Slovník české literatury po roce 1945
Marie VOSIKOVÁ
* 2. 2. 1942, Ostrava
Spisovatelka a matematička
Rozená Dostálová. Otec i matka byli úředníci. –
Vosiková vystudovala jedenáctiletou střední školu v Opavě (mat. 1959) a Matematicko-fyzikální fakultu UK, obor matematická statistika (promoce 1963), v roce 1973 získala titul RNDr. Od absolutoria pracovala v Rožnově pod Radhoštěm postupně v národním podniku Tesla, jako programátorka-analytička (1964–81) a vedoucí oddělení automatizovaných systémů řízení na generálním ředitelství (do 1989), jako vedoucí skupiny informatiky ve státním podniku INTES (do 1991), pak jako vedoucí výpočetního střediska a od 1993 jako personální náměstkyně ředitele firmy Loana a. s. –
Od 90. let do současnosti často a dlouhodobě pobývá ve Švýcarsku, kde žije část její rodiny.
Vosiková publikovala od roku 1962 (nejprve pod dívčím jménem) prózy v Rudém právu a Nové svobodě (Ostrava), odborné články v odborných časopisech. Její tvorba je ovlivněna celoživotním přátelstvím s filmovým režisérem Jaromilem Jirešem a příslušností k ostravské skupině Generace. Československý rozhlas (Ostrava) vysílal její pohádky a cyklus cestopisných črt o Španělsku, v roce 2007 vysílal Český rozhlas povídky z její knihy Jen já a ty.
Prózy Marie Vosikové podrobně rozvíjejí jednoduchý příběh, v jehož pozadí se tají nějaké elementární obecné téma, nejčastěji láska mezi mužem a ženou, mateřský cit, bezpečí domova, stárnutí a smrt. Nejzjevněji se tento významový paralelismus uplatňuje v alegorických epizodách ze živočišné a rostlinné přírody (Kapky rosy). Pečlivě komponovaná novela Louka sleduje postavu dobráka od počínajícího onemocnění až po smrt, jeho lakotnou ženu a syna, u něhož se soucitný vztah k otci prolíná s upevňujícím se vztahem milostným. Osobitost novely vyrůstá z výmluvnosti zblízka viděných věcí v pustnoucím domě, i naopak z evokace smírně a očistně působící přírody. Povídky souboru Klíče, ve kterých se prostupuje fiktivní a reálný svět, spojuje motiv více méně marného hledání „klíčů“ k druhým, k tajemství a k tomu, co uplynulo. V povídkových souborech Dámy bez deštníku a Jen já a ty směřuje autorka k citlivému zobrazení universa lidských vztahů a vazeb, k pozornému, ale neafektovanému zachycení lidské psychiky a otázek, jež ji zneklidňují a současně i nutí dozrát.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Kapky rosy (PP 1979); Louka (P 1981); Klíče (PP 1987); Dámy bez deštníku (PP 2002); Jen já a ty (PP 2006).Ostatní práce: Programování v jazyku COBOL (1973, s RNDr. Stanislavem Dvořákem).
Příspěvek ve sborníku: Trojlístek (PP pro děti, 1976).
LITERATURA
Recenze: Kapky rosy: M. Zenklová, Tvorba 1980, č. 10; J. P. Kříž, LM 1980, č. 3 * Louka: S. Juga, Tvorba 1982, č. 6, příloha Kmen; J. Svoboda, LM 1982, č. 6 * Klíče: J. Galík: KultM 1988, č. 5 * Dámy bez deštníku: M. Tomášek, Tvar 2003, č. 8; O. Mainx, Host 2003, č. 5, příl. Recenzní příloha; A. Haman, LidN 22. 9. 2003.Rozhovory: (ma)=J. Machač, Ostravský kulturní měsíčník 1979, č. 6.
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1998); Klára Kudlová (2007)
Aktualizace hesla: 20. 12. 2007
(kk)
Aktualizace bibliografie: 20. 12. 2007
(kk)