Naděžda SOCHOVÁ
* 14. 9. 1923, Litovel
Prozaička
Rozená Koutná, občanským jménem Naděžda Jakšová (jejím manželem byl novinář A. G. Jakš, 1912–1959, sňatek 1949). Pseudonym si zvolila podle rodného jména matky. Narodila se v rodině lékaře, majitele sanatoria. Navštěvovala měšťanskou školu Komenium v Olomouci a od roku 1938 souběžně studovala Anglický ústav v Praze, Rotterovu školu užitkové grafiky a módní kresby a kurzy obchodní korespondence a těsnopisu. Složila státní zkoušky z angličtiny (1939) a němčiny (1943) a učila na soukromých jazykových školách, v roce 1944 pak byla jako telefonistka a písařka totálně nasazena v Avii Čakovice. Po válce pracovala v prvním odboru ministerstva informací jako redakční tajemnice anglicky vydávaných časopisů (Alliance, The Weekly Bulletin, Czechoslovak Weekly), 1946–48 jako redaktorka anglické mutace zahraničněpolitického zpravodajství v tiskové agentuře Telepress. Od roku 1949 byla v domácnosti, s manželem pak žili v Kryštofových Hamrech, od roku 1953 v Kadani. Za manželova uvěznění (1950–52) vystřídala několik zaměstnání: byla domácí dělnicí, šičkou (národní podnik Tosta Přísečnice) a prodavačkou. V roce 1953 se stala sekretářkou na Okresním svazu spotřebních družstev v Kadani. Roku 1962 se vrátila do Prahy a postupně pracovala jako hospodářka v Pražské odborové radě, úřednice Městského výboru odborového svazu zaměstnanců v chemickém průmyslu (1963–65) a v Odborovém svazu pracovníků spotřebního průmyslu (1965–68). Poté byla cizojazyčnou korespondentkou v Pragoinvestu, kde pracovala na částečný úvazek i po odchodu do důchodu (1980–90).
Časopisecky nepublikovala, jen v Čs. vojáku vyšla 1963–1964 na pokračování novela Neporažený. V rukopisu zůstává román Plášť z mechu a břečťanu, soubor novel Jak skončilo léto... A přišel podzim, novela Místnost 229, II. patro a vzpomínky Odlišnost.
Hrdiny Sochové psychologizujících, v ich-formě psaných a sebereflexivních próz ze současnosti (soubor tří novel Náhradní život) jsou lidé rozdílných povah i zaměstnání, avšak vždy stojící před nutností vyrovnat se s osobní krizí; autorčin záměr oslavit jejich ušlechtilé lidské vlastnosti, životní statečnost a odpovědnost však často nabývá podoby didaktické explicitnosti. Obdobně je tomu i v knize Neporažený, dvojici novel, vycházejících ze skutečných osudů motocyklových závodníků Jaromíra Čížka a Františka Róna. Autobiografická inspirace utváří pozadí prózy Podzimní řeka, zasazující osudy manželského páru do obrazu proměn společnosti od konce druhé světové války přes politické procesy až po začátek 60. let. Sochová je zde moralistkou, vztahující činy postav k nadosobní pravdě komunistické strany a posléze v osobním i společenském životě dospívající ke smířlivé rezignaci.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Náhradní život (PP 1961); Neporažený (PP 1965); Podzimní řeka (P 1969).LITERATURA
Recenze: Náhradní život: F. Benhart, Plamen 1961, č. 5; v. f. (V. Forst), Tvorba 1961, č. 16; M. Jungmann, LitN 1961, č. 14 (přetištěno in Obléhání Tróje, 1969); A. Linke, Červený květ 1961, č. 5; J. Opelík, Kultura 1961, č. 14; O. Chaloupka, ZM 1962, č. 2 * Neporažený: Š. Vlašín, RP 16. 11. 1965; H. Hrzalová, Večerní Praha 7. 1. 1966; A. Einhornová, Impuls 1966, č. 4; M. Petříček, LitN 1966, č. 1 * Podzimní řeka: J. Šimůnek, MF 21. 5. 1969; M. Nyklová, Večerní Praha 22. 5. 1969; Š. Vlašín, RP 3. 7. 1969; S. Bartůšková, HD 1969, č. 6.Rozhovory: an., NK 1961, č. 9; J. Trojanová, Čs. voják 1968, č. 19; an., NK 1969, č.17, an., LitN 1993, č. 22.
K životním jubileím: hol (H. Holubová), Pravda (Plzeň), 14. 9. 1983.
Nekrolog: an., Dokořán 2004, č. 31.
Autor hesla: Blanka Hemelíková (1998)
Aktualizace hesla: 10. 3. 2008
(kb)
Aktualizace bibliografie: 10. 3. 2008
(kb)