Slovník české literatury po roce 1945
Slovník české literatury po roce 1945

 Josef SPILKA

* 7. 3. 1899, Ratboř (u Kolína) 
† 25. 8. 1986, Praha 
 
Prozaik, básník, sběratel a adaptátor lidové slovesnosti, autor knih pro děti
 Pocházel z rodiny obuvníka a porodní asistentky. Navštěvoval obecnou školu v Suchdole a měšťanskou školu a učitelský ústav v Kutné Hoře. Na jaře 1917 studia přerušil a nastoupil jako jednoroční dobrovolník do Nagykanizsi v jižních Uhrách (sloužil jako písař na velitelství 12. pěšího pluku). Po válce složil maturitu (1918), stal se učitelem na Kutnohorsku (obecná škola v Jindicích a v Suchdole, měšťanská škola v Kutné Hoře) a zároveň studoval na Vysoké škole pedagogické v Praze. 1924–29 působil ve slovenských třídách měšťanské školy v Užhorodě (zde se seznámil s Vladislavem Vančurou, který na Podkarpatské Rusi sbíral materiál k románu Poslední soud). Po návratu učil na reformní obecné škole, 1930–52 na pokusné měšťanské škole v Hostivaři. Od roku 1936 žil trvale v Praze. 1952 se stal pracovníkem Státního ústavu pro lidovou píseň, od roku 1954 po odchod do důchodu (1971) pracoval v Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd. Při zaměstnání vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (absolvoval 1962, PhDr. 1973 prací Čtyři studie o českých příslovích).
 Debutoval 1919 verši a prózami v Cestě. Přispíval do periodik literárních (Lumír, Literární noviny, Sever a východ aj.) i pedagogických a do mnoha deníků, především však do dětských časopisů Dětský svět, Malý čtenář, Mateřídouška, Ohníček, Sedmihlásek a Studánka. V poválečných letech publikoval hlavně v Československé etnografii a Českém lidu. Dětské literatuře se věnoval též jako redaktor časopisů Roj (1935–42), Studánka (1947–48), Sedmihlásek (1948–49) a knižnic Nové obzory (1945–48, nakl. Unie) a Bojovníci (1946–49, nakladatelství Mladá fronta). – Užíval pseudonymu Jan Luka (Studánka).
 Josef Spilka zahájil uměleckou dráhu bibliofilsky vydanými sbírkami epigonských básní s konvenčně pojatou přírodní a milostnou tematikou (Rozpuk, Kaťa, Bronz) a knížkou epigramů Jehelníček. Brzy však tento žánr opustil a věnoval se tvorbě pro mládež. Kromě románu Veliký požár s detektivní zápletkou, který je určen starším dětem, adresoval své knihy předškolnímu a nejmladšímu školnímu věku. Psal především verše o zvířatech, v nichž sledoval často i stránku naučnou, a pohádkové příběhy oživlých hraček (Nový ptačí sněm, Podařený trojlístek), někdy i ve formě leporel jako doprovod k prvotním obrázkům (koncem 50. let též jako texty k omalovánkám); do veršů převedl i známé pohádky (Sněhurka a sedm trpaslíků). V próze se zaměřil (kromě autobiografických črt Zbojníčkové od Vysoké) na jednoduché výchovné texty pro nejmenší (Těším se do školy). Spilkův tvůrčí vývoj významně ovlivnil pobyt na Podkarpatské Rusi; toto prostředí svou svéráznou atmosférou vzbudilo jeho intenzivní zájem o tamní lidovou slovesnost, jejíž motivy osobitě rekonstruoval do nových pohádkových textů (Ivanko z polonin, Tucet hezkých pohádek aj.). Podobnou metodu později užil i ve zpracování lidových pohádkových látek z jiných oblastí, především z Podkrkonoší. Po druhé světové válce u něj převládl odborný folkloristický zájem, který se rozšířil i na folklor městský (studie v etnografických vědeckých časopisech a sbornících). Významná byla jeho iniciativní editorská spolupráce na autentickém vyprávění kladenské haldařky Šípek u haldy. Jeho překlady ze slovenštiny a ukrajinštiny vyšly samostatně i ve sbornících. Byl též spoluautorem učebnic občanské nauky a branné výchovy i čítanky.

BIBLIOGRAFIE

Beletrie: Rozpuk (BB, bibliof., 1925); Lili (BB, bibliof., 1927); Kaťa (BB, bibliof., Užhorod 1928); Bronz (BB, bibliof., Užhorod 1929); Jehelníček (epigramy, vlastním nákl., 1929); Panevropa (BB, bibliof., 1930); Zbojníčkové od Vysoké. Podivuhodné příběhy o dětech a zvířátkách (PP pro děti, 1930); Novočeský passionál (BB, bibliof., 1931); Janko a trpaslíci. Neuvěřitelná dobrodružství z Demänovských jeskyň (pohádky, b. d., 1931); Rok (BB, bibliof., 1933); Napucánek (pohádky, 1936); Veliký požár (R pro ml., 1937); Ivanko z polonin (pohádky, b. d., 1939); Jarní ratolesti (BB pro děti, 1940); Ušákova ženitba (BB pro děti, 1940); Stolečku, prostři se! (BB pro děti, 1941); Podařený trojlístek (BB pro děti, 1941); Tucet hezkých pohádek pro nejmenší čtenáře (1945; rozšíř. s tit. Věnec hezkých pohádek, 1949); Nový ptačí sněm (bajky BB pro děti, 1946); Velká rada zvířat (bajky BB pro děti, 1946); Jen vesele! (BB pro děti, b. d., 1948); Sněhurka a sedm trpaslíků (BB pro děti, 1950); Včera – dnes (BB pro děti, 1950); Veselá neděle (BB pro děti, 1950); Na tom našem dvoře (BB pro děti, 1950); Těším se do školy (PP pro děti, 1950); Pohádky z hor (1955); O Budulínkovi (text k omalovánkám, 1948); O perníkové chaloupce (text k omalovánkám, 1958); Čert a cikán (text k omalovánkám, 1959); Jak dědeček měnil až vyměnil (text k omalovánkám, 1959); Houf veselých zvířátek čeká na vás u vrátek (BB pro děti, b. d., 1960); Veselé pohádky z kouzelných hor. Uzlík skazek ze Zakarpatské ukrajiny (1960); Šípek u haldy. Karolina Štiková vypravuje a ilustruje (1964, podle vzpomínek K. Štikové); Krakonošova zahrádka (pohádky, 1971); Náš Krakonoš (pohádky, 1973); Kocour v botách (leporelo, 1975).
Výbor: Denní host (BB 1983, ed. J. Suchý).
Překlady: A. Thomasová: Andrea (1937) + Viktorie (1938); Ukrajinské povídky (1956, s dalšími); Ukrajina zpívá a vypráví (1957, s dalšími); P. Dobšinský: Slovenské pohádky (1957; rozšíř. 1961) + Tři zlaté hrušky (1958) + Zakletý les (1964); A. Kalyn: Zakarpatské pohádky (1958); M. Ďuríčková: Jasněnka (1963), Janošík, junošík. Lidové pověsti o Juraji Jánošíkovi (1974, ed. A. Melicherčík).
Ostatní práce: Příručka občanské nauky a výchovy se základy branné výchovy pro žactvo měšťanských škol (1936, s F. Poulíčkem a J. Neumannem); Učebnice občanské nauky a branné výchovy pro školy národní (1936, s F. Poulíčkem); Občanská nauka a branná výchova pro obecné školy. Díl 1 - 3. Učebnice pro 3. - 5. postupný ročník (vše 1936, s F. Poulíčkem); Občanská nauka a výchova pro obecné školy ménětřídní. Díl A-C.Učebnice pro 3.- 5. postupný ročník (1937, s F. Poulíčkem); Občanská nauka a branná výchova pro měšťanské školy. Díl 1. pro první třídu (1939, s F. Poulíčkem).
Příspěvky ve sbornících: In memoriam Jana Týmla (1946); Kladensko (1959); Zlatě doma. Sborník k devadesátinám zasloužilého umělce a spisovatele Pavla Suly (1972, ed. M. Petrtýl, J. Hilčr); Lidové kronikářství na Poděbradsku (1978); Městské lidové kronikářství na Rychnovsku (1979); Padesát pohádek východočeských autorů (1981).
Uspořádal a vydal: Oslavujeme Jugoslávii (1938, s F. Poulíčkem); Oslavujeme Rumunsko (1938, s F. Poulíčkem); Čítanka pro 2. postupný ročník národních škol (1949, s M. Šotkovou a J. Korejsem); J. Zaorálek: Lidová rčení (1963, se S. Utěšeným a M. Nedvědovou); M. Červenka – J. Blahoslav: Česká přísloví (1970).

LITERATURA

Studie a články: H. Mirvaldová: Josef Spilka, ZM 1980, s. 112.
Recenze: Rozpuk: J. Hejduk, Cesta 8, 1925/26, s. 339 * Kaťa: AMP. (A. M. Píša), PL 22. 7. 1928 * Bronz + Jehelníček: J. Knap, Venkov 8. 12. 1929, příloha Kulturní obzor * Tucet hezkých pohádek: K. Bodlák, Štěpnice 1, 1946/47, s. 60 * Pohádky z hor: D. Rychnová, Český lid 1955, s. 187 * Ivanko z polonin (2. vyd.): J. Červenka, ZM 1958, s. 243 * Šípek u haldy: J. Jech, Český lid 1965, s. 249 * Veselé pohádky z kouzelných hor: E. Čeřovská, ZM 1969, s. 191; M. Tmé, Komenský 93, 1968/69, s. 576 * Náš Krakonoš: H. Mirvaldová, ZM 1974, s. 301.
K životním jubileím: D. Klímová-Rychnová, Český lid 1959, s. 190; D. Klímová, Český lid 1974, s. 184; D. Bittnerová, Český lid 2000, s. 78.
Archiv: LA PNP: Osobní fond, nezpracováno.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

Jaroslav Kunc: Česká literární bibliografie 1945–1963
Bibliografická databáze ÚČL AV ČR
Památník národního písemnictví (průvodce po fondech)
Databáze českého uměleckého překladu po roce 1945

Autor hesla: Stanislava Mazáčová (1998)
Aktualizace hesla: 23. 11. 2006 (vbr)
Aktualizace bibliografie: 23. 11. 2006 (vbr)
 
zpět na hlavní stranu