stal spolumajitelem kavárny, kterou jeho matka provozovala v Uherském Hradišti. Zde Saša Lichý prožil převážnou část dětství a nastoupil tu na gymnázium. Ve studiu pokračoval v Ostravě, školu však nedokončil a brzy po válce se začal věnovat divadlu. V roce 1945 spolu s přáteli (mj. s Oldřichem Daňkem, Zdeňkem Dřevojánkem a Štěpánkou Ranošovou) založil v Ostravě divadelní sdružení Kytice, v němž se uplatnil jako herec a režisér. Po dvouleté vojenské službě v letech 1947–1949 deset let působil v krajských oblastních divadlech: v letech 1948–1954 měl angažmá v Hradci Králové a od roku 1954 v Liberci, kde setrval do roku 1958. V témže roce se natrvalo vrátil do Ostravy, do Divadla Petra Bezruče, kde se stal po úspěšné inscenaci Shakespearova Večera tříkrálového (1959) stálým režisérem. V letech 1966–1971 zastával funkci ředitele divadla. Roku 1968 mj. uvedl v aktualizované podobě Těžkou Barboru Voskovce a Wericha a Lerouxovu hru Fantom v opeře a postavil se do čela protestních akcí ostravských divadelníků proti okupaci. Nato byl v roce 1971 zbaven funkce, jeho hry – s výjimkou úprav Jiráskových her Kolébka a Pan Johanes (1973) – se nesměly uvádět a až do roku 1978, kdy byl navíc postižen těžkým infarktem, mohl působit jen jako režisér. – Manželka Saši Lichého Evelyn Lichý (*1940, sňatek 1959) byla tanečnicí a choreografkou Divadla Petra Bezruče v Ostravě, v témže ostravském divadle působí i mladší syn Norbert Lichý (*1964), herec a hudební skladatel; starší syn Alexander Lichý (*1960) je přírodovědec.

Saša Lichý přispíval do časopisu Červený květ (Ostrava). Jako scenárista spolupracoval s ostravskou pobočkou Čs. rozhlasu a Čs. televize. Byl autorem scénářů k televizním inscenacím Laťka (1963, r. Vlasta Janečková), Hračka pro mne (pohádka, 1963, r. Vlasta Janečková), Pony pana Pina (pohádka, 1970, též režie) a Poselství (1978, r. František Mudra). Vytvořil libreto operety Kouzelné údolí (hudba Karl Millöcker, r. Vladislav Hamšík), kterou roku 1965 uvedlo Divadlo Jiřího Myrona v Ostravě; psal rovněž písňové texty pro hry jiných autorů (Ivan Taller: Hvězdný princ, námět A. Saint-Exupéry, 1974; Otia Ioseliani: Žert vinaře Agaba, přel. K. Wojnar, rozmn. 1975). – Užíval pseudonymu Saša Heřman.

Lichý debutoval nevyhraněnou sbírkou mladistvých veršů Desatero vyznání. Později se věnoval psaní divadelních her, v nichž převažují pohádky na tradiční témata (Cínový vojáček, Kouzelná lampa Aladinova, Svatba s Honzou, Létající princezna aj. ) a hry s pionýrskou tematikou (Fripiri, Laťka, Oslí serenáda), dále úpravám prozaických předloh, adresovaných zejména dětem a dospívající mládeži. Autor v nich mohl uplatnit svůj smysl pro dějovou dynamiku, humor i fantazijní nadsázku a propojit slovo se způsobem jeho divadelní realizace, se zpěvem a tancem. (K adaptacím jej inspirovala díla Alexandra Dumase, Marka Twaina, Alexandra Fadějeva, Aloise Jiráska, Jana Otčenáška, Václava Čtvrtka aj.) Jako divadelní praktik dovedl Lichý aktuálně reagovat na potřeby dramaturgie i v tvorbě pro dospělé. Na počátku padesátých let byla jeho hra Horká kaše přijímána jako pokus o inovaci budovatelské dramatiky, od poloviny let šedesátých pak jako jeden z prvních upravil (a režíroval) nejen Hrabalovy Ostře sledované vlaky, ale i díla Alexandra Solženicyna (Ve stanici) či Isaaka Babela (Rudá jízda).

BIBLIOGRAFIE

Beletrie a práce o literatuře: Desatero vyznání (BB 1946, pod pseud. Saša Heřman); Horká kaše (D, rozmnož. 1952, knižně 1953, prem. 1952); Kouzelná lampa Aladinova (D pro ml., rozmnož. 1956, knižně 1958, prem. 1956); Cínový vojáček (D pro děti, rozmnož. 1960, uváděno též s tit. Hračka pro mne, prem. 1959); Fripiri (D pro ml., rozmnož. 1962, knižně 1963, prem. 1961); Laťka (D pro ml., rozmnož. 1962, i prem.); scénicky: Zvířátka a loupežníci (D pro děti, 1946); Tři malí černoušci (D pro děti, 1947); Ztratilo se psaníčko (D pro děti, 1949); Honza Modráček (D pro děti, 1951); Sedm havranů (D pro ml., 1953); Nenadávej na zrcadlo (D 1954); Jana z parku (D pro ml., 1964); Oslí serenáda (D pro ml., 1965); Černá ruka (D pro ml., 1972); Svatba s Honzou (D pro děti, 1972); Létající princezna (D pro děti, 1980); Jak vyčarovat sestru (D pro ml., 1992).
Dramatizace: D’Artagnan bude kapitánem (rozmnož. 1963, prem. 1962 s tit. Tři mušketýři po dvaceti letech, podle A. Dumase); Ostře sledované vlaky (rozmnož. 1966, i prem., podle B. Hrabala); Píseň o Fanfánu Tulipánovi (rozmnož. 1967, i prem. pod názvem Fanfán Tulipán, na motivy franc. filmu); Kamarád Huckleberry (rozmnož. 1970, prem. 1966, podle M. Twaina); Jak se stal Rumcajs loupežníkem (rozmnož. 1970, prem. 1969, podle V. Čtvrtka); Jak měl Rumcajs Cipíska (rozmnož. 1972, i prem., podle V. Čtvrtka); scénicky: Filozofská historie (1949, podle A. Jiráska); Zloděj z Bagdádu (1958, s K. Dittlerem, podle K. Biebla); Romeo, Julie a tma (prem. 1959 v Těšínském divadle, prem. v Divadle Petra Bezruče Ostrava 1970 pod názvem Romeo, Julie, tma..., podle J. Otčenáška); Mladá garda (1967, podle A. Fadějeva); Hrabě Monte Christo (1968, podle A. Dumase); Fantom v opeře (1968, podle G. Lerouxe); Ve stanici (1969, podle A. Solženicyna); Ten, kdo najde zlatý klíček (1970, podle A. N. Tolstého); Rudá jízda (1971, podle I. Babela); Udatný princ Bajaja (1983, podle B. Němcové); Klobouk pana Klicpery (1985, podle V. K. Klicpery); úpravy (premiéry): J. N. Nestroy: Talisman (1965); W. Shakespeare: Sen noci svatojánské (1966); J. Gay: Žebrácká opera / Polly (1970); A. Jirásek: Kolébka (1973) + Pan Johanes (1976); V. Farová: Dorotka a Šábršula (1974); G. Almar podle předlohy Ch. Dickense: Oliver Twist (1977); V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk (1978); J. Voskovec – J. Werich: ...si pořádně zařádit (1979).
Příspěvky ve sbornících: Dramatika pro děti, 6. díl (1994, ed. J. Černíková-Drobná, obsahuje hru Kouzelná lampa Aladinova).

LITERATURA

Studie a články: V. Semrád: České drama 1945–1960, Ochotnické divadlo 1960, č. 7 a č. 12; (abe): Saša Lichý, Ostravský kulturní zpravodaj 1963, č. 5; Z. Josková: Doslov, in S. L., Fripiri (1963).
Recenze: Horká kaše: an., MF 21. 6. 1952; F. Goldscheider, Květy 1952, č. 42; F. Götz, LitN 1953, č. 6 * Kouzelná lampa Aladinova: O. Kryštofek, MF 18. 10. 1957; F. Pavlíček, DivN 1957/1958, č. 3 * Zloděj z Bagdadu: -ša., ČK 1958, č. 11 * Cínový vojáček: J. Hek, Rovnost 11. 5. 1960 * Fripiri: V. Dvořáková, Ostravský kulturní zpravodaj 1961, č. 8; J. Kopecký, RP 11. 12. 1961; V. Kudělka, Rovnost 3. 4. 1962 * Laťka: V. Kudělka, Rovnost 28. 5. 1963; J. Pleskot, ZM 1963, č. 1 * Tři mušketýři po dvaceti letech: M. Křovák, LD 12. 4. 1963; D. Čeporanová, ZM 1963, č. 8/9 * Jana z parku: J. Pleskot, ZM 1965, č. 10 * Oslí serenáda: J. Navrátil, ČK 1965, č. 12; J. Pleskot, ZM 1966, č. 3 * Ostře sledované vlaky: J. Navrátil, ČK 1966, č. 4; Vn (= V. Urban), KT 1966, č. 12 * Hrabě Monte Christo: M. Suchomel, ZN 23. 4. 1968 * Ve stanici: Z. Krčmář, MF 20. 5. 1969 * Žebrácká opera: Z. Krčmář, MF 3. 11. 1970.
Rozhovory: S. Slavík, Rovnost 27. 3. 1962; J. Navrátil, ČK 1964, č. 1; -JN, Ostravský kulturní zpravodaj 1966, prosinec.
K životním jubileím: vz (= V. Závodský), Amatérská scéna 1990, č. 11; vl (= Š. Vlašín), Naše pravda 2000, č. 37.
Nekrology: (r), Amatérská scéna 1987, č. 3; -rw-, KultM 1987, č. 3.
Vzpomínky: J. Tuček, Kam v Brně 2008, č. 7/8, příl. Kam

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Bibliografické databáze ÚČL AV ČR
Ostravský divadelní archiv
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963

Autor hesla: Svatava Urbanová (1995)

Aktualizace hesla: 17. 6. 2021 (av)

Aktualizace bibliografie: 17. 6. 2021 (av)

zpět na hlavní stranu