Františka PECHÁČKOVÁ

 Pro utváření osobité tvorby Františky Pecháčkové měl značný význam kontrast mezi prožitkem útlého dětství na slovácké vesnici (zpětně poeticky zachyceným v dětské knížce z počátku 60. let Sedmikrásný čas) a následným těžkým životem osiřelé rodiny ve městě. Chudobu samu Pecháčková brzy začala chápat idealizovaně jako zdroj mravních hodnot. Touha po kladu a harmonii ji vedla od zobrazení bezbranných obětí sociálního systému a lidské lhostejnosti (vdova a její děti ve zdech necitelného města za války v debutu Jobovy děti, nezaměstnaný pekařský dělník ve Slaměném domě) k postavám silných osobností z lidu, které svou houževnatostí i mravní pevností dokáží – byť za cenu těžkých zápasů a obětí – dát svému životu smysluplnost a důstojnost. Zaujetí prací, přinášející obživu lidem, inspirovalo Pecháčkovou k biografickému románu o Tomáši Baťovi Chléb náš vezdejší...; typy prostých hrdinů však nacházela především v dívkách a ženách, zpravidla nejchudších, nesoucích pokorně svůj úděl. K syntéze realistického pohledu na tvrdý život lidí v horské oblasti a poetické stylizace dospěla v románové baladě o lásce, bídě a mravní odpovědnosti Věrnost, která za druhé světové války dostávala i alegorický smysl. Po 1945 Pecháčková publikovala nejprve psychologický román Údolí Vlčinec (s tématem konfliktu ve svědomí provinilého chalupníka); dobovým šablonám pak podlehla v prózách zachycujících združstevňování vesnice (Zítřek začal včera) nebo častěji moralistně vyjadřujících autorčinu nedůvěru k městskému prostředí (Hříšné město, Přítelkyně). V románové kronice Proč mlčí živí promítla do individuálního osudu manželky bezzemka peripetie půlstoletí společenského života na Kopanicích a dotkla se i křivd počátku 50. let. Ráz jitřivého stesku dostala láska k domovu v románu o životě valašských vystěhovalců v Americe na přelomu století (Vůně chleba). Autorčin vroucí lyrismus, spjatý s obrazným, někdy až dekorativním výrazem čerpajícím z lidové mluvy a nevyhýbajícím se novotvarům, povyšuje v jejích nejlepších pracích všední děje do básnické roviny.