Slovník české literatury po roce 1945
Eduard PETRŮ
* 16. 12. 1928, Olomouc
† 3. 3. 2006, Olomouc
Literární historik, editor a bibliograf
Pocházel z rodiny úředníka. V Olomouci po maturitě na Slovanském reálném gymnáziu (1948) vystudoval češtinu a francouzštinu na FF UP (1948–1952, diplomová práce La poésie de la Résistence, PhDr. 1952 prací Petra Chelčického Řeč o Šelmě a obrazu jejiem). 1952–1964 pracoval v olomoucké
Univerzitní knihovně (později Státní vědecké knihovně) jako samostatný odborný bibliograf a správce rukopisného fondu (1959–1961 absolvoval postgraduální knihovnický kurz). Od 1964 působil na katedře bohemistiky FF UP se specializací na dějiny starší české literatury a teorii literatury. Titul CSc. získal 1966 prací Vývoj českého exempla v době předhusitské, docentem se stal 1968 na základě habilitační práce Studie o Petru Chelčickém, DrSc. 1983 prací Husitství, reformace, humanismus a renesance v české literatuře, 1986 jmenován profesorem pro obor teorie literatury a dějiny české literatury. V letech 1989–1994 byl na
FF UP vedoucím katedry bohemistiky a slavistiky, v letech 1993–1996 proděkanem pro vědeckobadatelskou činnost, v letech 2005–2006 na katedře působil jako emeritní profesor.
Přispíval do časopisů a novin: Ruský jazyk (1951–1952 zde první recenze), Studia Comeniana et historica (trvale),
Listy filologické (od 1958, trvale),
Česká literatura, Slavia, Čs. rusistika,
Literární měsíčník, Dialog – Evropa XXI (též člen redakce),
Scriptum, Hanácké noviny (Olomouc), Zeitschrift für Slawistik (Berlín), Wiener slavistisches Jahrbuch, ojediněle
Červený květ (Ostrava) a Index, dále nepravidelně Stráž lidu (Olomouc) a Nová svoboda (Ostrava) aj. V době, kdy pracoval jako knihovník, publikoval i v periodikách Zprávy pro čtenáře Státní vědecké knihovny v Olomouci, Z knihovnické praxe a Technická knihovna. S
Čs. televizí spolupracoval v rámci celostátní soutěžní přehlídky vědeckých, populárně vědeckých a didaktických filmů a televizních pořadů
Academia Film Olomouc (od 1966); podílel se na řešení otázek teorie a dějin filmu ve
Filmovém klubu v Olomouci a v 80. letech působil také jako lektor a spolutvůrce koncepce semináře Film a škola v Olomouci.
V denním tisku užíval šifer -epe-, -ep.
V denním tisku užíval šifer -epe-, -ep.
Svou rozsáhlou badatelskou, pedagogickou a popularizační činnost zahájil
Petrů v druhé polovině 50. let řadou bibliografií, z nichž již první, Soupis díla Petra Chelčického a literatury o něm, naplňovala jeho celoživotní orientaci nejen na dílo tohoto spisovatele a myslitele, ale i na starší českou literaturu, literární medievalistiku a literaturu humanismu a renesance. Záhy se Petrů etabloval také jako editor, jenž vedle
Chelčického (kritická edice Drobné spisy, novočeský převod Ze Sítě víry) vydával autory a díla dosud nevydané či nepřístupné (např. Olomoucké povídky; Jan Dubravius: Theriobulia...; Bartoloměj Paprocký z Hlohol: O válce turecké a jiné příběhy). Své edice přitom zpravidla koncipoval jako přípravné analytické práce pro budoucí monografie a doprovázel je podrobnými analytickými studiemi.
V 60. letech se Petrů věnoval rovněž metodologii vědecké práce a aplikaci kvantitativních metod v literární vědě. Základní problematiku shrnul ve skriptech Exaktní metody literárněvědné práce. Prakticky pak tyto metody aplikoval především v knize Vývoj českého exempla v době předhusitské, kde uplatnil fyzikální model literárního díla a materiál zpracoval pomocí statistických metod. Literatuře husitského období věnoval Petrů jak řadu studií, tak i samostatné kapitoly v prvním dílu kolektivních akademických Dějin české literatury a v přehledné publikaci Panoráma české literatury.
Významnou část své práce Petrů zasvětil popularizaci literární medievalistiky. Smyslem knih Zašifrovaná skutečnost a Vzrušující skutečnost a Zrcadlo skutečnosti je až obranně pojaté poučení o přínosu středověké literatury pro dnešního čtenáře. V první z nich autor objasňuje postupy literární historie, které vedou k odhalení vazby středověkého literárního díla a životní reality. Akcent klade na širší souvislosti dobového kontextu: na estetické zásady, úlohu konvence v literatuře a způsob alegorického zobrazení reality. Naznačuje způsoby určování autorství, pořizovatele či čtenáře (Dalimilova kronika, Budyšínský rukopis, Tkadleček aj.), při výkladu poetiky alegorické skladby ukazuje způsob její interpretace (Alexandreida). Ve Vzrušující skutečnosti pak hledá dobový protiklad k alegorické literatuře a zabývá se vztahem faktu a fikce. Definuje konkrétní literární druhy a stanovuje typologické shody: ke dnešní sci-fi přiřazuje tzv. „mythology fiction“ a ke dnešní literatuře faktu přiřazuje cestopisnou a historickou prózu typu, pro který užívá vlastní termín „theatrum universitas rerum“. Tím podnětně přispívá i ke genologickému studiu. Poslední část volné trilogie uzavírá populárněvědná monografie Zrcadlo skutečnosti, v níž se zabývá žánrem parodie.
Dalším trvalým okruhem badatelského zájmu Eduarda Petrů se stala starší česká literatura na území Moravy, jíž věnoval zejména svůj příspěvek do knihy Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci a publikaci Humanismus a raná renesance na Moravě. Sleduje v nich na Moravě psanou českou literaturu a konfrontuje ji s literaturou vznikající na území Království českého, shledává paralely, shody a odlišnosti.
Studie o starší české literatuře Petrů shrnul do souboru Vzdálené hlasy, jejíž úvodní studií Labyrint interpretace teoreticky vymezil prostor adekvátní interpretace děl středověké literatury, v textu Barokní literatura jako interpretační problém pak literatuře raného novověku. Kromě těchto metodologických textů obsahuje soubor přes čtyřicet studií a interpretací z oblasti starší české literatury. Problematiku literárněteoretickou pak Petrů rozvinul v učebnici Úvod do studia literární vědy, shrnující metody spíše deskriptivní poetiky a neopomíjející problematiku bibliografickou, textologickou a translatologickou.
V četných studiích a článcích se Petrů současně zabýval literaturou novou a vztahem literatury a filmu.
V 60. letech se Petrů věnoval rovněž metodologii vědecké práce a aplikaci kvantitativních metod v literární vědě. Základní problematiku shrnul ve skriptech Exaktní metody literárněvědné práce. Prakticky pak tyto metody aplikoval především v knize Vývoj českého exempla v době předhusitské, kde uplatnil fyzikální model literárního díla a materiál zpracoval pomocí statistických metod. Literatuře husitského období věnoval Petrů jak řadu studií, tak i samostatné kapitoly v prvním dílu kolektivních akademických Dějin české literatury a v přehledné publikaci Panoráma české literatury.
Významnou část své práce Petrů zasvětil popularizaci literární medievalistiky. Smyslem knih Zašifrovaná skutečnost a Vzrušující skutečnost a Zrcadlo skutečnosti je až obranně pojaté poučení o přínosu středověké literatury pro dnešního čtenáře. V první z nich autor objasňuje postupy literární historie, které vedou k odhalení vazby středověkého literárního díla a životní reality. Akcent klade na širší souvislosti dobového kontextu: na estetické zásady, úlohu konvence v literatuře a způsob alegorického zobrazení reality. Naznačuje způsoby určování autorství, pořizovatele či čtenáře (Dalimilova kronika, Budyšínský rukopis, Tkadleček aj.), při výkladu poetiky alegorické skladby ukazuje způsob její interpretace (Alexandreida). Ve Vzrušující skutečnosti pak hledá dobový protiklad k alegorické literatuře a zabývá se vztahem faktu a fikce. Definuje konkrétní literární druhy a stanovuje typologické shody: ke dnešní sci-fi přiřazuje tzv. „mythology fiction“ a ke dnešní literatuře faktu přiřazuje cestopisnou a historickou prózu typu, pro který užívá vlastní termín „theatrum universitas rerum“. Tím podnětně přispívá i ke genologickému studiu. Poslední část volné trilogie uzavírá populárněvědná monografie Zrcadlo skutečnosti, v níž se zabývá žánrem parodie.
Dalším trvalým okruhem badatelského zájmu Eduarda Petrů se stala starší česká literatura na území Moravy, jíž věnoval zejména svůj příspěvek do knihy Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci a publikaci Humanismus a raná renesance na Moravě. Sleduje v nich na Moravě psanou českou literaturu a konfrontuje ji s literaturou vznikající na území Království českého, shledává paralely, shody a odlišnosti.
Studie o starší české literatuře Petrů shrnul do souboru Vzdálené hlasy, jejíž úvodní studií Labyrint interpretace teoreticky vymezil prostor adekvátní interpretace děl středověké literatury, v textu Barokní literatura jako interpretační problém pak literatuře raného novověku. Kromě těchto metodologických textů obsahuje soubor přes čtyřicet studií a interpretací z oblasti starší české literatury. Problematiku literárněteoretickou pak Petrů rozvinul v učebnici Úvod do studia literární vědy, shrnující metody spíše deskriptivní poetiky a neopomíjející problematiku bibliografickou, textologickou a translatologickou.
V četných studiích a článcích se Petrů současně zabýval literaturou novou a vztahem literatury a filmu.
BIBLIOGRAFIE
Práce o literatuře: Z rukopisných sbírek Univerzitní knihovny v Olomouci (monogr. studie, 1959); Vývoj českého exempla v době předhusitské (monografie, 1966); Exaktní metody v literárněvědné práci (skripta, 1968); Zašifrovaná skutečnost:10 otázek a odpovědí na obranu literární medievalistiky (1972); Vzrušující skutečnost: Fakta a fantazie ve středověké a humanistické literatuře (1984); Humanismus a raná renesance na Moravě (monografie, 1992, s I. Hlobilem, též rozšíř. angl. 1999); Vzdálené hlasy: Studie o starší české literatuře (1996); Úvod do studia literární vědy (2000); Zrcadlo skutečnosti: Kniha o středověké, renesanční a barokní parodii (monografie, 2002).Bibliografické příručky literárněvědné: Soupis díla Petra Chelčického a literatury o něm (1957); Literatura o divadle a divadelní hry. Soupis knižních publikací vydaných v letech 1945–1955 (rozmnož., 1957, s dalšími); Bedřich Václavek. 10. 1. 1897–5. 3. 1943 (1957, s M. Nádvorníkem, B. Smejkalem a M. Šolcovou); Kritika náboženství v krásné literatuře (1959); Literatura o divadle a divadelní hry. Soupis knižních publikací vydaných v letech 1956–1960 (1963, s M. Nádvorníkem a L. Matlochovou); ostatní: Seznam zahraničních časopisů docházejících v roce 1953 do Univ. knihovny v Olomouci (1953, se S. Šišákem); Soupis časopisů (rozmnož., 1955); Bibliografie vědecké publikační činnosti učitelů Vysoké školy pedagogické v Olomouci za léta 1946–1956 (1956, s J. Šustrovou); Literatura o divadle a divadelní hry 1945–1955 (s. M. Šolcovou, M. Vosáhlovou ad.); Pomůcka pro sestavování bibliografických soupisů v Univerzitní knihovně v Olomouci (příručka, rozmnož., 1957, s M. Nádvorníkem); Soupis zahraničních časopisů objednaných Univerzitní knihovnou v Olomouci na rok 1957 (rozmnož., 1957, s M. Habrdovou); Stavební památky Olomouckého kraje (1957, s L. Matlochovou); Česká životopisná literatura vydávaná v letech 1953–1957 (rozmnož., 1958); Soupis zahraničních časopisů (1958); Vývoj průmyslu v ČSR 1948–1958 (1958); Příprava 3. pětiletého plánu (1959); Soupis farmaceutické literatury (1959); Soupis zahraničních časopisů (1959); Zemědelské časopisy (1959); Brigády socialistické práce (1960, s. L. Matlochovou); Meliorace (1960); Radioisotopy a jejich praktické využití (1960); Soupis zahraničních časopisů (1960); Československé výstavnictví (1961); Příručka pro jmennou katalogizaci (1961, s dalšími); Průmyslová hnojiva – výroba a použití (1961); Traktory v zemědělství (1961); Zemědělské stroje (1961); Dělnické časopisy (rozmnož., 1962); Elektrochemie v kovoprůmyslu: Plán četby (1962); Malířství pokojů (1962); Mechanizace nakládky a vykládky železničních vozů (1962); Modernizace a rekonstrukce závodů potravinářského průmyslu (1962); Novinářství (1962); Soupis lékařských publikací (1962); Soupis zahraničních časopisů (1962); Technika nátěrů (1962); Výroba barev a laků (1962); Automatizace telefonních sítí (1963); Česká životopisná literatura vydávaná v letech 1958–1962 (1963); Čištění vody (1963); Chemie a technologie celulózy a papíru (1963); Chemie na pomoc rostlinné výrobě (1963); Literatura o divadle a divadelní hry1956–1960 (1963, s. L. Matlochovou a N. Nádvorníkem); Světová politika v roce 1962 (1963, s M. Šolcovou); Šlechtění brambor (1963); Soupis katalogů SVKOL (1964, s M. Nádvorníkem); Světová politika v roce 1963 (1964); Bibliografie vědecké publikační činnosti pracovníků FF UP v Olomouci v letech 1956–1965 (1966); Knihovny na Univerzitě Palackého (1985, studie, s dalšími) a řada speciálních odborných publikací z různých oblastí vědy, techniky a společenského života.
Účast v týmových pracích: Dějiny české literatury 1 (1959); Výbor z české literatury doby husitské 2 (1964); Kapitoly z dějin olomoucké univerzity 1573–1973 (1973); Přehledné dějiny české literatury a divadla v Olomouci 1. Od počátku do roku 1918 (1981); Panoráma české literatury (1994, též. redig. s L. Machalou).
Příspěvky ve sbornících: Příspěvky k dějinám starší české literatury (1958); Knihovna (1962); Sborník referátů a diskusních příspěvků o (české) kramářské písni (VO 1961; 1963); Literaturnoje nasledije prošlogo i sovremennyje slavjanskije literatury (1967); Bezručiana 1967 (1967); Sborník prací jazykovědných a literárněvědných k 6. mezinárodnímu kongresu slavistů v Praze (1968); Academia film Olomouc 1968 (1969); Boskovice v dějinách (1969); Knihtisk a kniha v českých zemích od husitství do Bílé hory (1970); Literárněvědné studie (1972); Sborník slavistických prací jazykovědných a literárněvědných (1974); Slavistický sborník olomoucko-lublinský (1974); Bedřich Václavek a úkoly umělecké kritiky (VO 1972; 1975); Jan Blahoslav – předchůdce J. A. Komenského. 1571–1971 (1975); Studia bohemica. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, 1–4, 6–7 (1975, 1982, 1984, 1987, 1993, 1996); Slavica Lublinensia et Olomucensia (Lublin 1977); Frygickou čapku mám... (1978); Historická Olomouc a její současné problémy 2–5, 10 (1979, 1980, 1983, 1985, 1995); Mezinárodní vědecká konference Doba Karla IV. v dějinách národů ČSSR (1981); Stav a úkoly literární vědy v Severomoravském kraji a výchova mladé generace (VO 1980; 1982); Sborník prací FF brněnské univerzity, řada literárněvědná – D 32 (1986); Stav a úkoly václavkovského bádání v kontextu soudobé literární vědy a folkloristiky (VO 1983; 1986); 40 let Univerzity Palackého (1986); Film a literatura 1–3 (1986, 1987, 1988); Studien zum Humanismus in den böhmischen Ländern (Köln am Rhein – Wien 1988); Slavica 7 (1991); Slovanský a středoevropský kontext – Środkowoeuropejskie i słowiańskie konteksty literatury (1991); Česká slavistika (1993); Literatura a komerce (1994); Cesty a cestování v jazyce a literatuře (1994); Slavica in honorem Slavomíri Wollman septuagenarii (1995); Světová literárněvědná bohemistika (1996).
Uspořádal a vydal: Mikuláš Dačický z Heslova: Prostopravda (in Prostopravda, Paměti, 1955, s E. Pražákem); Olomoucké povídky (1957); Historie církevní Pavla Skály ze Zhoře (in Historie o válce české 1618–1620. Výbor z historického spisování Ondřeje z Habernfeldu a Pavla Skály ze Zhoře, 1964); P. Chelčický: Drobné spisy (1966) + Ze Sítě víry: O rotách, o každé zvláště (1990, též ed. a překl. do nové češtiny); O divadle na Moravě (1974, též přisp.); Humanisté v Olomouci (1978, lat. texty překl. s M. Hornou, připravil text B. Paprockého z Hlohol); B. Paprocký z Hlohol: O válce turecké a jiné příběhy. Výbor z Diadochu (1982); J. Dubravius: Theriobulia (1983, též překl., s M. Hornou); Rytířské srdce majíce. Česká rytířská epika 14. století (1984, s D. Marečkovou); Copak to ale za mozeka hraje? Hanácké zpěvohry 18. století (1985); Život svaté Kateřiny (1999); Ezopovy bajky. Katonova dvojverší. Rada otce synovi (1999); A. J. Westonia: Proměny osudu (výbor, 2003, též přel. za spolupráce A. Vidmanové a J. Matla).
LITERATURA
Bibliografie: Výběr z prací prof. dr. Eduarda Petrů, DrSc. za léta 1951–1998, Studia Comeniana et historica 1999, č. 61; J. Kolářová: Bibliografie Eduarda Petrů (1955–2003), Acta Universitatis Palackianae Olomucensis 2004, Facultas Philosophica, Philologica sv. 84, Studia bohemica sv. 9.Studie a články: J. Lehár: Komeniana v pracích Eduarda Petrů, Studia Comeniana et historica 1999, č. 61; B. Kolář: Literární medievalista Eduard Petrů, in Z paměti literární Olomouce (2004).
Recenze: Soupis díla Petra Chelčického a literatury o něm: M. Kopecký, Sborník prací FF brněnské univerzity 1958, č. 5 * Olomoucké povídky: J. Kolár, ČL 1958, s. 203 * Zašifrovaná skutečnost: H. Mirvaldová, SaS 1972, s. 345 * Bartoloměj Paprocký z Hlohol: O válce turecké a jiné příběhy (edice): M. Sobotková, Studia bohemica 1984, sv. 3 * Vzrušující skutečnost: J. Hrabák, LF 1986, č. 1; P. Čornej, Husitský Tábor 1987, sv. 9 * Jan Dubravius: Theriobulia (edice): E. Pražák, ČL 1986, s. 84 * Petr Chelčický: Ze Sítě víry (edice): P. Čornej, Tvar 1991, č. 23 * Humanismus a raná renesance na Moravě: P. Čornej, LitN 1993, č. 19 * Vzdálené hlasy: H. Bočková, Studia Comeniana et historica 1999, č. 61; V. Viktora, Acta Comeniana 1999, sv. 13 (37) * Legenda o svaté Kateřině: M. Nodl, NK 1999, č. 30; J. Malura, Tvar 2000, č. 5 * Ezopovy bajky... (edice): A. Vidmanová, LF 2000, s. 388 * Úvod do studia literární vědy: J. Gavura, Romboid (Bratislava) 2000, č. 7; P. Matejovič, Slovenská literatúra (Bratislava) 2002, č. 3 * Zrcadlo skutečnosti: M. Bedřich, Souvislosti 2002, č. 3/4; P. Ungermann, Tvar 2003, č. 6; H. Borovská, Host 2003, č. 7 ; V. Viktora, LF 2003, č. 3/4; A. Scheinostová, Svět literatury 2003, č. 26/27 * A. J. Westonia: Proměny osudu (edice): L. Knězek, Alternativa plus 2003, č. 3/4; J. Kolářová, Tvar 2004, č. 2; J. Linka, LitN 2004, č. 5; P. Cermanová, LF 2004, č. 3/4; J. Pišna, LF 2004, č. 3/4; J. Ratajová, Acta Comeniana 2004, sv. 18 (42).
K životním jubileím: J. Schneider, Kmen 1988, č. 50; P. Voit, LF 1989, č. 3; M. Kopecký, Studia Comeniana et historica 1993, č. 50; J. Kolářová, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis 2004, Facultas Philosophica, Philologica sv. 84, Studia bohemica sv. 9.
Nekrology: J. Kolářová, Tvar 2006, č. 6; táž: Studia Comeniana et historica 2006, č. 75/76; J. Sichálek, ČL 2006, č. 4.
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)
Aktualizace hesla: 4. 11. 2006
(kb)
Aktualizace bibliografie: 4. 11. 2006
(kb)