Oldřich ŠULEŘ

 Šuleř debutoval ve druhé polovině padesátých let široce založenou románovou kronikou Letopisy v žule, věnovanou problematice vzniku a rozvoje kamenictví na severomoravském Jesenicku. Na realisticky pojatém, faktograficky i příběhově bohatém materiálu životních osudů dělníků a velkopodnikatelů vykreslil především dobové třídní a sociální zápasy. V šedesátých letech se k tomuto žánru vrátil prózou o partyzánském odboji (Na srnčích nohách) a v následujícím desetiletí trojdílnou rodinnou kronikou Měsíční krajina, Dlouhé stíny, Horký provoz, která časově zasahuje od počátku století až do současnosti a ze socialistické perspektivy tematizuje všechna klíčová období a historické události, od sociálních zápasů před první světovou válkou a po ní přes protinacistický odboj až po budování komunistické společnosti a vyrovnávání se s jeho důsledky. Později se prozaik k tematice Jesenicka vrátil románem Severní svahy, časově ohraničeným dobou vypjatého německého nacionalismu a komunistickou perzekucí padesátých let. Retrospektivní charakter má román Hořela lípa, hořela..., sledující formou předsmrtných vzpomínek osudy dělníka v severomoravských dolech od jeho pracovních začátků až po výkon ředitelské funkce v padesátých letech. Šuleř tu navazuje na tradici románů z pracovního prostředí z přelomu čtyřicátých a padesátých let; oproti budovatelskému románu nezdůrazňuje tak silně ideologickou stránku, ovšem zachovává jeho schematické pojetí hlavního kladného hrdiny i prostředí (oddanost práci, čestnost, splývání pracovního a osobního života) a rezignuje na hlubší psychologickou charakteristiku i kritickou reflexi a analýzu dějinné situace, konfliktu jedince a politické moci.
Do druhé klíčové oblasti autorova života, na Valašsko, je situována próza Sláva a pád Valašského pánbíčka. Osu románu s mnoha místopisnými a životopisnými reáliemi utváří životní příběh historické postavy, právníka Aloise Mikulce, jeho politické a ekonomické působení, milostné vzplanutí a tragický konec. – Druhou linii Šuleřovy tvorby tvoří komornější prozaické útvary. V lyricky laděných portrétech Němci zabitých železničářů z malé stanice oslavil samozřejmé hrdinství odbojářů (Stanice Sousedov). Na motivy ze života Petra Bezruče a jeho vztahu ke třem ženám vznikla novela Inkognito. Ke společensky aktuální problematice se autor obrátil krátkým románem Vášnivé povahy, příběhem politického sporu promítnutého do dvou lidských osudů a nabízejícího dvojí řešení. Povídkovým souborem z konce šedesátých let Marné návraty prostupuje téma neoddělitelnosti přítomnosti a minulosti a jejich neustálého střetávání v jedinečném lidském životě. Román z prostředí silničářů Valentýnská zima je konfrontací lidských charakterů a profesních přístupů v kalamitní situaci.
Z převažujícího zaměření Šuleřovy tvorby se vymyká román Úhlavní přítel, baladický příběh situovaný do blíže nekonkretizovaného rytířského dávnověku, do imaginární země jménem Kotlina. Šuleř se tu inspiroval poetikou Vančurových historizujících próz, což je zřetelné především ve snaze o květnatý a archaizovaný jazyk, v rozsáhlých popisných pasážích a romantizujícím patosu vyprávění, gradujícím do tragického konce.
Specifickou část Šuleřova díla tvoří beletrizované národopisné studie a eseje o Valašsku a Slezsku. Valašskému každodennímu životu a lidové kultuře je věnována kniha Je to chůze po kotárech!; vztahem prvního českého prezidenta a Valašska se Šuleř zabýval v eseji Valašský poslanec T. G. M. Značný prostor věnoval Šuleř také výtvarným, hudebním a literárním tvůrcům valašského regionu (Paměť domova, korespondence s malířem Janem Kobzáněm, shrnutá do knihy Nech sa búček zeleňá). Osobitou literární mapu Severní Moravy a Slezska, Valašska i Hané vytvořil v trojdílném cyklu knižních medailonů (Laskavé podobizny, Laskavé medailony, Laskavá setkání), jejichž první dva díly přinášejí více než stovku profilů autorů významnějších i opomíjených, a to včetně polsky píšících spisovatelů; oba svazky navíc plní funkci antologie textů regionálního písemníctví. V posledním díle (Laskavá setkání) se Šuleř neomezil pouze na literáty a připomněl i osobnosti z oblasti hudby a výtvarného umění. Beletrizované ztvárnění dějin Ostravy (od 13. století do konce druhé světové války) představuje kniha Bílý kůň ve znaku. Historií Ostravy jsou inspirovány také příběhy ze souboru próz Třetí strana mince.
K nejmladší věkové kategorii čtenářů se Šuleř obrátil vlastními pohádkami i adaptacemi textů pocházejících především z Valašska (mj. O Janíčkovi malérečkovi na motivy životních osudů malíře Jana Kobzáně, pohádkové soubory Ovčák a drak, Poklad pod jalovcem, Nic nalhaného, máloco pravda). Do valašských reálií je zasazen i původní pohádkový cyklus É trli-frli aneb Kdy nastane konec světa. Z jesenických pověstí čerpá Modrá štola. Starší mládež autor oslovuje vážnějšími příběhy především z partyzánské historie Beskyd a Valašska (Bylina od černé žluny, Cyrilek, román Ve dne v noci, vzniklý přepracováním kroniky Na srnčích nohách). Světem dětí je inspirována také próza Krásné nesmysly.
Své zkušenosti z vlastního psaní i četby jiných českých i světových autorů Šuleř zúročil v knize Třináctá komnata, jež představuje rekapitulaci vlastní tvorby a zároveň možnou pomůcku pro začínající autory.