Lilly HODÁČOVÁ
* 5. 11. 1910, Praha
† 8. 12. 1998, Praha
Prozaička, dramatička, herečka, autorka knih pro děti a mládež
Vlastním jménem Ludmila Hodáčová. Dcera vychovatelky a učitelky jazyků; dětství prožila u dědečka v Kouřimi, která bývá někdy mylně uváděna jako místo jejího narození. Sem se také po celý život vracela a na vlastní přání zde byla pochována. – Po maturitě na pražském klasickém gymnáziu v roce 1929 zastávala během studia filozofie a germanistiky na FF UK krátkodobá zaměstnání jako úřednice či vychovatelka. V letech 1932–1936 absolvovala v Brně dramatickou konzervatoř a zároveň dokončila i studium na tamní filozofické fakultě (titul PhDr. získala roku 1947 prací Ladislav Klíma – estetická struktura jeho díla filozofického a beletristického). Její názory a literární ambice ovlivňovalo mnohaleté přátelství, které ji od roku 1937 pojilo s
Vítězslavem Nezvalem. Od roku 1940 působila jako herečka na
Nové české scéně, v letech 1942–1943 v divadle Anny Sedláčkové a v období 1943–1948 v Městských divadlech pražských (Vinohradské a Komorní). Jako herečka a dramaturgyně poté přešla do
Městského oblastního divadla v Kolíně a v roce 1961 se stala dramaturgyní Státního divadelního studia v Praze. Roku 1963 odešla do invalidního důchodu a věnovala se literatuře a výtvarnému umění (v roce 1990 vystavovala své obrazy v Muzeu Kouřimska). Jako filmová herečka se objevila ve filmech Za tichých nocí (1940), Valentin dobrotivý (1942) nebo Jan Roháč z Dubé (1947). Pod pseudonymem Františka Heroldová recitovala v Čs. rozhlase. – V roce 1946 se provdala za divadelního režiséra Karla Schindlera (1903–1961), společně si pak krátce po sňatku změnili jméno na Konstantin. Roku 1959 přijala občanské jméno Jirsová podle svého druhého manžela.
V prvních pohádkových textech (Zub času, Krásný nový čas), inspirovaných nonsensovou a surrealistickou poetikou, proniká dětský hrdina do alegorického světa zabydleného personifikovanými abstraktními pojmy (Čas, Spravedlnost). Posun k humoristickému odlehčení představuje pohádka Bubáčci, která koresponduje s vlnou zcivilňování tradičních pohádkových motivů: pohádková strašidla již nemají v moderní společnosti místo, a tak se začleňují do společenství lidí. Od šedesátých let se Hodáčová věnovala romské tematice, v kontextu literatury pro děti a mládež dosud opomíjené. V próze Ondřejka, líčící úsilí mladé romské rodiny o lepší život, než jaký nabízí prostředí romské osady, ještě doznívají tóny schematismu, nicméně autorce se podařilo vystihnout romskou mentalitu a její střet s diskriminačními předsudky. Romské pohádky převyprávěla v souboru Král bydlí za rohem. Své znalosti divadelního prostředí uplatnila Hodáčová v románu pro dívky Bláhový sen, rozbíjejícím iluze o hereckém životě, a zčásti i v divácky úspěšné hře o Františku Kmochovi (Tak žil a hrál nám Kmoch). Memoáry Zpěv Orfeův otevřeně zachycují peripetie autorčina vztahu s Vítězslavem Nezvalem od jejich seznámení až do básníkovy smrti v roce 1958; v období normalizace bylo jejich vydání pro nezveřejnitelná fakta odmítnuto.
BIBLIOGRAFIE
Beletrie: Zub času (pohádka, b. d., 1942); Krásný nový čas (pohádka, pokrač. předchozího, 1946); Naše říkanky (BB pro děti, b. d., 1946); Bláhový sen (R pro ml., 1948); Bubáčci (pohádka, b. d., 1949); Tak žil a hrál nám Kmoch (D, rozmnož., 1954, i prem.); Ondřejka (P pro ml., 1966; přeprac. 1972); Král bydlí za rohem (pohádky, 1973); Zpěv Orfeův (paměti, 1995).Dramatizace: Předtucha (rozmnož., 1958, pod jm. Ludmila Hodáčová, prem. 1956, podle M. Pujmanové).
LITERATURA
Studie a články: M. Vinařová: Jak tvoří básník. Vítězslav Nezval v zrcadle korespondence z let 1937–1942, Literární archiv 1987, sv. 19/20; M. Tyč in Literáti Kolínska (2004).Recenze: Zub času: F. Dlouhán (= F. Bulánek-Dlouhán), Úhor 1942, č. 9/10; p. (= A. M. Píša), Národní práce 18. 12. 1942; J. Rey, Řád 1942, č. 10; vpa (= V. Pazourek), LidN 6. 8. 1943 * Krásný nový čas: kp. (= R. Kapounová), Štěpnice 1946/1947, č. 10; P. Laichter, Naše doba 1946/1947, č. 3 * Tak žil a hrál nám Kmoch: E. K. (= E. Kopecký), Práce 15. 11. 1955; J. Kotek, MF 8. 1. 1956 * Předtucha: K. Dvořák, LitN 1956, č. 44 * Ondřejka: V. Vařejková, Komenský 1966/1967, č. 7; J. Rulf, ZM 1967, č. 7; J. Voráček, Impuls 1967, č. 3 * Král bydlí za rohem: O. Ch. (= O. Chaloupka), ZM 1973, č. 8 * Zpěv Orfeův: M. Blahynka, Obrys-Kmen 1996, č. 4; J. Hájková, NK 1996, č. 4; M. Jungmann, LitN 1996, č. 4; J. Šimůnek, SvSl 10. 2. 1996 * Bubáčci: iz (= I. Zítková), NK 1999, č. 13.
Rozhovor: mj (= M. Jahodová), Rozhlas 1989, č. 30.
Vzpomínky: M. Linhartová, Kouřimský zpravodaj 2010, č. 10; M. Toulová, Haló noviny 8. 2. 2017, příl. Literatura – Umění – Kultura, č. 6.
K životním jubileím: J. Suk, NK 2000, č. 45.
Nekrolog: J. Brzický, LidN 22. 12. 1998.
Archiv: LA PNP, osobní fond (část fondu uspořádána v 1. stupni evidence, zbytek nezpracován).
SOUVISEJÍCÍ ODKAZY
Bibliografické databáze ÚČL AV ČRLiterární archiv Památníku národního písemnictví
Lexikon české literatury
Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Autor hesla: Přemysl Blažíček (1994); Milena Šubrtová (2007)
Aktualizace hesla: 20. 11. 2019
(av)
Aktualizace bibliografie: 20. 11. 2019
(av)