Petr RÁKOS

V Rákosově beletristické tvorbě se projevuje autorova snaha o postižení společenských mechanismů a rituálů i základních lidských situací, které se opakovaně obměňují v individuálních osudech. K charakteristickým rysům jeho tvůrčí metody patří smysl pro jazykový detail a experiment, invenční kompoziční řešení, zvýrazňování groteskních až absurdních prvků, hravost a filozofická skepse. V literární tvorbě zužitkoval znalosti psychoanalýzy.
Osnovou jeho knižního debutu, alegorie Korvína čili Kniha o havranech (corvus, latinsky havran), je vize fantaskního Havranlandu. Vypravěč konstruuje svébytný svět pomocí reálných postav a historických událostí, avšak nikoliv na základě reálného světa, ale světa prostředkovaného literaturou. Dějová poutavost a iluzívnost je neustále potlačována digresivní hrou se slovy a rozrušováním kompoziční, fabulační a motivické výstavby. Tvarově se jedná o koláž tematicky i jazykově odlišných textů a fragmentů textů rozdílných žánrů (milostný román, kronika, bajka, kázání, anekdota atd.).
Rákosova druhá vydaná kniha obsahuje autorovu skutečnou prozaickou prvotinu Fúrie čili Kniha stíhání, obraznou sondu do psychiky pronásledovaného člověka, a nedokončenou prozaickou skladbu Askiburgion čili Kniha lidiček. Tvarový i jazykový experiment i v těchto textech koreluje s tématem i centrálním příběhem. Fúrie (titul podle řecké bohyně pomsty a pronásledování) je jednolitým, živelným monologem, jímž se ústřední postava obrací sama k sobě, její destrukce se v závěru projevuje ve struktuře věty, narušováním gramatických forem, postupně i vynecháváním písmen, jejich záměnami až závěrečným znetvořením slov a zánikem textu zahlcením změtí nesrozumitelných grafických znaků.