David Jan NOVOTNÝ

 Knižním debutem, povídkovou sbírkou Jak rodí chlap, navázal Novnotný na realistickou prózu líčící rázovité lidské figurky a opírající se především o humoristickou drobnokresbu (tento charakter měla již raná próza Můj nejlepší kámoš, rkp. 1978). Scenáristická průprava vedla autora k akcentování základní dějové linie příběhu a k důrazu na pointu. V této vypravěčské poloze Novotný pokračoval i později, postupně však sílilo jeho zaměření na etický rozměr světa. V povídkové knížce Jak nevyloupit poštu, jejíž významové pozadí utváří psychická atmosféra českého života 80. let, se inspiroval kriminalistickými příběhy Karla Čapka. (Detektivním příběhem, tentokrát pro děti a mládež, jsou rovněž pozdější Strašáci a Poustevníci.) Sarkastickým průhledem do zákulisí soudobého světa umění a umělců je pětice novel fabulovaných jako vyprávění o společenských a osobních dilematech, přelomových epizodách v životě fiktivních hudebních skladatelů, filmařů či uměleckých fotografů (Má rozkošná Múza s hadrem v ruce). O pojmenování dobového morálního nepokoje usilovala rovněž rukopisně šířená sbírka Novotného protestsongů a básní Tak si broukám pod peřinou, a zejména román Život a sny. Jeho protagonista, vyznávající evangelijní život v pravdě a chudobě, ztělesňuje potenciální morální východisko z krize generace, traumatizované neustálými mravními konflikty; svými občanskými a etickými postoji však především naplňuje protestanskou filozofii života a věrnost rudimentárním lidským hodnotám. Volnou trilogií Ro(c)k na vsi, O půl páté před krámem a Truhlářská sonáta se autor pokouší navázat na tradici venkovských próz; jednotlivá díla jsou propojena uspořádáním podle čtvera ročních období a zasazením do fikčního Českoskalicka. Pointa románu Vasarelyho kříž je založena na kontrastu mezi archaizujícím jazykem a atributy novodobého světa; prostřednictvím takto vznikajícího napětí zdůrazňuje autor panoptikálnost a relativní povahu vyprávěných událostí.